lord-artoo komentáře u knih

Žádné básničky, nýbrž tři veliká epická veršotepecká díla, která ocení zejména milovníci starých časů.

14.09.2018

Dokud píše Dick, je to dobré čtení, pak ale přijde Zelazny. PKD píše absurdně, ale kavkovsky absurdně. Zelazny naproti tomu vytváří epizodické vyprávění beze smyslu; skoro jako kdyby ani netušil, kam má příběh směřovat. Deus Irae je podivný kočkopes - slepenec okopírovaných vlastních nápadů velkého PKD a střet zcela odlišných spisovatelských stylů. Ocení jej snad jen skalní fanoušci...

19.08.2018

Číst Corumův příběh je srovnatelný zážitek jako si dnes pustit Barbar Conana se Švarcikem. Dojem velmi hezky vystihuje Martin Šust v autorském medailonku na konci knihy:
"Moorcock si dodnes zachoval pověst populárního, rozporuplného, originálního a kontroverzního spisovatele, jenž se ve většině své tvorby pohybuje na fascinující hraně pulpové literatury a uměleckého postmodernismu."

20.12.2016

Myslím, že z Dickových povídek člověk tak nějak přirozeně odrůstá. Co mi ve čtrnácti připadlo neuvěřitelně překvapivé a super, je dnes odhadnutelné a lehce nadprůměrné. Nebo je to tím, že s každým dalším přečteným kusem pronikám autorovu mysl stále víc a již vím, co mi bude chtít sdělit? Možná že obé. Každopádně mi tento povídkový soubor zpříjemnil každodenní cestu vlakem.

02.09.2016

Odtrhávat Arbesův styl od myšlenek, které se oním stylem snaží vyjádřit, by se asi nemělo. Arbes není zapomenutým českým Vernem, Poem a už vůbec ne Brownem. Je provinčním spisovatelem s nedostatkem kumštu a hlavou plnou době poplatných humanistických myšlenek. I když přiznávám, že některá líčení ze Svatého Xaveria měla něco do sebe, přeci zůstává celek jaksi "nedovařený". Newtonův mozek je mimo mísu zcela.

24.08.2016

Spis spíše pro fajnšmekry, než pro širší veřejnost. Dílo je z Číny osmého století, nelze se tedy divit, že není pro dnešního čtenáře ve všech ohledech poutavé. Na druhou stranu styl ani metodologie (která je vskutku geniální) nestárnou, a tak si ti, kdo chtějí zvědět, jak se to s čajem "kdysi dávno v jedné předaleké galaxii" mělo, přijdou na své.

26.07.2016

Velmi dobré pro "modliče" začátečníky, nijak zvlášť objevné pro "modliče" pokročilé, ač sem tam se zajímavá myšlenka objeví.

24.02.2016

Je to takové neučesané cosi, co je vzhledem k svému obsahu někdy poněkud složitě napsané. Věřím, že lidem zcela neznalým může být brožurka k užitku, těm znalejším mnoho nepřináší.
Za mě je to někde mezi ** a ***.

29.06.2015

Tove Jansson na autopilota: dílo nese její rukopis, ale je to příliš obyčejné. Rozhodně nesnese srovnání s magickou Dcerou sochaře, byť je tu evidentní snaha stylem navázat.

02.03.2015

(SPOILER) Tehanu je nejobyčejnější fantasy, na jaké můžete narazit! Bez legrace! Nenechte se zmást obrázkem z desek knihy (2004), to se jen Ged vrací z Nejvzdálenějšího pobřeží, aby s ním čtenář mohl prožít jeho stáří u koz na Gontu. Myslím, že je to právě Tehanu, kde autorka vyjevuje, co zamýšlela v celé sérii říct. Nejde o velké příběhy - ty jsou na pozadí. V první řadě jde o člověka a jeho život ve světě, který má sice jiné fyzikální, ale shodné antropologické zákony s tím naším. Kniha je, myslím, nepochopitelná bez znalosti předchozích knih, nebo lépe řečeno, bez prožití předchozích knih. Jedině ten, kdo "zažil" vzestup arcimága západních zemí, může pochopit jeho utrpení ze ztráty všeho a nalézt spolu s ním mír v prostotě rodného Gontu.

To nic nemění na mé soutěžní otázce z komentáře, jenž stál na tomto místě původně: Jak tohle dílko mohlo získat Nebulu a Locus, je pro mě záhadou. Sušenku tomu, kdo mi to vysvětlí!

10.02.2015

Rozkošně jsem se v mnohém popisu nacházel! Tolstoj má bezpochyby talent na věrohodné popsání vnitřního světa, který je s to pozorovat s odstupem v podobě vypravěče v první osobě. Co se děje těchto tří povídek týče, je to spíše vata sloužící k rozpohybování duševních pochodů hlavní postavy a tedy není záhodno nic závratného očekávat.
Má doporučení fanklubu velkého Lva a milovníkům psychologické prózy.

07.11.2014

Dovolím si rebelovat, aby té chvály nebylo moc...

Dílo bylo bezpochyby napsáno s láskou, to z něj dýše od počátku až po samý závěr. Ale! bylo rovněž napsáno barokním jazykem a má teologický nátisk úpadkové neoscholastické metody, která vypočítává principy, prostředky a účinky s mechanickou platností dobře naolejovaného stroje - tak to nefunguje ani v biblické práci, ani v teologii, ani v duchovním životě. Rovněž mi není po chuti vytvářet druhého prostředníka mezi Bohem a námi lidmi, byť chápu, že se jedná o dotažení myšlenky Otců z prvních století: identifikace Marie a Církve. Tvrdá identifikace však dle mého není na místě, mnohem spíše by se mělo mluvit o zjevování osudu Církve na Marii a o Mariině patronaci nad Církví.
Na druhou stranu je třeba sv. Ludvíkovi připsat k dobru, že učí pokoře před Bohem a hlavně - neodděluje Marii od Krista, jak se to dnes naneštěstí často děje.

Doporučuji k přečtení a nabádám případné skeptické čtenáře, aby nevylévali vaničku i s dítětem, pokud jim styl nebude po chuti. Tři hvězdičky totiž nejsou adekvátní hodnocení, ale jak hodnotit knihu, která působí tolik smíšených pocitů.

30.09.2014

"Dříve než byla Suzanne Collins a Veronica Roth, Já jsem", řekl Orson Scott Card.

28.08.2014

Dnes již zastaralé, nicméně velmi poutavě napsané limonádové čtení o dějinách archeologie. Ceram si jistě i po letech zaslouží obdiv pro svou schopnost vyredukovat obrovské množství materiálu na nejzákladnější fakta, jež podává formou dobových svědectví, vlastního hodnocení i vpravdě bohaté obrazové dokumentace. Kniha je rozdělena do čtyřech (resp. pěti) částí: řecko-římský svět, Egypt, oblast řek Eufrat a Tigris, Střední Amerika. Přestože autor v jednotlivých oblastech sleduje historickou linku, přibližuje nejvýznačnější postavy a události, nelze si nevšimnout, že jsou menší významové celky - ať už popisující něco důležitého či jen ilustrující pomocí nálezů - slepeny bez jakékoli snahy o oslí můstek. Text pak vytváří dojem, že Ceram prostě vytahal relevantní data, jež zpracoval a následně nasázel bez ladu a skladu za sebe. Nutný eklekticismus (hodně zdrojového materiálu, málo místa) rovněž vede k tomu, že autor opravdu jen klouže po povrchu věcí a snaží se spíše "namlsat" než vzdělat. Na knihu se zde pějí ódy a já nechci být tím, kdo ji shodí, protože jsem si ji skutečně užil. Rád bych však poukázal na to, že vše není tak famfárové. Pro seznámení s oborem dobré, ale je to více "dojmologický" než vědecký text.

19.07.2014

Hawthornovy fantastické povídky jsou pro dnešního čtenáře mnohem stravitelnější než ty realistické. Alegorie je něco, co přežívá věky, a je schopno oslovit vždy stejnou měrou. Tím spíš, je-li její interpretace mnohoznačná tak, jako v případě těchto krátkých příběhů zabalených do romantického hávu autorova stylu.

15.07.2014

Nejlepší učebnice liturgiky v českém jazyce, na kterou můžete v polici chytat prach. I přes nezbytnou stručnost obsahuje značné množství informací, které postačí k základnímu seznámení s liturgickým slavením současné i minulé katolické církve. Kniha je pro svůj styl doporučeníhodná i pro laické čtenáře.

22.06.2014

Výborná pomůcka pro seznámení s liturgickým prostředím a zvyky před liturgickou reformou Druhého vatikána. Vzhledem k tomu, že se jedná o učebnici, je kniha značně polopatická a bohatě ilutrovaná, což je pro dnešního čtenáře velkou pomocí.

07.05.2014

Čaroděj Zeměmoří paní Uršuly je prostý příběh s poselstvím(i) pro každého, kdo je ochoten naslouchat a přemýšlet, zasazený do světa pro fantasy žánr neotřelým. Dílo by rozhodně sneslo rozvedení do šířky a to zejména v místech, která jsou zdánlivě hluchá - dle mého soudu jen nedostatečně ilustrativní. Čarovítr však vane z každého odstavce a tak by bylo chybou nenechat v něm napnout své plachty!

21.04.2014

Vzhledem k svému rozsahu podává brožurka překvapivě dost informací, které jsou velmi čtivě poskládány, a to z ní činí dílko vpravdě ikonické - schopné nadchnout pro četbu původních zdrojů. Pro seznámení s tématem zcela doporučeníhodné.

07.03.2014

Znamenitý úvod do fundamentální (nikoli speciální - na to pozor!) etiky s Arnovým šroubovaným stylem vyjadřování - ach, kdyby se tak od něj dokázal někdy oprostit.

11.01.2014