Lesewurm komentáře u knih

Výborně napsaná kniha, navíc s krásným přebalem. Gratuluji autorovi a myslím, že i Jakub Krčín musí být s jeho pojetím spokojený!

Tuto knížku jsme četla letos v létě 2020. Číst ji ve stejnou dobu o rok dříve, možná bych jich tolik nehltala. Ale já si nejprve přečetla rozhorovy s autorem, vydané pod názvem Psychopatův průvodce na cestě k úspěchu a jeho Temnou zimu jsem navíc pod dojmy z pandemie vnímala úplně jinak. Zaprvé, je potřeba vědět, že Andy McNab si do svých knih promítá své vlastní zážitky. Zadruhé, vzhledem k tomu, že věci, které popisuje, sám ve skutečnosti také dělal a dělat umí, obdivuji jeho detailní popis situací, který čtenáře doslova pohltí a vpraví do děje téměř jako nezávislého účastníka. McNab víc, o čem píše a dělá to dobře. I s překladem jsem byla téměř bezezbytku spokojená. Knížku mohu doporučit, zejména v tuto dobu by mohla k lidem dost promluvit.

(SPOILER) Tak si říkám, kam až může zajít lidská duše, když nemá dostatek práce... K udržení zdravého rozumu je zapotřebí mimo jiné také sebekázeň, které se hlavní hrdince nějak nedostává. Odmítla svůj stav řešit, odmítla si přiznat, že něco je špatně, vlastně odmítla i pomoc druhých a vrhla se ze skály rovnou střemhlav dolů (ne, že by třeba její manžel nedělal občas nějakou chybu). Vlastně je to stále se opakující téma, bez ohledu na dobu a společenské postavení. I když ženám z bohatší společnosti, které nemají v podstatě nic na práci, se to asi stává častěji. Oceňuji autorčin jazyk i kvalitní překlad, kniha se mi četla pěkně a určitě nelituji toho, že jsem po ní v knihovně sáhla. V podstatě je to pro vdané ženy poučná literatura. Chtěla bych jen podotknout, že autorka sama (mnohonásobná matka, která poměrně brzy ovdověla) si podobnou zkušeností nejspíš neprošla, spíš velmi dobře zpracovala téma, které sama ve svém okolí poznala a odpozorovala.

K této knize mne před 15 lety přivedla jedna studentka psychologie, která tvrdila, že kdyby za celý první ročník studia přečetla jen tento titul, odnesla by si vše, co se během roku na fakultně musela naučit ze spousty jiné literatury.
Tehdy jsem knížku zakoupila, velmi pečlivě pročetla, opoznámkovala a mnoho si z ní vzala (netvrdím, že zcela nekriticky, ale pojetí knihy je celkem jasné a netřeba o něm polemizovat).
Jde především o to, že se opravdu ani v nejmenším nejedná o esoteriku, toto je čistá psychologie a obecně platná fakta o lidských povahách.
Výsledkem obeznámení se s obsahem knihy je, že se člověku začnou prokreslovat vztahy lidí okolo něj. Zejména mi přišly zajímavé konstelace mezi jednotlivými povahami - např. proč si některé povahy "lezou na nervy" a nedá se s tím mnoho dělat, jen se vědomě ovládat apod. Je dobré tyto věci znát třeba i při výběru životního partnera. Časem jsem si proto zajistila ještě i další zpracování od jiných autorů (např. Helen Palmer).
Nyní po letech, kdy opět řeším nárůst mezilidských vztahů v novém zaměstnání, se mi úplně mimovolně vybavují charakteristiky povah některých kolegů a vysvětluje se mi, jak moc jsme kolikrát oběťmi své povahy a že nemá cenu se některými věcmi trápit. Za mě by systém enneagramu měl být součástí všeobecného vzdělávání.

2 12.10.2017

Hluboce obdivuji autorku, jakým způsobem dokázala téma uchopit. Realita byla totiž tak šílená, že člověku z těch hrůz vstávají vlasy na hlavě a bojí se cokoli vyjádřit. R. Sepetys je ten správný člověk, který se do látky pustil. Je pokrevně propojená s reálnými osobami, ale zároveň už má odstup. Jen si sama říkám, jestli takové zlo vůbec mohlo být nějak potrestáno?!? Ale možná ano, třeba bych se divila...

2 25.11.2016

Velice pěkná knížka se spoustou výborných rad a navedení na to, jak vychovávat děti v klidu a pod "vyšším" vedením. Pokud nemá čtenářka vyslovenou averzi vůči myšlenkám z Bible, najde tu opravdu hodnotnou a krásnou příručku, jak nepodléhat panice a neuróze při výchově děti a pěstovat v nich střízlivou a vyrovnanou osobnost. Osobně moc do kostela chodit nestíhám (manžel vůbec ne), o to víc jsem si z knihy brala sílu. Akorát mě vyvolávala občas úsměv na rtech autorčina snaha o dokonalost, která se jí nejspíš i dařila (s jedním potomkem to asi lze). A co je snad nejnádhernější na celé knížce: básně. Ty jsou jedním slovem skvostné, až mi při některých tekly z očí slzy, a to poezii nijak zvlášť nerozumím. Ale tyto básně jsou naprosto srozumitelné, myslím, že každá maminka při jejich četbě bude naprosto přesně vědět, o co kráčí. V souhrnu bych řekla, že kdybych nečetla ani jednu z pedagogických a psychologických knížek věnovaných výchově malých dětí - a že jsem ji přečetla celkem hodně -, tato by mi myslím zcela vystačila.

28.09.2016

Kniha čtenáře zaujme svou zvláštní poetikou. Autorka nechává hlavní postavy svobodně přemýšlet a rozhodovat o svých životech. A díky tomu se jí podařilo vynést „na světlo světa“ mnoho z toho, co většinou zůstává nevysloveno a zdánlivě jakoby neexistuje. V knížce odkrývá řadu témat, nad nimiž má člověk po zavření knihy potřebu přemýšlet. Všichni hlavní hrdinové – sedmnáctiletá Sylva, Filip, Niklas, Robin a Evita – činí kroky, při kterých se nenechávají ovlivnit vyšší autoritou, ale jednají podle svého vlastního cítění. Kam je zavede, o tom je nejlépe si přečíst, kniha rozhodně stojí za to!

2 10.08.2016

Nemůžu si pomoct, ale pro mě je tato kniha opravdu velkým zklamáním. Recenze titul popisovaly dosti přitažlivě, a tak jsem se na četbu těšila. Bohužel, sdělení knihy, byť v ní je zjevná snaha, vyznívá úplně do prázdna. Za mě prostě NIC.
Hlavní hrdinka se mi jeví naprosto nerealisticky, copak takovýhle způsob života by si mohla nějaká matka malých dětí dovolit? Nikde není zmíněno, kdy hlavní hrdinka (když pominu její dopolední výuku němčiny - mimochodem, to, že na kurzy začala chodit až po devíti letech pobytu v cizině, o ní nic úctyhodného nevypovídá) vařila, prala, uklízela, přebalovala plenky, psala se staršími syny úkoly do školy, žehlila atd. Anebo to všechno dělala její tchyně? Či snad měla rodina na všechny tyto činnosti najatou nějakou sílu? Já mám teda děti taky a jsem vděčná za to, že můžu po celodenním nasazení někdy uprostřed noci po dokončení všech drobných činností okolo domácnosti ulehnout do postele a aspoň chvíli spát.
Ale dobře, dejme tomu, že je tu popisován střet dvou národních mentalit - koneckonců autorka se Švýcarskem má osobní zkušenosti, jak vyplývá ze závěrečného poděkování. A nejspíš mnoho z nich ve svém románu vyjevila. Bohužel její podrobnější životopis jsem nikde nenašla, možná by mi pomohl alespoň něco z její knihy pochopit.
A to navzdory tomu, že jsem během studií taky strávila delší dobu v cizí zemi, takže vím, co to znamená, když se člověk musí naučit žít sám se sebou (a to jsem německy uměla docela slušně). Za mě tedy fakt nic moc a souhlasím s fis.rena.