kubrus komentáře u knih
Asi první kniha, kterou když jsem četl, tak jsem jí musel zavřít na deset minut si sednout a v hlavě si srovnat co že to tam píše a jestli je možné, že se vůbec něco takového dělo. Je to kniha opravdu jen pro silné nátury, ale dal bych ji jako povinou četbu všem kteří dnes holdují fašismu, případně socialismu, protože jak v té knize pravil zajatý Rus, mezi praktikami těchto ideologií není rozdílu.
Kromě hrůz prožitých v koncetračním táboře, které jsou dneska snad již všem známé, mě na této knize zarazil hlavně přístup vlády po válce. Lidé měli naslouchat co se dělo, a hlavně pomoci lidem, kteří si doslova prošli peklem. A né zvolený přístup, že lidi ,,odložej" někam do kouta a nechaj je tam ubíjet se tím, co všechno viděli.
Kniha je svědectvím o holocaustu, ale oproti jiným svědectvím, které přinášejí pouze fakta mě na této knize zaujalo, s jakými emocemi a dětským pohledem na svět je svědectví přinášeno. Možná to malinko zhoršilo její čtivost, ale historickou hodnotu to naopak vysoce zvedlo.
Reakce Karla Kryla na dnešní politickou situaci byla taková, že radši zemřel. Myslím, že on přesně věděl, kam se naše společnost po revoluci řítí. . . . . Pane Kryle, už zase ryjeme držkou v zemi.