kristleko komentáře u knih

„Tématem knihy je Joelova pouť za poznáním sebe sama, na jejímž konci čeká uvědomění a akceptace pravé podstaty jeho identity. Joel na své cestě mířil k otci, k rodině, k oáze bezpečnosti. Nachází však jižanskou rezervaci stiženou chorobou stagnace. Je to svět dávno odsouzený k zániku,“ vystihl vyznění knihy Radoslav Nenadál. Capote ve své prvotině – bylo mu tehdy čtyřiadvacet let – vytvořil bizarní svět „na kraji civilizace“, kde žijí prazvláštní existence. Řada z nich je ale nakonec docela sympatických, v čele s Joelem, ale i snílek Zoo, praštěná dvojčata Idabela a Florabela a podivný strýček Randolph. Místy trochu kafkovské, patrné jsou i stopy bildungsrománu a gotického románu – moc pěkné!

Po všech stránkách povedená publikace. Jednak obsahuje pozoruhodná svědectví o lidské touze přežít, věnuje se zapomenutým transportům československých židů do zapomenutých lágrů v Polsku, Bělorusku, Lotyšsku a Estonsku. Druhá část knihy obsahuje přepisy čtyř Přibylových dokumentů. Vlastně zajímavější je ale první část – rozhovor s dokumentaristou Lukášem Přibylem, který jednak vypráví některé příběhy, které se do dokumentu nevešly, jednak mluví o své práci při přípravě dokumentů. A to je fascinující četba o odhodlání a jasném cíli. Ve svých čtyřech filmech nechtěl ukazovat profláklé záběry z osvobozování Osvětimi v roce 1945, nýbrž ho "zajímalo, jak to vypadalo v Sawinu v roce 1942". Také zmiňuje, že chtěl zprostředkovat "židovskou zkušenost" – tedy žádné stadiony a vůdcovy projevy, nýbrž fotografie reálných lágrů v době, kdy se příběhy odehrávají, reálných esesáků a dozorců apod. Když Přibyl popisuje, jak některé fotografie získal, člověk žasne nad jeho vytrvalostí a vynalézavostí. Celá knížka je těmito fotografiemi prokládána, takže když se hovoří o nějaké osobě, čtenář vždy vidí, jak vypadala. To je asi nejpůsobivější, když Lukáš Přibyl vypráví příběh Inge Syltenové a Heinze Drosihna. Hodně zajímavá a kvalitně zpracovaná kniha, která rozhodně stojí za pozornost.

2 13.05.2014

Předně krásně vypravená kniha, kterou jsem si na knižním veletrhu před dvěma lety nemohl nekoupit, protože odlehlé ostrovy a jejich bizarní příběhy vyloženě miluji, podobně jako se k tomu vyznává autorka v úvodní kapitole. No a rozhodně jsem nebyl zklamán, naopak! Autorka si udělala dobré rešerše, příběhy většiny ostrovů jsou velmi zajímavé a hlavně je každý trochu jiný. Spojuje se tu touha po objevování, penězích i ovládání, jsou smutné i veselé. Knížku mám vedle postele a rád ji před spaním otevírám.

07.05.2014

Hodně zajímavé dílo ruského spisovatele a literárního teoretika Viktora Šklovského, zde v roli revolučního komisaře, tedy vojenského důstojníka. Docela náročné čtení, které ale člověka po chvíli upoutá a už nepustí. Strhující „zápisky“ z doby okolo ruské revoluce (roky 1917–1922) z vymrzlého Petrohradu i orientální Persie. Obsahem je vlastně každodennost ruského vojáka v revolučních časech, což dohromady vytváří neobyčejný vhled do ruských dějin a ruské povahy. („Za svůj život jsem viděl hodně mrtvol, ale tyhle mě ohromily svým obyčejným, každodenním vzezřením. Ty přece nezabili ve válce. Zabili je jako psy, když zkoušeli pušku.“) Kniha je psána zvláštně úsporným – a veskrze moderním – stylem a jazykem, což překlad Petra Šimáka skvěle převedl do češtiny. Velmi doporučuji každému čtenáři-labužníkovi.

1 27.04.2014

Hodně čtivě napsaný román z prostředí newyorské mafie původem ze Sicílie. Puzo je výborný vypravěč, takže příběh rychle ubíhá, vrcholí na několika místech, až si čtenář v závěru uvědomí, že byl svědkem působivé fresky zhruba deseti let života famiglie Corleonových. Největšími klady knihy jsou výborně napsané dialogy a trefně – často syrově – vystižená podstata fungování mafie po druhé světové válce. Čistě literárně to sice žádný skvost není (postavy působí poněkud ploše, jejich charakter je často jen popsán než že by jej šlo vyčíst z jejich chování), ale i přesto Kmotra považuji za vynikající knihu a zaslouženou klasiku.

1 24.04.2014

Vynikající. Jednak je to dobře a čtivě napsané – což ocení každý literární fanoušek –, jednak mi to jako pro studenta právnické fakulty přišlo hodně poučné. Celkově to je pozoruhodné svědectví o fungování justice v 50. letech, s řadou mrazivých, ale i humorných momentů. Také mě zaujala řada historických faktů, například o plzeňském povstání v roce 1953. Kniha má lehce apologetický tón, nad čímž ale lze přimhouřit oko, přece jen Ulč soudil civilní věci, nikoli trestní.

4 04.04.2014

Hrabal zde nechává hovořit baliče starého papíru Haňťu, který už třicet pět let stojí v podzemí sběrných surovin ve Spálené ulici u lisu, nemytý a věčně přiopilý, a vytváří zvláštní koláže – v jeho očích umělecká díla – z vyřazených knih, reprodukcí uměleckých děl, ale také pytlů od cementu či zakrváceného papíru z jatek. Haňťovým monologem se proplétají zážitky z minulosti (často velmi syrové) i ze současnosti. Ač žije na naprostém sociálním dně, Haňťa sbírá některé vyřazené knihy a čte hodnotnou literaturu (Hegel, Kant, Herder aj.), odkazy na níž se prolínají celým textem. Na malém rozsahu Hrabal vytváří pozoruhodný obraz samorostlého člověka, který i přes své mrzké postavení chce být sám sebou a vytvořil si svéráznou životní filosofii. Pozornost si zaslouží také Hrabalova práce s jazykem a výrazná rytmika textu. Celkově velmi zajímavá kniha s řadou silných momentů.

7 22.03.2014

Zasloužená klasika, působivý obraz „jazzového věku“ a podmanivé atmosféry New Yorku dvacátých let. Knížka skrývá silný příběh o osudové lásce a touze napravit stinnou minulost. Rád bych ještě vyzdvihl nádhernou grafickou úpravu Pavla Růta (Dokořán, 2011).

3 22.03.2014

(SPOILER) Krásný příběh mladé lásky, která (hlavně kvůli společenským konvencím) skončila trapně, smutně a hlavně úplně zbytečně, protože „právě tak se může změnit celý běh života – tím, že člověk nic neudělá“. Posledních několik stránek je nesmírně silných a na patře zůstává výrazná hořkost. Knížka je sice útlá, ale není v ní ani slovo navíc – zanechává dojmy jako rozsáhlý román. (10/10)

12 22.03.2014

Nadčasový román, který je po zásluze klasikou. Příběh ze života chudých dělníků se odehrává v Paříži před asanací, přičemž už její popisy zanechají na čtenáři hluboký dojem. Naturalismus románu nespočívá ani tak v drsných scénách (např. týraná holčička svým násilnickým otcem), nýbrž ve zjištění, že lidé jsou od přírody dobří, ale na dno je dostává jednak tvrdé prostředí, v němž vyrůstají a žijí, jednak jejich osobní slabosti a závislosti, především alkohol a hazard. Řada scén (zejm. hostina) působí na čtenáře velmi silně, jako ostrůvky naděje a radosti v moři marasmu, utrpení a chudoby. Pozoruhodná kniha, nepominutelná součást evropské literatury 19. století.

2 21.03.2014

Vynikající román se vším všudy. V době svého vydání uchvacovala detailními a napínavými scénami z vyhlazovacího tábora. Mě dnes zaujala nejvíce strhujícím popisem Ameriky konce 40. let, psychologických obtíží postav a jejich vzájemných vztahů. Hlavní postavy (Stingo, Sophie a Nathan) jsou vykresleni do podrobností, stejně jako vztahy mezi nimi se na stovkách stran postupně vyvíjejí. Výborně vystavěný, dějově i tematicky bohatý a především perfektně vygradovaný román, od kterého se takřka nelze odtrhnout, to vše ve skvělém překladu R. Nenadála.

3 21.03.2014

Jak zde bylo již trefně řečeno, kniha je mnohem více politickou satirou než literárním dílem (a o románu nemůže být už vůbec řeč, postavy jsou pouhými kulisami). Vermes svou stylizaci sice unesl, ale o mnoho více nenabízí. Bylo mu vytýkáno, že A. H. vkládá do úst své vlastní názory a myšlenky – možné to je, osobně mi vadilo vykreslení A. H. jako sice podivína, ale vlastně docela sympatického chlapíka. Pokud vás baví současná německá politika a vyznáte se v reáliích, budete se docela bavit. Jinak je to ale spíše přeceňovaná kniha bez větších literárních či myšlenkových kvalit, kterou i pomalejší čtenář přečte za dva dny.

1 21.03.2014

Na té knížce je vidět, že byla psána na pokračování do novin, je spíš publicistická než literární. Muži v offsidu jsou příjemným a humorným čtením o prvorepublikové Praze a všedních strastech jejích obyvatel, které spojuje jediné – fotbal. Líbila se mi Poláčkova hra s jazykem, líčení rivality mezi pražskými čtvrtěmi a atmosféry na fotbalových stadionech. Milá knížka, která ani osmdesát let po prvním vydání příliš nezestárla.

2 21.03.2014