karaliene komentáře u knih
Podruhé pobavila stejně jako poprvé. Po třicítce stejně jako v patnácti. Jak mi nesedne Švejk (ani poprvé, ani podruhé), tak mi sedne Saturnin. Se svým nevtíravým, leč inteligentním a břitkým humorem se řadí ke skvostům české literatury.
"Jako bychom dnes zemřít měli" je výsledkem dlouholeté mravenčí rešeršní činnosti pana Doležala, kterou musel provádět s houževnatým zaujetím až oddaností věci, aby předložil tak kvalitní výsledek, kterým kniha je. Ze zpracování čiší poctivost, popis života pátera Toufara je komplexní, podpořen mnoha různorodými zdroji, strhující od začátku do konce.
Jedná se bezesporu o nejlepší biografii, jakou jsem kdy četla. Nejen díky síle příběhu, síle pátera Toufara, hrůzostrašné síle lidské nelidskosti, ale i díky síle vnitřní motivace a spisovatelským schopnostem autora.
Díky. Slibovala jsem si od knihy hodně, ale kniha všechna má očekávání předčila (jak informační, tak emoční).
Greene má na svém kontě jistě lepší knihy, tato obsahuje více introspekce na úkor spádu příběhu a čtenářské líbivosti. Přesto je v ní znatelný greenovský rukopis: od nedokonalosti hlavního hrdiny, přes jeho nejisté tápání (leč houževnatost), až po tragikomickou účelovost mezilidských vztahů v dobou postižené společnosti.
Kniha je bezesporu skvělým počinem, leč autorka mě nepřesvědčila, že je dobrou spisovatelkou. Kdekoliv proložila životopisy parašutistů svými postřehy, myšlenkami či pocity, s rozpaky jsem se pozastavovala nad jednoduchostí až klišovitostí daných vět.
Nicméně jádro knihy vidím jinde než v literárním stylu - a to v příbězích parašutistů, které by neměly být zapomenuty. A za jejich zpracování autorce patří velký dík.
Přeslazený, trapný, jednoduchý, pomalu se odvíjející příběh znechuceně odkládám po padesáti stránkách. Christianova adorace Any -personifikované prostoty je k zblití.