Kalahavoice komentáře u knih

Na začátku je Archie sám, na vejletě. Pak Wolfe přijede a už zas jedou (tedy myslím svou obvyklou přetahovanou). A naučíte se dělat pstruha jinak než jen na másle :-). A všechny ty situace, kdy Wolde nemá své pohodlí domova, geniáln.

Tahle knížtička je příjemná postavou Kláry Foxové a pro mě nepříjemná těmi náhledy do minulosti. Jinak klasika - Archie, Nero a Fritz

Na tuhle knížku s Nero Wolfem jsem se těšil ze všech skoro nejméně - to podle názvu a obalu a tak - a ona se zatím, a že už jich mám načteno kupu, ukazuje jako jedna z nejzajímavějších. Archie leze přes plot. Fakt.

Ještě dočítám konec, ale už vím dojem z knížky. Tím, že je věc pro Wolfa osobní, dostává ho to do jiné úrovně naštvání (dokonce pošle Cramera kamsi), nejde mu o peníze, nechce ničí spolupráci, chce jen dopadnout vraha. Malinko mě tam jako neamerického čtenáře rušily zmínky o Watergate, ale Archieho frky to zcela vyrovnávaly. Navíc tu vystupuje i Lilly a její povídání s Archiem je vždycky půvab sám.

Obsahem mi připomínalo Prima jed, ale tohle se četlo nějak snadnějš. Část, kdy Wolfe vyjde mimo svůj dům, je příjemným osvěžením. Rozhovory "těch dvou", případně s Fritzem a na neposledním místě Archieho sarkastická i sebeironická samomluva, jsou opět klenoty detektivní (nejen) literatury,

Ta knížka vás dostane k malíři Goghovi hrozně blízko. Což jste chtěli. Podle mě většina lidí má rádo jeho obrazy ne proto, že by byly krásný, ale proto, že se vnitřně ztotožňujou s jeho rozervaností, hledáním sebe i přátelství a v neposlední řadě lásky. Když čtete jeho slova, najednou cítíte to zoufalství i statečnost, tu odvahu žít a znova se vrhat do dalších pokusů zvládnout život. Tak jak on vymačkával na plátno svoje tuby a patlal intenzivní vrstvy znázorňující stromy a vítr a nebo poklidný přístavy, tak vy díky jeho slovům budete intenzivně kráčet s ním. Budete malovat, utíkat, křičet i snít. Blíž už se Goghovi nedostanete.

5 18.01.2018

Buď první nebo jedna z prvních, která mě přenesla do světa Cottona Malona. Kdybych hodnotil tehdy, před pár lety, kdy jsem ji přečetl, asi bych dal o hvězdičku víc. Tu jsem teď při hodnocení ubral, protože někde zmiňovaná autorova šablonovitost je opravdu znát. Ale jako oddechovka fakt poslouží moc dobře.

1 16.01.2018

Z celé série jsem ji četl jako první (je to dvojka) a zanechala ve mně nesmazatelný dojem v podobě touhy přečíst/ vlastnit sérii celou. Ze současných 5 česky vydaných pro mě jedna ze dvou nejlepších (plus Bílá chodba)