jprst komentáře u knih
Tohle není až tak překvapivé, když si uvědomím, jakou cestou a kudy Martin Komárek k pomyslné slávě novináře přišel... nestyda.
Dobrý příběh, pobavil jsem se, ale na druhou stranu si dám trochu pauzu od autorových knih. Mám totiž pocit že při hodnocení jeho knih začínám být neobjektivní a současně cítím, že autor nám servíruje příběhy tak, jak vycítil, že je čtenáři očekávají.
Komentovat je asi zbytečné, autor má prostě zmáknuté, jaké příběhy dokážou čtenáře zaujmout a tak jim to dokáže dát. Tím nijak nesnižuji autorovu tvorbu, my to rádi čteme a tak autor nám to napíše. a rád...
Stále ještě slušný díl, ale přece jen začíná vykazovat známky nastavované kaše.
Promyšlený a napínavý příběh, žádná hluchá místa nebo odbočky, jen ten Bergman mi jaksi nesedí...
Vyvedená česká detektivka, která potěší především příznivce detektivních příběhů z prvorepublikové doby.
Prostě dobrá česká detektivka s obyčejným lidským inspektorem Láskou umístěná do doby těsně předválečné.
Jsou knihy včetně povídkových, které by v knihovně příznivců tzv. americké drsné školy chybět neměly a tato je jedna z nich. Za špičku v této sbírce povídek bych asi označil povídky Král ve žlutém rouše a Nevadský plyn.
Vydařený thriller, napínavý, mrazivý, parádní a nečekaný závěr, pro mně prostě prima počteníčko a pozvání k dalším dílům.
Tuhle sbírku povídek jsem četl kdysi před "dávnými" časy, nedávno jsem si ji připomněl se zjištěním, že některé povídky ani s odstupem času neztratily na své aktuálnosti.
Tuhle sbírku povídek jsem četl kdysi před "dávnými" časy, nedávno jsem si ji připomněl se zjištěním, že některé povídky ani s odstupem času neztratily na své aktuálnosti.
Tohle mi jaksi nesedlo, ale chyba byla asi u mne, s tímto druhem literatury, bohužel, poměrně často poněkud zápasím.
Výstižné a současně humorné, i když někde i tak trochu na husí kůži. Za obzvláště vydařené považuji Případ dušičkový vzhledem k povedeným scénám na nočním hřbitově. I Případ zamčeného pokoje není až tak marný, ostatní bych ohodnotil jako slušný průměr.
Publikace nepřináší takřka žádné nové informace, ale jejím kladem je soustředění těchto informací v míře dostatečné pro čtenáře, kterému dostačují jen ty základní.
Kdo tohle v dětství nepřečetl, tak se dost ošidil, ale i v dospělosti je to parádní četba, ke které se rád občas vracím, je to jedna z těch, na které se prostě nezapomíná.
Poslední sice dojímavá, ale podle mého názoru nejslabší část celé pentalogie, i když ji mám ve své knihovně,není to nic, k čemu bych se někdy vracel.
Vzpomínám si, že tento díl některé mé kamarády otrávil natolik, že následující díl již odmítali číst. Neměl jsem tehdy stejný názor, nemám ho ani dnes, ale i já považuji teto díl za autorův výrazně nejslabší, nicméně k přečtení je.
Poněkud slabší pokračování Příběhů kožené punčochy, ale v době, kdy jsem tyto příběhy jako kluk hltal, mi to až tak nepřipadlo. S odstupem času mám přece jen náhled trochu jiný, ale čtyři poctivé hvězdy to hodí.
Pro mne docela děs, když si vzpomenu, kdy jsem četl tuhle knihu poprvé, ale rád se k ní občas vrátím, i když možná spíše z nostalgie. Ale pro nás v klukovských letech to byla jedna z knih, které mezi námi kolovaly, četly se mnohdy pod lavicí a hodně tvrdě konkurovaly "Timurovi a jeho partě", což byl zase oblíbenec naší "soušky učitelky".
Jedna z knih, které jsem shromažďoval pro své potomky.Pro mé děti to představovalo oblíbenou četbu, u vnuků jsem ale dost narazil, tedy ne že by nečetli, ale jejich výběr knih je prostě jiný. Oba sice knihu na mé doporučení přečetli, ale jejich komentář ve stylu: "No, dědo tohle...?", prostě hovoří za vše. Pro mne to ale svůj půvab neztrácí a určitě se na ni zase někdy mrknu.