jozik_v_tumane
komentáře u knih
Čtyřnohá vrána
Daniil Charms (p)
Nebýt Charmse, nebyl bych tím, kým jsem. To je autor, který mě ovlivnil zcela zásadně (když jsme ho četli s kamarády v patnácti)... Byl to génius.
Zrno mezi žernovy - Autobiografie 2
Alexandr Isajevič Solženicyn
Tohle je neuvěřitelná kniha -- jako ostatně vše, co Solženicyn napsal. Do čtení knihy se mi vlastně úplně nechtělo -- proč mě má zajímat tak detailně život jednoho autora? Za prvé, tak jako jeho dílo, i Solženicynův život je velkolepý -- zahrnuje v sobě celou hloubku morálních a politických dilemat celého 20. století (alespoň v naší části světa). Za druhé, cokoli napíše, byť je to velmi detailní autobiografie (oba díly dohromady mají 850 stran velkého formátu) s nepřeberným množstvím faktů, citací, událostí, postav, úvah a souvislostí, je to psáno s takovým vypravěčským nadhledem, sebejistotou a citem pro rytmus, že je prostě radost to číst. A přestože je to objektivně nesnadné a neveselé čtení, formou to na mě působí skoro jako útěšná pohádka na dobrou noc, kterou mi vypráví moudrý stařec. Lze si přečíst kratičký, několikastránkový Solženicynův esej "Nežít se lží" a vzít si ho jako návod pro statečný, čestný, smysluplný život. A lze si přečíst jeho majestátní autobiografii jako téměř vyčerpávající komentář k tomuto základnímu krédu -- a dozvědět se dopodrobna, jak se on sám tváří v tvář lži zachoval, jak postupoval a jak to utvářelo jeho život. Kromě toho je tento 2. díl autobiografie také dokladem o jedné velké lásce (jeho absolutně podporující druhé ženy) a zčásti také zajímavým západoevropským cestopisem -- před emigrací do USA Solženicynovi zvažovali život v různých evropských zemích, hledali své místo. Nejsem Solženicynovým slepým zbožšťovatelem. Ne se všemi jeho názory zcela souzním. Ale byl to opravdu výjimečný, veliký člověk a za mě -- geniální spisovatel. Těžko ho lze vůbec s někým srovnávat.
Nežít se lží
Alexandr Isajevič Solženicyn
Extrémně stručné a naprosto jasné. Samozřejmě to platí i pro dnešní dobu. Záchrana vlastní duše je vždy aktuální.
"A komu se nedostává odvahy dokonce ani na záchranu vlastní duše, ten nechť si nezakládá na svých pokrokových názorech, nechť se nevychloubá, že je akademik či národní umělec, zasloužilý funkcionář či generál, ale nechť si řekne: jsem dobytek a zbabělec za kus žvance a trochu tepla."
Evžen Oněgin
Alexandr Sergejevič Puškin
Líbilo se mi to, ale při vší úctě Horův převod hodnotím jako špatný. Některé rýmy jsou velmi povedené, těch je ale menšina. Převažují ty kostrbaté, příliš komplikované, nepřirozené. Překlad Milana Dvořáka je mnohem elegantnější.
Parrésia II–III
kolektiv autorů
Obsahuje zajímavý článek o požáru Chilandarského kláštera na hoře Athos v roce 2004 a jeho následné rekonstrukci.
Hlad
Knut Hamsun (p)
Několik let jsem četbu tohoto románu odkládal, protože jsem tušil, že to bude skvělé -- a taky že jo. Na svou dobu (1890) je to neuvěřitelně moderní, obsahem i stylem. Nějak mi to připomínalo My od Zamjatina -- asi tou maniakální posedlostí vytyčeným tématem a formou. Jasně v tom vidím předzvěst Grina a Kafky.
Nepopisuji své dojmy, protože nemám slov... Jedním slovem: strhující. Extrémně citlivý hrdina popisuje svou strastiplnou existenci, kdy dává přednost hájení svých morálních zásad před zajištěním své materiální existence, což ho ovšem přivádí do takové bídy, kdy se i morální zásady začínají hroutit... Extrémně vnímavý pozorovatel, zaznamenávající všechnu ubohost, nízkost a pokrytectví lidské společnosti, se sám propadá do hlubin, kde sám sobě nerozumí... Samozřejmě potká i svou dobrodinku, k níž zaujme naprosto ambivalentní vztah mísící lásku, touhu, lhostejnost a pohrdání... Každou chvíli pláče ze stestku a lítosti nejen nad sebou, ale i nad celým světem... Vše je mi to velmi blízké. Výjimečně citliví lidé to pochopí, těm ostatním to asi bude připadat jako "podivínské psycho".
Můj muž Daniil Charms
Vladimir Glocer
Překrásná kniha vzpomínek na neuvěřitelný život Mariny Malič-Durnovo, která byla mezi lety 1934 a 1942 manželkou Daniila Charmse, jehož život a tvorbu hezky dokresluje. Jaká je to náhoda, že jsem tuhle knihu přečetl 2. 2. ('24) a dočetl se v ní, že Daňa, jeden ze spisovatelů mému srdci nejdražších, zemřel 2. 2. ('42)?
"Celkem vzato jsem nikdy nedokázala pochopit, jestli mě miloval, nebo ne, protože mnoho věcí -- konkrétně tyhle verše -- dokazovalo, že mě opravdu miloval, a zároveň -- nikdy se toho nevzdal -- mi byl tolikrát nevěrný, že za jeho city neručím."
Hora Athos
Andreas Müller
Velmi zajímavá, stručná kniha o dějinách Svaté hory a jednotlivých klášterů. Pěkné černobílé fotografie Prokopa Hoffmanna.
Smrtipoty
Alexandr Vveděnskij
Velice zajímavá avantgardní poezie, těžko uchopitelná, často nesrozumitelná, místy velmi pěkná.
Duše Ruska
Nikolaj Alexandrovič Berďajev
Naprosto brilantní esej, vystihující stručně a přesto do hloubky "antinomii" (dichotomii, rozporuplnost) ruské kultury a mentality. Autor na prahu první světové války vyjadřuje naději na hlubokou obrodu Ruska. To nedopadlo, jak dnes víme, což ovšem nesnižuje hodnotu tohoto eseje.
Naše pravoslaví
Metropolita Kryštof (p)
Velmi zajímavá brožura. Pravoslaví u nás je věnována jen jedna kapitola. Poskytuje základní přehled o pravoslaví, jeho věrouce a historii.
Ten, který vyšel z domu
Daniil Charms (p)
Úžasná knížka, i když jsem tomu zčásti nerozuměl (hlavně Lipavskému). Dokresluje pozadí Charmsova díla. Kromě Charmse, kterého znám dávno, mě nejvíc zaujal Jakov Druskin.
Stručně o pravoslavném křesťanství
Jan Baudiš
Skvělá brožura, která má potenciál obrátit vás na pravoslaví :) Hezky popisuje základy pravoslaví a jeho kořeny v Čechách a na Moravě v podobě cyrilometodějského křesťanství, později převtěleného do husitství. Velmi zajímavé souvislosti!
Knížka o pravoslaví
Josef Bohuslav Jeschke
Zajímavá brožurka stručně a jasně vysvětlující odlišnost pravoslaví od římského křesťanství, jeho vývoj a různé větve s důrazem na vývoj v Rusku.
Velký slam
Leonid Andrejev
Není snadné proniknout do Andrejevova díla; není to lehké čtení -- ani obsahově, ani formálně. Ale když se do něj člověk ponoří, je to omamné jako nějaká droga. Za zdánlivě banálními příběhy z ruského všedního života se vždy skrývá hluboký mystický význam... Některé povídky jsou slabší, viz komentáře k nim.
Dvě knihy vzpomínek
Naděžda Jakovlevna Mandelštam
Do knihy jsem se zvědavě začetl, ale v půlce první knihy (po 180 stranách) ji odložil. Kdo se systematicky zajímá o ruskou literaturu a kulturu, určitě se zde dozví mnoho zajímavého. Je to velmi umě vyprávěný životní příběh manželů Mandelštamových, kteří se osobně znali s velkou částí tehdejší kulturní elity Ruska. Dokud Naďa vyprávěla prostě o jejich životě, různé historky a příhody z 20. a 30. let, bavilo mě to. Zajímá mě toto období ruských dějin a vyprávění je protkané i zajímavými reflexivními postřehy o sovětské společnosti té doby. Problém pro mě nastal ve chvíli, kdy autorka začala zevrubně rozebírat Mandelštamovu kreativní metodu. To by mě zajímalo shrnuto v jedné kapitolce, ale ne rozváděnono do nesmyslných podrobností na mnoha stranách. Za básníka mluví jeho básně. Jak je napsal, do toho mi nic není. Zadruhé, Mandelštamovy básně (ani prózy), které jsem četl paralelně, mě většinou vůbec nezaujaly. Takže k němu jako k autorovi nemám vztah. Zatřetí jsem pozoroval neblahý jev některých ruských intelektuálů (podobné je to např. u Solženicyna): extrémní pokora, hraničící s masochismem, je vyvažována stejně extrémní sebestředností a nafoukaností. Je zde cítit, že Naďa svého muže považuje za největšího ruského básníka své doby, a jak ho popisuje, vypadá to, že se za něj považoval i on sám. S tímto pohledem se neztotožňuji.
Prózy
Osip Mandelštam (p)
Zkusil jsem rozečíst několik próz. Nepochopil jsem z toho absolutně nic. Nemůžu si pomoct, cítím z toho intelektuálskou povýšenost. Může mi někdo říct, co má tohle znamenat:
"Buržoazie je samozřejmě nevinnější než proletariát, má blíže k nitroděložnímu světu, k novorozeněti, ke kotěti, k andělíčkovi, k cherubínovi. V Rusku je nevinné buržoazie velmi málo a to má špatný vliv na trávení zakalených revolucionářů. Neberte buržoazii její nevinnou tvář, ba naopak, zabavte ji tvořivou hrou, ukolébejte ji v Pullmanových rychlíkových soupravách, zabalte ji do peřinky sněhobílého železničního spánku." ?
Básně
Osip Mandelštam (p)
Pár básní mě trochu zaujalo (překlad J. Kovtuna mi přijde lepší než překlad J. Zábrany), ale celkově mám pocit, že tomu nerozumím.
Ohnivý anděl
Valerij Jakovlevič Brjusov
Krásný magický román. Kouzelná atmosféra. Německo 16. století. Rusky exaltované city hlavních hrdinů. Démoni, obsese, sebeobětování, hledání dokonalé lásky. Setkání s doktorem Faustem a Mefistofelem. Náboženský fanatismus, inkviziční proces a tragická smrt Renáty. Román je nedokonalý, nevyvážený, ale přesto nádherný, protože je z něj cítit Ruprechtova zamilovanost. Romantická rovina je dominantní. Román byl jednou z inspirací slavného Mistra a Markétky a líbil se mi víc.