jelad komentáře u knih

Kontrast nevinné lásky a bezcitné totality v tragickém příběhu o Pavlovi a Ester, jež navěky spojila a současně navždy oddělila zloba a strach heydrichiády.
Retrospektivní pohled Pavla na události června 1942 – na komorní hru o jednom aktéru a režiséru - sjednocující se v jediný element – strach. Panika pramenící z ohrožení života svého a blízkých – boj o přežití Ester – židovské dívky, která se utopila v lidské zbabělosti a sobeckosti. Ester, kterou před nacistickým zlem nemohla uchránit ani Pavlova odvaha – mnohdy slepě naivní vedoucí k sebezkáze, avšak upřímná a silná.

"Táta mě varoval před lidmi, kteří litují. "

6 28.07.2017

Zlomoc, nenávist, závist, fanatismus a především touha po moci byly pomyslným kladivem, jenž k hořící hranici přibilo takzvané šumperské čarodějnice, čaroděje a kouzelníky v nemilosrdném sedmnáctém století. Stejně jako komunističtí "inženýři" monsterprocesů padesátých let, k jejichž průběhům je příběh knihy mocnou a šílenou paralelou, tak i démonický inkvizitor Boblig je postavou novověku. Absurdní konstrukce lidského ponížení a vyhlazení, jak mezi řádky demonstruje Kaplický, (i po skoku o tři sta let) nemizí, nejspíš dokonce dosahuje své dokonalosti.

Já už nejsem obyčejný člověk. Já jsem nahoře. BOBLIG

Zabitím, pohřbením, zničením, vymazáním, vypuzením beránka, tak jak líčí francouzský filosof a sociolog René Girard, dochází k obnovení společenské rovnováhy – násilí jednotlivců, které by se mohlo jinak zvrhnout a ohrozit celé společenství, přechází v touhu po vraždě jednotlivce nebo skupiny – cizinců, podivínů, géniů. To je, jak dokazuje Girardova kniha (a o čemž hovoří i Sigmund Freud) mechanismus, který postavil kulturu a stal se jejím rituálem.

„Jelikož rituál dokola opakuje stejný mechanismus obětního beránka za použití obětí, které jsou v zásobě, stává se jistou formou učení.“

28.07.2017

Francouzský filosof Georges Bataille řekl: Pro každého, kdo chce do hloubky pochopit, co to znamená člověk, je Sade četbou nejen doporučenou, ale přímo nezbytnou.
Marqis de Sade vidí zlo ve člověku tak jako nikdo a prostřednictvím brutální alegorie představuje svět, kde sobecké ukojení pudů (hlavně pudu destrukce a smrti) je jedinou cestou ke štěstí.
Jedna z nejvíc nepochopených knih všech dob.

"Pokud zločin samotný není tak delikátní jako ctnost, často je právě ctností ovlivňován a má veškeré rysy její naivnosti a čistoty. Copak nelze v obou najít jistou podobnost? Když budeme zkoumat přírodní zákony, nezjistíme, že neřest je stejně nezbytná jako ctnost?"

8 28.07.2017

Spojené státy počátku dvacátého století jako novověký Babylón pohlcující všechny lidské rasy, individuality, sociální statusy a kořeny. Svět, o němž se Sigmund Freud vyjadřuje jako o kolosálním omylu. Mlýnek na maso, kolébka i hrob. Zoufalí anarchisti, komunisti a feministky se snaží otřást masami a jejich potřebami, které vytvořil kapitalismus, vůči novému principu bytí a jeho mechanismům jsou ale příliš malí a bezvýznamní. Majetní Američané znásilňují kulturu Evropy, když se ji pokouší vtlačit do místa bez minulosti. Děti chodí na dvanáctihodinové směny do továren, zatímco jejich rodiče umírají na „nemoci chudých a nízkých“, ženské tělo se stává komoditou. A to všechno v divokém rytmu Ragtimu, v němž Doctorow čtenáře bez milosti bičuje svým úderným a nekompromisním jazykem.
„Na každém povyražení musely být davy lidí. Vlaky, parníky a tramvaje je všechny převážely z místa na místo. Takový byl styl doby, tak se žilo. Ženy byly statnější. S bílými paraplíčky navštěvovaly marínu. V létě byli všichni v bílém. Tenisové rakety byly těžké, s vejčitými rámy. Při zmínce o sexu se omdlévalo. Nebyli přistěhovalci. Nebyli černoši. V neděli po obědě odešli Otec s Matkou nahoru a zavřeli za sebou dveře ložnice.“
„Ročně bylo zlynčováno na sto černochů. Ročně zaživa uhořelo na sto horníků. Ročně bylo zmrzačeno na sto dětí. Na všechno snad byly normy. I hlady se snad umíralo podle norem.“

3 27.07.2017