Jana Květoňov komentáře u knih

Tak já jsem stará čtenářka (ročník 1954), přečetla jsem toho už hodně, a rozhodně ne nějakou "červenou knihovnu" nebo jen detektivky, ale ten styl, to neznám nikoho, kdo by to byl schopen číst! Vždyť tam je závorka, která se ukončí snad po čtyřiadvaceti stranách nebo tak nějak a věta pokračuje! To když jsem ukázala příteli, který si neustále stěžuje, jak dlouhé věty píšu, že se v tom nedá prý orientovat, tak nechtěl věřit! A rozepisovat na tolika stranách neustále jedno a totéž, co se dá říct v několika větách (že jednoho syna měl mentálně postiženého a dvě další děti "beze jména" psychicky labilní), ... No já nevím teda! Ale tohle mi osobně nepřijde jako výborně napsáno. To je jak "císařovy nové šaty". Nikdo by si zřejmě netroufl to nějak pohanit. Já už si troufnu na všechno. Jsem důchodkyně!!! :-)

Knihu jsem vyhrála v nějaké soutěži Naše Praha a obdržela ji i s podpisem autorky, za což moc děkuji. Jsem už důchodkyně a čtu zásadně v autobuse, když jedu z Odoleny Vody do Prahy a opačně. Musím říct, že tato knížka se čte opravdu sama! Nakonec jsem ji dorazila během jednoho dne, nevadí mi, že dopadla šťastně, spíš by mi vadilo, kdyby nedopadla šťastně, ale vadí mi vždycky, když si autoři popletou nějaké údaje nebo jména. Třeba na s.141 se praví, že David jezdil na skládku matátem a vybíral plasty, na nedaleké straně 158 chodil hodinu a půl pěšky a hledal předměty z kovu. No, dobře. Mohla se koneckonců změnit situace. Ale jak by mi autorka vysvětlila, že otec Joy byl už od strany 17 Charles a najednou ho dcera shání na s. 165 na ministerstvu a žádá "svého otce Johna Makaua"? Snad existují nějací placení korepetitoři, kteří to mají pořádně přečíst, aby jim takové chyby neunikaly! A jinak si myslím, že by stálo za úvahu udělat na konci knihy z těch afrických výrazů nebo přímo slovíček takový malý slovníček, že by to třeba i někdo ještě jiný než jenom já přivítal.

Já to vyhrála! No "úžasné"! Jen co je pravda! Ve třiašedesáti se dovídám, kdy bych měla být vespod celá mokrá, kdy bych měla co cítit... Ještě jsem to nedorazila. Čtu jednu kapitolu denně. Stačí! Bohatě!!! Ale než "přelouskat" 678 stran, to už radši vidět ten film, to vám povím, přátelé!

No vidíte to. Poplatné době, budovatelské, ... Právě jsem to vyslechla jako rozhlasovou hru pro mládež na Českém rozhlasu dvojce. Ze 70. let s Ladislavem Peškem. V roce 2017! :-)

Reagovat


Tak na takové chvály, které tady čtu, se skutečně špatně reaguje, když moje hodnocení nechce být kladné. Jsem Čtenářka s velkým Č, přečetla jsem toho za svůj už poměrně dlouhý život hodně, ale toto mi připadá tak neskutečně vykonstruované! Jen to jde, řekla bych a mám ten pocit, po tom šokovat čtenáře, připravovat mu stále nějaká nová překvapení, držet ho v napětí. Ale jak píšu, je to VYKONSTRUOVANÉ! Násilné! Vím, že existuje psychický teror! Je to hrůza! Nechtěla bych se do takové situace dostat! Ale styl, který autor používá, jeho slovní obraty, to se mi, promiňte mi to, drazí "spolučtenáři", absolutně nelíbí! A ten konec? Já jsem nepochopila, co to s tím srdcem jako mělo znamenat. Možná, kdybych četla ještě ten "Mráz" nebo "Kruh", tak bych to pochopila. Ale nemám už do toho valné chuti. Tady ten román jsem vyhrála v Mladé frontě Dnes za křížovku a ocitne se na poličce buďto v Odoleně Vodě, nebo v Řevnicích u nádraží. Můžete si ho tam někdo vyzvednout! Nepotřebuji, aby mi tahle tlustá bichle zabírala prostor v knihovničce, kde může stát něco jiného, dle mého názoru kvalitnějšího než tento BESTSELLER!

No, přirovnávat Faulknera k Čajkovskému "bémoláku", to mi nepřijde až zas tak trefné. Pro mě je to spíš Bruckner! :-)
Nebo Arthur Honegger! Každopádně bych ho nechtěla překládat do češtiny! :-) A protože čtu povětšinou v autobuse z Odoleny Vody do Prahy a opačně, činí mi potíže dokončit větu a zavřít knihu a schovat brejle. No když je ta věta třeba přes dvě stránky, tak jak mám odhadnout, že zatím, než se tím prokoušu, budu v cílové stanici?!!! A když mě ten který příběh moc zaujal, tak jsem si nalistovala jeho pokračování a nečetla jsem to tak, jak to autor napsal! :-) :-)

Dočteno, odloženo... Není to až zas tak špatné! A ani až zas tak zastaralé. I v dnešní době jsou takové paní, takové "měšťky". Docela se to v autobuse dalo! :-)

A nebo mě taky ještě "nadzvedlo", že téměř už na konci na s. 418 se praví "ten den, kdy dělal její portrét a kdy mu řekla, že musí do školy, tak šila", ale na 11. straně hned na začátku se právě praví, že "Adéle, hraběnka de Toulouse-Lautrec, složila vyšívání do klína". Jsou to maličkosti, i že jeho bratříček, který zemřel krátce po narození, se jmenoval Robert, nikoli Richard, jak se píše v knize, ale já čtu pomaleji, leč o to vnímavěji a i když mě kniha rovněž "vzala", mrzí mne takovéto nepřesnosti.

Kniha je skutečně velice čtivá, to ano, ale nemám ráda v literatuře faktu či životopisné literatuře nesrovnalosti. Na s. 210 se jasně praví, že obraz Olympia nakreslil Degas. Na s. 407, že Edouard Manet. Správně je samozřejmě Manet! Degas tuto modelku rovněž maloval, ale není autorem obrazu Olympia! Jak to, že to v zápalu o vystižení posledních měsíců života Toulouse-Lautreca autorovi nějak "ušlo"?!!!