J.F. komentáře u knih

Chcete radši "čachřík se slovem", nebo "zachycenější rozkřídlenost"? Než se rozhodnete, vězte, že první možnost znamená "lépe rozhněvat si deset lvů než jednoho křečka", druhá pak "holýma rukama chytat blesky".
Toto se doslova a vážně tvrdí v úvodu českého vydavatele. A není to výjimka; o stránku dřív se píše o "svalnatě vzepjatém lineárním stylu referentské chladnokrevnosti, sřetězeném do svrchních škraloupů", a o stránku později o "šikmozvučných galimatyáších", a o další stránku později - ale snad toho radši nechme.
Pokud jde o samotné Rahnerovy texty, snad nám je jednou někdo přeloží tak, aby se daly číst.

Škoda, že do výboru nebyl zařazen Eliotův esej o Dantovi.

Světlá - toť české sestry Brontëovy

3 03.04.2024

Kniha se vejde do kapsy a je uspořádaná tak, že je možné ji kdekoli otevřít, přečíst odstavec a zase odložit. Ideální průvodce. Některé polské záležitosti nám asi budou vzdálené, něco z polské zbožnosti nám bude cizí, ale vcelku je to nenápadné, avšak silné svědectví o víře spojené s všedním životem a svobodným přemýšlením.

01.04.2024

Hutný duchovní pokrm.

"Hledat v církvi cokoli kromě Krista (a to také znamená hledat sebe a své zájmy) nevyhnutelně vede k pokušení, pokroucení a konec konců k porušení sebe sama."

"Konservatismus je smutný a tíživý, revoluce je děsivá a hrůzná ... Je jen jedna jediná krize, která je požehnaná a spásná: Kristus - neboť z něj vyvěrá milost a svoboda. ... Křesťanství umožňuje žít pravdu revoluce uvnitř zákona a pravdu zákona uvnitř revoluce."

"Dokud bude křesťanství odpovídat nebo chtít reagovat na problémy tohoto světa, vytvořené tímto světem, nebude mít ten správný zvuk."

"Zajímalo by mne, co dělali každý den první křesťané, od rána do večera - ti křesťané, kteří se nemuseli zabývat církevními záležitostmi, teologií, ranními a večerními službami, rubrikami, diskusemi o starobylých ikonách, zpěvu a mnohasvazkovými spisy o spiritualitě. Co pro jejich život znamenalo `žít podle víry`?"

19.03.2024

Z laického pohledu jde o skripta, jistě cenná pro historiky katedrové teologie konce šedesátých let. Autor natolik vychází vstříc "modernímu světu" a "dnešnímu člověku", že se víra v Krista skoro ztrácí. Kniha navíc vychází z představy, že člověk ze všeho nejvíc touží po nekončícím pokračování vlastního bytí a vlastní svobody - takže i Kristus je v knize odpovídajícím způsobem zmenšený: není na něm o moc víc, než že tuto vpodstatě egoistickou touhu může splnit.

03.02.2024

První monografie o životě a teologii Vladimíra Boublíka (1928-1974). Boublík se v ní jeví - aspoň na první čtení - především jako autor skript pro akademické teology, ve své době někdy novátorských. Historicky velmi cenná je edice výběru dokumentů k Boublíkově spolupráci s čs. rozvědkou.

03.02.2024

Chudoba, podobně jako Rádl v Útěše z filosofie, vidí na začátku evropského novověku osudný rozchod s universální lidskou moudrostí, kterou předtím sdílel středověk, antika (resp. podle Chudoby: antika, sahající až k r. 1500), mimoevropské kultury i pravěk, ba jejíž prvky mají už některá zvířata. Podle Chudoby byl ovšem tento neblahý obrat připraven už vznikem filosofie a pak tím, že západní vzdělanci přešli od řečtiny, uchovávající moudrost tragiků, k nediferencované, technické latině.

Čtivostí a vyhraněností stanoviska to připomíná Heerovy Evropské duchovní dějiny, ale časově i zeměpisně je záběr daleko širší; podobný měl jinak snad už jen Toynbee či Voegelin.

Ve shodě s tou starou moudrostí ovšem Chudoba nevidí situaci člověka, civilizace a světa nijak růžově, v tom je to dost nepohodlné čtení.

Kniha je nejsilnější tam, kde je filosofií dějin, tj. kde se zabývá tím, co to je člověk a jaké je jeho místo v celku reality; slabší v popisech a hodnoceních některých konkrétních událostí, etnik a postav (čím blíž k současnosti, tím víc podivností) - ale kvůli té filosofii se vyplatí různé autorovy prazvláštnosti překousnout.

1 23.12.2023

Církev jako společenství učenců... O sedmnáct a půl století později budou zakladatelé časopisu Concilium snít podobný sen. Ovšem zpřítomnění té mystagogie z doby apoštolských Otců je výborné.

Těžké, ale důležité! Svědectví o přátelství dvou mužů nesnadných povah; o těžkých existenčních a hlavně duchovních zápasech; o zvířatech a dětech, otroctví a hlouposti; o tom, jak obtížně se ve zralém věku začíná takřka od nuly život v cizině; o řevnivostech mezi českými exulanty a o tom, co pro ne-levicovou exilovou kulturu znamenal A. Tomský a jeho nakladatelství Rozmluvy...

Diviš i Preisner se každý po svém snažili bránit ničenou a sebe samu ničící kulturu a civilizaci, přitom oba v podstatě s přesvědčením, že vedou ztracený boj na konci prohrané války. Preisnerovy teze, které v jeho knihách někdy působí dojmem až ideologické zaťatosti, se tu často ukazují jako odpověď na reálné pochybnosti a alternativy formulované Divišem nebo jako logický výsledek Preisnerovy životní zkušenosti.

V knize defiluje spousta postav české kultury i světové politiky (jmenný rejstřík má 30 stránek); polovina knihy je navíc napsána češtinou jednoho z velkých moderních básníků (viz už název!), druhou polovinu napsal jeden z našich nejvýraznějších politických myslitelů.

Že editor rezignoval na veškeré vysvětlující poznámky, není ve věku internetu taková škoda; horší je, že četbu komplikují stovky (nekecám) chybně přečtených a někde zjevně i vynechaných slov a chybějící nebo nesprávně umístěná interpunkce.

2 19.03.2023

Navzdory titulu je to vlastně laskavý, soucitný text o smrti milované osoby.

14.03.2023

Kniha vyšla podruhé a přepracována pod názvem "Orientace na cestě životem".

Druhé, přepracované vydání autorovy knihy "Orientace. Průvodce na cestě křesťanské dospělosti".

K poznání problematiky je lepší kniha J. Fialy a J. Hanuše (viz Podobné). Zde prakticky chybí reflexe teologické, spirituální roviny, Liška jakožto politolog píše skoro jen o rovině institucí a rolí, přidává jen několik vpodstatě nepodložených spekulací o psychologických motivech jednání některých aktérů. Dění 90. let navíc líčí tak, jako by příčina tehdejších nedorozumění byla takřka jen na straně skryté církve; všechny požadavky a způsoby jednání sídelních biskupů a Kongregace pro nauku víry jako by byly samy sebou neproblematické. Cenné je shrnutí diskuse mezi prof. Jorissenem a kard. Ratzingerem o tom, zda je nutné, aby byli duchovní vysvěcení F. M. Davídkem resp. Davídkovými svěcenci znovu (podmíněně) svěceni. Liška také vůbec poprvé uvádí znění vatikánských "Norem pro řešení případů tajných svěcení", byť v neúplné verzi (bez hlavičky a podpisů) a bez udání zdroje.

09.08.2022

Ano, hodně složité, taky proto, že výklad se někdy složitě větví, ale kapitoly nejsou nijak členěny; výklad je navíc skoro jen teoretický, kazuistik pomálu. Ale četba stojí za to; získáme důkladný vhled do "základního vnitřního konflktu" mezi idealizovaným já a já skutečným; do dvou podob idealizovaného já; do mechanismu neurotické pýchy a neurotického sebepohrdání; do tří neurotických "řešení" vnitřního konfliktu (expanze, sebezapírání, rezignace). O terapii, tj. o tom, co s tím vším, se dovíme relativně málo, ale i to je cenné.

23.06.2022

Tak trochu reklamní vyprávění o Seligmanem založeném studijním oboru "Aplikovaná pozitivní psychologie"; mně víc pomohl jeho Naučený optimismus. Ale dobrá je rada psát si každý večer tři pozitivní události, co nejživěji reagovat na pozitivní sdělení a pokud možno mluvit víc o dobrých věcech než o špatných.

2 29.04.2022

Smrti (blízkých) se většinou bojíme a nepřipravujeme se na ni. Přitom, říká autorka, by to mělo být (a může to být) obráceně: kolem smrti je mnoho věcí, na které se lze připravit, a málo věcí, kterých bychom se měli bát.

7 01.04.2022

Kniha napsaná jako implicitní polemika s nacistickým kultem velikosti, úspěchu, moci, vítězství... a platná jako polemika s každým takovým kultem; přiznejme si, že i s tím naším.

Guardini zaprvé překvapivě ukazuje, že v Ježíši, jak jej líčí Nový zákon (tedy takřka jediný pramen k jeho životu), vlastně není žádná lidská velikost: Neuznáme-li jej jako Boží vtělení, nezbude z něj vůbec nic. Člověk Ježíš není náboženská postava, není filosof, není učitel etiky, není revolucionář, politický vůdce, sociální reformátor, hrdina ani nic podobného; je prostě nevýznamný, neúspěšný a i svým nejbližším okolím nepochopený člověk, který ani své následovníky nečiní úspěšnými či lidsky velkými. Vykládat Ježíše jinak než křesťansky tedy vlastně není možné: není-li Ježíš to, co o něm Nový zákon vyznává, totiž Syn Boží, není vůbec žádný důvod se jím zabývat (a je možná lépe nechat se vést Goethem, Sókratem, Buddhou...).

Zadruhé: věříme-li v TAKOVÉ vtělení, relativizuje to všechny lidské představy Boha: představy řecké, židovské, indické, novověké, představy "čistě náboženské", "ryze duchovní" nebo jakékoli jiné. Víra v toto vtělení nás nutí spojovat s pojmem Boha nejen představy nekonečnosti, neporušitelnosti, svatosti, ale kupodivu a takřka protismyslně také představy omezenosti, nepatrnosti, ba problematičnosti, zdánlivé opovrženíhodnosti, pokory...

Což – zatřetí – mění naši představu o ČLOVĚKU: ten se nemůže spoléhat na to nejlepší a nejvyšší v sobě (duchovnost, zbožnost...), nemůže v tom vidět automaticky něco žádoucího a hodného usilování, naopak právě tyto oblasti nejvíc potřebují vykoupení.

A nakonec – začtvrté – to otřásá našimi představami o SVĚTĚ a jeho pořádku – představami o tom, co to znamená nahoře a dole, vzestup a pád, zdar a nezdar, velké a malé...

Při nepozorné četbě se kniha může jevit jako sbírka nijak výjimečných kázání, ale to je dojem velmi, velmi klamný.

8 01.04.2022

Jestli si správně pamatuju Rohrovo "Všechno má své místo", tak tohle jsou na to takové variace - nic zásadně nového, jenom se každé zásadní zjištění hned zopakuje pěti jinými způsoby... Dobrá je kapitola "Propusťte svého věrného vojáka"

27.03.2022

Teilhardovy dopisy jeho sestřenici z 1. světové války, v níž sloužil jako nosič raněných a která pro něj byla jednou z formativních zkušeností. O detailech mluví kavalírsky spoře ("bombardování, útoky, přehradní palba byly záležitostí víc než každodenní. Strávil jsem v díře dva dny, kolem mě létaly celé hodiny dělové granáty... Chápeš, že při takovém životě jsou nervy trochu napjaté [!]"), mnohem víc rozvíjí myšlenky, které známe plně rozvinuté z Božského prostředí, Jak věřím a dalších spisů. Výborný překlad, moc pěkná typografie. Za současné války to vše působí ještě živěji (ovšem stokrát radši bych to četl méně živě v míru).

4 15.03.2022