Hun komentáře u knih
Nádherné pásmo. V roce 2004 jsme v malém divadélku Lyra Pragensis zhlédli s kamarádem jeho zdramatizování – a světe, div se, ona ta poezie fungovala i jako text divadelní hry!
Nejvíc mě překvapila historie celibátu: Původně šlo o zákaz manželství pro kněze, aby jejich majetek dědila církev, a ne legitimní děti. Sex kněží provozovat klidně mohli, mohli mít i stálou milenku.
Knihu velmi doporučuji. Skvělé úvodní eseje autora vysvětlují historický kontext řešené kauzy, pokud jde o fenomén odpíračství, dopady Velké války na morálku a hodnoty lidí i co do vývoje etického pohledu Karla Čapka. Samotná korespondence tohoto spisovatele je pak třešničkou na dortu.
Měl jsem to podobně jako Kachora. Nejlepší povídky jsou pro mě v sekcích Irové a Podivíni.
Povídka Smrt Země patří k tomu nejponuřejšímu, co jsem kdy četl.
Ne každý tu souhlasí s tím, že jde o politickou propagandu. Tak samozřejmě o propagandu JDE, je to jednoznačný záměr autora.
Na druhou stranu je to propaganda jemná (není to protimluv?) a jako dítě mě nerušila. Zpětně se nad tím člověk pousměje.
Tyhle knihy je třeba hodnotit optikou cílové skupiny, tedy mladších teenagerů. A jako dítě jsem tu knihu zbožňoval. Takže za mě uspěla v tom, co měla za cíl.
A kdo by nemiloval Raistlina?
Moje vůbec první fantasy kniha (ano, nevšiml jsem si, že jde o druhý díl, a půjčil si to). Láska na první pohled, bylo mi jedenáct.
Autorka má osobitý, vytříbený styl. Někteří tu kritizují např. „opakování vět“ nebo „skákáníé v čase sem a tam“, ale to je samozřejmě záměr, protože autorka simuluje neuspořádané, subjektivní vzpomínky jednotlivých vypravěčů a schválně nechává čtenáře se postupně ve vzájemných vztazích postav zorientovat.
Další nádherná Exupéryho kniha plná hlubokých úvah. Ne vždy autor předkládá odpovědi – jen klade sobě i nám otázky, nad kterými stojí za to přemýšlet.
U Exupéryho knih vždy platí, že jsou určené pro vyspělejší čtenáře. Kdo hledá plochý děj a jednoduché, zábavné čtivo, nechť hledá jinde. (Chce se dodat: A nekritizuje tady velkou literaturu v komentářích.)
Kniha rozebírá námět smíření lidstva s Bohem opravdu do hloubky. Knihu tak doporučuji už zkušenějším biblickým badatelům. Je nicméně výborná a objevná.
Stefan Zweig opět zpracoval zajímavé lidské osudy svým strhujícím způsobem líčení. Snad proto Zweig za život napsal pouhé dva romány – v jeho podání je totiž i realita tak dechberoucí, že vymýšlet si vlastní příběhy je holá zbytečnost.
Bylo zajímavé postupně odkrývat minulost jednotlivých postav z přibývajících náznaků. Vyvrcholení hry bylo rovněž působivé.
Tohle drama na druhou stranu nenabídlo nijak moc myšlenek nebo hlubokých postřehů a i těch vtipných či jazykově vytříbených replik tam oproti takovému Shakespearovi bylo pomálu.
Hra si podle mě získala určitou proslulost spíš kvůli tomu, že v době svého uvedení byla poměrně šokující. Jinak je to spíš slušně napsané drama, nic víc.
Po obsahové stránce bych knize vytkl, že hlavně v první polovině autor zbytečně odbíhá k nepodstatným detailům (jako by mu bylo líto neuplatnit vše, co získal rešeršemi).
Co ale knihu kazí především, je jazyk. Nevím, zda Webster tak neobratně píše, nebo je to vina překladu (to asi spíš), ale v řadě případů je význam vět doslova nerozluštitelný, případně jsou formulovány vzhledem ke kontextu tak nelogicky, že se stává doslova vysilující prací text číst. A to nemluvím o mizerné práci redaktora – příšerné hrubice, nesčetné překlepy a ledabylá typografie. I samotné jméno hlavního hrdiny je v celé knize soustavně uváděno s pomlčkou místo se spojovníkem (Saint–Exupéry)! Když to v knize vidíte už po třísté, je to opravdu otravné.
Celkem tedy dobrá biografie, ale ne výtečná. A český překlad ještě o úroveň níž.
A ještě douška: Ve dvou případech je jedna a tatáž Exupéryho kniha uvedena pod dvěma jinými názvy. O Válečném pilotovi se někdy mluví jak o Válečném letci a kniha Kurýr na jih je min. jednou referována jako Jižní kurýr. To už je trochu moc...
Urbánkův překlad je méně tajnosnubný, než jsme zvyklí, a lze ho tedy doporučit zejména čtenářům, kteří se s dílem WS teprve seznamují. Je ovšem velice povedený a pečlivý.
K obsahu nemá smysl nic dodávat – obě hry jsou čisté zlato.
Příjemné překvapení – řada vtipných i hlubokomyslných postřehů. Moc mě ta knížka potěšila.
Poněkud nepřehledná příručka, pro laiky místy i zbytečně odborně napsaná. Autorka místy podává své osobní názory na určité jazykové jevy jako objektivní fakta.
Od Bunettové jsem četl čtyři knihy a tahle je z nich zdaleka nejpřeslazenější. Už to hraničí s dívčím románem.
Příběh poutavý, princip fungování magie zajímavý. Jen mě rušil až příliš okatý feminismus, což je žel problém mnoha autorek.
Zhruba od devíti do jedenácti let to byla moje nejoblíbenější kniha. Pak ji vystřídaly Stříbrné prameny a po dalších třech letech Silmarillion. A tento stav trvá už 17 let. :-)
Ale na Trosečníky občas rád zavzpomínám. Jestli sháníte povedenou dětskou sci-fi třeba pro synka, moc doporučuju.