holkaslebkou komentáře u knih

Kunderovy romány patří mezi mé nejoblíbenější, ale tyhle verše.. Ty pro mě znamenají ještě něco víc. Něco tak překrásně neuchopitelného.

1 10.06.2016

je trochu chaotická, nasáklá temnotou, hodně expresivní a výmluvná; to je důvod, proč ji čtu a proč mě topol baví
"Město se měnilo."

06.04.2019

(Doporučuji číst až po Elévovi)
-
Kniha, kde příznaky minulosti odchází a nahrazují je jiné věci: senilita, nespolehlivost paměti, touha čtenářů po senzaci (hlas předchůdců - velkých autorů - už není slyšitelný jinde než v Nathanově hlavě).

Rothovo alter ego se v takovém světě ztrácí stejně jako jeho mládí a sebevědomí (uniká mu i mladá žena Jamie, po které touží)... Nakonec z přítomnosti prchá do podobného tvůrčího nežití jako kdysi jeho velký inspirátor E. I. Lonoff ("Nežití, z toho on vytváří své krásné fikce," křičí v Elévovi Lonoffova manželka Hope).

Z toho vyrůstá pravděpodobně nejpůsobivější část knihy - sled imaginárních dialogů, kde jsou hlavními hybateli Ona a On.

04.06.2018

Broch uvažuje o všem: o světě, kde se ztrácejí důležité hodnoty, kde se ryzí poznání a pravda nahrazují kýčem, o dobách, kdy vládla ideologie nenávisti (třídní/národnostní). Dokonce i o rozpínajícím se Rusku.

Většinou (alespoň mi to tak připadá) jde o myšlenky, které autor už obsáhl ve svém románovém díle. Ale jako eseje jsou možná o něco stravitelnější. Ucelené a přímé.

28.04.2018

Milé čtení.

20.11.2017

Není to špatné, nakonec se to ani tak špatně nečte, to jen kolem Jiráska se vytváří nějaká aura složitosti, skrz kterou se moc lidí nechce brodit. Ale: nakonec jsem to vážně četla jen z povinnosti, hádám, že se k téhle knížce nikdy nevrátím...

11.11.2017

Záchrana před zkouškou ze syntaxe...

Ja Vancurovi asi nikdy neprijdu na chut... Kazdou vetu abych si cetla petkrat, to me bohuzel nebere. Takze nedocteno.

Doktor Faust představuje to, čeho se spousta z nás nejvíc děsí. Zestárnout s pocitem, že zdaleka nevíme tolik, kolik bychom chtěli. Že jsme neprožili to, co bychom chtěli. Že chceme víc.

Ale otázka, která se mě na konci 1. dílu nechtěla za žádnou cenu pustit, byla: "A stálo to vlastně za to?"

11.08.2017

Nejslabší kniha trilogie...

24.07.2017

Naštěstí jsem Osamělost prvočísel četla několik let zpátky, tudíž nemůžu tolik porovnávat a říct, jestli Čerň a stříbro je slabší, nebo ne...

Je to drobná (délkou fakt nenápadná) próza o těžkostech lidského soužití, komunikaci v manželství (které v podstatě drží při životě jen podpora jisté paní A.). Je napsaná lidsky a uvěřitelně, nijak vyhroceně. A to se mi líbí.

"Byli jsme, navzdory našim nadějím, nerozpustní jeden v druhém."

06.07.2017

Tak... Jsem mlsný čtenář. A dávám palec nahoru.
Povídky jsou to dobré, vynalézavé. Líbí se mi, jaká role byla přisouzena tomu, co by se "asi stalo" + jak důkladně se autorka věnuje osudům lidí, jejich obavám, strachu vyloupnout se z vlastní ulity a hlavně - jejich bohatému vnitřnímu životu. Prsty mi po stránkách klouzaly samy a lehce. Všechno k sobě tematicky ladilo (každá povídka je orámována vhodně zvolenou citací - např. Gombrowicz).

Ale! jazyková stránka (ta, ve které se všichni recenzenti koupou, kterou se mydlí) mě neohromila. Na základě zadní anotace ("Sbírají vzorky vorvaního dechu, rozkrajují hálky a budí žlabatky, prokousávají se obludnými želatinovými medvědy, sestrojují lapače času, a hlavně srdnatě pojídají nahnilá jablíčka pravdy.") jsem očekávala něco úplně jiného.
Ale neříkám, že jsem byla zklamaná. Jazyk je věcný, přesný a dobrý. Takový, jaký ho mám ráda. Jen nemohu najít zdroj toho všeobecného nadšení nad "autorčinou hrou s českým jazykem".

Témata: neporozumění, neupřímnost, zamlčování a přizpůsobování se někomu jinému. Myslím, že každý se alespoň s jednou postavou dokáže ztotožnit.

30.06.2017

Takový český Paul Eluard.

23.05.2017

Vyborna zalezitost! Sbirka je lidska, usporna (takze nikoho nebude otravovat prilisna upovidanost).
Z versu neni citit ta uporna snaha o popularni basnicke "vykrouceniny" (coz vidam v jinych sbirkach dnes a denne) ani metafory, ktere byvaji ve vysledku tak plytke, az to bije do oci.

Rozvedená

Několikrát do roka
náhradní milování
S hlavou zvrácenou jako
u zubaře
když vrtačka ukáže
na střed bolesti

Na druhý den se pak
přecení v inzerátu

Ale většinou je klid
svatý klid
Ve kterém pere
vaří uklízí
musí pochopit vnitřnosti rádia
i počty třeťáků
(čtyři bez jednoho)
nakoupit vyžehlit
vyplnit dotazníky

A když večer spravuje pojistky
netuší
jak jí šroubovák v ruce
smutně sluší

12.05.2017

Změť vzpomínek obalených do krásných metafor, do představy vody, potopy, která pomalu stoupá, pracuje, pohlcuje suchou omítku - motiv, který prolíná celou knihu.
Na první pohled působí neuspořádaně a chaoticky, ale když ji člověk dočte, dojde mu, že odchází jen s jedním (a to jedním konkrétním) pocitem. Tíseň.

25.03.2017

Ačkoliv jsou povídky celkem kraťoučké, byl to dobrý čtenářský zážitek!

Otevřené konce v sobě schovávají něco překrásného - mezery. A příležitost pro čtenáře, který se v tu chvíli může také podílet na konstrukci textu. Pokud ale vyhledáváte příběhy, kde už bylo vše vyřčeno (a tudíž není třeba nic domýšlet), pak tahle povídková sbírka nebude ta správná volba...

08.02.2017

Gombrowicz je autor, na ktereho jsem tech dvacet let cekala... Ano! Ano!
Snad nikdo! si neumi pohrat s formou tak genialnim zpusobem jako prave on - citite, jak se zamotava, rozmotava, rozpada a zase sklada...

Je to tak nadherne podivne, perverzni; je to uplne jine. O tom se neda mluvit, to se musi zazit.

26.10.2016

Velmi milé čtení. Vcelku jednoduchá, avšak vůbec ne obyčejná kniha.
Autorovy závěrečné rozmluvy (jak s manželkou, tak milenkou) mne zaujaly nejvíce.

16.04.2016