hladko komentáře u knih

Bohužel už jsem poněkud alergický na brakové bestsellerové manuály á la "Změňte svůj život" a "Jak se stát oblíbeným" a právě kniha Čtyři dohody je psána oním "manuálovým" jazykem. Otázkou ale je, dá-li se podobná kniha napsat jiným čitelnějším způsobem při zachování své "přesvědčovací" hodnoty. Takže měl-li bych hodnotit (a vlastně porušit tímto část jedné dohody) knihu po stránce slohové, mnoho Ruizových příznivců bych asi nepotěšil. Naštěsí je tady ale ona duchovní hodnota knihy a samotný princip čtyř dohod, které jsou mi velmi sympatické a věřím, že mohou v člověčím životě nastolit onu potřebnou rovnováhu. V důsledku jsem pak nucen knihu doporučit pro přečtení.

7 30.11.-0001

Honolulu napsal komentář adekvátní kvalitě knihy, proto nezbývá než mlčet, přitakávat, knihu půjčovat a doporučovat. ...možná snad jen o tom, že určité pasáže v knize pro mne byly opravdu tak silné, že jsem se k nim (podobně jako u silné hudební pasáže) vrátil a i opakovaně ve mě iniciovaly hluboké duševní prožitky s povrchovým slaným výstupem.

6 30.11.-0001

Gottland je místo, kde je potlačená víra v boha nahrazena umělými ikonami. Gottland je místo, kde je potlačená svoboda člověka nahrazena nucenou loajalitou. Gottland je místo pravdivých a neuvěřitelných osudů lidí, které bychom, co by obyvatelé Gottlandu, měli znát. A Gottland je hlavně sviňsky dobrá, výborně napsaná a velmi čtivá kniha o nás.

7 30.11.-0001

Souhlasím s tím, že se jedná o výbornou knihu. Pro pocit intenzivnějšího prožitku popisovaných vnitřních prostorů vily doporučuju před přečtením vilu Tugendhat navštívit (což znamená, že máte na čas čtecí utrum), rovnou to pak můžete vzít přes Zemanovu kavárnu na Josefské...anebo se rovnou přestěhujte do Brna - pak už nezbývá, než s knihou splynout......(Titi: máš pravdu, jsem se upletl)

2 30.11.-0001

Chvíli mi trvalo, než se mi podařilo chytnout vlnu, na které se tato kniha veze, ale po pár stránkách jsem přeci jenom naskočil a nechal jsem se vozit na Robbinsově životní filozofii zabalené do ztřeštěného fantaskního humoru. Řepný leitmotiv v široké významové rovině potvrzuje, že teprve opakovaný vtip se stává vtipem a českého čtenáře jistě potěší, že např. i české řepné pole hraje v knize svou důležitou roli a že odkazů na Bohemii je v knize vícero. Ačkoliv se kniha nedá bráti moc vážně z důvodu Robbinsova skvěle jadrného jazyka, komplexně praštěného děje a pološílených postav, duchovní rovina i spoustu čerstvých myšlenek se ke čtenáři přesto probublají.

..."Tím, že se ztotožňujeme se svými tužbami a bereme je moc vážně, nejen že zvyšujeme svou náchylnost ke zklamání, ale vytváříme atmosféru nepřátelskou jejich snadnému naplnění..."...

15 30.11.-0001

kniha začíná větou: "Dojel jsem před restauraci a zaparkoval jsem." V podobném duchu kniha i pokračuje...

8 30.11.-0001

Výborná kniha, která nijak nevnucuje jakýkoliv jednostranný pohled na kauzu bratrů Mašínů, ale nechá čtenáře vytvořit si názor vlastní, i když se pravděpodobně bude jednat o názor ambivalentní. Kniha je psána ve velmi svižném tempu, lehkým stylem o těžkých osudech Mašínovi rodiny a lidí s nimi spojenými a mnoho čtenářů (stejně jako mě) jistě překvapí, jak silný příběh se zde odehrál a částečně stále odehrává. Uznávám, že podtitul knihy "Největší příběh studené války" je zde potom zcela oprávněně.
Tato kniha by se měla stát povinnou četbou na středních školách, protože výborně vystihuje totalitní bahno, ve kterém se potácelo mnoho nešťastníků během vlády komunistického režimu.
Mašíni jsou podle mě obojím – hrdinové i vrazi. Podstatné je ale uvědomit si to, že jejich životy jsou produktem tyranie německé okupace a komunistické totality. Až po té je možné obdivovat jejich vůli se oběma režimům postavit, přestože jejich odbojová činnost napáchala spíše více škod, než užitku.

17 30.11.-0001