Gothard komentáře u knih

Výborná kniha; Miloš Urban opět dokázal, že pokud najde nosné téma a dokáže ovládnout své fabulační mánie a snahu zkombinovat i nemožné do jednoho konglomerátu (často nepříliš fungujícího), pak je to pan spisovatel, který umí napsat kvalitní a přitom čtenářsky přitažlivý román. Hrabě Arco je de facto ostudná existence, kterou není snadné si oblíbit: nevěnuje se žádné rozumné činnosti, pije, většinu času tráví v nevěstincích (a krom toho si vydržuje milenky), neudržuje kontakt s rodinou a nestará se o rodinné statky. V okamžiku, kdy začne bojovat proti asanaci, mu však chtě nechtě musíme držet palce. Protože pohled hraběte Arca je vlastně náš (a samozřejmě autorův) pohled: to, co kdysi vnímali jako rozhodný krok k modernímu městu, jako příklad progresivity, jako odstranění špíny a hygienické závadnosti, to my chápeme jako necitlivé zasažení do historické podoby města a jako barbarství, kterému padlo za oběť mnoho úžasných stavebních památek. Protože asanace byla mnohdy opravdu plošná a jejím vykonavatelům bylo jedno, zda ničí chudinskou čtvrť nebo domy sahající svým původem do renesance. Netýká se samozřejmě jen Prahy a Paříže, ale i dalších měst, třeba Brna. Urban naprosto úžasným způsobem vylíčil nejen tento boj a příchod "moderních" časů, ale i atmosféru Prahy té doby, národnostní boje, byrokratický duch habsburské monarchie, působení tajné policie i úpadek (samozřejmě nejen finanční) šlechty jako stavu. A přirozeně i prostředí, ve kterém se pohyboval vrah jménem Masíčko; obě linie vyprávění se báječně proplétají a nakonec se ukáže, že spolu souvisí způsobem více než významným. Pokud pomineme poněkud podbízivý název, pak jedině závěrečné odhalení a role Manyho je poněkud přitažená za vlasy (vždyť i on byl šlechtic a přes veškeré osobní problémy by jistě nepřekročil určité společenské hranice). Na druhou stranu díky za poměrně realistické zakončení románu.

6 13.06.2015

Vynikající sbírka povídek. Autor se ukazuje jako skvělý stylista se smyslem pro detail, jednotlivé povídky mají dokonalou atmosféru a jsou psány způsobem, ze kterého až mrazí. Babel dokázal naprosto úžasně propojit takřka banální záležitosti a téměř snové pasáže s naturalistickým popisem bojů a násilí. Otřesné je, jak se násilí a zabíjení stalo běžným koloritem doby, nad kterým se vůbec nikdo nepozastavuje. Babel popisuje smrt polského zajatce, vraždu židovského starce nebo zastřelení těžce raněného spolubojovníka věcným, takřka dokonale klidným a skoro až nezúčastněným tónem - vždyť se vlastně nic nestalo, protože život nemá žádnou cenu a smrt je každodenní záležitostí. A ještě jeden aspekt stojí za pozornost - autor už v době, kdy povídky psal, tušil, že na jejich leninské či stalinské současnosti je něco špatně, že to, co prožívá, je doba pokřivená ideologií a nenávistí. Za pár let za tuto pokřivenost sám zaplatil životem.

3 31.05.2015

Kniha zkušeného historika se zabývá osudy snad nejznámějšího kolaboranta (a protektorátního ministra školství a lidové osvěty) Emanuela Moravce. Asi jen málokdo ví, že Moravec byl rovněž ruský legionář, teoretik vojenství, jehož práce byly odbornou veřejností značně oceňovány, že si ho jako vojáka a plukovníka generálního štábu vážil i T. G. Masaryk - a že dokonce Moravec stál čestnou stráž u Masarykova katafalku. Dobře je popsán Moravcův přerod z vojáka naší armády v obdivovatele nacistického Německa a posléze nenáviděného kolaboranta. Na druhou stranu je třeba poznamenat, že Moravec již jako mladý občas projevoval sklony k nepříliš demokratickému chování. Škoda, že autor se nepokusil lépe popsat a charakterizovat další osoby, které se provinily proti národní cti - třeba kolaboranty z řad novinářů. Naopak uznání zaslouží náhledy do Moravcova osobního života, jeho vztah k ženám byl zajímavý, a jeho slepá oddanost k Němcům tím nejhorším způsobem ovlivnila i osudy jeho nejbližších. Kniha je napsána velmi svižně, je určena všem poučeným zájemcům, a proto občas uváděné výtky v tom smyslu, že text je místy povrchní a autor se mohl popisovaný problém pokusit zhodnotit lépe a hlouběji, nejsou na místě. Místy až beletristický styl je ovšem vyloženě na škodu a jinak velmi zajímavou monografii poněkud degraduje. Tak jako tak kniha rozhodně stojí za přečtení.

2 31.05.2015

Souborné vydání vzpomínek a úvah Jana Wericha. Velmi příjemné, laskavé a vtipné čtení. I ve zdánlivě obyčejných textech je mnoho moudrosti, nadhledu a lidského pochopení pro některé (!) slabosti. Témata některých úvah jsou téměř banální (třeba o holubech) a někdy i poněkud upovídané, ale tam, kde Werich píše o věcech, které měl opravdu rád (třeba o divadle, cestování, chytání ryb), tam je nedostižný.

3 31.05.2015

Podle mého méně známý a méně zdařilý román Vladimíra Nabokova. Hlavní hrdina se setká se svým dvojníkem a rozhodne se tuto náhodu využít. Co na tom, že na jedné straně stojí kultivovaný a vzdělaný obchodník a na straně druhé tulák žijící ze dne na den. Zločin není neočekávaný: vražda a následně pojistný podvod. Samozřejmě vrah - tedy náš hrdina - udělá několik chyb a je jen otázkou času, kdy jako nesporný pachatel bude dostižen. Ale tentokrát nešlo jen o detektivní příběh: Nabokov komentuje svět kolem sebe, osudy ruských emigrantů, je místy vtipný, žoviální, přesně ironický - a místy zoufale upovídaný a roztěkaný. Některé boční linie (či spíše cestičky) vyprávění jsou téměř samoúčelné, někdy to vypadá, že Nabokov si jen pohrával s textem a různými motivy, které do sebe ne vždy zapadají. Ardalion snad má reprezentovat (tak to alespoň chápu) ruskou duši, "zoufalství" coby název knihy pak není jen o zpackaném zločinu, ale především o neschopnosti přizpůsobit se novým podmínkám, o ztrátě iluzí, o těžkém údělu emigrantů a celkově o jakémsi společenském tápání a bezvýchodnosti jejich osudů. V tomto ohledu ani zištná vražda nebyla východiskem, ba právě naopak.

1 20.05.2015

Rozhodně to není špatná kniha, ale čekal jsem přece jen o něco víc. Celkově velice zajímavý motiv, místy hodně nápadité (třeba způsob zkoumání minulosti, dvojí ovlivnění osudu Kryštofa Kolumba) a dobře promyšlené a propracované. Exkurzy do osudů otroků, do starověkých dějin nebo přiblížení některých motivů indiánských pověstí byly působivé, a způsob, jakým Card líčí Kolumbovu výpravu a vzájemné vztahy, je výborný, autor určitě musel nastudovat hodně odborné literatury. Také příchod z budoucnosti a začlenění obou "učitelů" do soudobé společnosti je bezvadný. Na druhou stranu je kniha místy až příliš rozvláčná, a vize takřka dokonalé společnosti naplněné láskou a tolerancí bez pokrytectví a sobeckých zájmů - to už bylo poněkud příliš. Zařazení knihy do kategorie mistrovských děl je ovšem v tomto případě plně oprávněné, jen jsem tady postrádal něco, co by mě úplně vtáhlo do děje.

20.05.2015

Je znát, že knihu nenapsal profesionální historik, ale lékař, byť se jedná bezesporu o velmi poučeného autora. Portrét Jana Smila z Křemže zdobí pečlivost a maximální zaujetí tématem, některé soudy je však třeba brát s jistým odstupem jako příliš vyhrocené nebo nezaložené na řeči pramenů. Také poznámkový aparát by potřeboval upravit redaktorem, který by se nebál provést rázné změny. Ale špatná kniha to rozhodně není, nakladatelství Veduta si drží celkem dobrý standart.

13.04.2015

Monografie známého a uznávaného historika středověku a znalce Lucemburků. Spěváček se alespoň v některých bodech pokusil o rehabilitaci Jana Lucemburského. Kniha neobsahuje poznámkový aparát, autor se soustředil převážně na politické dějiny a vyprávění určené pro poučenou veřejnost má vynikající spád a velmi dobře se čte. Spěváček se k tématu ještě vrátil, aby dokončil trilogii věnovanou Lucemburkům na českém trůnu, ale to bylo již v době, kdy byl za zenitem svých tvůrčích i vědeckých sil. Druhá kniha o Janu Lucemburském tak byla přijata s jistými rozpaky.

1 12.04.2015

Rozsahem nevelký, avšak velmi zajímavý román. Echenozův úsporný styl vyprávění, ta přesnost, dokonalé odměřování emotivních pasáží a sugestivních popisů, to vše je fascinující. Je to jako Bolero, jak se jednou zaposloucháte, musíte vydržet až do konce. Knihu jsem si půjčil pouze náhodou, protože jsem autora do té doby vůbec neznal, a byl jsem velmi příjemně překvapen. Není to čtení na cesty, čtenář by asi měl být naladěn na tento styl vyprávění, ale požitek z četby je pak bezvadný.

2 10.03.2015

Absolutní nádhera. Brodskij píše o Benátkách, ale vlastně je to celé také o lidské existenci, o osudovosti, o prolínání minulosti a současnosti. Text má mnoho vrstev a skrytých významů, takže je možné knihu číst znovu a znovu. Dokonalé.

3 10.03.2015