Zoufalství

Próza je sedmým beletristickým dílem ruskoamerického spisovatele, autora proslulé Lolity. Kniha vyšla v r. 1936 v ruštině a už o rok později byla přeložena do angličtiny. Příběh setkání hrdiny s dvojníkem je Nabokovovi záminkou k příznačným postřehům, ironickým pozorováním a jedovatým sarkasmům, které rozhodně nejsou pouhým pozadím kriminální zápletky....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/27_/27748/zoufalstvi-27748.jpg 4.220
Originální název:

Despair (1934)

Žánr:
Literatura světová
Vydáno:, H+H (H&H)
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (3)

Přidat komentář
-Pečivo-
30.01.2017

Tak strašlivě předvídatelný a dementní, až se mi z toho nechce čist Lolita. "Drahý čtenáři" a "nyní vám dám tři různé způsoby začátku kapitoly" a podobný hovna mě jako čtenáře vytáčí. Zabiju svojeho dvojníka, abych dostal pojistku. Bravo.

Čteno současně s Platformou od Houellebecqa a kdyby to byl volejbalovej zápas, tak by to bylo 1:0 pro Francouze. Smeč šach Vladimíre!

Mikkinnen
26.11.2015

Skvělá Nabokova kniha, která tak nějak uniká hlavnímu proudu jeho tvorby. Přitom se jedna o velice kvalitní dílo, které by si rozhodně zasloužilo větší čtenářský zájem. Pro fanoušky tohoto spisovatele naprostá nutnost. Ale určitě bych ji nedoporucil jako první knihu k seznámenim se s Nabokovem. Rozhodně bych začal třeba Čarodějem, či povídkami.

Gothard
20.05.2015

Podle mého méně známý a méně zdařilý román Vladimíra Nabokova. Hlavní hrdina se setká se svým dvojníkem a rozhodne se tuto náhodu využít. Co na tom, že na jedné straně stojí kultivovaný a vzdělaný obchodník a na straně druhé tulák žijící ze dne na den. Zločin není neočekávaný: vražda a následně pojistný podvod. Samozřejmě vrah - tedy náš hrdina - udělá několik chyb a je jen otázkou času, kdy jako nesporný pachatel bude dostižen. Ale tentokrát nešlo jen o detektivní příběh: Nabokov komentuje svět kolem sebe, osudy ruských emigrantů, je místy vtipný, žoviální, přesně ironický - a místy zoufale upovídaný a roztěkaný. Některé boční linie (či spíše cestičky) vyprávění jsou téměř samoúčelné, někdy to vypadá, že Nabokov si jen pohrával s textem a různými motivy, které do sebe ne vždy zapadají. Ardalion snad má reprezentovat (tak to alespoň chápu) ruskou duši, "zoufalství" coby název knihy pak není jen o zpackaném zločinu, ale především o neschopnosti přizpůsobit se novým podmínkám, o ztrátě iluzí, o těžkém údělu emigrantů a celkově o jakémsi společenském tápání a bezvýchodnosti jejich osudů. V tomto ohledu ani zištná vražda nebyla východiskem, ba právě naopak.