gnolf komentáře u knih

Autorka píše klasickou formou vypravěče, který všechno zná a ví, co bude. On šel, ona zná a ono je. Ale co to? V této formě se objevují i názory a současné myšlenky všech postav, což by nebylo tak divné, kdyby to napřed uvedla stylem: Postava myslela na toto. Ale ne tak v této knize. . Autor, který ví o všem, jakoby tam ani nebyl. Naopak se neustále dostáváme do hlav jednotlivých postav knihy, kteří jsou sami takovými autory a popisují bez jakýchkoliv uvozovek a okolků své myšlení a své postoje. A v těchto myšlenkových posunech se i dozvídáme kousky děje současného i minulého a občas tam něco přisype i autor, ale toho si skoro ani nevšimneme. Zde nenajdete ani úvodníky přímých řečí. Kdo mluví kterou přímou řeč, se dozvíte jen z mysli dané postavy, která má zrovna v kapitole slovo a nebo si to domyslíte, vzhledem k obsahu přímé řeči. Většinou se náhled do jednotlivých myšlení postav mění po kapitolách, ale stává se, že během jedné kapitoly, bez úvodu, najednou přeskočíte do hlavy jiné postavy.

Tím pádem se nerozvíjí klasická narace, která nás vtáhne do příběhu jak jsme zvyklí, ale spíše kostrbatě z jednotlivých přemýšlení postav postupně skládáme korálek ke korálku, ze kterého vznikne jakýsi příběh. A není to příběh ledajaký, proto si většina lidí tuto knihu přečte, protože je zajímá tajemství pohraniční Šumavy, které odkrývá.

Také díky tomu nedochází ke klasickému představení charakteru postav autorem. Je normální, že člověk musí použít fantazii k tomu, aby si představoval, co je v knize popisováno. Klabouchová jde ale v knize o level výše, nepředkládá nám jednotlivé postavy jako celky, které si můžeme představit. My musíme z jejich náhledu do myslí nějaké charaktery sami vydedukovat, sami vytvořit.

V žádné jiné knize jsem tento styl psaní neviděl. Chápu, že se Klabouchová v české literatuře umísťuje na předních příčkách, protože vymyslet v dnešní době něco zásadního a nového už není jen tak.


Každopádně, ale tento styl vypravování na mě působil hodně těžkopádně. Očekával jsem, že jím bude vedena jen nějaká část vyprávění a pak se to zhoupne do něčeho živějšího. Bohužel se tak nestalo. A vytrvalost autorky setrvat v takovémto zvláštním stylu vypravování byla aspoň snad náležitě oceněna literární kritikou.
Teď se dostávám ještě k autorčině zvláštnímu pojímání postav a okolí, kdy všichni myslí extra negativně a vše je tam na Šumavě protknuto zlobou místních a zmarem. Nazývá to tam "prokletým krajem." Viz věta z knihy: "Láska se přeceňuje. To nejsilnější pouto je pocit viny." Všichni jsou poháněni nějakými pohnutkami a špatnými myšlenkami na ostatní. Nikdo nemyslí pozitivně, protože tam prostě štěstí neklíčí pro nikoho.
Toto celkové negativní prodchnutí knihy přičítám snaze o vylíčení těžkého kraje. Přesto ale nevěřím, že by tam bylo tak všechno prolezlé zmarem, jak autorka popisuje. Za mě je kniha čistá deprese, kterou jsem ukusoval jen po malých doušcích, aby mě nepřemohla celého. Ale sympatické mi to určitě nebylo a ani zábavné.
Závěr mi také jako jiným připadá překombinovaný. Navíc postavy už nějaké vyznění mají, protože jsme jim už do hlavy nahlíželi několikrát a najednou se tam objevují pohnutky k vraždě. Jak se na začátku snaží autorka napínat tajemnými náznaky, kdy se člověk pořádně nic nedoví, tak najednou v závěru všichni pustí své myšlení o těch událostech naplno, až to působí nevěrohodně.
Tohle vlastně není vůbec klasická detektivka, kdy se vyšetřováním dozvíme, jak to bylo. Tady v podstatě žádné extra vyšetřování neprobíhá. Jediný, kdo se tu vyšetřuje je hlavní vyšetřovatel. Což je svým způsobem i další novinka a bod pro autorku.

SPOILER:

Na novinářku mi to tedy nesedí, vzhledem k tomu, jak přemýšlela v předchozích situacích, i přesto, že je to osoba vypočítavá. Parkinsonovská Anna mi také nepřipadá jako úkladná vražedkyně. A nedává to smysl, když zabije jednoho, kdo se o prameny vltavy zajímá, najde se určitě časem jiný. No ale autorce se to tak asi hodilo do krámu. Vmáčknutý příběh Kramného mi také připadá divný. Z atmosféry, která v knize panuje, má člověk dojem, že se jedná tak o rok 90-99, a ne současná moderní doba, kdy lidé létají někam na dovolenou. Jednoduše mi to do celkového vyznění knihy (do toho prokletého temného kraje) nesedí, působí to tam jako pěst na oko. Ta možnost letět někam na dovolenou a ještě, že to hlavní postava řešila v minulosti a zfalšovala důkazy Kramného. A proč? Autorka naráží na realitu? Má pocit, že někdo důkazy zfalšoval?
Pohnutky vraha mi také nesedí, jednou má OCD a štítí se mu čehokoli dotknout, tak určitě se bude sám mrskat na zemi ve vězeňských sprchách, aby se úmyslně zranil. A proč unášel prostitutku, to fakt je divné.

8 06.11.2022

(SPOILER) Jsem naštvanej. Četl jsem první Žízeň a pak si řekl, že začnu od začátku. Ze supermana se rázem stal alkoholik a nezodpovědný debil.
SPOILER: Takže autor, aby to bylo zajímavé, nechá zabít jeho australského kamaráda. Kamarád je detektiv a určitě nebude vyšetřovat sériového vraha jen proto, že ho vychoval. Chytrý detektiv Hary Houly na to přijde až je pozdě. A pak se opíjí a spí s prostitutkou. Svoji novou přítelkyni neustále nepřestává obohacovat kecama o své bývalé a pak, aby si ji prověřil, ji pošle do náruče vrahovi. Zkouší jakýsi test s nějakým prodejcem drog, ale přitom tuší, kdo je pravý vrah. Tuto informaci si však lstivě nechává pro sebe a dává tím holku všanc. Holky určitě budou celé nadšené chodit v noci po parku ve městě, kde vraždí sériový vrah. Ale pozor, že by to detektivové neoznámili v médiích. Houly poté, co jeho přítelkyni unese vrah, jde spát. Místo aby zalarmoval všechny možné možnosti. Až poté, co najdou mrtvolu této holky, tak teprve kluci začnou používat telefonní signál k bližšímu určení pozice vraha. A v závěru myslí Houly zase na svou bývalou. A ne na tu, která kvůli němu zemřela. No fuj, fuj. Zklamání. Ale je to holt první díl... snad budou další díly lepší...

5 14.11.2020

Za mě top případ. Dobrá zápletka i postavy. Ženská jako hlavní detektivka, co víc si přát. Vše postupně jde k zajímavému závěru. Ale vše je líčeno tak nějak zvláštně, jak někteří píšou "kostrbatě". A nudily mě tam přebytečné popisy. Někdy jsem měl i pocit, že jsem se octl ve středověké literatuře, která se vyžívala v popisu.
Není to úplně top, ale kniha je to dobrá a dá se přečíst. A také se musí vzít v úvahu, že se jedná o prvotinu. Což prvotina s takovýmto úspěchem to je geniální. Možná, že i přečtu někdy další.

1 15.10.2020

(SPOILER) Kniha mě relativně bavila. Neměl jsem problém se čtením. Vadilo mi však, že popisovala jednu bezvýchodnou situaci za druhou. Není to tak úplně kriminálka jako spíš psycho. Jedna holka tam prožívá jednu hrůzu za druhou, ale prožívá to a popisuje jako by s odstupem, jako robot, úplně bez emocí, tak zvláštně, jakoby si to snad i vychutnávala. Samé pedofilní zážitky, odpornosti a vraždy malých dětí. A detektivka žije úplně nudný život se svým nudným partnerem závislým na ní. Když se v knize začíná dít konečně něco zajímavého a "dobrého." Najednou se vše přetočí a je vše úplně zvrácené. Fuj. Ano kniha o zvrácenostech, která se sama dějově zvrátí. Nic pro mě. A často byly dle mého popisovány úplné zbytečnosti, které dost nudily, jen aby vyplnily děj.

1 11.10.2020

Mám rád severské kriminálky ve filmech i seriálech. Začal jsem je i číst. A kniha mě velice chytla od začátku. Byla pro mne motivující i sexy vedoucí detektivka Brattová. Ten závěr byl pravda už hodně překombinovaný. A napínavý. Měl jsem velkou obavu, že Harry umře, jelikož to v té době byl poslední vydaný díl. Ale díky závěru jsem nabyl dojem, že je spíše superman :)

1 11.10.2020