fes komentáře u knih

Je mi líto, ale tento, stejně jako další zde uváděné tituly P. Bruntona, nepřeložil Karel Wenfurter. Dokonce byly napsány (v originále) až několik desetiletí po Weinfurterově smrti.

Připomínám brožované vydání z r. 1973, Románové novinky sv. 196, překlad Roman Řeřicha, docela pěkné ilustrace Radim Malát

Gray je skutečně původní jméno Z. Greye

A co když ne.....???

1 29.01.2011

...aneb jak přijít o iluze. (O Indiánech, samozřejmě)

26.03.2023

"Katastrofy tohoto století nejsou jen znamením bankrotu sekulárního humanismu, ukazují také, že zcela sekularizovaná civilizace je v absolutním smyslu nelidská - nepřátelská lidskému životu a nesmiřitelná vůči lidské přirozenosti."

Proklamovaně katolický autor poněkud zapomněl mj. na to, že nejvíce obětí v dějinách lidstva přinesly náboženské války, a zvláště ty vyvolané a vedené právě katolickou církví, poněkud pozapomněl i na to, že lidské přirozenosti vzdoruje právě katolická církev svým celibátem, antivědeckým tvrzením o stvoření člověka, o zázracích a dalších hloupostech. Tahle kniha je opravdu zhuštěná namyšlenost fanatického primitivismu člověka zcela propadlého zhoubné římskokatolické ideologii, plného vzteku a nenávisti.

Přesto se chystám číst i některé jiné jeho knihy, abych zjistil, zda a jak moc se u něj tento ideologický fanatismus projevuje i v odvislých tématech.

Jako rodák bych rád dodal, že návštěvnost tohoto místa byla už minimálně od dob mého mládí každoročně spojena s kolotoči, prodejními stánky (mně tam mamča koupila repliku kovbojské pistolky - hurá!), s alkoholem, buřty a dalšími pouťovými atrakcemi, čili s cirkusem. Ač se odehrával v těsné blízkosti kostela, o nějakou církevní "světici" či co tam prakticky vůbec nešlo; lidé, až na pár svíčkových babč, dle mých osobních zkušeností o oněch souvislostech nic hlubšího netušili a když už navštívili kostel, tak spíš z důvodu odpočinku od alkoholických oparů či v případě vedra využití chladu a stínu, než z důvodů nějaké zbožnosti.
Z pohledu mého osobního sentimentu rodáka je ale snad dobře, že si tohoto místa někdo všiml a v době stále více mizejícího zájmu o církev a její tradice mu věnoval tuto literární připomínku.

24.11.2022

orson - Logicky to byly samozřejmě účelové profily jedné a té samé osoby, podle všeho zneuctěně se cítící autorky.

Přes všechny sympatie k autorovi nesdílím u této brožury nadšení některých čtenářů, dokonce první díl se mi zdál lepší. Lecos z něj se v tomto druhém vyjasňuje, lecos ne, oba přitom trpí nešvarem dnešních autorů tohoto druhu braku - a toto označení vnímám pozitivně, sic brak je mým oblíbeným žánrem :) -, totiž lehkou nepřehledností postav i dějů, jejich občasné nedotažení, popisy míst či událostí, které snad autor viděl ve své tvůrčí mysli jasně, ale nedovedl je převést do vyprávění dostatečně na to, aby se v nich vyznal nebo si je i jen adekvátně představil čtenář. Navíc podotýkám, že kdo nezná celou sérii JFK, lecos nemusí pochopit právě z tohoto důvodu, a to by se u těchto samostatných titulů stávat nemělo. Nicméně můj čtenářský vztah k panu Hlávkovi nijak zvlášť neutrpěl; každý autor má svá lepší a horší dílka. Toto "jen" za tři hvězdy.

24.04.2022

Stupidní agitka náboženské sekty.

Většinu obsahu tvoří fotografické přílohy na kvalitním křídovém papíru. Drtivou část textu zabírá rozhovor s kapelníkem skupiny Taxmeni Jaroslavem Čvančarou, zbytek jsou málo faktické i málo zajímavé a naštěstí krátké vzpomínky několika jejích členů či exčlenů a lidí okolo - vše to lze přečíst za jediný, nepříliš dlouhý večer. "Autor" tu plní roli de fakto pouhého editora (což je ovšem jeho zvykem i u dalších titulů). Vzhledem k tomu, že většina informací je známa už z dříve vydané knihy samotného Čvančary i z dalších zdrojů, hodnotím tuto nadšeneckou publikaci spíše jako nadbytečnou než užitečnou.

13.03.2022

Kniha vydaná v zahraničí v češtině byla do naší země za socialismu pašována v relativně vysokém nákladu, dnes ji proto lze sehnat v antikvariátech za pár desetikorun (já ji koupil za 10 Kč). Cena odpovídá obsahu; jde o ideologickou agitku, určenou prvořadě protestantským fundamentalistům, pro seriozního badatele bez ceny. Tak jako má běžná beletrie svůj nevkusný škvár, má ho i literatura náboženská a toto je typický produkt snahy o oblbování nevzdělaných věřících. Odpad.

Taková milá malá sbírečka krátkých povídek, občas poučných a k zamyšlení, občas legračních a občas minihororků, a občas takových, že nevíte, co si o nich myslet. Nejvíce se mi líbila poslední japonská část, ideově ukotvená v buddhismu. (P.S. H. Krejčí není autor, nýbrž překladatel.)

02.08.2021

Asi každému zájemci o dané téma je jasné, že dějiny křesťanství od církevních autorů jsou natolik zkreslené, fakta zatajující, naopak vymýšlející účelové nepravdy a vyvozující ideologické podjatosti, že je lze vesměs označit za nevědecké, účelové, elementárně nedůvěryhodné a namnoze i přímo za lživé.
Studovat dějiny ideologie (jakékoliv) proto není od věci i z per jejích odpůrců, přistupuje-li zájemce k věci s vědomím, že ani zde nebude objektivita stoprocentní.

V případě souborného vydání spisů ruského marxisty Ranoviče čtenář socialistické zkušenosti v knize nalezne několik jednoznačně marxistických výkladů a hodnocení, ale právě díky této zkušenosti je také snadno "odbourá", aniž by vylil s vaničkou dítě.
Jinak jde totiž o obsáhlé a badatelsky významné dílo, jaké v naší literatuře nemá obdoby, možná s výjimkou soudobých spisů Josefa Češky (i Češka však cituje Ranoviče) a nabízí tolik detailních informací o počátcích křesťanského hnutí a vzniku jeho učení, kolik jich nenabízí žádná další česká či přeložená práce.
I s odstupem času (rusky vydáno 1959, jde ale o soubor prací, z nichž některé vyšly už ve 30. letech) zde lze nalézt řadu informací jinak nedostupných či jen velmi okrajově známých, jako je např. sekta montanistů, náčrty učení některých sekt gnostických, židokřesťanských a mnoho dalších témat.

Kvůli marxistickému zaměření vedoucímu k některým apriorním postojům i závěrům uděluji 4 hvězdy, ale jinak badatelský význam pro člověka kriticky myslícího a s umem odfiltrovat ideologismy je to možná i o půl hvězdy víc.

15.05.2021

Bavilo. Kyša se lepší.

13.04.2021

Spousta zajímavých a ne běžně známých dat a souvislostí svědčících o biblických klamech, lžích a řadě vnitřích rozporů. Bohužel asi čtvrtina knihy obsahuje zřetelný marxistický balast, takže člověk musí číst obezřetně a třídit zrno od plev. Právě pro tu zřetelnost to však není až takový problém, a tak eventuálním zájemcům určitě doporučuji.

06.04.2021

Celkem slušná westernová povídka. Hned po prvých stránkách zřetelně americká a od renomovaného autora, na rozdíl od stylu českých pisálků s rádobyamerickými pseudonymy, jichž Železný vydával v Rodokapsech nejspíš většinu. Vzhledem k tomu, že originální vydání (1966) má 179 stran, a tato povídka jen 49, půjde nejspíše o podstatně zkrácenou verzi. Škoda, že další Hoganovy novely vyšly jen ve slovenštině, tato je patrně jediná vydaná česky.

14.02.2021

Čeští autoři soudobých Rodokapsů si z čtenářů dělali/dělají legraci nejen svými neuměle anglickými pseudonymy, ale i svým nepřiznaným autorstvím, byť v některých případech snad šlo o omyly.

Tato povídka s rozměrem menší rodokapsové série Země koltů, podepsaná jménem Bill French (prý pseudonym Josefa Freise), je nejen psána velice znatelně ve stylu jeho kolegy N. C. Marshala (Jaroslav Kuťák), ale vystupují v ní postavy z Marshal-Kuťákových povídek, odehrává se ve městě Marshalových povídek (Little Tear), ba přítomny jsou i reminiscence jeho starší povídek. V sérii patří v těm lepším, i když mnohé by se jí dalo vytknout - a právě podobné nedostatky jako u Kuťákových povídek, ba i u jeho detektivek.
V jiném Frenchově (Freisově) Rodokapsu Vlak do Oklahomy je Kuťák uveden jako jeho překladatel (přeložil českého autora do češtiny?), ovšem - pochopitelně - bez uvedení originální názvu, z něhož prý překládal :).
K tomu všemu je odpovědným redaktorem prvých tří Frenchových Rodokapsů (velká vydání) Josef Freis.
Jistě, falešné "překlady" se u Rodokapsů hojně používaly i za první republiky ve snaze přesvědčit čtenáře, že jde o zahraničního, nejlépe amerického autora, a tím zatraktivnit tržní potenciál daného titulu. Vzájemné hrátky kamarádů-autorů úzce spjatých s vydavatelem s vypůjčenými pseudonymy jsou také osobní věcí dotčených osobností. Pro různé databáze a dokumentaci jsou však silně matoucí a jejich vypovídací hodnota je pak krajně nespolehlivá.
No, s tím se musíme smířit, a zřejmě i u řady jiných autorů resp. jejich děl.
Mně osobně tato matení připadají zbytečná.

28.12.2020

Další spíše detektivní než westernový příběh z autorova fiktivního městečka Little Tear kdesi na Divokém Západě.
Spousta dobrých nápadů (snad až moc) a westernových reálií, zřetelně načerpaných z desítek či stovek Kuťákových překladů podobných povídek, avšak ukončení příběhu opět poněkud náhlé a literárně nezvládnuté (neukončené souběžné děje či události, nedotažení napětí, nevyjasněné role postav...), podobně, jako jsme zvyklí i z Kuťákových detektivek. Rozehrání děje a částečně i charakteristiky postav mu jdou, ale ty konce...

18.09.2020

Autobiografická kniha? To jako že autor Arnošt Tabášek je zároveň textař Petr Rada v jedné osobě? Mňo...