EmaChocho komentáře u knih

Poprvé jsem četla, když mi bylo asi devět nebo deset, táta mi ji přidělil s tím, že mám zkusit aspoň prvních padesát stránek.
Chytlo mě to.
I když takhle malá jsem nerozuměla všemu, a snad jsem to ani chápat nemohla, bylo to zajímavé čtení. K Čachtické paní jsem se vrátila již několikrát a určitě to jestě mnohokrát udělám. Stojí to za to.

5 19.03.2017

Nejdřív mě kamarádka vzala do divadla na hru. Byla dokonalá a okamzitě mě přinutila sehnat si knížku a pustit se do ní. Samozřejmě jsem předem věděla, kdo je vrah (i když až do rozuzlení hry jsem to netušila), ale to tomu neubralo na napínavosti, dechberoucnosti nebo snad zajímavosti. Je to moje první od A. Christie a musím říct, že určitě ne poslední. Klobouk dolů, výborně propracovaný děj, skvěle vystavěné postavy a situace. Opravdu mohu jen vřele doporučit.

Bohužel jsem Grišu přečetla až po Šesti vranách, takže ve srovnání s nimi musím hodnotit podstatně uvážlivěji. Sérii jsem přečetla během dvou dnů, ale nemůžu říct, že by to bylo nutně proto, že by mě nějak uchvátila, spíš už jsem to chtěla mít za sebou a hlavně jsem byla zvědavá, jak skončí Alina - nakolik pravdivé jsou všechny ty zkazky z Šesti vran. A konec mě zklamal. Hlavní zaporák dopadl, jak jsem čekala (k jeho postavě se taky ještě dostanu), ale na "straně světla" bylo podstatně méně smrtí, než mi přijde pravděpodobné a než jsem doufala. Neberte mě špatně, nejsem žádný sadista, ale takovéto ukončení na mě působilo zkrátka nemastně neslaně. To stejné platí i pro obě kladné hlavní postavy. Mal i Alina byli prostě meh, občas mi dokonce i trochu lezli krkem. Daleko sympatičtější byli Nikolaj, Baghra a Žeňa, protože jejich charaktery mi připadaly propracovanější a chování poměrně logické. Zoja taky ušla, i když by si zasloužila větší prostor než jen pro nálepku "Draco Malfoy Aliny Starkové". A ten Temnyj, co na něj říct. K záporákům téměř nikdy nepřilnu, ale často obdivuju, jak dobře jsou napsaní. Temnyj byl ze začátku moc dobrý, ale vždycky mě hrozně začne vytáčet, když se autoři po čase snaží záporným postavám vnutit tragickou backstory a srdcervoucí pocity. Také mi připadalo hrozně ohrané, jak Alina pořád něco plánuje, ale Temnyj pokaždé udeří jako první a způsobí zmatek. Tím se děj stával poněkud reperitivním.

Zkrátka a dobře, Griša má propracovaný svět, je poměrně hezky napsaná a obsahuje celou řadu hlášek, které si zaslouží ocenění. Vím, že moje hodnocení vyznělo spíše záporně, ale série není zas tak špatná, tedy kromě toho, co už jsem vypsala, a taky toho, že na to, jak je dlouhá, vlastně nedostanete skoro žádné odpovědi na otázky, které vás v průběhu čtení napadaly. Pokud zvažujete, že si ji přečtěte, jen směle do toho, ale udělejte to dřív, než se pustíte do Šesti vran, protože ty už jsou na úplně jiné úrovni :)

3 15.01.2020

Nemůžu úplně říct, že kniha byla zklamáním, protože jsem od ní vlastně ani tolik nečekala. Možná jsem si ve skrytu duše dovolila doufat, že objevím nový úžasný svět, od kterého se nebudu moct odtrhnout, ale zřejmě ty naděje nebyly tak žhavé, protože to, že se tak nestalo, mě nepřekvapilo. V sérii ale budu asi pokračovat, dokud mě něco definitivně neodradí, přestože mi hodně věcí opravdu nesedí.
*Možné spoilery*
Jak už tu bylo zmíněno - ano, Calaena je ukázkovou Mary Sue. Nejobávanější vražedkyně na kontinentu, překrásná, div zrak nepřechází, a samozřejmě dostatečně odvážná, aby vlezla do každé tmavé jámy v dosahu. To by se ještě dalo snést - objevuje se to ostatně v každé druhé fantasy -, ale v okamžiku, kdy zasedla za klavír a po dlouhých měsících zničehonic spustila jako virtuóz, aby tím následně okouzlila korunního prince, právě tehdy jsem to s ní vzdala. O tom, že celý první díl prakticky jen básní o tom, jak by tomuhle vrazila dýku do krku a tohohle oběsila na prostěradlech, aniž by to vypadalo, že na to povahově vůbec má, ani mluvit nechci.
Chaola snáším jako drtivou většinou postav jeho typu ve fantasty knihách. Jako od správného kapitána stráží bych od něj sice neočekávala, že nechá Calaenu běhat po paláci, jak se jí zachce, nebo že jí snad začne i věřit, ale na tohle už jsem tak nějak zvyklá. Nakonec jsem si ho i oblíbila.
Dorian je celkem v pohodě, další problém mi dělal spíš fakt, jak Calaeně procházela celá ta Lilian-zlodějka-šperků záležitost. Nebo Nehemii některé z jejích činů a tak.
*Konec možných spoilerů*
Zkrátka, bylo tu ještě několik věcí, nad kterými jsem se pozastavila, ale myslím, že ty hlavní jsem vypíchla. Teď mi nezbývá, než doufat, že se to v dalších dílech série zlepší.

*Může obsahovat spoilery.*
Pokud bych měla dát Selekci kolem 70 %, pak dosáhne Siréna v porovnání pouhých 35. Nedá se říct, že by se děj úplně vlekl, ale člověk má pocit, že pořád na něco čeká a na konci... nic. Nápad měl potenciál, ale lepší využití by se mu z mého pohledu dostalo, kdyby se celý nesoustředil pouze na milostné pouto mezi Kahlen a tím klukem na A. Začátek dobrý, ale pak to začalo působit naivně až lacině a konec mě vyloženě zklamal. Celkově je to jednoduché oddechové čtení, které neurazí, ale jedno přečtení úplně stačí.

1 25.08.2019