elisabetth komentáře u knih

Nemyslím si, že by si Božský bastard objektivně ty tři hvězdičky zasloužil, ale subjektivně asi ano.
Kniha mi sedla do nálady. Bavila jsem se. Chloe a Bennett byli komická dvojice. Jejich handrkování bylo vtipné. Někdy jsem ale nechápala Chloe, proč se rozčiluje - přišlo mi to místy trochu uměle vykonstruované, nesedělo to. Jsem ale ráda, že Chloe nebyla taková hloupá a naivní husička, měla mozek, i když ho v jistých situacích moc nepoužívala.
Moc děje nečekejte, v každé kapitole je sex nebo se to k sexu blíží. Vulgárních slov zde také nebylo málo.

1 01.11.2013

Moje první kniha od Cat Clarke. Na její knihy jsem četla chválu, takže když jsem uviděla v knihovně Trýzeň, neváhala jsem a půjčila si ji. Kniha to není dlouhá, nemá ani tři sta stran, ale přišlo mi to trochu roztahané. Moc se toho nestalo - krom té tragédie, která byla popsána na pár stranách. Je to příběh především o emocích, myšlenkách a o pocitu viny. Samotná psychologie postavy hlavní hrdinky byla docela dobrá. Ale moc mě to nebavilo číst, i když to mělo dobrý nápad (i když si myslím, že o té tragédii měly slečny mluvit hned, aby to nemělo pak horší důsledky) a nebylo to napsáno nijak nečtivě.
Snažila jsem se to jen dočíst kvůli tomu, že je Cat Clarke spojována se zajímavými a otevřenými konci. Chtěla jsem tedy vědět, jaký ten konec bude v této knize. Měla jsem pár nápadů. A celkem jsem se trefila, jen jsem čekala, že to skončí o chvilinku později.

01.11.2013

Ze začátku mě Pan Pondělí vůbec nebavil. Trochu jsem se v tom fikčním světě ztrácela. Přesto jsem v tomto příběhu viděla originalitu. Asi měsíc jsem byla u kapitoly 12. Dnes v noci jsem si řekla, že to konečně dočtu. Dostala jsem se do ospalého stavu s už-jen-jednu-kapitolu. Mrzí mě, že jsem se do toho nezačetla mnohem dřív.
Ta kniha má úžasný nápad. Moc se mi líbil pan Pondělí jako ospalý mladík. Kdo není v pondělí ospalý a líný, že? Líbí se mi velké množství různorodých postav. Autor má výhodu v tom, že se v Domě může stát cokoli, takže pokud bude mít velkou fantazii, v dalších dílech se můžeme setkat s dalšími zajímavými charaktery a jevy.
A buďte rádi, že jste neviděli, jak jsem se šklebila na knížku při scéně s bibliofágy. Brrr. Ještě teď mi běhá mráz po zádech, když si to vybavím.

1 01.11.2013

Rozesmátá mrtvola je akčnější, krvavější (popisy místa činu nejsou tak těžké pro žaludek- myšleno tak, že ne moc drží žaludek na svém místě) než Provinilé slasti. Také je zde více vulgárnějších slov. (Ale to jen upozorňuji slabé povahy.)

Dialogy jsou rychlé, cynické, sarkastické. Vedle akčních jsou i scény zábavné, odlehčené. Hlavní děj trvá až do posledních stran.

Krve je zde snad po hektolitrech, kousků lidských těl je tu také dost. Agresivní zombií. Mrtvé děti. Nově vytvořené příšery ze zombií. Akorát mrtví upíři chybí.

1 01.11.2013

V předchozích částech jsem měla problém s tím, že mě nebavil začátek, ale konec jsem doslova hltala. Začátek Tmy a prázdnoty mě bavil hodně. Začetla jsem se docela brzo, když pominu to, že jsem na to neměla moc náladu, ale poslední část mě moc nebavila. Přišlo mi to trochu zdlouhavé a zbytečně natahované - může to být tím, že jsem tu knížku chtěla už co nejdřív dočíst, protože jsem ji musela vrátit do knihovny.
Hlavní hrdinka Anna byla ale ze všech tří hlavních hrdinek pro mě nejlepší a nejnormálnější. A nebyla tak ufňukaná. Kromě toho, že fňukala, že není pěkná, ale mít jizvy na jedné půlce těla, to by fňukala každá první. To, že je Anna schopná se o sebe postarat sama, jsem jí věřila. Mary a Gábi moc ne, ale Anna byla v tomto ohledu asi nejlépe napsaná.
Jinak jsem moc nepochopila, proč se nesnažili nějaká ta mrtvá města s hromadou nečistých vypálit. Vypadalo to tak, že na ně ten oheň platí stejně jako na živé. Chápu, že to nemohli udělat u Temného města, když potřebovali zásoby, ale u jiných? Jen je tam prostě nechali a to mi přijde fakt nesmyslné. Pokud jsem to ale špatně pochopila a oheň je nečistým úplně ukradený, tak se autorce omlouvám.
Tma a prázdnota byla čtivá a napínavá kniha. Bavila mě hodně. Podle mě ale je na stejné úrovni jako předchozí části. Proto ty tři hvězdičky.

Samozřejmě si nemohu nechat jednu poznámku jen pro sebe: Bude další díl?

01.11.2013

Dočetla jsem to jen díky tomu, že mě zajímalo, jak autorky popíšou tento fikční svět. Moc se mi nelíbilo, jak z náctiletých vznikají upíři - ale je to originální (i když nás už ve školkách učili, že na nikoho nemáme ukazovat prstem).
Hlavní hrdinku jsem si nijak neoblíbila. Její dokonalost a úžasnost mě spíše otravovala. Upřímně se divím, že si tam našla nějaké kamarády, kteří její dokonalost dokázali vystát.
"Hlavní" zápletka tohoto dílu byla na můj vkus vyřešena velmi rychle, ale když to má několik dalších dílů, tak je mi jasné, že ještě hlavnější zápletka přijde a že tato měla pro další pokračování připravit půdu.

2 01.11.2013

Nečekala jsem, že se mi to bude líbit. Nečekala jsem, že to dočtu. Plán byl jasný: během víkendu rozečíst hodně knih. O dočtení nebyla řeč. Ani myšlenka na to nebyla.
Ani nevím, proč jsem se tak začetla. Možná to je stylem vyprávění. Jednoduché, popisné tak akorát, ale hlavně nezdlouhavé. Trochu mě rozčilovaly ty vševědoucí věty, co se stane. (Ich-forma a všešvědoucí vypravěč mi nejde moc dohromady.)
Děj také nebyl špatný. Mnoho mrtvol, tajný univerzitní spolek a duchové. Vhodné na víkendové čtení v posteli. (Zajímalo by mě, jaké by to bylo, kdyby tam ta nadpřirozená složka nebyla.)
Hlavní hrdinka nebyla hloupá. Dokonce mě bavilo, když vyprávěla o různých symbolech na náhrobcích. (Kdybych měla jistotu, že si to autorka nastudovala, určitě bych takovýchto informací uvítala více, ale chápu, že jiné čtenáře by to mohlo nudit.)
Problém je ta osudovost mezi Amélií a Johnem Devlinem. Jejich živočišná přitažlivost, která byla velmi často zmiňována. A ta tragičnost by také nemusela být v takové míře.
Byla jsem nečekaně mile překvapena. Dávám tři a půl hvězdičky a neskutečně se těším na další díl.

3 20.10.2013