elfos komentáře u knih

Ne moc často doporučuji knihu (navíc čerstvě narozenou knihu), kterou jsem ještě nečetla.... Nu, teď právě zase jednou nastala ta výjimečná chvíle. Sbírku nonsensových básní Špásmo autora (a úžasného, skvělého překladatele) Richarda Podaného mohu doporučit z plna srdce od prvního okamžiku, kdy jsem se o ní dozvěděla. Radostně ji vítám na světě, a směle a s radostí ji doporučuji - jsem si naprosto neochvějně jistá, že v téhle knize skrývá se čtení neobyčejně lahodné, hravě moudré, bláznivě poetické.... nespoutané, rozpustilé a pestrobarevné jako roztančení nudibranchové v modrých hlubinách mysli.

14 02.05.2012

Martin Švanda
*



neboj, že slyšíš v noci
co jiný nesmí
to jen
věci v pokoji
na tebe myslí


šeptá Petr Moment

14 12.12.2010

Ivan Wernisch
VÍTR



Na stole
Bílý
List
A obálka
A žlutý
List
Se stromu nade mnou
A na tom bílém
I na tom žlutém
Můj stesk
Má zoufalost
Má naděje

14 10.11.2010

William Styron
VIDITELNÁ TEMNOTA

(přel. Jarmila Emmerová)


Jednoho slunečního dne jsem byl se psem na procházce v lese a vysoko nad listnatými korunami stromů jsem zaslechl křik hejna kanadských hus. Za normálních okolností by mi ten pohled a zvuk pozvedl náladu, tentokrát mě let ptáků přikoval na místo strachy. Trčel jsem tam jako trosečník, bezradný, třásl se po celém těle a poprvé jsem si plně uvědomil, že nejde jen o potíže plynoucí z náhlé abstinence, ale o vážnou nemoc, jejíž jméno jsem si konečně dokázal přiznat. Po celou cestu domů mi v hlavě trčel Baudelairův verš, který se vyloupl odněkud z dávné minulosti a už řadu dní dorážel na mé podvědomí: "Ucítil jsem závan křídel šílenství."

14 09.11.2010

Proč čtyři? Světy a bytosti je obývající jsou na pět hvězd. Za zbytečnou a pro mě hodně rušivou brutalitu bych dala dolů dvě hvězdy, ale tahle kniha není na tři hvězdy, které označují knihy kolem průměru. Průměrná určitě není. Takže.... řekněme.... šest hvězd mínus dvě za zbytečnou brutalitu, tj. čtyři.
Až na některá místa jsem objevovala tenhle vesmír P. F. Hamiltona ráda.

13 07.07.2023

Ivan Wernisch
TO KDY KDO



Čeho se naděju... nepotěším se asi.
Nejsem ze smutných a k veselosti
mám jako k smrti - daleko, blízko -
nevím, kde je.


.

13 06.03.2011

Oldřich Mikulášek
LES



Mám rád les,
že toho nenamluví
ani zaživa.

Jenom někdy naslouchám do noci
krvavé při jeho korun
s rozlíceným vichrem,
a to potom i potok
s děsem pádí dolů,
kámen nekámen.

Po smrti – pouhé pařezy –
světélkují dušičkami zemřelých
a obrůstají václavkami,
svými sirotky.

Tak voní, že musíš pokleknout
a sehnout hlavu k těm popravčím špalkům,
abys vdechl aspoň něco
z osudu těch, co stojí
celý život zpříma.

Tož pěkné to bylo. Napínavé, zvláštní, a na závěr krásně vygradovaný konec, kdy se všechno najednou složilo jako Rubikova kostka a dostalo jasné barvy a smysl (k němuž to celou dobu směřovalo).

12 08.06.2014

Mimochodem, má překrásnou obálku. I název. Jistě to platí i o obsahu, jak bych se ráda jednou přesvědčila.... Vím, že je velmi malá šance.. ale ráda bych.

Rabindranath Thákur
ČESÁNÍ OVOCE



Nikoli, není v tvé moci rozevříti poupě v květ.
Můžeš jím třásti a tlouci, nemáš však moci proměnit je v květ.
Tvůj dotek je poruší, roztrháš jeho plátky na kousky a naházíš je do prachu.
Neobjeví se však ani barvy, ani vůně.
Ó, není tvou věcí rozevříti poupě v květ.
Ten, kdo dovede rozevříti poupě, dělá to tak prostě.
Pohlédne na ně a míza života pohne se v jeho cévách.
V jeho dechu rozvine květ svá křídla a chvěje se ve větru.
Barvy vyšlehnou jako touhy srdce a vůně prozrazuje sladké tajemství.
Ten, kdo dovede rozevříti poupě, dělá to tak prostě....

William Styron
VIDITELNÁ TEMNOTA

(přel. Jarmila Emmerová)


Člověk má strach, že ztratí všechny věci i všechny lidi sobě blízké a drahé. Pak také existuje neodbytný strach z opuštěnosti. Když jsem zůstal - třeba jen na chvilku - sám doma, propadl jsem nepříčetné panice a malomyslnosti.

12 19.11.2010

Elizabeth Barrett Browningová
14

(přeložila Hana Žantovská)



Když milovat mne musíš, měj mne rád
jen pro lásku. To, milý, chtěla bych.
Ne pro můj pohled nebo pro můj smích,
pro způsob řeči, pro myšlenku snad,
jež jako z tebe zdá se vyrůstat
a zjasní pohodu dnů takových.
Všechny ty věci pominou a v nich
tak hasne láska jako počla hřát.
Mne nemiluj, že stíráš slzy mé,
tvůj drahý soucit není lásce dost.
Koho tvá péče něžně obemkne,
tomu i slza vzácný bude host.
Můj nejdražší, jen z lásky miluj mne,
bys láskou milovat moh pro věčnost.

Jiří Orten
POSLEDNÍ PŘÁNÍ



Na posledním svém lůžku
když básník odpočívá
a jeho ústa ještě živá
smlčují řeči spád,
tu klade na podušku
věci, jež míval rád:

Bolavé světlo, jasné, bez soucitu.
Bolavou tmu, jež v srdci, v tomto krytu
uměla přetrvati den.
Bolavou marnivost, kterou byl okraden.
Bolavou lásku, která dosud bolí.
Bolavou lítost pro vše, pro cokoli.
Bolavou pýchu, jíž se oddaloval.
Bolavý sen, jejž kdesi na dně schoval.
Bolavou svobodu, nejbolavější asi.
Své prsty protáhlé. Svou bídu. A své vlasy.
Dopisy od přátel, tu víru promarněnou,
dopisy plné slz, věčnosti na přečtenou,
dopisy od dívek, dopisy bratrovy,
dopisy od hudby, jež hraje nad slovy.
Své verše klade sem, časem již pocuchané,
své verše, život svůj, z nějž něha na zem kane
a zemí proniká až dolů, k hlíně rodné.
Hádanku klade sem, již nikdo neuhodne,
bolavou hádanku, jež nemá vysvětlení,
děti si hrály s ní a staly se z nich ženy.
Ach, všecko, ještě víc, všecko a víc než dosti.
Svůj svět, jejž miloval. Smrt bez odhodlanosti.

A z posledního lože
odchází všechno malé,
spád řeči, řeči spád.
Ó, nech mne, přísný Bože,
za věci dokonalé
ještě si slastně veršem zavrzat!

Vrána
jak tříska bílé čokolády....

- Miroslav Fišmeister

11 18.08.2014

Miroslav Fišmeister


Z druhé strany stromu
přilétl klíč.
Na cestě, jako každý soumrak,
k bráně, v niž musíš věřit.
Ostrov na noci.

10 03.12.2010

Pavel Šrut
SONÁTA - DRUHÁ VĚTA


Je prostota pokleklé trávy
v tvém usínání

/Jako nejtišší vítr v tobě klopýtám
piji tvou letní
kořennou vůni
jako bolehlav/

Je zádumčivost horských klečí
v tvém usínání

/Miluji drzá čela horských borovic
a jejich vzteklou hrdost nahé samoty
Nutí mne
uhýbat jim očima zbabělých vichřic/

Je tesknota ptačích poselství
v tvém usínání

/Stojím na kopci
tak zcela bez křídel a holý
vztahuji dlaně/

Je velebnost bílých nocí
v tvém usínání

/Hvězdy jsou na dosah
a všechny zvony odlétají
Vidím šlépěje na zasněžených prostorách
ticha/

Je něha drobného deště
v tvém usínání

/Růženec z krůpějí přebírám zkřehlými
prsty
Slyšíš:
Vymodlím si tě na nebi
i pekle/

10 30.11.-0001

Izumi Šikibu



Posviť mi do daleka,
měsíčku nad horami!
Musím už vykročit a jít
po cestě z temnot
temnotami.

Propast
Jiří Karásek ze Lvovic


Když v městě za noci zvuk každý dozní,
tu jiná duše, tajemná, v něm vstává.
Jak město spící je tvá ztichlá hlava,
v níž bloudí myšlenka jak chodec pozdní.

Však bojíš-li se potměšilé moci
pozdního chodce, že tě schvátí směle,
víc myšlenky se děs teď osamělé,
jež přepadne tě náhle o půlnoci...

Jsi její kořist. Cítíš? V tebe boří
dráp chladný, tmavé peruti své vznese.
A v očích fosfor zelenavý hoří.

Jsi chvíli šílencem. A duše řítí
se v prohlubeň zla, kterou v nitru nese...
Ah, věčně propast, věčně v sobě míti!

Nguyen Binh
HODNĚ

(přeložil Petr Komers)


K vesnici Doai čísi loďka měsíc svádí
Noc chystá se svou hloubku otevřít
Měsíc je tu S ním stín A já Jsme tři
S tebou v mém srdci je to hodně dohromady

Ivan Blatný
NEDĚLE



Je neděle Mám volno
pacienti očekávají své návštěvníky
chodím mezi budovou nemocnice a farmou
snad budu mít také nějakou návštěvu
snad mě najdou
snad se na cestě objeví Brušák
anebo Listopad
anebo Dresler
jsou tady v cizině léta a ještě jsem je neviděl
mám připraveny básně
budeme mluvit o literatuře
svět bude zase plný života



(Stará bydliště, 1979)