elfos
diskuze u autorů
Jan Zábrana píše v roce 1976 ve svých denících:
V roce 1946 Karel Toman vydal definitivní soubor svých básní a na konec napsal: Sbohem, čtenáři.
Od té doby vyšly mnohokrát, loni nebo předloni (před r. 1976 - pozn. el.) v Národní knihovně s edičním doslovem, jehož autor vypisuje, co všechno bylo s čím srovnáno, aby konečně dospěl k závazné, přesné podobě veršů. Jenže mlčí o tom, že ve všech edicích po roce 1948 jsou vynechány básně Pozdrav TGM a Na uvítanou. Má za těchhle podmínek akribické textové snažení smysl? Na jedné straně se hlídá každá čárka a na druhé se vynechávají celé básně.
https://www.databazeknih.cz/knihy/cely-zivot-vybor-z-deniku-1948-1984-11326
*
- a v roce 2021 přičiňuje elfos tuto poznámku ke Karlu Tomanovi, abychom o tom věděli - co chybí a kde.
Jan Zábrana píše ve svém deníku v roce 1948 (vyd. jako Celý život):
Četl jsem Fikarův Samotín. Je to snad, po mém soudu, náš nejlepší mladý lyrik. Při čtení jeho veršů se mne zmocňuje to podivné zjihnutí a zněžnění, které je průvodním znakem pravé poezie. Takové básně jako Samotín nebo Takový smutný úl, to jsou skvosty. Fikar má dar plachosti a úžasné něhy.
Krásně lidský člověk...
http://tvare-vzdoru.vaclavhavel-library.org/cs/profil/39/frantisek-lizna-1941
Bohuslav Reynek
VĚTŘÍK
Pod stromy zbylé listoví šumí:
ovečky zlaté.
Stádo mé poslední, na jaké chlumy
pospícháte?
Ovečky zlaté, beránci v krvi,
k čí jdeme oběti?
Z kamene smrti kdo z nás prvý
do mlhy odletí?
Se stádem pastýř těžko se loučí,
a stádo s pánem svým.
Kdo komu zmizí, po zhaslé louči
do mlhy zavátý dým?
*
(ze sbírky Podzimní motýli, vydané r. 1946)
KOČKA
Miroslav Holub
Venku byla noc
jako kniha bez písmen.
A řešetem města
věčná tma prokapávala ke hvězdám.
Říkal jsem jí
nechoď tam,
čeká tě jen past
a uhranutí
a marné úpění kožíšků.
Říkal jsem jí
nechoď tam,
nač chceš
to nic?
Ale otevřelo se okno
a ona šla,
černá kočka do černé noci,
rozpustila se,
černá kočka v černé noci,
tak se rozpustila --
a nikdo ji už nikdy neviděl.
Ani ona sama sebe ne.
Jen slyšet je ji
někdy,
když je ticho
a severní vítr
a nasloucháme
hluboko v sobě.
*
Rozhovor s Ivanem Wernischem (velmi doporučuji) zde:
http://casopis.hostbrno.cz/archiv/2013/09-2013/kdyz-polykam-slzy-dere-se-ze-me-chechot
Tohle mi právě teď udělalo velikou radost.
http://www.ceskatelevize.cz/zpravodajstvi-ostrava/kultura/247333-statni-cenu-za-literaturu-dostane-basnik-petr-hruska/
Je moc dobře, že skvělí lidé a jejich dílo někdy také nezůstávají nepovšimnuti.
Viktor Fischl
HOVORY S JANEM MASARYKEM
Já nejsem velký čtenář. Mám málo času a moc starostí. Pro vnitřní hygienu mám muziku a starosti zaháním detektivkami. Ale mám několik knih, ke kterým se vracím vždycky znova. Vojna a mír, Babička, Turgeněvovy povídky, něco z Dickense, Rollandův Jan Kryštof a ovšem Bible. Tam najdete všecko. Básně jsem vždycky četl jenom česky. Protože poezie je pro mě zas především muzika, a i když se dohovořím jinak, muziku slyším jen v češtině. Máme velkou poezii. Škoda, že se to nedá lehce překládat. Je to nejlepší, co český génius vytvořil. Aspoň tak dobré jako Dvořák, Smetana a Martinů. Jenže ti se dostali do světa, protože muzika se nemusí překládat. Já mám pár básniček od Máchy, Erbena, Halase, poslední sbírky Viktora Dyka - on byl sice prase v politice, ale básník byl velký -, které si čtu vždycky znova a znova. Mám je pěkně pohromadě v jednom koutě knihovny. Já bych bez nich těžko žil. Jednou, až dám vale politice, dám se do čtení a budu číst moc knih, které jsem měl číst už dávno.
Tos řekl, Noční letče, skvěle. Mám to úplně stejně, také u mě Karel Schwarzenberg, čím více poznávám jeho názory a myšlenky a vidím jeho vystupování a co z něj vyzařuje, každým dnem roste. Je to vzácné, většinou mě lidi, když je poznám víc, zklamou - tohle je osvěžující změna. A ano, taky se chci dozvědět víc o něm jako o člověku, z jeho knih. Díky moc za info tobě i kní.
Hm, pokud se stane prezidentem, začnu po mnoha letech opět sledovat novoroční projevy. A nejen.
Novoroční projev prezidenta ČSSR Václava Havla, 1. 1. 1990 - Naše země nevzkvétá.
http://vaclavhavel.cz/showtrans.php?cat=projevy&val=327_projevy.html&typ=HTML
Při té příležitosti připisuji nightlybirdovi ještě zbývající své tři palce, takže ode mne jich má za svůj komentář čtyři. Tak.
Nemáme zaznamenáno zde v Novinkách, kam tedy snad lépe to napsat, než sem.. Se zpožděním, a s omluvou za to že až teď. A s jedním z nejhezčích nekrologů, prostými slovy plnými úcty a uznání.... jichž autorem je překladatel V. J.
Dne 29. listopadu 2012 zemřela česká překladatelka a redaktorka Zora Wolfová.
Překladatel Viktor Janiš: „Zemřela Zora Wolfová, dvorní překladatelka Arthura Ransoma a Geralda Durrella (ale i Barnese, Darwina, Doyla, Lodge, Forsytha, Bradburyho, Lessingové, Parkinsona a Petersové). Neokázalá, pracovitá, chytrá. Bude nám chybět."
http://cs.wikipedia.org/wiki/Zora_Wolfov%C3%A1
Ivan Martin Jirous
Teď už umřela i Viola Fischerová...
Teď už
umřela i Viola Fischerová
modlím se ať ji
náš Pán
pod jemný oblak schová
Ať Pán náš schová ji
pod oblak něžný
vždyť i my
o něco mladší
blížíme se
k Boží žni
(z knihy Aby radost nezmizela – Pocta Magorovi, ed. Monika Elšíková)
Ivan Martin Jirous
Dagmarce
Víš vždyť víš
oči vyplakat
dovede si každý
Jenom
něha a láska
jsou navždy
Aha. Tak!! Jelikož u autorů není Diskuse, musím tu nechat jak ponorčin komentář netýkající se autora, tak svou reakci na něj.
Budu stručná. Pokud někdo napíše něco negativního o mém oblíbeném autorovi (a že jsem toho např. o Terrym Pratchettovi a jeho knihách už viděla napsáno.... všelijakého), nebudu na něj přece za to útočit a urážet ho. Obzvlášť když toho člověka neznám (zatímco o autorovi se z jeho díla i života - veřejně známého - nějaký obrázek dá udělat, ať už dobrý, nebo nedobrý).
HTO znám osobně, a můžu s čistou myslí prohlásit, že to není člověk ani povrchní, ani nechápavý či zpracovaný propagandou.
I když, ještě je malá naděje, že ponorčin komentář je směrován proti jejímu oblíbenému Pablo Nerudovi a nikoliv proti HTO - a nechápavá je tu v tom případě elfos.
Ivan Martin Jirous a Petr Hruška. A brněnský Host.
http://www.casopis.hostbrno.cz/cs/archiv/2011/10-2011/navrh-na-nobelovu-cenu
Vítězslav Nezval
MILOSTNÁ
Za tichého rána pod oknem v písku
smáli se kohouti na hvězdy
a mne má hlava bolí,
za tichého rána, za tichého rána
bolí mě hlava a srdce.
Ne že bych byla tak rozplakaná,
kdo by chtěl slzy ronit
za bílého rána,
ne že by kohouti žalostně zpívali,
vždyť se jim zdálo o pšenici,
ale přec něco je k pláči.
Chocholouš na střeše povídal,
o čem dnes v noci moje krajky snily,
bojím se, bojím, co tomu řekne milý,
že mi dnes v noci ve snách hezkou dceru dal,
těžko to říci
a těžko to před jeho chtivýma očima skrýt,
tož se teď musím, za tichého rána,
za tichého rána v té jeho lásce,
v té jeho lásce dojatým srdcem,
teplými ústy, mdlýma kraječkama
navěky utopit.
Paul Celan
(z pozůstalosti)
Vržen
do smaragdové dráhy,
hledám skrýš
v bezpečí larvy,
v zámotku motýla,
v úkrytu hvězd,
všemi loďmi tě hledám,
azyle Nebytí.
Bohuslav Reynek
ÚTĚCHA NEMOCNÉMU
Jsi-li sám a chor, netrap se příliš touhou. A když nemáš tolik obraznosti,
abys se octl v zahradách nebo v lesích toliko zamhouřiv oči a v kterékoli
roční době ti libo, zůstaň v jizbě i myslí. Vím, je málokdo tak šťasten, aby
mu posadili kotě nebo krotkou hrdličku na peřinu, a ne každému donesou
květin. Ale máš jistě alespoň na nočním stolku nebo na židli u postele krabičku
sirek: vezmi ji do rukou a rci si, že je to velmi spanilý, pestrý, záhadný ptáček;
že sice nezpívá, ale též neuletí; a chová ve vnitřnostech útěchy jistě alespoň tolik
jako vlaštovka nebo chocholouš na smutné silnici. Jen se rozpomeň na studená,
bolestná jitra, kdy jsi rozsvěcel nebo podpaloval v kamnech, jsa ještě „zdráv".
Kterak ti někdy bývalo blaze a teplo pouhým pohledem v rodící se oheň!
A vyjmi si sirku třeba hned, ač je bílý den, škrtni a přidrž si ji k očím: viděl jsi
někdy květ krásnější a tajemnější na chudobném stonku? Neviděl. A byťsi neměl
vůni lilií, čpí mocně Sodomou a jedlovou rakví.
(1922)
Vladimír Holan
Nic
Nic není tak zaokrouhleno jako víno:
v hroznu, v sudě, v číši, v ústech a v břiše...
Pij tedy okrouhle a nebudiž ti líno
znale je pít, pít víno tiše...
Johann Wolfgang von Goethe
Co jsem našel
Já sám, tak tiše
se lesem bral,
nic nezamýšlel,
nic nehledal.
A v stínu skrytý
jsem kvítek vzhléd :
jak oko zářil,
jak nebe kvet.
Já schýb se pro něj,
on šeptem dých.
"Kdybys mne utrh,
já uvad bych!"
A květ jsem vyhráb
i s kořínkem,
nes na zahrádku,
kde doma jsem,
zde v tichou zase
já prsť ho dal.
A ujímá se.
A kvete dál.
*
(přeložil O. Fischer)