DžejnK. komentáře u knih

Kniha byla čtivá, výborně detailně popisuje Tereziny úzkostné pocity ovšem na to, s jakým humorným nadhledem hlavní hrdinka popisuje své komplikované myšlenkové procesy, je často mírně vulgárně nebo pubertálně předpojatá
Líbil se mi autorčin originální humor, především postava Ester byla svěží a zajímavá.

V textu se objevuje zbytečně mnoho věcí a zápletek, které nebyly dál rozvíjeny např. kam zmizel Jakub? Stačily by na dvě knihy.
Děj byl napínavý, ale někdy mě svou rozvleklou napínavostí až unavoval, tři dějové linie mě trochu rozptylovaly, byly na mě příliš
Mnoho situací, ale zdaleka ne všechny, se autorce nevyvedly, např.rande Králíčka s Terezou. Představil Terezu své dceři jako svou dívku, přestože si spolu vyšli teprve podruhé a takřka nic mezi nimi neproběhlo..nebo 50letý Ivan neví, že taková překvapení (neohlášená návštěva jeho manželky na dovolené v Itálii) nedopadají dobře? Naivka. O Lence zkoušící drogy ani nemluvím...atd.

Přestože byl konec knihy napínavý a přečetla jsem jej jedním dechem, nelíbil se mi tolik, co začátek, se kterým si autorka více a hlouběji “pohrála”.
Struktura textu, řešení kapitol, ilustrace, celkově na mě kniha esteticky příjemně zapůsobila, akorát příliš malé písmo mě zpočátku málem odradilo. Taky pražská hantýrka mě trochu rozčilovala.
Neměla jsem potřebu se po přečtení nad knihou zamyslet, nemám pocit, že by mě něčím obohatila, nicméně si myslím, že autorka je velmi nadějná, při čtení jsem se místy nahlas smála, takže relaxační funkci splnila výborně, a to je u četby 50 procentní úspěšnost.
Další autorčinu knihu si určitě ráda přečtu.

2 13.10.2020

Kniha není humorným odlehčeným románem, jak by člověk podle obalu očekával.
Je dějově nudným cestopisem, ale příjemně čtivým. Autorka, co by poctivá "zachycovatelka" svého pozorovacího umění, ve mně vzbudila obdiv. Energie, smysl pro humor, touha po poznání ji charakterizuje. Spokojená solitérka - hříšnice, inteligentní ženská oplývající zdravou sebeláskou putuje ve svém autičku (s otřesným pojmenováním Karkulka) po vlasti české, s cestovní kanceláří pak i po světě širém, a každý název údolí, turistické atrakce, každý svůj postřeh poctivě zaznamenává.
Jednotlivé kapitoly, kterých není v knize více než pět, pak na konci zaštiťuje myšlenkovým moudrem.

Svou poslední kapitolu ukončila jedinou pro název knihy charakteristickou myšlenkou, kterou ovšem v průběhu textu knihy nijak nerozvíjela:
“ Náplní vyššího věku nemusí být jen vnoučata, sypání zrní holubům a diskuze o chorobách. Občas si můžeme i zaharašit.”

Na závěr musím říct, že mi autorka prostřednictvím své knihy kus energie a chutí do života předala (velmi důležité), přestože jsem si při čtení poměrně nudila. Pro autorku je zřejmě “lhaní” či smyšlená fikce zcela cizím pojmem.
Fópa ovšem je, když se milovnice vína těší domů na láhev vychlazeného Modrého Portugalu.

1 17.11.2020

Představuji si autorku, jak ve své bolestné chvilce při vzpomínce na svou zemřelou matku sedí sama v ponurém pokoji, ve starém odrbaném žlutě polstrovaném křesle, kouří jednu cigaretu za druhou a krotí slovy probuzené zvíře ve své duši . Zvládla to snad za jednu noc, unavená, zpocená a lehčí usíná a spí několik dní.

Obdivuji zpracování jejich vzpomínek, které prošívá trhajícími se nitěmi syrových nezpracovaných pocitů, slovy vyjádřenými stylově a originálně. Pokud bych ovšem chtěla autorku pochopit, musela bych si knihu přečíst ještě jednou.

1 04.11.2020