Domini_que
komentáře u knih
Vězňova žena
Maggie Brookes
Na Vězňovu ženu jsem se těšila, sice nečtu často válečné příběhy, ale když mě nějaký zaujme, ráda si ho přečtu.
Příběh Izzy a Billa byl rozhodně napínavý, chvílemi až neskutečný, jak dokázali řešit různé situace v zajetí.. Určitě bych se ráda dozvěděla víc o skutečných postavách a jejich životním příběhu, pokud by je někdo dokázal podle knihy poznat.
Bohužel první část knihy mě úplně nenadchla, chvílemi spíš rozčilovala.. Na někoho, kdo dospíval v období války, na mě Izzy působila velice naivně a sobecky, její jednání a způsob myšlení mi přišly dost bezohledné vůči její vlastní rodině.. Naštěstí po všem tom utrpení a zpětné sebereflexi Izzy došla k podobnému názoru na svoje dřívější já.. Musím říct, že tím se mi aspoň trochu ulevilo ulevilo :D
Supernova
Marissa Meyer
Poslední díl renegátské trilogie a oh my God... na tuhle knížku jsem se strašně těšila a myslím, že její velkou část jsem četla se zadrženým dechem. Chvílemi jsem si vlastně vůbec nebyla jistá, jak to dopadne.. a o to víc mě čtení bavilo :)
Na co slova nestačí
Brigid Kemmerer
Velmi silný příběh, nebo vlastně hned dva.. příběhy dvou mladých lidí, kteří si prošli a procházejí neuvěřitelně náročnými situacemi. Člověku se skoro až nechce věřit, že takové věci se opravdu stávají. Knížka skvěle popisuje i vnitřní souboj jedinců a to, jak se projevuje na jejich chování vůči okolí, aniž by to tak sami chtěli. Popisuje hodně těžké momenty, ale zároveň dost dobrým způsobem, takže se knížka čte moc dobře. Čím větší máte empatii, tím víc vás zasáhne. Určitě doporučuju přečíst. Myslím, že hlavně pro teenageři to může být dost poučný i varovný příběh.
Vlaštovka v bublině
Markéta Lukášková
Třetí a jednoznačně můj nejoblíbenejší díl této série :) Dobré propojení všech dějových linií a postav z minulých dílů. Měla jsem radost o kolik se Vlaštovka posunula a že šla o něco víc do hloubky.
V první polovině knihy mi děj přišel místy trochu zdlouhavý, ale zápletka postupně nabírala na zajímavosti. Představy o stavu společnosti budoucnosti byly místy úsměvné a paradoxně nepatřily k mým oblíbeným pasážím.. Asi tak ve 3/4 knihy jsem se začala trochu bát konce, nebyla jsem si úplně jistá jestli míří k happy endu, a tak se mi ulevilo, že jsem po dočtení měla z příběhu hezký pocit.
Markéta při psaní používá hodně hovorovou češtinu, což mi ale ke stylu knížek sedí, přijde mi, že se v tom dost projevuje i autorčina povaha a tak text působí víc přirozeně, asi i díky tomu je pro mě čtení jejích knížek tak relaxační :)