Cusco komentáře u knih

"Toto románové dílo Liona Feuchtwangera zavádí čtenáře do španělského středověku, do období křižáckých válek, do časů, kdy vrcholí veliké dějinné střetnutí dvou kultur a dvou náboženství a kdy se na Pyrenejském poloostrově rozhoduje odvěký boj mezi Araby a Španěly, mezi vyznáním muslimským a křesťanským. V tomto zápase uplatňuje se však silně i třetí kultura a třetí náboženství - židovské.
Přímým námětem k napsání "Židovky z Toleda" byl Lionu Feuchtwangerovi proslulý milostný příběh kastilského krále Alfonsa a židovské dívky Raquel, dcery králova ministra. S tímto vyprávěním seznámil se autor poprvé u Lope de Vegy a později též u Grillparzera. Díla obou těchto autorů jej podnítila k důkladnému studiu pramenů, a tak se jeho román nestal pouze záležitostí milostnou, nýbrž velkolepým obrazem raného španělského středověku, vylíčením veliké historické epochy, složitých společenských procesů. Zvlášť zdařile jsou tu vystiženy myšlenkové proudy tří světů, arabského, španělského a židovského, hluboká moudrost myslitelská, úsilí o nalezení životní pravdy.
I když zde znovu autor osvědčuje vypravěčské mistrovství, které má dokonalou přirozenost a plynulost, překvapuje tu velká, místy až strhující básnickost tohoto díla. Není to jen tím, že je v knize zcela organicky uvedena celá řada básní a písní, že mezi hrdiny románu se objevují i jiní umělci, nýbrž že především sám milostný příběh je vyprávěn s takovou jemností a zároveň horoucností citu, s jakou se málokdy setkáváme." (anotace na přebalu knihy, 1965) :)

7 18.05.2015

"Poklady templářů, přísahy mučených albigenských, náhrdelník Marie Antoinetty, vzácná ikona, záhadný Cagliostro a car Pavel I., úhořovitý kardinál Richelieu - všichni hrají svou roli v podivuhodných dějích románu soudobého sovětského spisovatele.
Parnov, autor několika fantastických a životopisných románů, se pokusil ve své nové knize sloučit žánr historického dobrodružného románu dumasovského typu se spletitým kriminálním příběhem z našich časů." (anotace na přebalu knihy, 1976)

"Kdo je žena v bílých šatech a jakou úlohu hraje v dramatickém příběhu Laury Fairlieové a její sestry? Jaké tajemství ukrývá přátelství sira Glyda s ďábelským hrabětem Foscou? Bude odhalen viník, který způsobil neštěstí několika lidí? Na čí straně je právo v nerovném zápase, v němž je v sázce život, čest a hlavně láska?
Na tyto otázky odpovídá autor v románu, jehož děj se odehrává v polovině minulého století na anglickém venkovském sídle i v Londýně. Spád příběhu i promyšlená zápletka obnažují dvě dějové linie - milostnou a detektivní - které se neustále prolínají. A rozuzlení celého dramatu?..." (anotace na přebalu knihy, 1977)

"Někdejší ředitel Drážďanské obrazové galerie Max Seydewitz si dal se svou manželkou úkol nemalý:
V souboru šestnácti příběhů líčí dramatické osudy proslulých uměleckých děl, uloupených ze sbírek různých evropských zemí, včetně naší Národní galerie. Jen některá díla světového významu se ztratila, ostatní byla po druhé světové válce nalezena v různých skladištích a navrácena právoplatným majitelům. Dnes již většinou opět zdobí sály galerií a rozradostňují milovníky umění a krásy." (anotace na přebalu knihy, 1975)

"Kdo by neznal Jindřicha Plachtu! Jméno tohoto divadelního a filmového umělce, který vytvořil bezpočet rolí od drobných svérázných figurek až k velkým komickým lidově rozumářským typům, je dosud v živé paměti návštěvníků našich kin a divadelních scén.
Jeho osobitý "plachtovský" humor nám zůstal uchován v půvabné knížce PUČÁLKOVIC AMINA, jediné, kterou Jindřich Plachta napsal. ..
.. Drobná, úsměvná knížka, která potěší každého čtenáře od 9 do 90 let." (anotace na přebalu knihy, 1969)

"Remeslo nemělo vždy zlaté dno. Bývali řemeslníci dovední, pilní, a přece je životem provázela bída s nouzí. Nejhůř na tom byli učedníci a tovaryši, ti měli nejčastěji jednu kapsu prázdnou a druhou vysypanou. Vandrovali za chlebem kraj světa a jen někteří se zmohli na vlastní živnost. Ale ani páni mistři neoplývali vždycky blahobytem. O nejednom platilo přísloví, že kovářova kobyla a ševcova žena chodí bosy. ..
.. Tak jako ve zmíněných knihách i zde se prolíná pohádkový motiv s životní pravdou, fantazie s realitou, báje a legendy s příběhy a příhodami z obyčejného života. Některé z vyprávěnek jsou smutnější, jiné veselejší, jsou zrcadlem minulosti dávné i nedávné.
Vedle plnokrevných pozemšťanů jsou v nich i strašidla a duchové, čerti a hastrmani. Vítězí však dobré síly nad zlými, rozum nad hloupostí, píle nad leností. Ale ne snadno, tak jak to chodí na světě dodnes." (anotace na přebalu knihy, 1976)

Ivan Klíma: Čapek - novinář (doslov):

"Někde Čapek o sobě vypravuje," vzpomíná MUDr. František Langer, "jak musel vyplnit daňové přiznání pro berní úřad a že v něm byla rubrika: PO KOM JSTE PŘEVZAL ŽIVNOST, KTEROU PROVOZUJETE? A Čapek že dotyčnou rubriku vyplnil: PO JANU NERUDOVI." .. ..

"Byl po většinu svého zralého věku především novinářem." .. .. "Už první větou zval čtenáře k rozpravě co nejdružnější, dbal přitom velmi, aby nepodlehl tak častému zlozvyku intelektuálů, aby nevystavoval svou moudrost a učenost - psal prostě a srozumitelně, .. .. "

Zajímavá kniha o obdivuhodném člověku, která určitě stojí za přečtení. :)

Zajímavá kniha o obdivuhodné sportovkyni, která určitě stojí za přečtení. :)

Poznámka: autorka Věra Suková (1931 -1982) si určitě nezasloužila, aby tiskařské závody "Rudé právo" v Brně, v roce 1980, nekvalitně vytiskly brožovanou knihu, kdy některé stránky nejsou strojově rozřezané (nedají se otáčet, čtenář si je sám musí žiletkou oddělit) a strana 190 - 191 je prázdná, text omylem nevytištěn..

Spisovatel, pan Derek Wilson je moudrý muž, který pečlivě sepsal podrobnou studii o Drakeově plavbě a nepodlehl ve své práci jednostrannému uctívání hrdiny. Obsahuje podrobný popis plavby a historických událostí, i ČB fotografie a mapy.
V knize jsou uvedeny poznámky k textu a nejdůležitější historické prameny, z kterých autor čerpal cenné informace, dle skutečných událostí.
Zajímavá a hezká kniha (mám 2x), která určitě stojí za přečtení. :)

1 06.05.2015

Dr. Q. M. Vyskočil: Božena Němcová. Literarní medailon.
I. Boženy Němcové křížová pouť na životní Golgatu (1926):
II. Poznámky k literárnímu odkazu Boženy Němcové (1926):

"... Z nich na prvém místě jmenuji "V ZÁMKU A V PODZÁMČÍ", vzniklou ze vzpomínek na infekční nákazu morovou (cholera) v Nymburce na podzim r. 1849 a kreslící vedle tuposti městské společnosti bídu poddaných a lidumilné působení tamnějšího lékaře (dra Dlabače), .."

"... dále povídku "CHUDÍ LIDÉ", skoro idylu z r. 1837, kdy mladá paní Němcová trávila prvé týdny svého manželství v Červeném Kostelci, .. "

"... autobiografické vyznání zhroucené duše v ČTYŘECH DOBÁCH, .. "

"DLOUHÁ NOC je slavnost přástevnická, .."

" .. a ve vídeňské, silně národnostně zabarvené črtě (povídce) "DOMÁCÍ NEMOC". .."

Dr. Q. M. Vyskočil: Božena Němcová. Literarní medailon.
I. Boženy Němcové křížová pouť na životní Golgatu (1926):

"Ale bída, na krátko zaplašená, se záhy vrací a je těžko se při ní zahřáti. ..
Dluhy rostly, bída klepala neúprosně na tmavý a těsný byt, který rychle ztrávil poslední zbytky, beztak stále ohroženého zdraví spisovatelčina.
.. mnoho přátel snaží se jí všemožně prospěti, ale někteří se odříkají přátelství k Němcové, ze strachu před politickými poměry, .. nastává poslední nejtrudnější období životem uštvané ženy."

II. Poznámky k literárnímu odkazu Boženy Němcové (1926):
"... autobiografické vyznání zhroucené duše v ČTYŘECH DOBÁCH, .. "

Dr. Q. M. Vyskočil: Božena Němcová. Literarní medailon.
I. Boženy Němcové křížová pouť na životní Golgatu (1926):

".. Bohuslava Rajská s družinou svých dívek, jejichž rádcem býval proslulý vlastenecký lékař Karel Slavoj Amerling, dále Staněk, Frič, Čejka, Podlipský, Čelakovský, Tyl, Havlíček a mnozí jiní, toť byli předáci tehdejšího vlasteneckého hnutí, které ve svůj vír zachvátilo záhy i mladou paní, jež r. 1843 v Květech z 5. dubna uveřejňuje již prvou svoji báseň "ČESKÝM ŽENÁM" s podpisem Božena Němcová."

".. ujímá se Němcová nadšeně nároků žen na samostatný život i jejich práva jíti za všemi dostupnými cíly, aniž se tím zahrazuje cesta k tomu nejvyššímu v životě ženy: k mateřství."

"Rozpor mezi Němcovou a Karolinou Světlou tkvící v rozdílných zásadách povahových, vede posléze k úplné rozluce těchto dvou dříve tak dobrých přítelkyň. Ale ani tyto trvale trpké zkoušky osudu nemohou naráz zničiti touhu Boženy Němcové žíti neodvisle, pracovat literárně a považovati každého člověka za bratra. .."

Dr. Q. M. Vyskočil: Božena Němcová. Literarní medailon.
II. Poznámky k literárnímu odkazu Boženy Němcové (1926):

"... V portrétních obrázcích "Baruška", "Rozárka" a "Karla" mistrně vykreslila tři dívčí typy.
Povídka "ROZÁRKA", otištěná r. 1855 v Poutníku (časopis) z Prahy, vypravuje o ubohé souchotinářce, živořící se slepým hochem, mrzáckou sestrou a schromlou matkou a přece konající horlivě svoji lidskou povinnost. .. "

".. , nebo málo známý, ale vtipný "VÝKLAD HISTORIE", (povídka) .."
" .. a ve vídeňské, silně národnostně zabarvené črtě (povídce) "DOMÁCÍ NEMOC". .."

Dr. Q. M. Vyskočil: Božena Němcová. Literarní medailon.
II. Poznámky k literárnímu odkazu Boženy Němcové (1926):

"... a zvlášť cennou povídku "SESTRY", vzniklé z návštěvy Němcové v Zaháni jako tragický protějšek její "Barušky", .. "

Dr. Q. M. Vyskočil: Božena Němcová. Literarní medailon.
II. Poznámky k literárnímu odkazu Boženy Němcové (1926):

"... "BARUŠKA" (z r. 1853) je příběhem služky, v němž se řeší však též sociální otázky. .. Zní tu opět ozvěna domažlických vzpomínek, neboť hrdinka odchází z venkovského statku do služby v Praze, aby tu prožila k těkavému umělci hořký, ale smírně končící románek lásky.
Autorka sama hlásá své názory Baruščiny kamarádky Kačenky a vřele se zastává lidských práv těch, jimž život nejvíce ublížil. ..." :)

Dr. Q. M. Vyskočil: Božena Němcová. Literarní medailon.
II. Poznámky k literárnímu odkazu Boženy Němcové (1926):

"... Autorka "Babičky" přála si již dávno vyznati se ze své lásky k zásadě československé jednoty a tak došlo k "POHORSKÉ VESNICI", k níž přímý podnět dal nový zájezd B. Němcové na Slovensko, (do Trenčína, Liptova, Turčan, Zvoleně) r. 1855, uskutečněný vzácnou podporou hraběte Kolovrata.
Po svém návratu spisovatelka oddala se s nadšením novému dílu, jež vyznělo opravdu umělecky ukázněně a svérázně. Použití nářečí slovenského a chodského, ostře kreslené postavy reků a rekyň z obojího prostředí panského i lidového, vřelé zaujetí autorčino pro drotary a nade vše způsob, jakým Němcová hlásá nutnost bratrského soužití Čechů se Slováky, vyrovnání třídních rozdílů a povznesení lidu - toť jsou přednosti, které také "POHORSKÉ VESNICI" zaručují pro vždy nejčestnější místo po boku "Babičky". ..." :)

Dr. Q. M. Vyskočil: Božena Němcová. Literarní medailon.
II. Poznámky k literárnímu odkazu Boženy Němcové (1926):

".. V nedokončené "CESTĚ Z POUTI", poslední to práci Němcové, malebně popisuje bloudění Verunky Blaženovic, vracející se z Prahy do Obic (dnes Obytce) u Klatov." :)

Souhlasím s hodnocením, že je to jedna z nejsilnějších českých knih dvacátého století.
Česká spisovatelka a překladatelka, vážená paní Heda Margoliová–Kovályová
(Heda Margolius Kovály) byla neuvěřitelně statečná, inteligentní a čestná žena. Obdiv a úcta k ní a jí podobným.
Pavel Tigrid napsal: „Margolius… si prožil své v nacistických koncentrácích a do KSČ vstoupil po válce z opravdového přesvědčení: aby se už nikdy nemohlo opakovat, co se stalo, aby už nikdy nikdo nebyl pronásledován pro svůj rasový, národní nebo sociální původ, aby si lidé byli opravdu rovni, aby byl nastolen věk skutečné svobody. O pár let později se soudruhům podařilo, co se nepovedlo nacistům: zabili ho.“

Jde o knihu, která v knihovnách čtenářů zůstane a rozhodně stojí za přečtení.

2 21.04.2015

Láska a přátelství mezi otcem a synem. Dobrodružství na cestách, příhody mladého Čecha v cizině. Velké vlastenectví a vzájemná pomoc Čechů v zahraničí. Ale také vzájemná pomoc a spolupráce chudých lidí, nehledě na národnost či náboženství - v míru i ve válce..

Úryvek textu:
"Přísloví praví: "Všude chléb o dvou kůrkách." Dí zajisté pravdu, jen že ve vlasti jsou kůrky nepoměrně měkčí než v cizině. Ve vlasti uživí se, třebas skromě, každý, v cizině však jen ten, kdo napne všechnu sílu, kdo zbystří um a neštítí se nižádné práce. Kdyby tak počínal si každý doma, nelze pochybovati, že by chléb změnil se v koláč."

1 19.04.2015

Z různých dob II. - Povídky a obrázky: Z malých cest (1884, zámek Ch...cký, hrabě K...ský), Host (1875, v Náchodě), Gardista (1890, městečko H., "pan Kliment"), Krajanka (1882, zámek L...ský, na zámku K...ském), V Pekle (1879), O lovu (1880), Tčevská hranice (1891).
---------------------------------- poznámka:
Je zajímavé, že spisovatel často (ne vždy) místopis či příjmení v povídce schoval do anonymity. :)