Česneksmedem
komentáře u knih
Dítě boží
Cormac McCarthy
Upozornění! Tato kniha není vhodná pro děti a mládež. Takže, vyčůrat, pomodlit a bez pohádky spát. Pro všechny ostatní. Připomíná mi to koncertní verzi skladby „Smoke on the Water“ od skupiny Deep Purple, kterou hráli spolu se symfonickým orchestrem roku 2011 v Montreux (Švýcarsko). Fanoušci této kapely jistě ví, že tato skladba byla inspirována požárem, který zapálil světlicí fanoušek Franka Zappy v jednom místním kasinu roku 1971. Na začátku taková decentní brnkačka, a pak šup mu (čti džig mu) prášek. Nářez. Vzhledem k tomu, že hlavní postava knihy Lester Ballard je mimo jiné nekrofil, není tato kniha asi úplně pro každého, byť dospělého čtenáře. Slabším povahám se totiž může stát, že jim tato kniha zamotá hlavu jako desátá becherovka. Občas jsou tam momenty, a to mi věřte, u kterých by se nesmál ani Patrik Hartl. Pravda ovšem většinou není tak jednoduchá, jak se může na první pohled jevit a lidská psychika je složitá a zranitelná. Bohužel pak za činy blízkých, kteří vás měli chránit a milovat, může zaplatit někdo úplně cizí a nevinný.
Dej mládencům ruku jako lopatu
Ed McBain
Na začátku knihy se objeví „Lady in Black“. Není od skupiny Uriah Heep a tudíž nechodí temným bojištěm, ale stojí na autobusové zastávce, kde zanechá kabelku od letecké společnosti Aerolinie Svět, nastoupí do busu a zmizí v dáli. Nebo že by to byl muž? Každopádně místní pochůzkář Genero špiznul do futrálu a zbliknul peruť (podíval se do kabelky a uviděl ruku). A od této chvíle už nastupují švestky z 87. revíru a hledají zbytek k té ruce a samozřejmě i toho porcovače. Pěkná oddechovka, ve které si přijdou na své i intelektuálněji zaměření čtenáři (precipitační reakce, Skin Glow, idiosynkrazie...).
Dallas 63
Stephen King
Geniální, geniální a ještě jednou geniální!!! Zašupajdit do roku 1958, chvilku si to užít a pak se jít mrknout sám na sebe, jak jsem byl modrý po narození v důsledku nedostatku vzduchu, to by byl fakt mazec. V knihách SK mám sice ještě mezery, ale mimo tohoto nadpozemského dílka mám v paměti ještě jedno nezapomenutelné, a sice Nadaný žák. Obě určitě přečtěte, než budete povoláni na druhou stranu řeky. Uf, je to borec.
Doktore, ne tak zhurta!
Patrick Taylor
Moje první ze série. Rozhodně jsem neměl od slz mokré trencle, ale je to lehce humorné a pohodové čtení. Určitě dám ještě několik dílů. Doporučuji!
Plavý jed pro černé duše
Bill Jeffers
Šílený vědec a jeho černý mrak, který zabíjí. Krásné, málo oblečené ženy nachystané k čemukoliv. Culil jsem se u toho, jako kdybych to četl v oparu kvalitní trávy. Pokud by mi bylo 15 a psal se rok zhruba 1970, tak bych to asi hltal jinak. Ale jo, taková naivní jednohubka, no.
Spouštěč
Wulf Dorn
Téma poměrně časté – zneužívané dítě a následky z toho plynoucí. Ty se zde projevily až po dvaceti letech a hledání, které jeden z protagonistů provádí, má směřovat (mimo jiné) k nalezení spouštěče. Ten se dozvíte až v samotném konci a je to dost neuvěřitelné, ale možné. Kniha z prostředí psychiatrické léčebny asi nebude úplně pro každého, přesto se četla velice dobře. Na své si přijde i příznivec odborných termínů – viz například lucidní sen nebo disociativní fuga.
Lesní lišky a další znepokojivé příběhy
* antologie
Dle mého subjektivního názoru je nejlepší povídkou hned ta první (Tranzit) a nejslabší ta druhá (Čarodějná kolébka). Pokud se snad sci-fi vyhýbáte, učiňte přesto výjimku a zkuste se začíst. Rozhodně zde nejsou žádní zelení mužíčkové ani nosné rakety.
Déšť
Sára Saudková
Na Pulitzerovu cenu to sice není, ale pobaví to. Hodně různých přirovnání, vyšetřovatelka Oldřiška opravdový svéráz a nad pachatelem si moc hlavu lámat nemusíte. A procvičíte si i pár slov, která běžný občan často nepoužívá - například diaré. S překladem rád pomůžu. To je to, co by následovalo po vypití dvoudecky ricinového oleje.