blackholesun32 komentáře u knih

No...no, no, no. Tak uz nejsem tak nadsen jako u prvnich oprasku (jmenovite f koztce). A vono to asi ani jinak nejde, udrzet po celou dobu tu kvalitu. Vsak! Byste si nemysleli, porad jsou skvele, jen mam pocit, ze ty prvni vic staveli na konkretnich historickych udalostech, kdezto nyni jde uz spise o absurdity, historii inspirovanou. Dal bych tri a pul, ale to nejde a z nostalgie, teda ctyri, ale spis slaby ctyri.

1 09.07.2021

Takovej klasickej Deml, chtelo by se rici. Zacatek skorem az zvlastni. Necekane uvahy, pak se ovsem vraci do svych tradicnich koleji. Zaver velice dobry, podnetne myslenky, umocnene tim, ze o podobnych tematech jsem se vcera bavil se svymi prateli. Lec! Se zde jiz objevuji antisemitske reci a to me sere, v nekterych nazorech mi vadi az prilisna umanutost a povysenost (casto ji pozoruji u nekterych krestanu) a tak vubec a pak nahle objevi se obraz, myslenka jak z jineho sveta: Posuzujeme velikost lasky jen podle toho, kolika utrpeni nas usetri. Dal bych 3,5, ale neni tu, tak tri.

29.05.2021

Je to takové.... strohé. A k tomu příběhu se to perfektně hodí. Mansové asi moc okecávky nepěstují - ostatně to je vidět i z těch několika málo mýtů, které v knize zazní (a co si budeme povídat ona většina mýtů ve své základní podobě je taková). Příběh je to drsný, smutný, plný smrti. Je zajímavé, zamyslet se nad tím, jak národy odsouzené k smrti ji jdou vstříc. Alespoň mi to tak připadá. Mansové v knize už jen přežívají. A hlavní hrdina jejich cestu následuje. No není to kniha, která by mi změnila život, ale četlo se to dobře a líbí se mi na tom dvě věci. Za prvé - to, že autor těm několika lidem, které znal a poznal, s nimiž sdílel část svého života, vytesal pomník. A za druhé - zaujetí pro věc - na tom mě neustále nepřestává fascinovat zaujetí lidí, člověka; v tomto případku autora pro danou věc. Vášeň, jež mnohdy určuje tok našich životů a zavede nás.... no bůh ví kam?

5 18.04.2021

Nejdřív se mi to četlo trochu hůře...nějak mě rozčiloval ten patos, anebo jakási naivita pro mne z toho psaní čišící - prostě to pro mě nejdříve nebylo uvěřitelné. Ale postupně jsem se do příběhu vtahoval a vtahoval, no nakonec jsem to po dni přečetl. Je to jiné než Kolem Jakuba, ne lepší, ne horší, ale jiné. Co však páně spisovateli nelze upřít je, že umí psát poutavě a napínavě. Hezky se to celé poskládalo! A i grafická stránka knihy je moc pěkná! Ostatně to bývá u Arga standard! Tak se těším, až pan spisovatel napíše něco rozsáhlejšího. U mě dobrý!

9 13.04.2021

Asi jsem čekal vícero slov; i když ta jsou asi někdy zbytečná. S čím lze jednoznačně souhlasit je premisa o čekání. Asi neexistuje nic jiného, než čekat, když ztratíme duši. Nelze ji najít, když ji nemáme v sobě. Můžeme jenom počkat až se navrátí. Kniha je moc hezky graficky vyvedena a to jsou zjevně ta slova, která nebyla napsána, i přestože mám radši jiný grafický styl, tak se mi to celé vlastně líbí. Jen doufám, že za tohle autorka nedostala Nobelovu cenu. 3 - 4.

3 12.04.2021

Až jsem tomu chtěl chvíli dát "jenom" za tři hvězdo. Začátek mě bavil, pak jsem se nějak zasekl a nemohl to dočíst. Paradoxně pak u fotbalových povídek (ač mě fotbal vůbec nezajímá) mě to zase začalo bavit, až poslední tři, čtyři povídky to už zase jelo! A poslední! Vesnický román - tak ta se mi v posledku líbila ze všeho nejvíc. Nicméně, řekl bych, že Hajíček je lepší ve svých románech - na dostatečném prostoru, kde se může rozepsat a splést všechny linky v jeden proud. Takže, jakože dam čtyři hvězdičky, ale v tomto případě, to budou čtyři hvězdičky povídkový - což bych přirovnal ke třem hvězdičkám románovým - haha.

4 07.04.2021

Deml! Co k tomu dodat. Skvělá kniha! Plná, plného Demla. Ze všech doposud vydaných knih souborného díla J. Demla, jsem si v této zatrhal nejvíce pasáží. Navíc se mi hrozně líbí toto Academia-cké vydání a péče, jež je celému Demlovu dílu, poskytnuta. O to víc mě mrzí, že v této první knize jsem nalezl několik chyb - především v poznámkovém aparátu. Ale jinak - především díky tomuto soubornému dílu, jsem propadl doslova v vášeň ku Jakubu Demlovi.

2 07.04.2021

Normálně se nerozepisuji o jednotlivých knihách, když je čtu v rámci sebraných spisů (a ježiš, ať je hlavně seberou fakt celý a vydaj!!!), ale tady mi to nedalo.
Tak takhle ta kniha, je jedna z nejkrásnějších od Jakuba Demla. Což o to, už dlouho ho stavím na špici mých nejoblíbenějších spisovatelů, ale tohle... jenom těch citátů, které jsem si do knihy zaškrtal, tolik hlubokého (ač toho slova nemám rád, protože se často používá i u děl naprosto plytkých - zdravím Paula Coelha), něžného a opravdového citu se jen tak nečte. Jakub Deml byl obdařen od boha, protože to co člověk čte, není "pouze" to co psal, on to ovšem i žil (což samozřejmě vyplývá i z toho, že jsou to poskládané dopisy, deníky, recenze etc.), což teda zní taky jako hrozný klišé, leč. Leč v případě Jakuba Demla je to prostě fakt. Když miluje tak miluje a tryská to z jeho slov, když je zaujat, je zcela ponořen, snad až fanaticky, když nenávidí, tak nenávidí se vším hnusným co k tomu patří.
A především Sestra! To co z ní si učinil - ten symbol lásky, vztahu, vztahování se k lidem co má rád, s tou vírou a nadějí. A přesto, má člověk pocit, že se pod tím vším nánosem mysticismu, symboliky, idealizace, erotična, neztratila jako člověk.

Bože je-li třeba, učiň ji šťastnou i proti mně.

12.03.2021

Co k tomu psat? Formalne dokonale, obsahove jakbysmet. Utla knizka, ale nemuze se cist rychle. Tak max. 1 elegie denne. Zlom u me nastal u ctvrte elegie. Tato me oslovila nejvice. Hloubka a ma oblibena temata, smrti, zivota, vzpominek, ba lidskeho udelu. Rilkeho jsem objevil diky Demlovi, udelal nekolik prekladu (tyto se mi libi nejvice), ovsem preklad Jiriho Grusi je take skvely. Docela by me zajimalo, jak by Elegie prelozil Deml. Za me tedy jasnych 5*.

1 07.03.2021

Z hlediska toho, ze i ja se mohu hrde hlasit mezi ty basniky, jezto nejsou mimozemstane a tedy jsem svoji troskou prispel do teto antologie, tak bych asi nemel hodnotit. Lec! Budu! Anzto chcu, aby se povedomi o severske basnicke skvadre rozneslo do dalav cele Ceske republiky! A tedy, nejen, ze kniha je velice zdarile graficky zpracovana, ona je dokonce nabusena velice hodnotnym obsahem, samozrejme v cele s mojimi basneni. A tak mi prosim odpustte mou sebestrednou chvilku a plny pocet hvezduch v nastalem opojeni sebe sama a tu knizku si kupte a pote sudte! Ale ne kamenem.

1 22.02.2021

Oj, joj, to je moc hezká kniha. Především tedy jazyk! Se mi neskonale líbil. Až jsem si sám sebe říkal - žes ale toho Drdu opomíjel, jenom kvůli tomu, že byl tak trochu fanatickej komunista (jakože šel po mojim oblíbeným Demlovi, třebas). Nicméně, jak říká Kundera - život a dílo autora jsou dvě odlišné věci a neměli by se vzájemně posuzovat. A já musím s Kunderou protentokráte souhlasit a tedy neposuzuji. A proto se mi Městečko na dlani moc líbilo, nejen ovšem svým bezvadným stylem, ale pointami jednotlivých povídek. Někde jsem četl, že to Drda napsal, jako idylu, když potřeboval vzpruhu. Mno nevím jak moc se mu to povedlo, mě to jako idyla rozhodně nepřipadá - když nebudu brát na zřetel - idylický jazyk; a kupříkladu příběh o bláznivém Jankovi, jeho vyústění je dost kruté, ovšem, jako za každých dob, však se toho příliš nezměnilo, i když ta ironie v tom, že průvod jde za bláznem a směje se mu, vlastně sama sobě a svým strachům, tak ta mě pobavila nesmírně a proto nezbývá než smeknout, před detailem Jana Drdy.

Co naplat, když se člověk tak trochu cítí jako hlavní hrdina, tak se mu prostě ta kniha nemůže nelíbit. Je to o vášni a je to taky o vzdání se těchto vášní. Vlastně se celá kniha končí skorem až kynicky. Především však smířlivě. Na to sám stále čekám, ale věřím, že stejně jako Pavel, to jednou přijde. Také mi přišlo sympatické, že Pavel si dost stojí za svým a že si svojí usilovnou prací (na hranici zákona), dokáže vybudovat renomé, o které ve výsledku až zas tolik nestojí. Nu inu Hájíčka mám rád tak, tak.

Precetl jsem, ale nejak zvlast uchvacen nejsem. Jednak mi kniha prisla chaoticka, za druhe neoplyva kdovi jakou literarne-stylistickou hodnotou, no a v neposledni rade me vlastne vcelku vytacela osobnost samotneho bylinare. Myslim, ze Trojan ho zahral dost milosrdne (nicmene film se v mnohem dost odklani od knihy). A tak misto toho, abych si v osobnosti Jana Mikolaska udelal jasneji, tak nejsem o moc moudrejsi, nez na zacatku cteni. A to jestli byl zazracnym lecitelem, anebo sarlatanem je mi ve vysledku vcelku jedno. Nicmene zivot mel rozhodne zajimavy a rkl bych, ze vpravde prozity.

2 10.01.2021

Tak jsem tu knihu dočetl. A... přemýšlím nad ní. Celou dobu jsem přemýšlel nad tím, co mne nad ní tak trochu rozčilovalo a na konci jsem se to dozvěděl, Radan Haluzík to sám řekl - ten hipsterskej odér z ní trčící. Na druhou stranu, to z knihy taktéž trčí je zcela nefalšované nadšení! A zápal pro věc. Což je zcela zřejmé i na samém formátu knihy a tím jak je kniha zpracována - připomněla mi svým zpracováním knihy o Klanech, které jsou taktéž vytvořené skvěle, takže za to rozhodně 1! Zároveň z tohoto nadšení ovšem vyplývá pro mne asi největší negativum celé knihy a to je někdy až úmorné opakování již řečeného, dokonce jsem měl i někdy pocit, že stejnými větami. Ovšem jako celek, bych knihu hodnotil spíše pozitivně, mezi nejlepší části mi přijdou stručné dějiny vágních míst, psychoterapeutická část a kapitolka páně Sádla. Kapitola, která mě nejvíce točila, byla pak Eposova, jelikož většinu jeho "uměleckých děl" nepovažuji za umění (možná škoda, že neukázal nějaké své grafity) a tak jediné čím to pro mě zachránil, byl koncept "K pramenům" či jak se to kýho šlaka menovalo. V neposlední řadě, pak kniha dostává malé plus za to, že kapitolka o Landscape (které mě ovšem jinak příliš nebaví) je prací mé bývalé spolužačky Petry Lacinové! Takže Péťo Hoj!
Suma sumárum se mi to i přes výše zmíněné výhrady líbilo - rozhodně to přináší netradiční pohled na místa - a tak je kniha velice přesně pojmenovala - kterých si běžně příliš nevšímáme a jestli tedy za něco plus, tak rozhodně za to, že se člověk naučí koukat jinak na oprýskanou zeď, rezavějící chroští či ztichlé nádraží.

5 31.10.2020

Dal bych spíše 3,5, ale slabších, tak jsem musel přistoupit ke třem. Asi to ani není Cílkova chyba - na knihu jsem narazil víceméně náhodou v knihkupectví (no dobře, to zas taková náhoda není, ale vlastně jsem si ji vůbec nechtěl původně kupovat) a nějak mi trklo - tvl to si vem, v týlle době, samej stres, samá úzkost z tej posranej korony, by tě mohl starej dobrej Václav Cílkůch uklidnit, pohladit etc. - a ne, že by ne! ale já do toho blbec vložil vícero očekávání a těch se prostě nedostalo. Vlastně je tohle dost subjektivní hodnocení, který asi úplně nehodnotí kvalitu knihy, protože je to víceméně tradiční Cílek - ba i vztah k Děvínu mám velkej, přese mojeho jednoho kamaráda a ten výhled na řeku znám více než dobře, leč zas až tolik mne tentokráte slova p. Cílka neuklidnila. Nota bene, mám přeci jen více rád Cílka, který se rozplývá nad krajinou a v ní protíná, hledá souvislosti, než toho který věští z letu ptáků budoucí katastrofy.

4 25.10.2020

Tak jsem tuto útlou knížečku, jež přespříliš neohromí stylem ani autorovým rukopisem, dočetl. A nelze než souhlasit s doslovem, že kouzlo tkví především v námětu a to ztráty stínu. Mně samozřejmě jako první napadl a již mne ani neopustil, stín jungovský. Tedy z psychologického hlediska, naše vlastní vlastnosti, které u sebe neakceptujeme (bo jsou nemorální, titěrné, malé, sprosté, zlé etc.), nechceme je vidět a pro lepší obranu sebe sama, je projikujeme do svého okolí. A to se v knížečce, krásně zobrazuje, především v reakcích okolí směrem k Petrovi, který de facto ve zkoušce obstojí a nepropadne se peklu, v boji o to ještě více neviditelné a pro moderního člověka, zcela zbytné a tím jest duše. Také mě poněkud rozčilovala jistá ufňukanost hrdiny, jak je psáno níže, na druhou stranu, mám pocit, že to byl spíše tehdejší literární diskurz, než fakt (alespoň doufám), na druhou stranu; asi bych taky zaplakal, kdybych prodal to nejmenší co mám a pak poznal, že není malých stínů. A co mě trochu překvapilo, jak moc autor jde na to věc, z jedný vody šup na plot. Už na druhý, či třetí stránce se duše prodává, na čtvrté se mu všichni smějí a vyhání jej pryč etc. Ale toho si žádá rozměr větší povídky. U mě dobrý, dal bych tak za 3,5 což tu není a tak dám štyry.

chceš-li žít mezi lidmi, nauč se nejprve ctít svůj stín až pak peníze.

4 18.10.2020

Achjo, až tak to napíšu znovu - bo se mi předcházející komentář smazal. Takže - číst mě to bavilo, o tom žádná, s tím Kundera nikdy neměl problém, některé pasáže mě vyloženě bavili - především se Stalinem - jak cituje Schopenhauera, je prostě kouzelné, též mě jednou dostal - s pakistanštiou, ale celkově; řkl bych, že vše je rozehráno dobře, ale příliš rychle to uběhlo - prostě je to krátké - na malém prostoru spousta otázek a ne vždy přichází odpovědi. Pro mě, spíše slabší Kundera, i když je to asi i tím, že už mě poslední roky příliš nebaví a celkově mi z toho všeho vychází, již jen ironicky škleb starého muže nade vším, s čímž se zcela neidentifikuji. Na druhou stranu, je dobře, že se konečně překládají i Kunderovi francouzské romány. Nejvíc mě bavil doslov Anny Kareniny.

5 13.09.2020

Nadherna kniha! Vlastne jsem cetl takto pozdniho Demla poprve a je to tedy krasa. Skutecne v jeho psani doslo k posunu, pryc je nesmiritelnost a jedina pravda. Naopak z tech stranek citim smireni se stavem veci, s behem sveta. A dokonce se mi libila i predmluva, respektive jeji vyzneni. Ze Demluv Podzimni sen, se da cist stale dokolecka, studovat v nem, hledat; ciro cira pravda. Myslim, ze se take budu vracet, trebas kazdy rok, kdo vi.

2 06.09.2020

No, když já toho Demla tak rád. A tak jsem si pořídil bibliofilské vydání Matylky s Demlovým podpisem a poté co jsem knize rozřezal stránky (a tím ji barbar znehodnotil) jsem si ji jedním dechem přečetl. Je to klasickej Deml, který ho mám tak rád, defacto záznamy snů - především a do tho vše prostupující láska, až za smrt jdoucí, k dávno zemřele sestře. Bylo v tom až cosi trpitelského, asketického - no Deml, katolík, co dodat, že, když on o tom tak krásně píše a v těch jeho slovech, vždy si něco najdu - - -
Kráčím po sladké cestě - protože vím, kam vede.

1 28.07.2020

Není to špatná kniha, ale že bych z ní byl urvanej jako téměř všichni, tak to říci nemohu. Nejradši bych dal 3 - 4, to tu však není! A přitom to rozhodně není špatně napsáno. Nicméně mi nějak přišlo, že to ne vždy plyne. Určité pasáže jsem se nudil. Jak už psal někdo přede mnou - vlastně jsem se neidentifikoval s žádnou postavou, žádná mi nebyla dostatečně sympatická. Nejvíce snad Jurek a jeho žena. Vlastně mi taky vadilo, že má kniha poměrně zaměnitelný styl - respektive nebyl ničím zajímavý. A přestože mám románové kroniky rád a Ostravsko je dostatečně zajímavý kraj (ale to i Podkrkonoší, Krušné hory - obecně Sudety), tak jak jsem psal již výše, ne zcela mě kniha ohromila.

13 04.04.2020