Berenice038 komentáře u knih

Při ponoření se do stránek této knihy lze zaznamenat příslib literárního potenciálu a nápaditosti. Bohužel však zážitek z čtení ztrácí na lesku kvůli množství nepřehledných literárních chyb, které už jen doplňují chyby typografické. Absence korektury a jazykové redakce umocňuje tuto nekonzistentní atmosféru a narušuje příjemné ponoření se do děje. Slibný potenciál autorova vyprávění je zastiňován nejen chaotickým spletencem chyb, ale i neschopností zajistit minimální gramatickou úroveň.

V knize lze pozorovat neopodstatněné střídání pohledů postav (POVs), což způsobuje zmatek a narušuje plynulost vyprávění. Autor se zdá ztracený v této nesourodé směsi perspektiv, často bez jasného důvodu měnících se pohledů postav, což brání čtenáři hlouběji se vcítit do příběhu. Toto nedůsledné střídání POVs vyvolává dojem, že autor nemá pevný záměr nebo hlavní hlas, což komplikuje sledování děje a provázanost postav. Vše je pak ještě negativně umocňováno střídáním časů (1. osoba přítomného času, 3. osoba přítomného času, 3. osoba minulého času). Navíc všechny 1. osoby mluví naprosto stejně, nějakou verzí hovorového jazyka. Bylo by bývalo zřejmě lepší sjednotit vše pod jednu osobu, nejlépe jako hlas autora-vypravěče.

Množství překlepů, gramatických chyb, stylistických nedostatečností dovršuje chaotická práce typografická (nerozumím různým velikostem písma v názvech kapitol, na straně 80 pak například odsazení nové kapitoly dokonce splývá s předchozím textem).

Pár příkladů:

vylez/pomoh má být vylezˈ/pomohˈ
ubytovaní koně
zhluboka se napil
on vocation má být on vacation
Antônio/Antonio
Brasilia má být Brasília
churascaria má být churrascaria
skýtal se z něj pohled
Avanida má být Avenida
a tak dále a tak dále

Opravdu nebývale velký počet chyb pak završuje jedna naprosto nepochopitelná, a tou je neskloňování názvu města, ve kterém se příběh odehrává: "v Rio de Janeiro". V češtině máme několik možností: v Riu de Janeiru, v Rio de Janeiru, dokonce i v Riu de Janeiro, ale neskloňovat k nim nepatří.

Tato kniha bohužel působí dojmem nedokončenosti a uspěchanosti ve svém vydání. Je patrné, že nedostatečná pozornost byla věnována detailům a ladění textu. Nedostatek pečlivého propracování je znát nejen v obsahu, ale také ve formě, kde se nepřesnosti a typografické chyby stávají nedílnou součástí celkového dojmu. Čtenáři jsou tímto připraveni o plnohodnotný zážitek.

CELKOVÉ HODNOCENÍ: 5%/Berenika Silva

6 23.08.2023

ANDREA ČEKANOVÁ: NEPEČENÉ DEZERTY KATEŘINY A.
Autorka Andrea Čekanová si pro svoji knihu Nepečené dezerty Kateřiny A. odvážně zvolila těžké téma, bohužel se ale ukázalo, že na ně nestačila. Také si zbytečně svoji práci zkomplikovala už hned na samém začátku jednou zásadní chybou.
Předně bych neoznačila tuto knihu za psychothriller. Na to nevyužívá dostatečně prostředky a techniky, které jsou pro tento žánr typické (nespolehlivý vypravěč, zvraty, red herringy…). V této knize je vše předem dané a jasné, role pevně rozdané, a tudíž je také vše značně předvídatelné. Hrůzné zážitky hlavní postavy nejsou samy o sobě dostatečně nosným prvkem pro psychologický thriller. Pro záměr autorky, kterým podle rozhovoru s ní, který jsem četla, je rozšiřovat povědomí o této problematice a upozornit na ni co nejvíce lidí, není ostatně žánr thrilleru ani vhodně zvolen. Mnohem lepší by bylo využít například druh tzv. „misery literature“ a v rámci něho pak třeba formu skutečných deníkových záznamů, když už je na deník (soubor v počítači) jako takový odkazováno. Pak by možná vyznění celé knihy působilo osobněji, jako niterný prožitek týrané ženy, a ne jako předimenzovaný výtvor s komickým účinkem mnohdy hraničícím s červenou knihovnou nebo parodií.
Psychothriller s hlavní postavou týrané ženy nemůže ze své podstaty aspirovat na to, aby upozorňoval na téma, které, podle autorky, dnešní společnost stále ještě bagatelizuje, a snažil se tak vytáhnout toto téma do středu záře reflektorů. Psychothrillery nečteme proto, abychom byli sociálně senzitivováni a posléze zaujímali nějaká kritická a společensky žádoucí stanoviska. Jsou „jen“ fikcí. Tento rozpor si autorka neuvědomila, ani ji na něj nikdo neupozornil. Možná by bylo bývalo lepší, kdyby nám své záměry dopředu neohlašovala a nechala nás, abychom ke knize přistupovali jako k běžnému thrilleru. Ale i tak, bohužel, by zůstala kniha jen v kategorii těch podprůměrných.
Do textu mnohdy pronikají zvláštní regionalismy, které by nepůsobily nijak rušivě v deníku, ale ve „thrilleru“ tak bohužel působí, protože je autorka spíše než v přímých řečech, používá v dialogových tagech a popisech. Stylistika textu je rovněž problematická, místy klopýtá, je nešikovná a velmi často nepřesná formálně či logicky.
Autorka zatím postrádá osobitější literární jazyk. Její snaha o originální práci s literárně-uměleckými jazykovými prostředky, například literárními figurami, vyznívá často směšně a kumulaci otřepaných frází a klišé nelze považovat za osobitý styl.
Jak jsem již v úvodu zmínila, byť bylo autorčinou původní ideou podat obraz týrané ženy a dotknout se tak na pozadí až kriminálního příběhu velmi vážného tématu, jakým je domácí násilí, fakticky je idea vzniklého díla spíše narativní, tedy vyprávěcí (dílo může čtenáře pobavit, těžko ale sdělí nějakou novou, zásadní myšlenku či názor, ani neovlivní jeho postoj anebo náhled na určité skutečnosti).
U názvu by, myslím, udělalo lepší službu, pokud by podtitul knihy nebyl „Psychothriller“, ale třeba „Tajný deník Kateřiny A.“. Osobně bych tento jednodušší název veskrze preferovala, místo „Nepečených dezertů“, které působí zvláštně. „Nepečené dezerty“ by mohly v knize zůstat jen jako název tajného souboru v počítači. Za chybu také považuji, že se autorka záměrně vyhnula využití svých vlastních zkušeností (viz. opět zmiňovaný rozhovor). Zajistilo by to knize větší věrohodnost, uvážíme-li navíc, že se při psaní její vlastní zkušenosti jistě tak jako tak do knihy promítly. Takto vyprávění a jeho výstavba trpí tím, že obsahuje řadu klišé a nelogičností či výrazně naivních záležitostí, které působí jako uměle vykonstruované a předimenzované.
Pokud jde o postavy, ty jen podtrhují šablonovitý charakter knihy. Záporné postavy jsou vesměs i fyzicky odpudivé, kladné pak naopak krásné a neodolatelné. Autorka bohužel využívá všechna možná klišé i v tomto ohledu, a navíc je popisuje i velmi otřelým jazykem.
Úplně nerozumím tomu, co vedlo nakladatelství MOBA k vydání této knihy, vzhledem k tomu, že musí mít na stole díla mnohem vyšší literární hodnoty i „prestižnější“ díla, kterým by určitě mohli bývali dát přednost.
CELKOVÉ HODNOCENÍ: 15%

5 16.02.2022

Tato kniha má neskutečnou atmosféru. Moc pěkný zážitek. Mám tu další dvě knihy od tohoto autora. Už se na ně těším.

5 13.02.2022

Úžasné čtení. Ještě nikdy jsem nečetla thriller s tak hlubokým poselstvím a přesahem. Bylo neskutečné sledovat umění Laurenta Gounnellea, když vzal starou (pseudo-)psychologickou techniku ze 70. let Remore Viewing (která byla mimochodem vyvrácena), a naprosto věrohodně na ní vystavěl napínavý příběh, který ve vás zanechá dojem, že lidstvo má ještě naději. Strhující, překvapující, silné a přitom velmi čtivé a zábavné.
Vyzdvihnout musím také bezchybný překlad, který se řadí mezi to nejlepší, co jsem v poslední době četla. Velmi kvalitní čtení.

5 27.01.2022

Klasika. Mám ráda i filmové zpracování.

1 03.01.2022

Brazílii mám ráda a tohle se autorovi povedlo. To politické pozadí bylo úžasné, aniž by vás při čtení nějak zatěžovalo. Je to čtivé a velmi propracované.

3 30.12.2021