ber-tram
komentáře u knih
Potlach
Jan Vyčítal
Inu, potlach. Roztěkaný, dobový, slangový, nostalgický, infantilní, poetický. Jezdím furt na vandry, tudíž jsem se nechal textově ovanout. 25/22
Vysoké sázky
Dick Francis (p)
Chtěl jsem Francisovi dopřát soukromého statutu »třikrát«, když to veřejně neučinila odeonská edice 3x - a asi tuším proč... Bývá to vždy výbor toho nejlepšího z tvorby, kdežto u Francise by se nabízel jen výběr toho nejméně nudného. Příběh je sice velice lidský, ale neskutečně fádní, plytký, a pro neznalce světa dostihů nesrozumitelný. Ani prostředím (pořád stejným) neumí Francis navnadit, proto má u mě utrum. 23/22
Vysoké okno
Raymond Chandler
Autora, z něhož smíme být na rozpacích, opět vynáší na piedestal autor, z něhož smíme být na rozpacích o to víc (Škvorecký).
Po dočtení sedmera románů s Philem Marlowem (víc jich naštěstí není) bych stěží vybíral nejlepší, zato snadno ten nejméně nudný (Sbohem buď, lásko má).
Vysoké okno leží kdesi níže. Rámují-li ho dialogy, pak jalové, tónují-li ho popisy, pak zdlouhavé. Jakoby Chandler naostro psal rovnou to, co mu slina na jazyk nesla, bez sebekritiky, prostě aby řádky nabíhaly, děj se co děj slabého a trapného.
To pravé okno, kterým by oba literáti rádi nahlédli do světa velkých romanopisců, je opravdu nedosažitelně vysoko. 16/22
Život střídá smrt
Petr Prouza
Do Krámku s kráskami jsem se ani nemusel vracet, a to by stačilo pouze přelistovat v objemném svazku, aby osazenstvo i po skoro dvou letech ožilo, tentokráte ne však v poeticky hýřivém metaforickém nasvícení, nýbrž v dokumentaristicky zdrcujícím přímočarém přítmí. Autor tohle na vlastní kůži prožil, a kde by se jiní neprodyšně uzamkli do sebe, tam on vydýchával trauma úderným chorobopisem. 13/22
Stavitelé
František Štorm
Štorm civilní - mluvící posluchače zklame, tak je zakříknutý a šedivý (schválně zkuste https://vltava.rozhlas.cz/uz-se-nechci-zabyvat-temnymi-vecmi-rika-typograf-a-blackmetalovy-hudebnik-8345501), Štorm textující – zpívající posluchače zklame, jakmile pro stylové skřehotání není jiskrným veršům valně rozumět (schválně zkuste cokoliv od Master´s Hammer, symbolicky se hodí architektonická Špacírka).
"Stavitel" Štorm píšící – poetizující přichází sympaticky odprostředka, pryč od extrémů. Střídá slovo (celé liché strany, písmenka jsou blechy) s kresbou (celé sudé strany, malůvky jsou obří) a obojím baví.
A nakonec Štorm inspirující: aneb nestála by i ta naše venkovská pastouška, vzdor všemu vylíčenému řemeslnickému martyriu, za trošku toho rekonstrukčního elánu a umu?!
Konvoj do Murmanska
Alistair MacLean
Lidsky procítěný a arkticky promrzlý konvoj bezpečně o pár délek předčí předchozí bezcílnou anabázi Na jih k Jávě, zbavenou nejen pronikavějšího vývoje, nýbrž i příslověčného autorova sarkasmu. Ačkoliv toho je prosto i ledové inferno mariňáků z Odyssea, převládá zde humánní poselství, o které se zkracuje rozměr jinak adrenalinovějších MacLeanových titulů, které jsem již přečetl. Dám mu časem zase příležitost. 23/21
Múza za zrcadlem
Robert Macků
Výkon neúměrný věku! Ve dvaadvaceti letech publikoval autor myšlenkově podnětné a dějově spojité pásmo mezilidských interakcí, které nemohl odžít, ale musel odpozorovat a odfilozofovat. Kdyby totéž napsal o dvacet let později, ano, už by balancoval na hraně naivity ba kýče. Jenže kousek po dvacítce, kdo by to svedl líp?! 21/21
3x Doug Selby
Erle Stanley Gardner
Selby rýsuje kruh: Žádné niterné myšlenkové pochody, jen vnějškové popisy a placaté, natahované dialogy. Přehledné lidské osazenstvo. K tomu krkolomná zápletka. Touhle metodou se dá sypat kvantum lehkých kriminálek. 10/21
Brunův koktejl
Martina Kopřivová
Pěkně od plic, bez příkras, v přímém přenosu, s nenucenými fórky, očima kluka, o němž referuje žena - která se provokativně nebojí hlásit k praxi v modelingu. Což ji nediskvalifikuje z psacího řemesla. Ba naopak – příběh je životný, poučný, a vůbec ne oddychový. 17/21
Zlatý fantóm
Ian Fleming
Nejvíc zasytí strukturovaný doslov o agentech Flemingovi i nula-nula-sedm. Až se podivíte, proč tak výživná profesní průprava autora ponížila k tak průsvitným literárním příhodám, v nichž se Bond pohybuje daleko civilněji, pomaleji a zranitelněji než ve filmových adaptacích? Asi pro ten komerční čuch, že tohle čtenáři / diváci zhltnou za pochodu jako příruční fastfood namísto vysedávání u mnohachodových gurmánských hodokvasů.
A povedlo se – fenomén (zboží) přerostl knižní předlohy a spotřebitelé ho hladově konzumují. Goldfinger se řadí k nejlepším na plátně a asi i brožovaně. 14/21
Zač je života loket
Marcela Mlynářová
Všechny knihy autorky vězí hluboko v modrých zónách hodnocení, žádná neprolomila rudých 80%. Čím je „oblíbená“, jak stojí v anotaci? Že by jakž takž solidním vyjadřováním, hláškou, ironickým přídechem? Pochybuji, od toho jsou jiná esa.
Sotva uhrane volbou tématu. Monotématu. Typicky ženská „všedníková“ optika. Povídačky naší kačky. Pindy naší mindy. Když nic pořádně neumí, aby oprostila příběh od sebe sama, píše prostě »ze života«. Magazínová znouzectnost, ozvěna středoškolských slohovek. 7/20
Narkothing
Tomáš Šimek
…a bude hůř 2? Jo, ultra zfetované, přesexované na entou! U jiných komentářů mívám okno, co napsat, tady co nenapsat. I když pár hrubých pravd o životě padne, publikovatelného moc není.
Leda uhrančivě svůdné pasáže o metalu: „Víte, my totiž posloucháme metal, ostatní muzika nás nezajímá...“ (s. 12) „Takhle zní skutečná muzika, která ve vás vyvolává silné emoce. Takovou by měl poslouchat každý. V kapelách, které toto produkují, jsou skuteční umělci. Musí roky trénovat, aby dokázali zahrát tak šílenou muziku. S metalem se může rovnta jen kklasická hudba, ta složitost, barevnost, změny temp atp., ne jako ty dvou akordový easy melodie z rádia.“ (s. 49).
Akorát že protežovaný vztah k repertoáru věřím autorovi nejmíň. Zato k drogově/kopulačním tobogánům se vším všudy. Posledních 10 stran mlží, OČTŘ postupují jinak. Myslel to dobře, popsal blbě. Chápu tedy vyznání na facebooku, jak těžce se s rukopisem mořil. Není divu, vzhledem k psychosomatické opotřebovanosti! Dřina se však zúročila efektem čtení »na první dobrou«, jakoby vyprávěl spatra, což funguje.
Čili literární skok do propasti r. 2020 ozlomkrk, to vám povím! 1/20
Na jih k Jávě
Alistair MacLean
MacLean to obvykle tlačí až na dřeň, má to přestrategizované, hrdinové vám doslova dýchají na paty. Tady ne. Směska ztroskotanců se plahočí mořem, aby se na závěr rádoby bombasticky vynořilo, co bylo příčinou. Ne důsledkem. 40/19
Ministerstvo strachu
Graham Greene
Mohla to být barvitá story, nebýt napsaná šedivým inkoustem, říkal jsem si při Tichém Američanovi (první kontakt s Greenem). Mohly to být stylové kulisy, kdyby obklopovaly kloudný příběh, podotýkám na účet Ministerstva strachu. Název si nerozumí s osnovou, osnova se míjí s citáty, citáty unikají ději. Umí se Greene někdy někde potkat sám se sebou? To už mi nepoví. Nedávám třetí šanci. V doslovu se praví: „...velký spisovatel je někdy sám bezmocný před svým vlastním uměním.“ Tak nějak... 34/19
Povodeň a já
Radka Kvačková
Všechno zlé je k čemusi dobré. Bydlet autorka na Chodově, nepočtete si. Buď jako dokument nebo beletristický šot, obě polohy deníku fungují. Sugestivní, ze života. Vida, i tahle knížečka se - jako ta předešlá - odehrávala shodně v sezóně, kdy jsem ji četl! 33/19
Kniha kovu III
Václav Votruba
Úctyhodná, vzácná a fakt odpracovaná trilogie! Píšu přesto, že jsem tento rozvláčný třetí díl o heavy metalu už nedočetl. Jó, kde se hrával heavy metal, jsem to nikdy nevymetal!
Zdejší výklad, na poměry celé trilogie nejvyváženější a stylisticky nejserióznější, mohl být střízlivě zeštíhlen a přifařen třeba jako předvoj thrash metalu v dílu prvním. V řečišti metalu je »heavy« toliko proud střední (pro-střední): dost nafoukaný, skoro neprovokující, moc vyleštěný, kudrnatý, nagelovaný ...jak pro buzny... a ve své kvantitě nudný. Jako třetí knižní díl o něm.
Kladno
Irena Veverková
Adresnější odkazové propojení mezi částí textovou a obrazovou by publikaci tuze zhodnotilo - přiblížilo i pouhým návštěvníkům Kladna, nejen jeho trvalým domorodcům. I ti totiž na pomyslné »časové mapě města«, rozpolcené mezi povídání a fotografie, mohou lehce ztratit orientaci. Jinak ovšem – vivat objevené KLADNO!
Kniha kovu II
Václav Votruba
Zírám, jak blbě už jsou některé vychvalované počiny z žánru domácího doom metalu k sehnání! Nakonec tedy budu pátrat mnohem dýl a možná utratím daleko víc... Ale jen za pár kousků. Zato nákupně oželím grindcore, na něm mě fascinuje spíš ta podzemní komunita, žánrová a lidská sounáležitost, jak je v knize pěkně vylíčeno. Jinak jsou jeho úchylné mutace víc trapné než zábavné.