BaraQuda komentáře u knih

První byl film a až pak jsem zjistila, že tento výjimečný a smutně zajímavý příběh je vlastně výplodem Alice Sebold, která si mě knihou naprosto získala. Jackson mě ve filmu co dělat, aby obsáhl alespoň polovinu toho, co se děje v knize a film je tak jen jakousi ochutnávkou. Je třeba se pořádně začíst do zmíněného dílka. Alice Seboldová si zde nádherně hraje se slovy a přídavnými jmény, dokáže se vcítit do postavy jak malé čtrnáctileté holčičky, tak jejího otce, matky, sestry a dokonce i vraha. Naprosto zápornou postavu pak nechá, aby si s ní pohrál osud samotný a ne soudy. V knize jsem se nezastavovala nad tím, že Susie (kterou jsem už od začátku tak nějak měla spojenou se sebou vlastní) byla zavražděna, děsilo mě a štvalo mě s každou stránkou, že tak mladá nezažije již spoustu věcí a nebude už více se svými milovanými tak, aby i oni mohli být s ní. Neviděla jsem žádné výhody vysněného světa v nebi, které podporovalo mladou intelektuálku v čemkoli jen chtěla. Měla jsem zlost na jejího vraha, měla jsem zlost na její matku a měla jsem zlost na to, že už je navždy uvězněná ve svém vlastním světě. Na konci knihy však udělala Alice úžasný převrat. Nechala Susie, ať se smíří se vším, co jí potkalo. Nikdy jsem u knihy neplakala, vždycky jsem její příběh brala jako, že je dán. Tady se mi pár slz v očích nevyhnulo. Alice Seboldová se umí dokonale ponořit do každého z nás a dostat z nás vlastní názor na danou situaci a (někdy třeba i přehnané) reakce. Pevné pouto je kniha, která dokazuje, že i když je ve světě mnoho zla a násilí, můžete z toho vytěžit to dobré. Nechává nás přemýšlet, jestli je to opravdu možné. Opravdu nás mrtví z nebe pozorují?

4 26.07.2013

Mrzí mě, že toho nenapsala více. Protože si mě touto knihou naprosto získala. Konečně tady nebyl pohled na obyčejný svět ala Rychlé šípy nebo Tom Sawyer, konečně si "na své" přišla i holčičí generace a musím říct, že čekat se vyplatilo. Věřila jsem jí všechno, cítila jsem se být tou malou Čiperou celou tu dobu, chápala jsem ty problémy i to, jak špatně se vyrovnávala se skutečností, že do mužského kolektivu prostě nikdy nepronikne i kdyby měla kalhoty a kolena sebevíc dodřená. Místy, jako bych viděla sama sebe, malou holku polemizující o tom světě dospělých, nechápající, proč to právě tak musí být. Děkuji paní Lee, za tento krásný příběh!

4 14.03.2012

Úžasná kniha, co se týče zpracování. Děj, když si to člověk několikrát přehraje v hlavě, vlastně tak spletitý není a mnohdy je až vzorový, ale styl, jakým Palahniuk píše, mi přijde více, než zajímavý. Přeskakování od děje k ději, také ich osoba, ve které jsem se někdy ztrácela do er a zpátky do ich, ale přesto jsem neustále věděla, kde jsem, kdo jsem a co čtu. Už dlouho jsem se u žádné knihy nepobavila tak, jako u Klubu rváčů, za což mu děkuji. Už dlouho jsme neměla podobné názory a nebyla jsem tak oddána názorům druhých (děkuji Tylere) a ... vlastně nikdy jsem neměla chuť někoho pořádně zmlátit, jako po přečtení této knihy. Děkuji, Klubu rváčů. Splnila účel, předčila očekávání!

Konečně jsem měla možnost nahlédnou "za oponu" této historické události a prozkoumat ji jiným, než učebnicovým pohledem. Kniha - i když vypovídala o historické události, což pro někoho může být tortura nemyslitelná - je napsaná tak, že mě bavila, že jsem si některé okamžiky dokázala v hlavě představit a že jsem poznala další pohled na celou tu (pro nás tak bolestivou) situaci.

1 14.03.2012

U této knihy jsem se bavila hned od začátku, což je dost důležité. Není lehké zaujmout čtenáře hned první větou, či snad kapitolou. Tady se to rozhodně povedlo a pokračovalo to dále. Ironický a nakažlivý humor ala Dr. House Hughovi zřejmě svědčí i v životě. Tato kniha je toho skvělým příklad. Doporučuji. :)

1 14.03.2012