B.Wilde komentáře u knih

(SPOILER) Z téhle knihy mám docela smíšené pocity... musím říct, že čtení mi nešlo tak lehce, jak jsem čekala, první čtvrtina vyprávění pro mě byla dost nezáživná a ke čtení jsem se horko těžko dokopávala, prostě mi chyběl takový ten vtahující moment... jenže i tak jsem to nechtěla nechat nedočtené (hlavně jsem chtěla vědět, proč to má tak velmi vysoké hodnocení, když ten začátek byl takový nemastný neslaný) takže jsem nakonec přešla na audio knihu a tu jsem dala komplet za dva dny, zajímavé jak to najednou šlo rychle... od chvíle, kdy se zjevil Dan, to pro mě začalo být konečně zajímavé a jeho postavu jsem si velmi oblíbila a to až do samotného konce. Jejich lásku se Stellou jsem jim naplno věřila, ale i tak děj poté nabídl dost nepěkné momenty, které jen tento hořko-sladký příběh dokreslovaly (a bohužel byly dost realistické). I když jsem z jisté strany chápala, proč tam kdo udělal, co udělal, proč se kdo rozhodl jak se rozhodl... tak jsem to na druhou stranu vlastně i nedokázala úplně přijmout... prostě jsem tam i přes to všechno viděla takový zmar a promarněnou příležitost, jen proto, že Stella byla nakonec takový sebemrskač, že si řekla, že si za své činy nezaslouží být šťastná a tak vzala tu možnost i Danovi. Jasně, měl rodinu a prostě se i tak posunul dál, nechci úplně tvrdit, že by celý život za ní truchlil... ale svým způsobem i ano... když jí celé roky psal a celé roky doufal. Byla jsem za něj ráda, že nakonec mohl odejít v klidu, že to mohl tak nějak uzavřít, že mohl aspoň poslední hodiny strávit s ní... ale i tak pro mě bylo prvních pár minut po doposlouchání takových... vyčerpávajících... neměla jsem ten pocit zadostiučinění a že to dopadlo tak, jak mělo nebo jak mohlo. Vlastně se to dalo čekat, bylo to jasné od samého začátku... bylo jasné, že spolu zažili jen krátkou chvíli štěstí, že to bude smutné... ale... prostě je to jak koukat na Titanic a doufat, že tentokrát se na ty dveře vlezou oba... myslím, že už si knihu nikdy nepřečtu, neposlechnu, ale jsem ráda, že jsem to nakonec dotáhla do zdárného konce, který rozhodně v člověku něco zanechá.

12 11.02.2023

(SPOILER) Luc - nevěřila bych, jak moc mi tahle postava nakonec přijde zajímavá! Jak na začátku vypadá jako "ten špatný" a postupem času se z něj stane pomalu nejzajímavější postava ze všech. Na začátku to bylo takové neutrální, že to prostě byla "jeho práce", že mu šlo o to, získat co bylo domluveno a sem tam se tam prostě zjevil, něco provedl a zase zmizel... ale i tak jsem ho nikdy neviděla jako nějakého záporáka příběhu... V té pasáži, kdy Addie poprvé zachrání, před těmi vojáky a přemístí ji jinam... tak to bylo poprvé, kdy mě skutečně začal zajímat o kus víc... s tím jak se Addie zeptal, proč si myslí, že by měl mít rád válku... nevím proč, ale poprvé mi to přišlo jako takové "vybočení" které ani neplánoval... kdy to prostě nebylo jen o tom "tak co, dáš mi tu duši?" No a pak už to jelo... až později jsem zpětně viděla, jak se vlastně proplétal tím příběhem celou dobu, že spolu vlastně měli tolik scén, které se spojili v jeden komplexní příběh. ;Když tam pak byla pasáž, kdy Luc nějak řekl (nebo je to někde napsané na lístku, už nevím přesně) o Addie "má lásko" tak to jsem si říkala "moment, co se to tady děje?" protože to bylo nějak předtím, než se ukáže, že si spolu ti dva začali... no a to bylo prostě neskutečně žhavé, ta chemie sálala ze stránek. Jejich poprvé, u toho jsem se přistihla, jak se nadšeně culím, protože to tam prostě najednou neskutečně sedělo. Já prostě ty příběhy "from enemies to lovers" miluju.

Ano, Luc nebyl člověk a byl to nějaký bůh či démon, ale i tak mi nepřišlo, že by byl vyloženě špatnej... ano, bral lidem duše... ale oni s tím sami souhlasili, i když to teda nebylo vždycky ideální, jít si jí vybrat... ale "dohoda je dohoda" sice využíval slabé chvilky lidí, ale oni s tím prostě souhlasili... a to je dle mého dost podstatná část... to že někteří nevěděli, že tu cenu zaplatit nechtějí a pak toho litovali... to už je věc další. Bylo tam krásně vidět, kdy se "jeho práce" proměnila "v hru a zábavu" a pak i v něco víc... popravdě, to, že Addie miluje, tak tomu jsem prostě bez debat věřila... ano, nebyla to úplně čistí láska, nesobecká a čistě lidská... ale co si budeme povídat, kolik lidí takhle skutečně miluje? Zcela bezpodmínečně, tak že to není sobecké a toho druhého "nechtějí vlastnit"? Myslím, že v rámci možností ji miloval přesně tak, jak mohl... a to se mi hrozně líbilo, protože to je další věc, na které ujíždím, když je nějaká taková netradiční postava do někoho zblázněná (a snaží se dělat, že to tak vlastně vůbec není)... Ono bylo i vidět, kolik věcí pro ni udělal "a nemusel"... kolikrát za ní byl "když nemusel"... ano, věřím, že ze začátku mu šlo jen o to, aby ji zlomil, pak o to, vyhrát nějakou jejich hru... ale právě už jen proto, že nebyl člověk, tak neměl ani ty "lidské potřeby"... a to že jí nakonec potřeboval, to určitě nebylo něco, co by si plánoval... a přesně taková láska je.

Popravdě, myslím si, že svým způsobem milovala i ona jeho, i když na konci knihy říkala, že ne... když tam přišla s tím svým plánem, jak se osvobodit... ale za mě měl pravdu, že on je prostě jediný, kdo k ní patří "navždy" protože s ní byl celou tu dobu, protože si pamatuje tolik co ona, jo asi mu dost pomohl ten vzhled toho jejího vysněného chlapa (ono, rozdávat si to s mlhou by bylo poměrně těžké ) ale i tak si myslím, že si ji získal i jinak. Taky ho dost podceňovala, kolikrát si myslela, že je pět kroků před ním a on byl tak o sto kroků vpřed, když pak došlo na lámání chleba. Takže nevěřím, že do ní nevidí... někdo, kdo má takovou moc... kdo dokázal naplánovat tolik jejich kroků... možná je tak trochu jeho hračka, ale to je tak nějak dynamika jejich vztahu... nenávidět se, bojovat mezi sebou, milovat se... bez toho by ta věčnost byla asi docela nuda... protože kdyby fakt chtěl, tak se jí může zbavit lusknutím prstu...

No, zabloudila jsem hned po přečtení k hledáním nějakých fan fikcí a myslím, že nebudu jediná, kdo tomuhle pokračování fandí. Prostě to bylo boží a jsem neskutečně ráda, že jsem tuhle knihu četla.

4 07.01.2023

(SPOILER) Včera v pozdních nočních hodinách dočteno, nemohla jsem se od toho odtrhnout... ten příběh je naprosto skvělý a to hlavně několik posledních kapitol! Tolik parádních nápadů, myšlenek, postav i překvapení. Už dlouho, vážně dlouho, jsem nebyla z nějaké knihy tak moc nadšená (ale taky jsem tomu čtení v poslední době moc nedala, ehm) každopádně, už teď se těším, až si dám někdy opáčko.

Já ti ani nevím, kde přesně s mými dojmy začít, hlavou mi toho běželo tolik! Tak první obecně... ta kniha mi připomněla sledování seriálu, kde mě zaujme prvotní zápletka, ale zároveň je start takový neutrál a postupem to graduje nahoru... pak najednou příběh dojde do finále a je to jak "ozdobený stromeček, kde se rozsvítí všechny světýlka" a i ten začátek najednou dává úplně jiný význam, než se zdálo. Tady to bylo prostě takové - příběh Addie, kde je i Luc... ale prostě to nevypadá až tak podstatně, objeví se, zmizí... čekání na toho tajemného kluka z knihkupectví... a pak takové příjemné překvapení, když se to tam začne vykreslovat úplně celé, jak komplet obrázek z puzzle, kdy čekáte jedno a pak je ten obrázek mnohem zajímavější, než se zdálo na samém počátku.

Addie - jak tam padlo, ona skutečně byla taková nepolapitelná múza. Vstoupila do života tolika lidí, nějakým způsobem je ovlivnila či inspirovala a pomalu za sebou nechávala stopy... a časem čím dál větší... tohle byl skvělý nápad... jak ty obrazy, tak i to malování po zdech, ale hlavně ten příběh, co mohl Henry za ni sdělit světu. ;Rozhodně to neměla v životě lehké, neměla to jako ostatní... ale zároveň měla i spoustu věcí, která se žádnému smrtelníkovi nikdy nepoštěstí. Tak nějak si myslím, že se často viděla jako oběť, co přišla o tolik "normálních věcí" jenže to přesně chtěla, to přesně si přála a nakonec i sama řekla, že by do toho šla znovu. Ona je krásná ta představa, že každý může mít vše a nic to nebude stát, ale tak to bohužel nefunguje... je jasný, že ona nevěděla, jaké "ceny" to budou... že přijde o rodinu, domov... ale vše to vlastně bylo z její hlavy. To ona nechtěla nikomu patřit, chtěla svobodu... a to vlastně dostala... asi větší, než by čekala, ale jen to ukazuje, že každá mince má dvě strany... že prostě nejde něco chtít a očekávat, že to nic a nikoho neovlivní, tahle myšlenka je strašně zajímavá. ;No a co se týče "jejich lásek" myslím si, že Henry měl spíš dost společného se Sam, Remym, se všemi, které nějak inspirovala. Ale poprvé si to mohla užít s tím, že si ji někdo pamatuje... že i oni ji nějak ovlivnili a že k nim měla nějaké pouto, že pro ně chtěla dobré věci... ale že sama možná za celé ty století nevěděla, co přesně láska je... což tam je vlastně i několikrát řečeno.

Henry - on byl přesně takový ten hodný kluk, co se ztratil ve světě... na jednu stranu bylo vidět, jak bloumá, jak ztrácí své milované (nebo neví, jak s nimi přesně kráčet dál) a jak se necítí dost dobrý... a pak nastane zvrat a najednou je pro všechny "ten nejlepší"... a i když si to na začátku užívá se vším všudy, stejně v něm stále hlodají pochybnosti, že to není skutečné a že on se stále nevidí, jako dost dobrý. Což je opět skvělá ukázka, jaké to je, když má někdo takové pochybnosti sám o sobě... a je třeba jedno, že je slavný, úspěšný, bohatý... ;S Addie byli cute, ty jejich scény s malováním, s tím jak spolu jen normálně žili a užívali si maličkosti, to se mi hodně líbilo... no a pak ta scéna na té střeše, ta byla prostě nejlepší i když byla i hodně smutná. I to probuzení a jak tam nebyla... ale zároveň si neumím představit, že by to bylo jinak... jak by to mohlo fungovat, když ona nestárla a on ano... jednou by to na ně prostě dopadlo... a tak nějak mi asi sedělo víc, když ho "políbila jako múza" a ukázala mu nový směr jeho života, který hledal... a pak prostě zmizela. A on ji mohl dát to, co hledala a zároveň nechat tu nejvýraznější stopu za ni. ;To, že s tou dohodou to nebude tak snadný, jsem tak nějak tušila a tolik mě to nepřekvapilo... hrozně se mi líbily ty pasáže, kde se s tím na jednu stranu smiřoval a na jednu stranu měl hrozný strach... to bylo tak živé, reálné... ten strach, že ví, že je to jeho konec a že už další den neuvidí své blízké, neuvidí slunce... to byla hodně silné. Zároveň jsem věřila, že Addie skutečně miluje a že si s ní chce užít každý okamžik, přesně tak, jak se to stalo. A je hrozně zajímavé myslet na to, jak asi jeho život pokračoval dál, kdo byl nakonec ten člověk, se kterým mohl být šťastný až do konce života... je to vlastně hrozně zvláštní, že občas je ta láska taková... krátká. Že to prostě jinak nejde, ale stejně ty stopy zůstanou.

(Pokračování mého komentáře bude ještě v jednom příspěvku.)

3 07.01.2023

(SPOILER) Příběh o lidské zvrácenosti a pokrytectví.

Námět je to rozhodně zajímavý a některé scény jsou poměrně znepokojivé (bohužel ale spíš jen když se nad tím člověk zamyslí hlouběji a ne tím, jak je to v knize popsáno)... o to hůř, když si představím, že někteří by za daných okolností opravdu byli schopni takhle fungovat. Jenže, svět už takhle funguje... jen ne pro lidi.

Abych byla upřímná, dobrá půlka knihy byla docela o ničem a nějaký výraznější bod tomu dává hlavně ten konec - je šokující, ve své myšlence rozhodně odporný... a i když na samém začátku se nabízí, v průběhu děje už tolik ne, i když... jak se říká, když ptáčka lapají...

Co mi ale opravdu hodně vadilo a kazilo mi celý dojem od začátku do konce, byl styl jakým to bylo napsané... to věčné "on udělal, on řekl, on to a on ono..." jak kdybych četla něčí slohovku ze střední. Dialogy vepsané ve vyprávění a ty, co už tam teda byly přímo, tak jich bylo opravdu pomálu. Některé přechody scén a kapitol byly hodně zvláštní, samotné scény často zkratkovité, kapitoly které by si i zasloužily nějaké větší rozvětvení byly třeba jen na dvě stránky... k postavám jsem si neudělala pomalu žádný vztah a když už jsem si říkala, že se tam najde někdo, kdo prozře... tak to bylo snad ještě horší. Určitě by tenhle nápad šel zpracovat mnohem lépe... styl psaní je dost jednoduchý a bohužel i dost průměrný...

4 08.08.2022