Arminus
komentáře u knih
Karel Havlíček. Portét novináře
Bohumil Doležal
„Nynější vládě nelíbí se pouze způsob našeho psaní, jí se též nelíbí naše zásady, a kdybychom dnes polovičku svých zásad za oběť přinesli, domnívajíce se tím získati přízeň vlády, zas by nás hned zejtra již s tou polovičkou, která se jim dnes líbila, přec jen považovali a vyhlašovali a pronásledovali tak jako dříve“. To je citát z Havlíčka – opozičního novináře, uvedený v samém úvodu knihy.
Autor, pan Bohumil Doležal považuje články Karla Havlíčka jako politického spisovatele a novináře dokonce za mnohem významnější než jsou jeho básně a epigramy. To mne celkem překvapilo, považuji totiž Havlíčkův Křest svatého Vladimíra za jedno z nevýznamnějších a také nejlepších děl české literatury (nejen XIX. století). Ale budiž. Je dobré se ale zamyslet, zvláště dnes (!) nad tím, jakého výsledku svými politickými články Karel Havlíček dosáhl, jak se mu povedlo vychovat (nebo alespoň poučit) právě vznikající český politický národ. Když vyjdu z výše uvedeného citátu, tak jsme po zhruba 170 létech (po nějakých 7 generacích) na tom zoufaleji, než když Havlíček se svou politickou osvětou a opoziční činností začínal. Tenkrát se „opozice“ (jako taková, která si vůbec dovolila existovat) nelíbila vládnoucím a jejich tisku (jiné sdělovací prostředky ovšem nebyly). Dnes spílá a ze všeho zlého viní „opozici“ nejen vládnoucí partička, ale také (viz internetové i jiné diskuse a „názory“ občanů) i pozoruhodné množství „občanů“, ochotných dělat těm vládnoucím poskoky a požadujícím v souladu s nimi – nic menšího, než rovnou likvidaci „opozice“…… Stejně tak není asi třeba dále rozvádět „lásku“ k Rusku, ze které Havlíček na základě osobních zkušeností rychle vyrostl, ne ale dodnes nemalé procento (stále hlasitější procento) české populace, která si dokonce pro zkušenosti ani nemusela, jako Havlíček, jet až do Ruska …..
B.Doležal zmiňuje a z Havlíčkova díla vybírá i další témata (mnohá živá dodnes) a také uvádí, jak mnohdy Havlíček nakonec změnil názor nebo – kde byl nekonzistentní, a odporoval sám sobě. Přesto jistě patří mezi naše nejvýznamnější osobnosti a přečíst si alespoň Doležalův názor na jeho novinové články rozhodně lze jen doporučit!
Záhada hlavolamu (sběratelské vydání)
Jaroslav Foglar
Nakladatelství Albatros vydalo, v rámci nového vydávání knih Jaroslava Foglara, i klasický román o Rychlých šípech, Vontech a záhadě hlavolamu, tentokrát jako sběratelské vydání s původními ilustracemi Dr. Jana Fischera a s dobrým doslovem, shrnujícím foglarovky stínadelské serie a historii jejich vydávání během všelijakých časů 2.poloviny XX.století (vydá samo o sobě za román).
Musel jsem si ovšem koupit a také jsem si zopakoval četbu. I po létech – prostě Foglar, nemá na tomto poli chlapecké (dnes snad i dívčí) literatury konkurenci, snad jen napodobovatele či v lepším případě pokračovatele. Nevím samozřejmě, jak na knihu reagují (a nakolik ji čtou) dnešní 9 až 15 letí (ti, kteří si uchovali chlapecká léta bez ohledu na věk jako „Jestřáb“ to ovšem stále asi čtou s chutí) a nakolik si berou k srdci a jako vzor vlastnosti ideálních chlapců z klubu Rychlých šípů.
Mne při poslední četbě ovšem velice zaujalo, jak je kniha dnes aktuální – z hlediska současné politické situace! Kromě řešení problému „záhady hlavolamu“ je totiž druhou dějovou linkou boj o funkci Velkého Vonta, jeho volba (a následky této volby). A zde čtěte citát (str.181):
„Nevím dobře, co na tom Mažňákovi vidí, co od něho očekávají“, divil se (jeden z Vontů, moje pozn.). „Já sám bych k němu nikdy nemohl mít důvěru.“ Ale Velký Vont znovu promluvil: „Nediv se, jsou zlákáni tím, co dělá, a myslí si, že to tak bude napořád! Několika ulicím u Rybího trhu a na poříčních pláccích koupil docela nové kopací míče. Za Úzkou uličku zaplatil nějaká rozbitá okna. Je záhadné, kde na to bere, ale rozdává plnýma rukama. A tím si některé bláhovce kupuje. Jsou toho domnění, že to tak vydrží pořád. …….“ (konec citátu).
Nejsou to slova navýsost aktuální v ČR roku 2021 (a už pár let předtím)? Nejde ovšem zde o 12 až 15leté chlapce ve čtvrti Stínadla, jde o občany (část občanů) této republiky, dospělé lidi s volebním právem. Rozdíl tu je: zatímco nečestný Mažňák ve Stínadlech (jak se ukáže) kupuje hlasy pro volby za peníze svého otce (i to samozřejmě nemá sympatie pana Foglara), tedy za opravdu své peníze, dnešní Mažňák si kupuje hlasy rovnou za peníze těch „obdarovávaných“. A ti, ačkoliv jim dávno není 12 let, to nechápou, nebo je jim to fuk……. Ano, i dnes je dobré číst Foglara – ale nejen číst, i u toho myslet. Vřele doporučuji přečíst i dospělým alespoň do podzimu roku 2021.
