alweryon
komentáře u knih
Čtyři pocestni
Hilaire Belloc
Není to kniha pro každého - já se k ní dostal přes Florianovu Starou říši a G.K. Chestertona a je asi potřeba být lehce připraven a tušit, co Belloc miloval a co nenáviděl (ploty v krajině:-) )
Ale ta kniha je krásná - na konci je mapka jako z Hobita, v textu u písní zpívaných hrdiny jsou i noty (jako u Fulghumova Třetího přání) nádherný papír, červené nadpisy stran, vtištěné obrázky do textu - ta kniha je graficky velmi moderní (a je to vydání 1919) a je na ní vidět láska k dokonalosti, kterou vtiskl Florian svému Dílu.
Příběh je vtipný i hloubavý. Dokonale zachycený čundr podzimní krajinou a já měl celou dobu chuť zavolat příteli a jít se toulat. Celý text je nadsázka se kterou počítají všechny postavy - zároveň archetypální hrdinové (jsou to všechno postavy uvnitř autora? Jeho různé stránky?). Svižný mužný humor i vážná témata. A je vidět, jak si hluboce věřící (a Církev milující) člověk může dělat srandu z Církve a je to krásné.
Kopí Dona Quijota: Vybrané přednášky, studie a publicistické články
Erazim Kohák
už jen pro Dary noci!
Duše veškerého apoštolátu
Jean - Baptiste Chautard
Od srdce k srdci. Občas je krásné zachytit alespoň malý úsek řetězu od Krista až k nám. Chautard k Jeronýmovi a ten nám.
Dokud nemáme tvář
C. S. Lewis (p)
Jsem naprosto uhranutý. Ten vhled do lidí. Práce s mýtem. Ta láska na konci knihy.
Přelévat moře
Jan Dobraczyński
Po Listech Nikodémovi lehké zklamání. Ale Listy nasadily laťku tak vysoko, že lehké zklamání je vlastně pořád obrovská poklona:-)
Listy Nikodemovy
Jan Dobraczyński
Nikodém je svým ostychem nesmírně sympatická postava.
A popis narození Krista - přenádherné
Tomáš Halík: Ptal jsem se cest
Tomáš Halík
Pro mě před lety setkání s T. Halíkem po kterém jsem se pustil do jeho ostatních věcí. Dnes tuto knihu oceňuji i jako dobrý rozcestník k ostatním autorům. Zvláštní osud i povaha, ale málokterý rozhovor mě tak vtáhl.
Plná slávy
Bruce Marshall
Teď jsem ji dočetl, takže jsem neobjektivní. Skvělá kniha! Duchovní vzpruha...
Citadela
Antoine de Saint-Exupéry
Někdy mě zasáhne krutost textu, jindy jeho něha. Je tu popsaná čistá víra v Boha i děsivá prázdnota. Nevím, jestli tato nepochopitelnost celku je zde schválně a má zneklidňovat (k tomu se přikláním), nebo jestli je způsobená nedokončeností textu. Pasáž o černém kameni a ptáku na stromě je neuvěřitelná. Chápu, proč Exupéryho tolik obdivoval otec Jeroným.
Kurýr na jih / Noční let / Válečný pilot / Dopis rukojmímu
Antoine de Saint-Exupéry
Skvělý styl psaní a texty podložené životem. Pasáže o přátelství, siločárách života...
C. S. Lewis: Poutník krajinou fantazie
Sam Wellman
Pro mě nejlepší životopis C.S. Lewise.
K jádru křesťanství
C. S. Lewis (p)
Díky této knize (samozřejmě Milostí Boží:-) ) jsem křesťan a díky Chestertonově Ortodoxii katolík. Miluji to jak myslí.
Sloni a kapradí
C. S. Lewis (p)
Nakonec mám od Lewise nejraději právě eseje. Miluji jeho myšlení.
Sedmistupňová hora
Thomas Merton
Jak je tu napsáno v jiných komentářích - kniha je i pro mě zdlouhavá. Poprvé jsem byl velice zklamaný, ale při dalším a dalším čtení to zmizelo a teď ji mám opravdu rád. Myslím, že právě Mertonova poctivost vede k tomu ,že opravdu důkladně sleduje svůj život až po vstup do kláštera a díky tomu je pro mě tento proces uvěřitelný. Několik pasáží patří mezi duchovně nejvýživnější v celém mém čtenářském životě.
Vody Siloe
Thomas Merton
Historie trapistického řádu, ale napsaná nesmírně poutavě. Otec Jeroným prý v životě četl jen dvě knihy opakovaně: Bibli a právě tento skvost. Nedivím se mu a opravdu vřele doporučuji všem, koho trapisti zajímají, nebo jen chce číst netypickou duchovní literaturu. Protože i když je to opravdu kniha o historii, je to i kniha vedoucí k modlitbě.
Jonášovo znamení
Thomas Merton
Deníky nemám moc rád. Jak píše C.S. Lewis, člověk nemůže vědět, co bude relevantní za rok, za dva - a zapisuje jako důležité události a myšlenky, které v reálu zapadnou. Tento případ je ale zvláštní. V tradici duchovních deníků se hodně zabývá vnitřním světem a strhl mě. Čtu opakovaně, někdy jen pár zápisů. Pro mě po Vodách Siloe nejoblíbenější Mertonovka.
Poslední aristokratka
Evžen Boček
Jako katolík oceňuji skvělého lefébvristu, který je mojí nejoblíbenější postavou této knihy. Občas je humor až příliš nahuštěn a působí jako americká hysterická komedie. Ale proč vyčítat, když jsem se párkrát rozesmál nahlas (zabíjačka jako za protektorátu) a když jsem si u ní vážně odpočinul. Pár výborných postřehů, české reálie, vtipy o mládežnické schole a svižné tempo přebíjejí výše zmíněné a trochu zvláštní konec.
Apokalypsa
Michael D. O'Brien
Četl jsem ji několikrát. Zatímco v dějové lince je někdy autor až příliš průhledný a někdy těžko uvěřitelný (kdo příště zemře, hlavní hrdina je slepenec tak sto osudů), tak linka - řekněme duchovní - je skvělá.