alweryon komentáře u knih

Ze začátku mě Dus trochu točil svým stylem a lehkou ignorací toho, že to má být ekumenický komentář, ale postupně se pro mě propracoval na jednoho z nejlepších průvodců z edice.
K listu- politicky tedy stojím spíš tady, než u Pavla

11.05.2020

Až u této knihy mi došlo, jak strašný je český idiom "roznesli je na kopytech".

Výborná kniha. Zejména oceňuji hledání starozákonních motivů v Žižkových motivacích.

Autor si dovolil psát i s lehkou ironií k době minulé i té naší - a snad i pro tuto schopnost je ta kniha nakonec obdařena nadhledem autora, který by mohl napsat knihu desetkrát delší, ale nepotřebuje machrovat se vším co ví.

4 10.05.2020

Těžko hodnotit.
Jako dokument doby převýznamné. Zvláště ta témata, na která už je upozorněno níže.
Ale ten Plinius je zlatá mládež, pozér a neumí zakrýt pýchu na to, jak je "úžasný".
Ruku bych mu nepodal

29.04.2020

Jediná encyklika, kterou jsem četl opakovaně. Když mám pochyby o víře, čtu eseje C.S. Lewise. Když mám pochyby o Církvi, čtu Chestertonovu Ortodoxii. Když mám pochybnosti o Písmu, čtu úvod Ježíše Nazaretského od Benedikta XVI.

A když mám pocit, že jsem poslední kdo netančí na hrobě katolické morálky - čtu tohle

27.04.2020

No...
Podtitul knihy má pravdu - kniha je víc o Slovensku Jozefa Tisa, než o Tisovi, a tak ji doporučuji spíš zájemcům o zaplnění velkých mezer ve vědomostech, než těm čtenářům, kteří téma fašismu, Slovenska, nebo církve přelomu 19. a 20. století mají nastudováno a chtěli detailní poučení o Tisovi.

1 13.04.2020

Tertillián píše někomu koho si váží? Mimořádné a snad i proto tak krátké:-)
Ne vážně.. je to tak krásné, až se člověk stydí.

2 27.01.2020

Disertační práce, kterou napsal budoucí biskup Tomáš Holub a která knižně vyšla jen s drobnými stylistickými úpravami, si klade za cíl „posoudit…slučitelnost použití vojenské síly ve smyslu preemtivní a preventivní obrany s principy křesťanského učení o tzv. spravedlivé válce a upřesnit a jasné formulovat kritéria pro její použití.“(str.8) Autor se jako vojenský kaplan zúčastnil zahraničních mírových misí a svou zkušenost z působení v armádě přetavil i v dalších knihách z prostředí pastorační služby v AČR. Výběr tématu práce, se kterou obhájil doktorát morální teologie na KTF UK je tak logickým završením propojování dvou světů armády a katolické církve a koncem korunující toto dílo po kterém následovaly vyšší posty v rámci ŘKC vedoucí až k jeho jmenování plzeňským biskupem v roce 2016.
Po krátkém úvodním nástinu východisek fundamentální etiky po II. Vatikánském koncilu a zdůrazněním nezbytnosti dávat nauku učení o spravedlivé válce do „kontextu etiky inspirované evangeliem a směřující k míru.“(str.25) je první polovina knihy věnována vývoji učená o spravedlivé válce od starověkého Řecka po dnešní diskuzi. Najdeme zde ale jen tu část světové historie uvažování o spravedlivé válce, ze které čerpala křesťanská západní tradice.
Nejdetailněji se T. Holub věnuje diskuzím o vojenské reakci USA a jejich spojenců po teroristickém útoku 11.záři 2001 se zvláštním zřetelem na reakce představitelů (i lokálních) a teologů ŘKC, které tak doplňují stanoviska a argumenty politických reprezentantů spojenců ve válkách v Afghánistánu a Iráku a nadnárodních organizací. Velmi vhodně zvolené oddělení dvou výše zmíněných konfliktů ilustruje rozdíly v etické argumentaci pro použití vojenské síly v těchto rozdílných případech a jejich recepci na mezinárodní i národní (USA, Velká Británie) scéně.
Již v názvu knihy zmíněné návrhy kritérií, kterými by bylo možné posuzovat etickou relevanci i budoucích vojenských úderů v rámci bojů proti terorismu zde není účelné vypisovat všechny. Větší pozornost je v knize věnována hledání legitimní autority, která by mohla rozhodnout o oprávněnosti použití vojenské síly, což je ve světě mezinárodních institucí mimořádně důležité téma. Většina kritérií jsou součástí nauky o spravedlivé válce, zde jsou aktualizovány na do nedávné doby neznámé a tudíž nepromýšlené situace mezinárodního terorismu a s ním spojených etických problémů. Kritéria poté autor aplikuje na dva v díle rozebírané vojenské konflikty s rozdílnými výsledky – zatímco u války v Afghánistánu lze najít silné argumenty pro legitimní vojenskou akci (aniž by tím byly schvalovány všechny prostředky a naplnění ostatních kritérií jako např. vojenský úder až jako poslední možnost), u tzv. druhé Irácké války je obhajoba konfliktu jako odstranění potencionální hrozby vyhodnocena jako nedostatečná k odpovědi tak závažné, jako je válka.
V této nejdůležitejší části mi jako katolíku v zahraničně-politických otázkách vyrostlém na názorech politologa Romana Jocha chybí zdůraznění morální povinnosti státníků chránit své občany. Kritérium proporcionality (str. 166) je závažné, pro mě ale nad ním stojí právě ochrana vlastních obyvatel, což pro mě váhy toho, co státu hrozí a co způsobí preventivním i preemtivním útokem, dost vychyluje pro i preemtivní obranu.
Hledání odpovědí na velmi složité otázky je ale u Tomáše Holuba příkladné a důsledné a nemůžu než potvrdit, že je „…díky racionálnímu fundamentu ve své kritické funkci obhajitelné i mimo křesťanský rámec“ (str. 171)

1 15.12.2019

s nostalgií vzpomínám;-)

06.02.2019

a zbývá otázka, jaký je rozdíl mezi Flaviem, Emanuelem Moravcem a prorokem Jeremiášem

2 04.02.2019

čtení jsem si pokazil tím, že jsem se až příliš těšil. Klasická modrá květina. Po jaké knize budu toužit teď?

1 04.02.2019

Hlavním tématem je čas. To, že je to hlavní téma, ale odráží se to i v náhlých změnách tempa knihy je geniální.
Dalšími tématy jsou změna/stálost, smrt, víra v Boha - tedy základní filosofická témata historie, kterým se nelze vyhnout.

Pro mě bylo nakonec asi nejvíc téma smrti v plicním sanatoriu - jak se lékaři musí stále tvářit pozitivně a jak si lidé zařídí všechno tak, aby nezešíleli. Chvíle, kdy se hlavní hrdina a doktor střetnou v nevysloveném rozsudku smrti u jedné z hlavních postav je zdrcující.
Kniha mi i po měsíci pořád leze do myšlenek a já se těším, až ji budu číst za deset, dvacet, třicet let (pokud budu žít) a budu ji prožívat jinak, protože nakonec banální pravda - čím víc budu mít odžito a odpřemýšleno, tím víc tady získám.

P.S. Nejvíc jsem se těšil na dogmatického jezuitu a dostal málem komunistu:-) Ale i tak je ta dvojice "protivníků" to, co jsem si nejvíc užíval

9 04.02.2019

Kromě Vyznání jsem byl zatím patristikou téměř nepolíbený.
A hned zásah!
Autor je ironický, kousavý, krásně zbožný a chytrý.
Propast téměř dvou tisíciletí? Neexistuje
Je to překladem nebo autorem?
Pasáž, kdy kousavě rozebírá nechuť k tělu u Marcióna je geniální.
Jo, neměli to tenkrát katolíci vůbec jednoduché - novoplatonici tělo nenáviděli a ti ostatní si ho hýčkali.
Najít ten střed, to je katolictví:-)

3 04.02.2019

já ani nevím, jak ji zhodnotit tak, aby to neznělo jako přehánění.

Přečtu víc než sto knih za rok - ale poprvé od "K jádru křesťanství" jsem si řekl, že ji musím koupit desetkrát a rozdávat.

"Ale zkus to bez kondicionálu."

P. Smolen si mě definitivně získal.

5 09.10.2018

Obrana a Kriton - můj vstup k Platónovi. A nemohl jsem si vybrat lépe.
Tyhle a Faidón jsou možné číst "bez přípravy".

24.08.2018

náročná, ale tuze zábavná.
Pasáž o prof. řečnících a Bohu je potřebná, člověk díky ní udrží pozornost.
Opět - Platón by psal skvělá divadla, kdyby chtěl!

2 24.08.2018

moc fajn, ale hrozně by mě lákalo číst si to ve skupině, jako čtenou zkoušku divadla.
Platón je mistr v navazování atmosféry - všechny postavy působí velmi živě, uvěřitelně.

24.08.2018

Ostatní to napsali za mě. Když po čase čtu Chestertona nebo C.S. Lewise, tak přemýšlím, proč vůbec věnuji čas jiným autorům.

1 04.03.2018

Jsem rád, že branou k Demlovi byla pro mě právě tato kniha. Je mi jasné, že knihy korespondence z této skvěle připravené Demlovské edice přečtu časem všechny a může za to právě tento velmi milý start. P. Ševčík je postava projevující se téměř svatě a vedle do Floriana (a Bílka a Březiny) zfanatizovaného P. Demla vypadá jako čirý rozum a umírněnost. Ale to jak cítí v Demlovi génia a jak jej proto všemožně podporuje je ctnost pokorných lidí - radovat se z nadání druhých.

4 30.12.2017

Tak jsem si připomněl jaké to je, když knížku prostě musím dočíst ten den, kdy jsem ji dostal. Je potřeba mít alespoň malý přehled o událostech kolem pontifikátu Benedikta XVI - tento rozhovor už navazuje na další a neutrácí čas vysvětlováním.
Utvrzující ve víře.
Jsem tak nějak hrdý na to, že jsem se obrátil právě za tohoto pontifikátu - a Benedikt je tak součástí mého života:-)

5 30.12.2017

+Klidně bych si myslel, že tu knihu napsal můj současník - dnešní historik. Pestré prolínání "velkých" i "malých osobních" dějin, napínavých projevů kdy jde řečníkovi často o život, drobné postřehy (...vnikl požár třením suchých větví stromů) vytváří plastický obraz té doby.
Jsou pasáže, které mrazí (např. snaha Sparťanů dostat se v noci z města plného nepřátel).Tato kniha je pro mě krásná sonda do duše lidí a politiky, varování před přímou demokracií atd..
- Některá místa zdlouhavá, mapky pro mě nepřehledné a málo záložek

A dostal jsem u toho velkou chuť si zahrát AoE2 a poslat výsadkovou flotilu na nějaký ostrov.

4 19.12.2017