akrju
komentáře u knih
Dezinformace
Ronald J. Rychlak
Kniha se složitě hodnotí. Na jednu stranu doopravdy extrémně přínosné čtení od člověka, který snad ani nemůže být povolanějším o tématu psát. Při čtení některých pasáží jsem překvapeními poulel oči. Překvapeními, které ale i při elementární znalosti historie (a jejím kritické analýze) do sebe zapadají a prostě dávají smysl. V internetovém jazyce, "redpill jako kráva". Specificky části o aktivních opatřeních, Andropovovi či Kennedym, stejně jako o dnešním vývozu různých ideologických extrémů.
Na stranu druhou má autor očividně sklon k melodramatičnosti, v některých částech sklouzává k účelovým politickým monologům a zvláště při hodnocení reálií mimo svou praxi, má tendenci přehánět ve všech směrech.
Tak jako tak, pokud se čtenář zvládne přenést přes výše uvedené, jedná se podle mého o vynikající úvod do reálií práce KGB (a jejích dnešních sester), která dodnes manipuluje velkým kusem světa, nás nevyjímaje.
Zákon krve: Myslet a jednat jako nacista
Johann Chapoutot
Po druhém přečtení už plný počet. Neuvěřitelně detailní sonda do legislativní, ideologické a intelektuální základny nacismu. Ostatně si nemyslím, že by v literatuře na dané téma existovala hlouběji vyzkoumaná a ozdrojovaná kniha. O tom svědčí nejen obsah každé stránky, ale také doslova mamutí seznam citací/zdrojů, který by sám dal jednu stručnější knížku.
Určitou autorovu jízlivost, do určité míry typicky francouzskou, lze pak odpustit. Je vzácná a obsahu nikterak nebere.
Metafyzika války
Julius Evola
Papír, obálka, sazba, atp. jako vždy perfektní od Sol Noctis. Anglickou verzi od Arktosu mám načtenou, překlad mi přišel vynikající. Obzvlášť cením "přidanou hodnotu" v podobě dodaných poznámek specifických právě pro český překlad. Zde plný počet.
Co se samotného textu týká, pak až na některé dílčí prvky výborné. Knížka je koneckonců svým způsobem klasika, kterou osobně považuji za pravděpodobně nejstravitelnějšího Evolu. Proč tedy jen čtyři hvězdy a ne celý počet? Hlavně dva důvody. První, text se má občas tendenci opakovat. Za to nemůže ani autor (knížka vydaná posmrtně), ani nakladatel, ale prostě dotyční, kteří takto eseje zkompletovali. Druhý, pro mě již klasická autorova tendence si čas od času vypomoci a zpětně slepovat historická fakta pro potvrzení již existujícího přesvědčení (a nikoliv naopak), a celkově občas poněkud "liberální" přístup k historickým reálím. Několik z nich, jako například vlastní citát prezentovaný jako citát historický, je nakonec zmíněno i v textu. Tato kritika však bledne, když si ji srovnám s celkovým přínosem knihy.
Shrnuto podtrženo, knížku lze vřele doporučit, obzvlášť s ohledem na to, jak málo děl na toto téma vlastně existuje.
Válečníci z Konga
Mike Hoare
Tenká knížka napěchovaná akcí. Autor moc neotálí a hned do čtenáře sype jednu fascinující zkušenost za druhou - nábor všemožných existencí (od dobrodruhů, životních zkrachovalců, německých veteránů z druhé světové války až po bývalé cizinecké legionáře), boje s místními povstalci či vedení války proti kubánským profesionálům včetně Che Guevary. Kniha je psaná formou více či méně souvisejících příběhů/kapitol. Akce tedy střídá lidštější, komornější příběhy - o smrti spolubojovníků, osvobozování bílých misionářů (či naopak zvěrstva spojené s tím, že se jim na pomoc přišlo příliš pozdě...) či prostě o kontaktu s místními.
Po celou dobu neztrácí text čtivost. Je jen škoda, že toho autor nenapsal o konfliktu ještě více.
Pět starých známých
Mitch Albom
Normálně mimo mojí čtenářskou "bublinu", knížka my byla doporučena, ale nakonec mile překvapila. Občas trochu prvoplánovité a předvídatelné, hlavní "pointa" také vlastně není nic světoborného. Ale napsané vysoce čtivě (na jedno posezení jak nic), hřejivě lidské a prostě celé takové vřelé. I přesto, že knížka umí ze čtenáře ždímat emoce, nejsou to emoce nepříjemné. Dojemné a finální, o smutku a odpuštění, ale veskrze pozitivní. Mezi řádky lze pak vyčíst některá stoická témata, což také není vůbec špatně.
PS: Četl jsem v originálu, překlad nemohu (zatím) hodnotit.
Vom Kaiserhof zur Reichskanzlei - Listy z deníku 1932-33
Joseph Paul Goebbels
"Goebbels popisuje vrchol volebních snah NSDAP"
Zní jako suché, nudné a převážně do nekonečna historiky probrané téma. Čtenář, který do knížky s takovým přístupem vchází, bude však relativně rychle uveden z omylu. Namísto nezáživného popisu historické události dostáváme autorem zpracované téměř až politické drama, které je plné momentů, kdy člověk hltá stránku za stránkou jako nějakou nadmíru akční beletrii. Netuším, zda si od začátku Goebbels psal své deníky s vidinou toho, že je třeba částí někdy vydá, ale ať už to bylo jakkoliv, nabízí neuvěřitelně čtivý pohled do pozadí dnes už z velké části zprofanované části evropské historie.
Autentické dobové zdroje jsou vždy trochu buď a nebo, nicméně knížka nabízí celé spektrum pohledů - od politických reálií přímo z ulice, po prostou lidskou úroveň pro nás dehumanizovaných historických postav. Každopádně lze doporučit čtenáři, kterého nezajímají jen čistá historická data a reálie, ale zajímá ho také, jací to vlastně byli lidé, kteří onu zmíněnou historii psali.
Ztracený ráj
John Milton
O kvalitě a nadčasovosti hovoří, že ač normálně poezii prostě z nějakého důvodu nemusím (nebijte mne, prosím), tak u Ztraceného ráje jsem tuto obvyklou antipatii ani neregistroval. Kniha je to krásná po všech stránkách, Klasický text (s velkým písmenkem) s úchvatnou Dorého ilustrací, tady není vůbec o čem.
Tajný život stromů
Peter Wohlleben
Problémem se jeví fakt, že po dočtení se člověk stává ještě citlivějším vůči často naprosto zvrácenému přístupu člověka vůči přírodě. Pobyt v lesích a hvozdech se stává úplně jiným zážitkem.
Člověk si říká, jaká nebetyčná ironie to je, že takovou krásnou knihu čte z papíru, který je nejčastěji vyrobený zase ze dřeva...
Kladivo na dvounohý hmyz
Rudolf Jičín
Jestli (autorem opakovaně citovaný) Nietzsche "filosofoval kladivem", pak Rudolf Jičín filosofuje dvoumetrovým bouracím perlíkem. Totální převrácení zavedených "creation myths" liberální společnosti, brutální (a notně vtipné) ubití mýtu rovnocennosti. Bible elitáře a aristokrata. Málokterá kniha tolik nakopává reflexi.
Stručné, holé věty. Jednoduché a srozumitelné, ale tolik plné významu. Srdce se člověku tetelí radostí z takového stylu psaní. Jičín je bezesporu geniálním autorem.
Hovory k sobě
Marcus Aurelius
Hovory k sobě jsou kniha, která stojí na třech základních kamenech, které jsou obzvlášť v moderní filosofii nesmírně vzácné a cenné. S respektem k autorovi, římskou číslicí.
I. Jednoduchost, údernost a čistota slova. Nic zbytečného, nula snahy vytvářet kolem sebe pózu skrz úpravu textu. Vše je srozumitelné, často v jednoduchých větách. Obsahu to nebere, naopak!
II. Ne bezdůvodně můžeme v dějinách i přítomnosti nalézt mnohé osobnosti, které Hovory nosí vždy u sebe. Tak jako Aurelius píše o čisté studánce v našem nitru, ke které se můžeme vždy uchýlit, podobně pak mohou sloužit i Hovory. Čistota a jednoduchost obsahu nám odzrcadlí pravou podstatu našich "problémů", které často vlastně ani problémy nejsou.
III. Ukazuje, jak moc je třeba filosofii předně vnímat nikoliv jako obor, který odtažitě, racionálně či jen tak ze zájmu studujeme (abychom pak o něm mohli s podobně postiženými bezvýsledně kafrat), nýbrž v jejím původním slova smyslu - co žijeme a dle čeho konáme.
Shrnuto podtrženo, kniha je výborným úvodem nejen do stoicismu, ale i do (antické) filosofie jako celku. Těžko lze doporučit více.
Chůze lesem
Ernst Jünger
Manifest individualismu (a tak trošku s příchutí některých anarchistických tezí) bez sklouznutí k narcistnímu hyper-individualismu, kterým je dnes západ zaplevelený. Relativně kratičký, zvláštně střídá ne úplně pregnantní text (=minimálně obsažný) s větami, které dopadají jako kladivo. Vřele doporučeno.
Buržoazní společnost - Eseje o kapitalistických mýtech
Bohumír Pavelek
Pokud si odfiltrujete očividné autorovo hobby v čichání k vlastním větrům (tj.: zbytečně zdlouhavé, nadmíru květnatě psané a plné ničemu neprospívajících tanečků, jako by snad autor chtěl dělat vše, jenom ne se konečně ponořit do tématu) tak se v lecčems kniha a její úvahy trefují do černého. A když už se to zadaří, pak je autor mnohdy vtipně kousavý a hlavně velice přesný v popisu a kritice. Pokud se chce čtenář ponaučit pohledu na kapitalismus z úhlu nové levice, není to úplně špatná volba.
