adlenka komentáře u knih
Renčín vyčnívá! Jeho příběh vůbec nezapadá do žánru, který běžně čtu, ale byl skvělý. Určitě se poohlédnu po dalším jeho díle.
Má můj obdiv, v jejím světě a v 11i letech... její matku nepochopím, holt jiná mentalita. I přes závažné téma mě ale kniha místy nudila a přišla mi tak nějak moc patetická. Nejvíc mě zaujal asi doslov, ve kterém jsou konkrétní fakta, čísla atd.
Ani nevím jak hodnotit, určitě je to čtivé, dobře psané, vlastně celkem dobrý kus. Problém mi dělaly finské názvy :-) a pak mě dost točila hlavní postava, je to "děsnej vocas", jinak ho fakt popsat nedokážu.
Ale jako celek se mi kniha líbila.
Příběh dobrý, některé pasáže baví víc, jiné nudí, konec pro mě zklamání. Za mě je to průměr, dalo se přečíst, ale za pár měsíců nebudu mít tušení, o čem že to bylo. Ale budu vědět, že znovu číst nemusím.
Dle anotace jsem čekala něco jiného, ve výsledku je to opravdu spíš ten deník, popisující rutinu nemocniční práce, nějaké zamyšlení a sebereflexe. Já se těšila spíš na ty příběhy místních lidí, trochu historie, to je tam spíše jen na pozadí, mnohdy se jedna informace opakuje vícekrát, často mi chybí souvislosti...
Ale jako deník dobré.
Tento typ knih se mi těžko hodnotí. Nicméně na mě moc boha a spol. Asi chápu, že když je člověk věřící, a projde něčím takovým, tak je pro něj nejsnazší se k víře upnout, tím spíš, že nic nebo nikoho jiného neměla.
Na toto téma druhá přečtená kniha, tato mi přijde slabší. Nicméně obě knihy spojuje jedno - velký řetěz šťastných náhod, díky kterým přežily.
Za mě spíše ne e. Když jsem četla, chvílemi mě to bavilo, jindy a častěji zase ne, některé odstavce jsem přeskočila. Myšlenka a příběh dobrý, ale zbytečně zdlouhavé, nic moc překvapivého. Knihu jsem dočetla a řekla jsem si něco jako, aha, ale to snad bylo celou dobu jasné, ne? To je ten závěr, na který jsem celou dobu čekala?! Škoda, stačilo málo a byla by to fajn kniha.
Milá knížka, ale musím se přiznat, že tentokrát mi přišel lepší (a dojemnější) film, než knižní předloha. Ten příběh mi přišel hodně utnutý, taky bych ráda věděla, co s Landonem bylo dál... A víc, než Landon a Jamie se mi líbil vztah otec a dcera, a Jamie vs. spolužáci a okolí.
Zvažovala jsem 4 hvězdičky - a to proto, že konečně potlačil svou posedlost počasím. Zápletka byla asi zatím nejlepší, chvílemi dokonce napínavé, pasáže o bratříčkovi a sestřičce jsem nesla těžce, pořád jsem tam viděla své děti...
Ale tu čtvrtou hvězdičku dát nemůžu. A to kvůli rozhovorům těch dvojčat. Hodně škrobené, strojené. Takhle děti nemluví, nemyslí... už mi ta posmrtná změna osobnosti vadila v předchozím díle, ale tady byla fakt otravná.
A pořád jsem čekala, co za havěť bude v tomto díle... ale varani?! No proč ne.
Jdu na další díl a doufám, že se vrátí k případu Marie Murvalové, protože jinak tam tato linka byla úplně zbytečná.