Adam84 komentáře u knih

Krátké úvahy, které jsou bohužel podané způsobem pro mne moc "skákavým", od jedné k druhé někdy až prekotně.
Z knihy se tedy čtenář víc než cokoliv jiného, dozví hlavně něco o samotném autorovi, o tom čím se jako vědec zabýval, jak jeho práce ovlivnila jeho názory na svět, ale i o tom, čím se stal kontroverzním.

2 18.04.2024

Autor se v první části snaží své bohaté znalosti z kvantové mechaniky přenést do biologie, tedy vědeckého oboru, kterému se věnoval spíš jen zájmově, s tímto a s ohledem na dobu, v níž byla kniha psána, nedá se mu upřít nebývalý vhled do tehdy ještě neprobádané problematiky struktury DNA. Spousty jeho myšlenek je sice třeba modifikovat, ale stále jich zůstává mnoho, které platí dodnes, jen působí poněkud zjednodušeně.

Co se týče filosofické části, aplikuje Schrödinger kvantovou mechaniku na obecnější představy o podstatě života a na způsob lidského chování. I v této oblasti zřejmě nabyly jeho myšlenky velkého vlivu, jen dnes čtenář spíše docení samotný způsob jejich výstavby, než jejich závěry.

Knihu bych tedy doporučil všem, kteří neznají Erwina Schrödingera pouze jako člověka, který s oblibou používá při pokusech kočky.
Takový čtenář věřím, docení především to, jak autor dokázal už ve čtyřicátých letech minulého století popsat složité téma i pro laika srozumitelně, přístupně a zábavně.

2 08.04.2024

Tož to byl fičák... Dynamika vyprávění, kterou Sanderson v předchozím díle nastavil, zde ještě zrychlí, což není s podivem, protože uzavřít kupu Jordanových dějových linek, tak aby to mělo pro velké finále nějaké smysluplné důsledky, není snadný úkol. Takže k evoluci spousty postav je Sanderson nucen přistupovat skoro až překotně a přijdou také momenty, které bych spíše čekal od hrdinů nějaké akční dobrodružné literatury, než to na co jsem si u Jordana zvykl. Ale ať si, tyhle drobné neduhy, beru spíše jako nutnost, které se autor pro úspěšné dopsání série podřídil a ve výsledku musím uznat, že svěžest, kterou do svých dílů Sanderson vnáší, byla stejně více méně toužebně očekávána a ukazuje se, že je závěru ságy víc než prospěšná... a baví.

2 28.03.2024

Lahodné jednohubky, které se s příjemnou chutí a bez dlouhého přežvykování rozplynou v ústech a zanechají neodolatelnou touhu zakusit další sousta z oboru fyzika a kosmologie, jež se dnes pro laického čtenáře nejlépe připravují snad jen v italské kuchyni Carla Rovelliho.

2 12.03.2024

V devátém díle se odehraje celá řada více či méně povedených klíčových událostí.
Tou méně zdařilou je dle mého bizarní vztah Randa a jeho tří žen, který se v tomto díle trochu na sílu značně posunul a snad i z velké části vyřešil.
Naopak velice zábavná je Matova dějová linka, v níž konečně dojde na setkání s jeho nastávající, Dcerou devíti měsíců.
Již tradičně famózní je Jordanovo finále, které je v tomto díle doslova výbušné a skvěle popsané očima mnoha jeho významných účastníků.
Kolo čau se tedy pootočilo opět zábavným způsobem a nezbyde než doufat, že si v následujících dílech své tempo otáčení zachová.

2 04.12.2023

Dlouho jsem návrat k sérii odkládal a to i proto, že už od prvního dílu trochu bojuji s přesvědčením, že Mýtus není zrovna "můj šálek čaje". Jenže na nějakou tu úsměvnou oddychovku, se v mém případě chuť dřív nebo později stejně dostaví, takže co s tím?
Nakonec pomohlo vzdát se srovnávání s Pratchettem (které se mi v této sérii neustále nabízí a které je v Asprinově případě zbytečné a až příliš přísné), no a pak už je snadnější přijmout tuhle fantasy taškařici takovou jaká je, úsměvná, jednoduchá, zdlouhavých pasáží prostá a tedy jako jednonádechové odpočinkové čtivo naprosto vyhovující.

2 08.11.2023

Kratší díl série, který mne potěšil nejen svou délkou a tedy i absencí zdlouhavého rozjezdu, ale také již konečně vyřešeným problémem s počasím. A nejen tím, čím dál zajímavější, je sledovat Randův charakterový vývoj, který v tomto díle působí jako despotický vůdce, jenž stále více projevuje známky šílenství, z čehož pramení i více jeho neopatrných chyb, které mají často tragické následky. Takže musím přiznat, že do dalších dílů jsem nejvíce zvědav, především na jeho další vývoj.

Postava Mata a tradiční monumentální finále mi v tomto díle naopak chyběli nejvíce. Ale jestli to chápu dobře, tak konec zde plní spíše úlohu dobré startovní pozice pro díl další, takže je alespoň na co se těšit.

2 07.11.2023

Upocený a poklidnější - vyjma již tradičního finále, do kterého se ovšem vyplatí dočíst - díl série.

I přes výrazné zklidnění tento díl nenudí, stránky ubývají svižným tempem a volný konec opět dává chuť přečíst díl další.

Vadou na kráse budiž jen bohužel již tradiční a neustálý Randův doprovod aielských strážkyň a také trochu očekávaný návrat Perrina, který po svatbě zatím nedostal dostatek příběhového prostoru.

2 25.09.2023

Takže po pátém díle, mám stále chuť se k sérii kola času vracet a to i dvěma drobným výtkám navzdory.

První je opravdu drobná a týká se Odřivouse (zbraně kterou si Rand tolik oblíbil). Mám totiž trochu problém s čímkoliv, co maže lidi z historie. Jsem si vědom toho, že Kolo tká, jak si Kolo přeje a tedy, že v Jordanově světě nutně nemusí fungovat zákony kauzality tak, jak je znám z toho svého, ale přesto se dle mého, těžko príjímají drobné změny historie, které vlastně nikdy nemůžou být drobné, pokud jde o změny historie.

A druhá není nic menšího, než neustálé mudrovaní a povzdechy ženských postav nad tím, jací ti muži vlastně jsou, což prostoupilo celý díl a bylo to už trochu otravné.

Naproti tomu se ke konci knihy dějí věci opravdu nečekané, čemuž jsem rád, protože to dává chuť pustit se do dalšího dílu.

2 30.08.2023

Půdorys labyrintu současného světa, jako komplex vztahů mezi městem a lidmi a také mezi městem a přírodou. Motivy jsou dané, ale představa je na každém čtenáři.

A právě imaginace jednotlivých měst, které nejsou na žádné mapě světa, je na této knize tím nejzábavnějším. Autor ji předkládá a čtenář dotváří. Co čtenář, to vždy jiná představa města, toliko každému povědomého.

Tahle Calvinova kniha byla pro mne tedy velice příjemnou, relaxační abstrakcí neviditelných měst současného světa.

2 01.08.2023

Po předešlých dílech, kdy jsem si víceméně udělal pořádek, jak v nepřeberných charakterech, tak na mapě, se celý Jordanův svět nezadržitelně začíná dostávat do varu. Nevadilo mi tedy proplétat se více příběhovými liniemi, na čím dál vzdálenějších místech světa a sérii to v tomto díle jen prospělo.

Co nejvíce prospělo mě, je transformace Séléne v Lanfear, kdy se z opravdu protivné postavy, stává zatím moje nejoblíbenější (nejméně předvídatelná, takže pro možné dějové zvraty ta nejnadějnější)

Celé sérii zatím tudíž chybí, snad jen nějaké to větší neočekávané překvápko (příběhový zvrat), v které nezbyde než doufat v dalších dílech.

2 28.07.2023

Hlavní myšlenka, kterou jsem si z knihy vzal:
Účinnost každého měřeného výkonu má své meze a stejně tak i transparentnost má své meze, to by měl mít na mysli opravdu každý, kdo uvažuje o zavádění metrik do jakékoliv lidské činnosti (s důrazem na slovo lidské, protože ze zkušenosti vím, že strojům sběr dat ani maximální transparentnost nevadí).
Pak tedy někdy není nad profesionální úsudek a proto může být nejlepší použití metrik i jejich nepoužití.

2 23.04.2023

Calvino mě postupně učí, jak si zalíbit povídky. Tato kniha je teprve druhou, kterou jsem od něj přečetl a přijde mi, že povídky v jeho podání mají od všeho co mám rád trochu: myšlenku, vtip, lehkou fantasknost, jsou nápadité, literárně zdařilé (tedy alespoň mě jeho styl psaní sedl) a zdá se mi, jakoby dokázal na konci každé povídky vytvořit krátký prostor pro zamyšlení, po němž hned následuje velká chuť pustit se do další. O to pro mě lépe, se dozvídat z komentářů, že jeho zdařilejší díla mě teprve čekají.

2 11.04.2023

Tahle analogie entropie na socioekonomické problémy mi nepřišla zrovna zdařilá, snad jen první polovina knihy (tedy pokud se člověk zajímá spíše o termodynamiku, než o ekonomii), druhá polovina knihy je ze sociologického pohledu spíše úsměvná.

Mnohem jednodušeji a snad i výstižnějším způsoben, použil entropii jako analogii již Philip K. Dick v románu Blade runner:

"Nikdo nemůže nad haraburdím vyhrát," řekl, "jenom dočasně a možná na jednom místě, jako třeba já u sebe v bytě udržuju jakousi umělou rovnováhu mezi tlakem haraburdí a potřebných věcí, prozatím. Ale nakonec umřu nebo odejdu, a pak bude mít haraburdí zase navrch. To je všeobecný princip, který platí všude ve vesmíru: Celý vesmír směřuje ke konečnému stavu totálního, absolutního zharaburdění."

2 30.03.2023

Dosud mě snad nikdy nenapadlo, o něčem tak fundamentálním jako je buňka (o níž se vlastně každý něco dozvěděl již na základní škole), uvažovat v souvislosti s evolucí. O to víc mě fascinovalo poznat něco tak zajímavého, jako je evoluce symbiotická.
Samotná kniha je srozumitelná i pro neodborníky. Sice je pravda, že s přibývajícími stránkami značně stoupá i počet odborných termínů, ale autorovi se podařilo zasadit fakta do historického pozadí velkých biologických objevů dvacátého století tak, že vytvořil vcelku čtivý příběh, který mimochodem trvá už čtyři miliardy let.

2 29.03.2023

Ta kniha postupně ztratila "šmrnc".
Prve jsem se seznámil s pojmem g-faktor (za což jsem rád), pak mě zaujalo pár nepopiratelných faktů s kterými nešlo než souhlasit, poté přišlo i nemálo důkazů, které se spíše podobali spekulacím, k závěru se dostavil spíše neúspěšný pokus o to, vše implementovat na vzestup a pád civilizací a na závěr autoři jako jediné řešení nabízí eugeniku (což je dle mého horší než nic).

Ale co o tom konec konců můžu vědět, když jsem dle autorů jen inteligenční ekvivalent námezdního dělníka konce 19.století.

2 10.02.2023

Dílo tak notoricky známé, mnohým způsobem přepracované, v různých připodobněních neustále připomínané, až jsem ho musel přečíst.
Stránek bylo mnoho a je pravda, že ne vždy byly potřeba. Parodie na rytířské romány, satirický pohled na tehdejší společnost, praktiky podvodníků, to vše by se dalo (dle mého) vypovědět i v útlejší knize, ale i přesto ta dobrodružství rytíře smutné postavy, jsou celkem příjemné čtení.

2 09.02.2023

V předpovídání ekonomických a politických události se opravdu cítím jako ta opice házející šipky do terče a obávám se, že i po přečtení této knihy, se ze mě ani liška, ani ježek, ani "superpředpovídač" nestane.
To něco málo, co je pro mé běžné plánování z knihy užitečné, lze najít v závěrečném desateru. Zbytek jsou víceméně příběhy obyčejných lidí, z kterých se staly superprognostici lepší než ostřílení agenti CIA, zaměstnanci zpravodajských služeb a poradci prezidentů a které zaujmou snad jen nadšené investory či politology.

2 25.01.2023

Žijeme v zakřiveném prostoru, byl tu vždy, ale na to, že součet vnitřních úhlů trojúhelníka není vždy 180°, se přišlo až víc jak dva tisíce let po Euklidově smrti.
Jak to, v čem byl problém?
Informovat o tom a mnohém jiném ze světa geometrie, dokáže autor krátce a srozumitelně.

Doporučing: snahu o podrobné pochopení sem tam nějakého toho složitějšího vzorečku lze vynechat, takže čtenář nemusí zrovna oplývat kdovíjakými matematickými schopnostmi.

2 16.11.2022

„Lidé si nejsou rovni, ale my se můžeme rozhodnout bojovat za rovnost“

Z historického hlediska víme, že větší rovnosti lze dosáhnout jen pomocí jednoho ze čtyř jezdců z apokalypsy: války s masovou mobilizací, transformativní revoluce, kolaps státu a smrtelné pandemie. Čím krvavější, tím Účinnější. Toť hlavní teze knihy. Proto my všichni, kdo si ceníme větší hospodářské rovnosti, bychom měli mít na paměti, že se zatím až na vzácné výjimky vždycky rodila v bolestech. Dávejme si pozor na to, co si přejeme.

Čtyři jezdci z apokalypsy sesedli z koní. Nerovnost se zvyšuje a nikdo, kdo to má v hlavě v pořádku, by nestál o jejich návrat. Jde to i jinak? Je rovnostářství vůbec možné? „Tout cela est-il utopique?“

Doporučing všem rovnostářům, nivelizátorům a egalitářům

2 12.11.2022