Cusco diskuze u autorů

"Prof. Vilém Pech, profesor reálky v Praze."
(anotace na úvodní straně, kniha: Francouzsky rychle a přehledně v osmnácti lekcích,
rok: neuveden)

Jan Neruda: Pro strach židovský - citace z politické studie z roku 1869,
strana 246 - 266, kniha Studie krátké a kratší II., rok 1927:

"Evropskou společností lidskou zašplouchala nyní nová vlna myšlenková, ... Míníme starou otázku židovskou, jež nyní nově povznesl velký skladatel a ještě větší Němec a liberalista Richard Wagner. ... Wagnerův spis Das Judentum in der Musik
(Židovský nádor v muzice) mluví na jednom místě o "neuvědomělém pocitu, jaký se v lidu jeví co nejvnitřnější nechuť k židovské bytosti", a na druhém místě praví:
"Výjimečné postavení Židů volalo k spravedlnosti naší, jakmile v nás samých vzbudil se pud po vlastní společenské svobodě. Když jsme bojovali pro emancipaci Židů, byli jsme vlastně spíš bojovníky pro princip, než pro daný případ" ... " při všem mluvení a rozepisování se pro emancipaci Židů cítili jsme přece vždy, jakmile jsme opravdu a činně se se Židy setkali, jenom odpuzování". ...

------------------------------------------------------------------ Bez komentáře..

Jan Neruda: Pro strach židovský - citace z politické studie z roku 1869,
strana 246 - 266, kniha Studie krátké a kratší II., rok 1927:

"Evropskou společností lidskou zašplouchala nyní nová vlna myšlenková, ... Míníme starou otázku židovskou, jež nyní nově povznesl velký skladatel a ještě větší Němec a liberalista Richard Wagner. ... Wagnerův spis Das Judentum in der Musik
(Židovský nádor v muzice) mluví na jednom místě o "neuvědomělém pocitu, jaký se v lidu jeví co nejvnitřnější nechuť k židovské bytosti", a na druhém místě praví:
"Výjimečné postavení Židů volalo k spravedlnosti naší, jakmile v nás samých vzbudil se pud po vlastní společenské svobodě. Když jsme bojovali pro emancipaci Židů, byli jsme vlastně spíš bojovníky pro princip, než pro daný případ" ... " při všem mluvení a rozepisování se pro emancipaci Židů cítili jsme přece vždy, jakmile jsme opravdu a činně se se Židy setkali, jenom odpuzování". ...

Co se mé osobnosti týče, k nenávisti k Židům nemohu se právě tak přiznat, jako se musím přiznat k politickému i národnímu, ale nuznému nepřátelství k nim. Docela přesně dovedu udat, kdy nepřátelství to počalo, bylo to, když jsem umně poznal nesmiřitelně jízlivý, hluboký jich a činný antagonismus proti naší národnosti české a veškerým našim snahám národním a politickým.
Jakmile jsem poznání tohoto došel, stal jsem se, přiznávám se, nesmírně chud ve
vnitřku svém, byl jsem oloupen o celý svět ideálů. Odkázav víru nejen v součinnost a vzájemnou lásku trpících, nýbrž i víru v nepodmíněnou všeobecnou humanitu a svobodomyslnost v říši poezie, ucítil jsem ledový chlad nepřátelského rozpočtu.
Snad, ba nejspíš, odpoví mne některý Žid úšklebkem svým pověstným; kvůli tomu, co ještě později říci chci, přec musím upřímně vyslovit své politování, že jsem ztratil ideálního toho svého názoru o židovstvu. ...

Dvě jsou věci, na které při otázce židovské vždy zase připadnouti musíme: za prvé, že jsou Židé zcela svým, určitě vyvoleným národem, za druhé, že jsou nám Čechům národem zcela cizím. ...
Židé žijí všude co národ cizí, u nás co nejcizejší. Vědomí cizosti té není jen u nás, kde má ráz již hotového národního nepřátelství, nýbrž všude. Výtečný jeden pozrovatel německý praví:
"Němec může se státi spíše Židem než Žid Němcem. Jsou a zůstanou bodákem vraženým do našeho masa. Nemůžeme obžalovat bodák ten; avšak nikdo se nemůže divit, vzkřikneme-li při bolesti, kterou nám způsobuje, a pozorujeme-li
se strachem, jak po každém léčitelském pokusu hnisání dále se šíří."



------------------------------------------------------------------ Bez komentáře..

prof. PhDr. Stanislav Jelínek, CSc.

PhDr. Vlastimil Styblík, CSc.

doc. Ing. Jena Švarcová, PhD.,
Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, Fakulta managementu a ekonomiky.

Vladimír Osipovič Bogomolov - ruský sovětský spisovatel. Narodil se v roce 1926 ve vsi Kirilovka poblíž Moskvy. Účastnil se Velké vlastenecké války, o níž vypráví celá jeho tvorba.
První práce Ivan vyšla v roce 1958.
Bogomolov je autorem novely Zosja (1965), povídek První láska, Hřbitov u Bialystoku, Druhá jakost, Bolest mého srdce (1964) aj. V roce 1974 uveřejnil román Srpen čtyřiačtyřicátého... , který vypráví o práci sovětské kontrarozvědky za války.

(doslov "O autorech", kniha Novely a povídky o Velké vlastenecké válce, překlad: kolektiv překladatelů, rok 1979)

Doc. RNDr. Ivan Bičík, CSc.

PhDr. Vladislav Dudák

"Sir Hugh Seymour Walpole je v českých knihovnách zastoupen již několika svazky. Z jeho hojné tvorby byly přeloženy tyto práce: Ryšavec, Katedrála, na niž navazuje kniha Inkvisitor; menší román Modlitba za syna, chlapecká kniha Jeremy, malý nezbeda a dva svazky Ságy rodu Herriesů (Tulák Herries a Judita), která patří k jeho nejlepším dílům.
Walpole je potomek staré anglické rodiny, ale je rodákem ze zámořského britského dominia (narodil se roku 1884 v Aucklandu na Novém Zélandě). Má za sebou velmi zajímavou spisovatelskou dráhu. ..."
(doslov, kniha: Život a dobrodružství Jana Cornelia, rok 1938)

Přečetla jsem knihu tohoto autora: Devět žen z Hradu.
Musím říct, že je to opravdu skvělý spisovatel. Děkuji. :)

"JUDr. Petr Hulinský, Ph.D. Členem ČSSD je Petr Hulinský od roku 1994. Dlouhodobě pracuje jako zastupitel MČ Praha 10. V roce 1996 byl zvolen do PS PČR, v roce 1998 se stal zastupitelem ZHMP a předsedou Klubu zastupitelů ČSSD.
Je předsedou KVV ČSSD v Praze a stínovým ministrem obrany za ČSSD.
Od roku 2002 je náměstkem primátora hl. m. Prahy (od roku 2004 náměstkem pro finance).
Od roku 2006 je neuvolněným předsedou finančního výboru ZHMP.
Narodil se v České Lípě v roce 1967. Je ženatý, vychovává dva syny Petra a Filipa, kteří se oba aktivně věnují fotbalu a Taekwondu.
Vystudoval magisterský obor na Policejní akademii a následně, v dalších studiích, získal titul JUDr. a Ph.D. Při svém studiu se zaměřil na oblast trestního práva a legislativu boje s korupcí.
Publikuje v českých denících a časopisech, je autorem a spoluautorem knih "Aktuální otázky trestně právní ochrany společnosti před korupcí" a "Taekwondo WTF". Je zakladatelem Českého svazu Taekwondo WTF. V tomto sportu je také držitelem 5. danu.
Je členem Výkonného výboru Olympijského výboru a čestným předsedou Paralympijského výboru.
Publikuje na blogu. Z článků, které zveřejnil, vznikla kniha "Čas je relativní", která je souborem rozhovorů, polemik a zamyšlení."

(anotace na zadní straně brožované vazby, kniha: Čas je relativní, rok: neuveden)

".. A přece se už v deseti letech vyzáblý chlapec poprvé začíná seznamovat s vyslanci dalekého světa, .. Vlastně náhodou získal Vojtěch od amatérského pěstitele kaktusů - jinak obuvníka ve Štěpánské ulici - malý phylocactus. První kaktus od pražského ševce tak zaujal mladého chlapce, že Vojtěch rázem zapomněl na všechny své jiné záliby a koníčky. ..
Všechen svůj mimoškolní čas věnoval tedy Frič v této době dobudování 13 metrů dlouhého kaktusářského skleníku na horní ploše vodojemu v dnešní Sokolské ulici. .. Sbírka kaktusů, kterou během svých školních let shromáždil teď už vytáhlý student pražské reálky, byla odborníky považována za nejlepší soukromou kolekci v Rakousku-Uhersku. ..

A tak, když se mladý cestovatel po dvou letech, které strávil v Americe při této své druhé cestě, vrátil znovu do Evropy, mohl tu do národopisných muzeí odevzdat na 2000 předmětů, které sebral u jednotlivých kmenů Gran Chaka a pralesní Brazílie, a mohl také uveřejnit několik pozoruhodných národopisných článků o různých rysech kultury těchto Indiánů. .. , a ve Zhořelci, na mezinárodním antropologickém kongresu, mu dokonce nadšeně tleskali badatelé z řady zemí. A nakonec Fričovi nabídlo zaměstnání proslulé berlínské národopisné muzeum v Dahlemu. ..

Tato třetí americká cesta přivedla badatele po návštěvě Argentiny a Paraguaye na jih Brazílie. .. Právě v době Fričova příchodu začali tu totiž němečtí osadníci, usedlí v jihobrazilských "koloniích" Blumenau a Santa Catarina, připravovat úplné vyvraždění místních Indiánů. Lovy na Indiány měly ryze ekonomický podklad. Právo na území těchto jihobrazilských kmenů získali už dříve podvodným způsobem různí pozemkoví spekulanti. Půda, která jim teď na papíře "patřila", byla ale bezcenná, pokud se na ní pohybovali její skuteční vlastníci - Indiáni. A tak "kolonisté" pořádají skutečné lovy na lidi. A zabíjejí také zvěř, která slouží Indiánům za potravu.
Proti tomuto barbarskému vyvražďování Indiánů český cestovatel rozhodně vystoupil, .. Frič skutečně dosáhl toho, že lovy na Indiány byly zastaveny, ..

.. první knížky. V posledních dnech války vychází konečně první z nich, A. V. Frič mezi Indiány. A zanedlouho po ní následuje i krátký soubor pohádek Bylo, jest a bude.
.., je A. V. Frič jmenován prvním československým velvyslancem v Brazílii.

.. 1921. Ve stejné době vydává A. V. Frič i soubor indiánských pohádek Zákon pralesa, připravený k publikování už před delší dobou.

.. odhodlal se totiž prodat velkou část svých národopisných sbírek. Cenné výsledky jeho výprav odkoupilo potom newyorské Muzeum amerických Indiánů.
Z USA odjel badatel do Mexika a nalezl tu skutečně celé desítky do té doby neznámých a nepopsaných druhů kaktusů. .. Časem předstihla Fričova sbírka všechny jiné sbírky v Evropě. Přitom badatel sám objevil celkem na 120 do té doby nepopsaných odrůd. Vypěstoval také řadu kříženců, kterým dal zpravidla jméno svého města - pragochamaecorosy, pragolobivie apod.

Zemřel 4. prosince 1944, aniž se dočkal osvobození své vlasti, které chtěl vždy a ve všem věrně sloužit. ..

.., poznáváme Alberta Vojtěcha Friče nejenom jako velkého vědce, ale zejména jako velikého člověka. Člověka, který tolik miloval svou vlast, který ale při svých cestách poznal, že všichni lidé na světě jsou vlastně stejní, a který proto celé své veliké nadání, své spravedlivé srdce i své spisovatelské pero dal na sklonku života do rozhodného boje proti rasistům - nepřátelům lidstva, kteří v té době zavraždili milióny Židů i příslušníky desítek jiných národů ve jménu vlastního národa, vlastní - jak oni říkali - "rasy". A proto všechny knížky, které pro vás cestovatel napsal, obsahují v první řadě poselství, které bylo vyznáním celého Fričova života .. :
".. a pochopíte, že nikdo z ostatních není méněcenný jen proto, že má jinou barvu pleti a mluví jinou řečí."

(doslov: "Tisíc a jedno dobrodružství Alberta Vojtěcha Friče", napsal: Dr. Miloslav Stingl, 66. sešit edice Karavana, 1973)

"Jak můžete psát o Hondurasu, Borneu, Brazílii atd., když jste tam nebyl? tázali se mne často někteří lidé. Nuže, odpovídám skromně, že jsem tam byl, ačkoli jsem neviděl toho kraje vlastníma očima, ale viděl jsem jej očima desíti dvaceti cestovatelů, viděl jsem jej lépe než každý z nich, neboť cestovatel viděl jenom část. Nespokojil jsem se jen s cestopisy, nýbrž čítal jsem knihy a zápisy farmářů, kteří prožili dvacet třicet let v kraji a dovedli mně povědět podrobnosti, o nichž cestovatel ani nezvěděl. A tak povstala řada knih, které prý mládež čte..."

To prozradil o svém pracovním postupu sám František Flos. A nevykládal o tom jen jednou. V jiném vyznání se od něho dozvídáme třeba tohle:

"Pošetilé jsou otázky a poznámky: Jak je možno psáti o krajinách, v nichž spisovatel nebyl? - Spisovatel historických románů a povídek nežil také před staletími. Jeho práce jest podobna práci mé; musí studovat dějiny a prozkoumat archívy, musí sbírat poučení o tehdejší mluvě, o způsobech života, o krojích a zbraních atd. atd. a všechno ostatní je věc fantazie a vypravovatelského umění."

Flos psal o zemích, kde nikdy nebyl, ale věděl o nich tolik, že to vůbec nevadilo. Měl jednu velkou výhodu, která člověku v životě jen a jen pomáhá: nikdy neztrácel smysl pro humor. A tak i nejnapínavější historky nemohly skončit úplně špatně. A ani Flosův život rozhodně špatně neskončil. Zanechal vděčným čtenářům dlouhou řadu knih, které dodnes těší ty, co mají rádi dobrodružství a napětí. :)

(anotace na přední straně, 62. sešit edice Karavana, 1973)

"Erich Kästner .. Když vyrostl a absolvoval vojnu, z níž si odnesl nevyléčitelnou srdeční chorobu a nevyléčitelný odpor proti kasárenskému drillu, měl se stát učitelem, a také nějaký čas trávil v učitelském ústavě, nakonec však skončil jako novinář a spisovatel a těmto dvěma profesím zůstal věrný dodnes, kdy žije v Mnichově v západním Německu.
Psal poezii i romány pro dospělé, a pro ně stejně jako pro svou novinářskou činnost se dostal do nemilosti hitlerovského režimu, jehož fanatici pálili jeho knihy na hranicích (vytrval v Německu přes celou válku, třebaže valná část jeho přátel se uchýlila do emigrace).
Ale známým po celém světě se stal především jako autor řady knih pro mládež. Psal pro děti rád, a protože se sám na své dětství dobře pamatoval, rozuměl jim a jednal s nimi jako s rovnocennými partnery. A děti rozuměly jemu. Emil se svou partou detektivů, Kulička s Toníkem a další, ti všichni utkvěli pevně v dětském čtenářském povědomí. A zaujali tu místo jistě čestné a zasloužené." :)
(anotace na přední straně, 5. sešit edice Karavana, 1968)

"... ... Dr. Jiřina Prekopová, nar. 1922, psycholožka vývojového oddělení v Olgahospital ve Stuttgartu. Autorka knihy "Malý tyran". ... ..."

(anotace na zadní straně brožované vazby lesklé, kniha Děti jsou hosté, kteří hledají cestu, 1995)

"James Fenimore Cooper se narodil roku 1789 v Burlingtonu, New Jersey. Vystudoval Yaleskou kolej v New Hampshiru a pak roku 1805 vstoupil do námořní služby Spojených států a pracoval tam až do roku 1810. Na počátku své služební dráhy byl velitelstvím přidělen k službě na velkých jezerech a tak měl možnost získat znalosti krajů, které se později staly dějištěm jeho dobrodružných knih. V roce 1810 se oženil a usadil se na rodinném statku v Cooperstownu u jezera Oswego.
V roce 1825 odcestoval do Evropy. Nějaký čas pobyl v Anglii a pak, jako konzul, žil dva roky ve Francii. Pak procestoval Německo, Švýcarsko, Itálii a v roce 1831 se vrací domů, do Ameriky. Zemřel v roce 1851. ... ..."

(úryvek anotace na zadní straně pevné vazby lesklé, Stopař, 1963)

" (2) Román třicetiletého E. M. Remarquea začal vycházet v Ullsteinově "Vossische Zeitung" 10. listopadu 1928, čili 10 let a jeden den po vzpourách a pouličních bouřích, které uspíšily německou kapitulaci v Rethondes. ... ... Celá "železná generace" , s kterou Remarque kdysi vytáhl na frontu a s jejímiž žalostnými zbytky se vrátil domů, ve skutečnosti už neexistovala, nebo byla se svými opožděnými sny o míru, občanské svobodě, lidskosti a spravedlnosti vytlačena z veřejného života reakčními živly. ... ... Nic nezmohli pokrokoví divadelníci a odpor vynikajících umělců, spisovatelů a badatelů. ... ... Josef Goebbels, ještě velmi malý, ale zato nesmírně čilý gauleiter nacionálních socialistů, zorganizoval v kinech kravály. Ulice vyhrožovala spisovateli výpraskem. Remarque opustil Německo a usídlil se natrvalo ve Švýcarsku. Nedal se později ani Goebbelsem, ministrem propagandy, pohnout, aby se vrátil do "Třetí říše", kde zatím proti němu jako plemenně čistému a slavnému Němci nebylo námitek.
(3) Ve svém dobrovolném exilu napsal E. M. Remarque ještě celou řadu dalších, hlavně protiválečných románů. ... ...
(4) ... ... Válka ho vytrhla z učitelského ústavu po půldruhém roce studia a válečné maturitě, při které vynikl hlavně hrou na varhany. ... ... Demobilizovaný Remarque svlékl uniformu a vrátil se na katedru vesnického kantora. Pobíral hladový plat. Aby si polepšil, odešel nejdříve jako varhaník do ústavu pro choromyslné a potom ke kamenické firmě, vyrábějící v Osnabrücku náhrobky a válečné pomníky. Dali mu psát reklamní inzeráty do provinčního tisku.
... ... , napsal jako v horečce ve třech týdnech zdánlivě nevčasný válečný román. ... ... Tak vzniklo "Im Westen nichts Neues". ... ...
(5) ... ... Kniha byla za krátkou dobu rozebrána třemi a půl milióny německých čtenářů, protože líčila apokalyptické hrůzy války a plamenně je ve jménu vyvražděné generace odsuzovala. Ale vyprávěla také o smutku války prohrané! Nelze zapomínat, že jiné čtoucí milióny Němců rozebraly v té době i jiný bestseller: Hitlerův "Mein Kampf" (1927) ... ... Nemecko se se svými "lepšími a zkušenějšími vojáky" vřečnilo a vbubnovalo do nové světové války, z které nakonec bylo zase jen "rozdrcení".
(6) ... ... dobrá kniha nikdy neztrácí na ceně, ... ...

(Na západní frontě klid, 1964, 6. kapitol doslovu, doslov napsal František Kubka)

"John Beynon Harris, milovníkům vědecko-fantastické literatury mnohem známější jako John Wyndham, se narodil roku 1903 jako syn kovářovy dcery a advokáta z Jižního Walesu. První dětská léta prožil v poklidném Edgbastonu v Birminghamu, ale po rozchodu rodičů začal putovat z jednoho kouta Anglie do druhého. Vystřídal tak několik soukromých přípravek, až nakonec v letech 1918 - 1921 zakotvil na známé střední škole v Bedales. Vyššího vzdělání už nedosáhl, z finančních důvodů si je nemohl dovolit. Po odchodu z Bedalesské školy hledal uplatnění v nejrůznějších oborech včetně práv, zemědělství, obchodu a reklamy.
Po roce 1925 se odvážil ke vstupu na dráhu profesionálního spisovatele, ale jeho fantastické povídky a detektivní romány, publikované takřka výhradně ve Spojených státech, příliš velký ohlas nevyvolaly. V sci-fi literatuře se Wyndham výrazně prosadil až po druhé světové válce, v níž sloužil zprvu jako vojenský cenzor a později v řadách Královského spojovacího vojska. ...
... ... V posledních létech života se stal John Wyndham členem předsednictva P. E. N. klubu a podílel se na přípravě několika mezinárodních setkání spisovatelů vědeckofantastické literatury. Zemřel v lednu 1969." (doslov, Den trifidů, 2. vydání, 1977) :)

Dr. Q. M. Vyskočil: Božena Němcová. Literarní medailon.
I. Boženy Němcové křížová pouť na životní Golgatu (1926):

".. Vzpomínati vděčně těch, kdož byli kdysi duchovními našimi vůdci i tehdy, když jsme došli cílů, k nimž nám upravovali cestu nadšenou prací svého života, patří k nejkrásnějším vlastnostem vděčného národa.
Bohužel u nás není vděčnost právě květem, jímž by se přebytečně štědře pestřily české luhy a háje, a je proto tím skvělejším důkazem pro ryzí hodnoty životního díla Boženy Němcové i pro její ušlechtilost, že ještě dnes po více než 60ti letech od její mučednické smrti, umělecká její práce i půvabný zjev její tvůrkyně žijí stále svěže v srdcích vděčných ctitelek.
Zdá se, že tu smířený osud nahražuje aspoň dílu Boženy Němcové to, čeho jí odpíral dáti za jejího života. Nesmrtelnost, obdiv a úctu celého národa."

"... Nezaopatřené děti stonaly a hladu přibývalo. .. Němec na podzim r. 1856 odjel do Štýrska, zanechav v Praze svoji rodinu v kruté bídě. .. Její bída byla tak veliká .., .. žijíc z příspěvků svých přátel. .."

".. Poslední cesta Němcové vedla k nakladateli Augustovi do Litomyšle, jenž s ní umlouvá pevnou smlouvu na vydání jejích děl, odtud pak odváží r. 1861 Němec těžce nemocnou choť do Prahy. .."

".. Den před smrtí osud dává jí poslední almužnu. Z Litomyšle docházejí prvé výtisky Babičky, tištěné na hrubém, chatrném papíře s nevkusnou obálkou. Slzy autorčina zklamání kanou na tuto nevkusnou knížečku. Třesoucí se ruce podpisují dvě poslední dedikace, ale již přichází smrtelný spánek, .. , skonala 21. ledna 1862 o 6. hodině ranní.
Všechny denní listy chystají se k velkým projevům. Praha připravuje slavnostní pohřeb. .."

-----------------------------------------------------
Dr. Q. M. Vyskočil: Božena Němcová. Literarní medailon.
II. Poznámky k literárnímu odkazu Boženy Němcové (1926):

".. když dne 24. ledna 1862 za třeskutého mrazu s knížecí vskutku pompou konal se z domu "U tří lip" slavný pohřeb Boženy Němcové.
Vděk českého národa jako vždy probudil se až pozdě. Ale chci věřit, že za to s odhodláním, že bude na věky bdít nad dílem té, která jako čarovná hvězda osvítila oslňujícím světlem tmavý časký obzor.
A dosud na něm září..."