Zvířata hrdinové

03.05.2020

Začnu zeširoka, protože se nejdřív musím vrátit k Pavlu Hoškovi a jeho Evangeliu, o němž jsem psal nedávno; totiž díky Pavlovi jsem objevil tvorbu páně Setona, u něhož jsem do té doby měl zařazené jen Dva divochy. Chyba lávky! Povídkové celky, které vyšly u nakladatelství LEPREZ v rámci Sebraných spisů, jako Blesk (svazek 2), Zvířata hrdinové (svazek 3) a Král vlků (svazek 7) jsou fantastickými průniky do života zvířat. Proto uvedu tento komentář u všech tří knih.
Ernest měl opravdu výjimečný pozorovací talent a díky Bohu byl nadán i literárně, a tak zaznamenal neuvěřitelné osudy poštovního holuba, divoké kočky, zajíce, psů, medvědů, jelenů, vlků a dokonce i potkana.
Všechny texty jsou nesmírně čtivé, dech beroucí a poučné. A drsné jako příroda sama.
K našemu rodinnému srdci nejvíce přirostl Pírko, šedý veverčák, povídka, kde je mnohé ze Setonovy lesní moudrosti.
Scéna, kdy Pírko pozoruje Zrzouna (ten se mimochodem stane i hrdinou samostatné povídky, kde se opět věnuje své vášni pro červené houbičky), jak vláčí červenou muchomůrku dokládá výše řečené o pozorovacím a literárním talentu.
Ale i ostatní povídky nezůstávají pozadu a odhalují bohatý zvířecí život, jeho veselá i temná zákoutí.
Mimochodem psát povídky o krvelačných vlcích, řekl bych, ve vší úctě, jde samo, ale napsat poutavou povídku o pouštním klokánkovy nebo poněkud alternativně pojatý noční výjev s mývaly, tam spočívá Setonova velikost, zde zhodnocuje hodiny strávené v divoké přírodě.
Takže, Pavle, opět díky!