Divoké děti lesů
Ernest Thompson Seton
V této knížce bude čtenář s napětím sledovat výboje šedého vlka Loba a jeho smečky, příběh havrana Stříbrňáka, tragický osud legendárního mustanga a liščí matky i přběhy mnoha dalších. Vyprávění o zdánlivě nenápadných, ale v autorově podání nezapomentelných hrdinech, je čtenářským zážitkem pro každou generaci.
Literatura světová Dobrodružné
Vydáno: 1968 , Mladá frontaOriginální název:
Wild Animals I Have Know , 1935
více info...
Přidat komentář
Nádherné příběhy, které mě vždy dojímali pro svou drsnou pravdivost. Slzičky mi tekly už tenkrát, když jsem je četl za deštivého prázdninového počasí ve stanu. Četl jsem je potom i svým dětem, a oni se mě na konci příběhu ptaly, jestli mi je toho zvířátka taky líto. Mám tu knihu rád stále rád.
"... Obzvlášť nádherná byla jedna borovice na východním svahu, obrostlá bolehlavem. Byla šest stop silná a její první větve začínaly tam, kde měly ostatní stromy korunu. V jejím vrcholku si dávali v létě častá dostaveníčka sojčí sameček se svou nevěstou. Tady, daleko z dostřelu, soják za teplých jarních dnů zpívá a natřásá se před svou vyvolenou, rozprostírá jasně modrá péra a trylkuje líbezné melodie jako z pohádky, tak sladce a tichounce, že je málokdo postřehne, kromě toho, komu jsou určeny, a v knihách se o tom vůbec nedočtete…"
...
Záměrně jsem vybrala na ukázku jen takový odstavec, který nemá přímou souvislost s dějem některé z kapitol. Příběhy jednotlivých zvířat jsou totiž tak poutavé, že bych nevěděla, kdy s opisováním přestat. Kdykoliv si vezmu knížku znovu do ruky, že si v ní jen tak trochu zašustím stránkami a zase ji vrátím zpátky, dopadne to úplně jinak - čtu a čtu, dokud nejsem na konci. Vím to naštěstí předem, a tak s tím počítám a udělám si čas. Ta představa, že tentokrát se udržím, je jen taková hra : o)
Přestože Seton několikrát zmiňuje nepříjemnou skutečnost, že "život divokého zvířete končí vždycky tragicky", jeho příběhy jsou jímavé, dojemné, i přes špatné konce. Člověk si hlavní "herce" nutně zamiluje a přemýšlí opět nad tím, že kde se v divočině objeví člověk, tam je zle, a že zvířata - v Setonově podání téměř "zlidštěné" - jsou v mnohém lepší a chytřejší než jejich dvounohý nepřítel.
Dodám, že knížku jsem si sehnal především kvůli Lobovi, protože jsem do vlků jsem víc než blázen. Vedle Loba jsem si však nejvíce oblíbil také příběh Stříbrňáka a Natrhouška=o)
Nádherné a zároveň nevyhnutelně tragické příběhy ze života divokých zvířat. Kdo si potrpí na šťastné konce, ten bude trpět. Seton rozhodně byl bystrý pozorovatel a skvělý vypravěč. A ač je tento titul méně známý než jiná jeho díla, v klasické knihovničce pro děti a mládež by chybět neměl. (V té knihovničce, do které se pak tajně plíží i dospělí a rádi.)
Příběhy různých zvířat v této malé knížce, jsou většinou smutné a pokud do děje vkročí člověk, tak tragické. Fakt mne ty příběhy dojaly.
Část díla
- Bingo, příběh mého psa 1898
- Liška ze Springfieldu 1898
- Lobo, král Currumpawy 1898
- Mustang mimochodník 1898
- Natrhouško, příběh králíka s chundelatým pírkem 1898
Autorovy další knížky
| 1973 |  Rolf zálesák |
| 1970 | Kniha lesní moudrosti |
| 1990 | Dva divoši |
| 1974 | Král vlků |
| 1968 | Divoké děti lesů |
Kniha Divoké děti lesů je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 50x |
| Čtenářské výzvě | 1x |
| Doporučených | 1x |
| Knihotéce | 33x |
| Chystám se číst | 8x |
| Chci si koupit | 6x |
Dcera (7 let) strhává 2 hvězdičky za krutost. Teď budu muset vysvětlovat, proč tam lidi v jednom kuse zabíjejí zvířata.