Zvedá se vítr
Kateřina Surmanová
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/515362/bmid_zveda-se-vitr-Gdh-515362.jpg
4
323
84
Píše se rok 1997 a jižní Moravu sužují katastrofické povodně. Ve stínu všepožírajícího živlu navíc dojde v Hodoníně k vraždě. Mrtvolu krásné dívky najde v lese parta dětí a rozhodne se vypátrat viníka. Jeden z kamarádů, Filip, má totiž zvláštní dar: dokáže komunikovat s duchy. Když zanedlouho policie zatkne pachatele, každý si myslí, že je po všem, ale smrt je nenasytná šelma. Uplyne víc jak dvacet let a ničivá síla se na Hodonín žene znovu. Přichází tornádo a s ním se vrací všechny staré příběhy, traumata a bolesti, které trápí obyvatele i město. Osud se snaží opsat kruh a dokonat tragédii – a Filip se mu chce postavit. Ale pokud má neštěstí odvrátit, musí se bývalá parta dát zase dohromady a čelit tajemné síle společně. Zvedá se vítr, na krajinu padá temnota a kamarádi stojí tváří v tvář vlastním pochybám, přírodě i času...... celý text
Přidat komentář
Čekala jsem od knihy víc, protože první díl Šepot z lesa byl super. První polovina mě nadchla, protože se děj odehrával v blízkosti mého bydliště a u hlášek pubertálních děcek jsem se dost pobavila, páč jsem si vzpomněla na své pubertální mládí. Druhá půlka knihy už byla míň záživná a asi bych knihu za horor ani nepovažovala. Uvidíme jak se povede autorčina třetí kniha, určitě jí dám šanci.
Po Šepotu z lesa jsem měla velká očekávání. Zvlášť, když se příběh odehrává u nás. Jsem ze sousedství Hodonína, takže popisovaná místa dobře znám. V roce 97 jsem byla dítě, to si nepamatuju, ale tornádo ano, i když se mě nebo mé rodiny přímo nedotklo. Ale šok z následků je popisován velmi věrně. Z tohohle pohledu jsem velmi spokojená.
Bohužel ta mysteriózní část velmi pokulhává. Na nějaké tajemno, mráz běhající po zádech, jsem čekala marně. "Nadpřirozeno" tu bylo na živelné katastrofy naroubováno dost nasílu. Škoda.
První část docela dobrý. Druhá část špatná. Autorka je vynikající jak se ukázalo v knize Šepot z lesa, ale tahle kniha je prostě nepovedená.
Autorka používá moc pěkný jazyk, prostředí je mi blízké, jak tím, že je to Morava, tak i časem, věcmi které si pamatuji z dětství (ale drago jsem teda nejedla a nikdy jsem to nechápala, co na tom spolužáci mají).
Tentokrát mě ale příběh nechytnul tak jako Šepot. Zatímco u Šepotu byla mysteriózní část příjemným vytržením z běžného stereotypu, tady byla už až přehnaná, poněkud přitažená za vlasy nebo se moc tlačilo na pilu. Pořád slušné čtení, ale Šepot z lesa se mi líbí mnohem, mnohem víc.
Díky audioverzi se to poslouchalo pěkně, ale víc jsem měla čas vnímat rušivé elementy jako například asi product placement Albert, slova jako Okamura a Babiš... Nevím, jak to mají ostatní, ale pro mě tohle nedokresluje atmosféru, ale spíš mě vyruší z konceptu. Mám raději díla, která mohu považovat za plus mínus nadčasová. Tohle ztratí za pár let působivost, že to nikdo nebude chápat.
Zatímco reminiscence do mého dětství byly veskrze příjemným oživením neznámého textu, politická vsuvka ze současnosti mi rozbourává koncentraci.
Zdá se, že autorka je sečtělá, má něco nastudováno. Možná je to někdy spíš na škodu. Nemohla jsem si místy nevzpomenout na zlo ve tvaru Kingova To, proti kterému se postaví parta kamarádů. Bohužel zrovna Pennywise a zápletku s ním spojenou bych z Kingova románu vyhodila, bavil mě u To ten zbytek.
Tedy knize Zvedá se vítr dohromady dávám střed, ale jsou to spíš 2,5 hvězdičky než 3,5.
(SPOILER)
Na tuhle knížku jsem se po šepotu z lesa těšila jako malá. Bohužel knížka docela zklamání. Nenazvala bych to hororem. Spíš neco katastrofického, ta šelma moc strašidelná nebyla. Nejvíc strašidelné bylo to, jak lidi jak za covidu vznikla mezi lidma nenávist podněcovaná konspiračními teoriemi a stále pokračuje něčím novým. A že někteří lidé tomu opravdu tak moc věří.
Každopádně propojení na konci s první knihou bylo milé, ale reputaci už si nezvýší.
Ale i tak se těším na další knížku. Ta další už třeba mě zase usadí na zadek....
Na novinku Kateřiny Surmanové jsem se moc těšila. Její prvotina s názvem Šepot z lesa byla skvělá, připodobňovala jsem ji ke Karikovi.
Když jsem se dozvěděla, že se nový příběh bude odehrávat na Jižní Moravě a zahrnovat dvě nešťastné přírodní katastrofy odehrávající se během posledních 30 let, a sice povodně a tornádo, říkala jsem si, že by to mohlo být zase skvělý.
Ale tahle knížka mě bohužel vůbec nechytla :( Ba naopak, dostala mě do čtecí krize a nedokázala jsem se přes ni snadno dostat.
Hlavními hrdiny jsou parta malých dětí, přičemž jedno z nich má silně spirituální cítění a umí komunikovat s mrtvými. Tyto děti během povodní v devadesátkách objeví mrtvolu mladé dívky, jejíž smrt se snaží objasnit. Během následné katastrofy v podobě tornáda sledujeme stejnou partičku, avšak nyní skládající se s dospělých, jejichž přátelství během let postupně uvadlo. Další přírodní katastrofa a nové informace ohledně vraždy dívky je ale opět spojí dohromady a přátelé se po letech snaží znovu navodit klidnou atmosféru v jejich rodném Hodoníně.
Dle mého názoru to bylo až moc překombinované. Stačilo by mi, kdyby se autorka zaměřila na jednu z věcí - nadpřirozeno v rámci přírodních katastrof, vražda a komunikace s mrtvými nebo osudy lidi na Hodonínsku. Ale všechno dohromady mi to nějak nedávalo smysl. Knížka pro mě vůbec nebyla strašidelná ani napínavá, opravdu mě moc nebavila a nudila jsem se u ní.
2/5 dávám za vyobrazení reálných medailonků lidí během katastrof - myslím, že pokud znáte obě situace jen z médií, budete překvapeni nad surovostí a opravdovostí některých věcí.
This is Hodonín.
Pro mě milé překvapení. Duchařské horory moc nemusím, ale u této knihy mě zaujala anotace. Odehrává se ve městě, které dobře znám a s oběma živelnými katastrofami mám osobní zkušenost, ta tornádová je stále dost živá. Vlastně jsem ani moc nepotřebovala ten příběh. Pro mě byl největší zážitek naprosto dokonalé vykreslení specifického charakteru Hodonína a jeho obyvatel a popis pocitů tváří v tvář běsnícímu živlu. Za to dávám pět hvězdiček, protože víc jich tu nemám.
Velmi se mi líbilo prolínání skutečných událostí a příběhů lidí, o kterých jsem v souvislosti s živelnými pohromami četla nebo slyšela v televizních zprávách, s mysteriózním románem.
Autorka používá krásnou češtinu. Její věty jsou jako koncert na papíře, ale to pro dobrou knihu moc nestačí. Ztrácela jsem se v ději a nudila jsem se.
Kniha mne fakt nadchla. Nemá narozdíl od autorčiny prvotiny hororová místa, zato má skvělou atmosféru a dusné a tíživé pasáže, hlavně ty s popisy řádění živlů. Z příběhu dýchá nadpřirozeno, to ale není to, co vám způsobí svírání v břiše. Zato ta realita toho, co se opravdu na jižní Moravě přihodilo, ta se člověku vloudí do mysli a nepouští se jí. K tomu mistrná práce s jazykem, někdy až neuvěřitelná slovní spojení, květnatost popisů a přirovnání. Ach bože, to je slast. Skoro je autorky škoda na tento knižní žánr, který přece jen není vrcholem spisovatelského nebe. Tak třeba časem zkusí i nějaké dílko s vyšším potenciálem zapsat se mezi budoucí literární klasiku.
Od autorky jsem už četl knihu ŠEPOT Z LESA, která nebyla špatná na to, že se jednalo o její prvotinu. O knize ZVEDÁ SE VÍTR jsem uvažoval, ale nebyl jsem si jistý, jestli knihu budu číst. Nicméně nakonec jsem se pustil do čtení a myslím si, že tato kniha se mi líbila o něco více než Šepot z lesa. Byla kratší a dynamičtější, i když autorčin styl psaní se nezapře.
Byl jsem také na autorčině přednášce České literární tajemno, kterou uspořádala Knihy Dobrovský v rámci knižní akce Knižní závisláci v Ostravě – Vítkovicích v roce 2023. Autorka mluvila zajímavě a poutavě. Knihu jsem si nechal podepsat. Autorka v současnosti pracuje na další knize.
Jedná se o mysteriózní thriller. Kniha má 2 části (VODA, VÍTR). Autorka psala knihu od srpna 2022 do ledna 2023. Knihu chválí také slovenský spisovatel JOZEF KARIKA.
Hlavní postavou je FILIP, který společně s partou kamarádů (RADEK, ROMAN, MÍNA) naleznou v lese mrtvou dívku. Filip ji pojmenuje SNĚHURKA. Snaží se vypátrat viníka zločinu. Filip dokáže komunikovat s duchy. Filip v dospělosti pracuje v jednom zařízení jako ošetřovatel mentálně postižených lidí. V první části jsou dětmi, v druhé části jsou již dospělými.
Příběh se odehrává v Hodoníně. V první části jsou popsány záplavy, které postihly Česko v roce 1997. Naštěstí se Hodonínu vyhnuly. Vzpomínám si na záplavy z televize. Říkalo se tomu STOLETÁ VODA. V druhé části je popsáno tornádo, které se prohnalo Hodonínem a přilehlými městy v roce 2021. Vzpomínám si na to z televize. V Hodoníně jsem ještě nebyl. Dozvěděl jsem se hodně informací o tomto městě.
Autorka popsala různé příběhy lidí, které postihly tyto katastrofy. Líbilo se mi, že autorka u některých postav použila slovácké nářečí. Líbil se mi také DENÍK, který si psal Filip.
Katastrofy, které postihly Česko, byly otřesné a při čtení tohoto románu mi bylo smutno a doléhala na mě úzkost, když se autorka k těmto událostem znovu vracela a detailně všechno popsala. Příběh jako takový nebyl špatný. Některé zvraty mě překvapily, ale následně jsem tušil, kam to bude směřovat, i když jsem měl pochybnosti, jestli smýšlím správně.
Myslím si, že pokud se vám líbila kniha ŠEPOT Z LESA, bude se vám také líbit kniha ZVEDÁ SE VÍTR. Za mě je tako kniha lepší v tom slova smyslu, že je kratší a z mého pohled to příběhu prospělo. S největší pravděpodobností se pustím do další autorčiny knihy, až knihu napíše.
Kniha obsahuje PODĚKOVÁNÍ.
Kniha má pěknou obálku
(SPOILER)
Píše se rok 1997 a na jižní Moravě propuknou povodně, které s hrůzou sleduje celá republika. Parta dětí, která v místech žije vyráží na každodenní putování za dobrodružstvím. V místním lese objeví mrtvou dívku. Dívku, která je bledá a leží tak klidně, jako kdyby spala. Děti ji pojmenují Sněhurka a rozhodnou se vypátrat, co se stalo. Mezi dětmi je chlapec Filip, který má speciální dar komunikovat s mrtvými. Sněhurka je mu stále po boku ...
V roce 2021 postihne tuto část republiky další ničivý živel a tím je tornádo. Lidé opět bojují o své holé životy a zachraňují sebe, domácí mazlíčky a majetek. Děti, které v roce 1997 našly mrtvolu jsou dávno dospělé a Sněhurčin případ je dávno uzavřený. Jenže Filip ví, že je něco špatně. Sněhurka totiž nikdy neodešla a stále čeká až najde klid. Filip se proto rozhodně dát dohromady starou partu kamarádů a pustit se opět do pátrání, ...
Mysleli jste si, že nejde zakomponovat dvě živelné katastrofy do mysteriózního thrilleru? Jde a autorka dokázala, že je skvělou spisovatelkou. Napětí od první do poslední stránky, které vám nedá vydechnout. Cítite mrazení v zádech, koušete si nehty napětím a ani nedutáte. Popisy katastrof jsou tak živé, jako kdybyste se najednou ocitli přímo v dění. Navíc je mezi námi spousty pamětníků povodní v roce 1997 a dodnes mám obrázky zaplavených oblastí před očima. Kateřina Surmanová pro mě je a bude King v sukni. Neskutečně barvitým jazykem si čtenáře omotává kolem prstu a na konci příběhu uděláte jen ufff a jste rádi, že jste si knihu četli v poklidu domova zachumlaní do deky s hrnkem s kávou v ruce. Neskutečně se těším na autorčinu další knihu.
Na úvod musím říci, že mě kniha, vzhledem k tomu, jaké jsem měla očekávání, zklamala. Autorka dokáže hezky popsat prostředí, kde se příběh odehrává, používá hezký jazyk, ale první půlka knihy se zbytečně dost vlekla a chybělo tomu větší tempo. Škoda - námět nebyl špatný.
Druhá knížka od K. Surmanové se mi opět líbila. Zapojení živelných katastrof do děje bylo velmi povedené. Vzhledem k tomu, že se příběh party odehrává za ,,humnama mě to o to vic bavilo.
Chtěla bych vypíchnout krásný jazyk autorky, myslím, že její text už poznám na první dobrou..Jen tak dál..!
Zvedá se vítr a s bouří přichází smrt
Voda, vítr.. a smrt.
Parta dětí, vražda, Sněhurka, ničivá povodeň, stařena a šelma.
Parta dospělých, covid, tornádo.
Smrt je nenasytná šelma.
Píše se rok 1997 a jižní Moravu sužují katastrofické povodně. Parta dětí najde v lese mrtvolu krásné dívky a přísahá vypátrat jejího vraha. Po dvaceti letech přichází tornádo. Zvedá se vítr, na krajinu padá temnota a kamarádi stojí tváří v tvář vlastním pochybám, přírodě i času... Na koho má spadeno smrt tentokrát?
Potěšilo propojení s předchozí knihou - Kristýna (někdejší první láska hlavního hrdiny Filipa) je manželkou Petra - hlavního hrdiny Šepotu z lesa. Podobná propojení často a ráda nalézám u Kinga. Apropó parta dětí a zlo vracející se v cyklech, nepřipomíná vám TO něco? :))
Zaujalo slovácké nářečí i zmínky o jezeru Lužák - měli jsme v Lužicích u Hodonína příbuzné a nostalgicky jsem si zavzpomínala.
Moje druhá kniha od Kateřiny Surmanové a opět parádní čtení! I když musím přiznat, že Šepot z lesa se mi líbil víc, proto "jen" 4 hvězdy. Další knihu od autorky si nenechám ujít!
Nejvíc mě v této knize zaujala úžasná autorčina práce s jazykem. Použitá slovní zásoba, spojení myšlenek a slov, přirovnání, to byl jedním slovem koncert. Příběh samotný byl zajímavý, jen jsem si musela občas dávat pozor, abych si ty různě rozházené střípky správně poskládala.
Nevím, jestli je na místě srovnávat tuto knížku s Šepotem z lesa, ale díky jejich vzájemnému propojení (to jediné mi na příběhu přišlo zbytečně násilné a nesedělo mi to tam) se to samo nabízí. Ta první pro mě byla napínavější a šla z ní větší hrůza, protože tam bylo víc “duchařiny, kterou hlavní hrdina nemohl nijak ovlivnit. Druhá byla “civilnější, duchařské prvky by se možná s trochou snahy daly i nějak racionálně vysvětlit.
Líbily se mi obě, první malinko víc. Díky knížce Zvedá se vítr jsem si ale zase znovu uvědomila, jakou neskutečně ničivou sílu má tornádo. Jak je nebezpečné a jak strašné a nevratné škody napáchalo. Možná i proto, že autorka věnovala vzpomínku skutečným obětem.
Skvělé, tajemné, napínavé.
O to víc mě příběh zasáhl, protože v Hodoníně žiji, zažila jsem povodeň i tornádo a místa, která autorka popisuje velmi dobře znám. Byť mají některé jiné názvy.
Doporučuji přečíst nejen tuto knihu, ale i předcházející Šepot z lesa.
85%
Šelma se nevzdává. Ráda vyvolá dojem, že už odešla, že je klid, ale ne. Jen číhá. Když poleví ostražitost, když hlídky zaklimbají a signální ohně se vyčerpají do zarudlých uhlíků, šelma zavřískne. Od západu se pak odloupne obrovský stín. Vypadá jako kus noci, ale to ona jen tak splývá. Blíží se stařena s ostrým srpem a černým šátkem hluboko staženým. Dobře že tak: nikdo jí nechce vidět do obličeje.
_________________________________________________________________________
Tak tenhle mysteriózní příběh se mi hodně líbil, řekla bych, že i víc než Šepot z lesa a ten byl vynikající. Čtivý, napínavý, tajemný, děsivý, s autorčiným nezaměnitelným rukopisem. Autorka nás zavede do Hodonína, kde parta dětí najde mrtvou Sněhurku. Je to v době záplav v roce 1997, které jsme my zase prožívali v Brně, naproti nám teče Svitava a už mnohokrát překročila stoletou vodu.
Z party dětí mívá Filip "vidění", díky němuž odhalí vraha Sněhurky, ten se mezitím už přiznal.
Ve druhém dílu je už parta dospělá a tentokrát Hodonínsko zasáhne tornádo. A Zlo se vrátilo. Parta se musí znovu semknout , aby mu mohla čelit.
Oceňovala jsem, že autorka zde uvádí pravdivě, kde a jak se tornádo vylíhlo a jak se chovalo, na to už jsem od té doby zapomněla.
Zvedá se vítr velice ráda doporučím.
Když se zvedá vítr - přichází bouře - a s ní i hromy a blesky .... a někdy také potopy.....
A já s obavami čekám, jak dlouho příroda snese zásahy do svébytnosti ....
Kniha začíná vzpomínkou na záplavy na jižní Moravě .... a také nálezem jedné křehké dívenky - Sněhurky ....
Nalézá ji parta dětí s vnímavým Filipem - a on se stává médiem v objasnění zločinu ....
A Sněhurka jej věrně provází i po 20 letech ... a opět je tu nebezpečí....
.... hádám z palce bolavého, že tudy přijde něco zlého ....
A tak se parta nyní už dospělých znovu schází - aby uzavřela kruh ....
Zajímavé čtení to bylo .... trochu duchařské - i na základě skutečných událostí ....
Doporučím.
Štítky knihy
horory duchové a přízraky povodně jižní Morava české horory Hodonín hurikány a tornáda
Zvedá se vítr
Po úžasném Šepotu z lesa pro mě zklamání. Chybělo tomu to mrazení, které jsem čekala a na které jsem se těšila.