Zuzanin dech
Jakuba Katalpa (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/428845/bmid_zuzanin-dech-mkh-428845.jpeg
5
3013
819
Jsou tři. Zpočátku děti. Svět je v rovnováze. Později se všechno změní. Ona miluje jednoho z nich, ji milují oba dva. Zuzana Liebeskindová je dcera cukrovarníka. Nic jí nechybí, kráčí životem lehce, obklopena láskou. Vzduchem se vznášejí vlákna přepáleného cukru. Třicátá léta dvacátého století v malém městečku Holašovice jsou sladká. Teprve během německé okupace začne Zuzana dospívat. Bolestně vrůstá do dějin a dějiny se vpisují do ní. Protože má židovský původ, je její osud předem daný. Transport. Koncentrák. Zuzanini přátelé Hanuš a Jan zůstávají v Holašovicích. Jejich cesty se však rozcházejí. Po skončení války se Zuzana vrací z koncentračního tábora, ztráty jsou ale větší, než čekala. Dokáže po všem, co prožila, ještě milovat? A má vůbec na výběr?... celý text
Přidat komentář
Několikrát se malá Zuzana ve sladké nevědomosti ptá, co to znamená být Žid. A teď to tedy ví, být Žid znamená jet vlakem do neznáma.
Než na to ale přijde, prožije Zuzana sladké dětství a dospívání bo boku Jana a Hanuše. Na prahu dospělosti kromě zamilovanosti přijde válka a žlutá hvězda na klopu kabátu. Postupně ji i otce režim a antisemitismus připraví o vše..o sladkou budoucnost, domov, lásku, rodinu...zbývá jen Osvětim a co dál? Dokáže Zuzana ještě milovat, nebo zbývají jen jizvy na těle i duši?
Příběh tak hořký, že ani celý cukrovar nemůže změnit tu pachuť.
Těžká, smutná kniha čtená s obrovskou lehkostí.
Tak krutá a krásná zároveň. Po dlouhé době jsem četla stranu za stranou a nemohla ji odložit.
Žádná vata, jen jednoduché věty, které přesto zasáhnou, dojmou i naštvou. Ne každý ocení strohost a úspornost vět, ale k tomuto syrovému příběhu neskutečně sednou. Překvapil mne (příjemně) velmi nezvyklý konec a děkuji za skvělý literární zážitek.
Další silný příběh z doby, kterou bych nechtěla prožít, ale o které (ještě stále) chci číst.
Skvěle napsaný životní příběh (ne)židovské dívky Zuzany a její rodiny opravdu alespoň zpočátku připomene styl Aleny Mornštajnové; přesto se časem osamostatní, stane se svébytným - a já jsem při něm občas, na rozdíl od hlavní hrdinky, zapomínala dýchat.
Leopold, Abraham, Liliana, paní Tomášová, Šlomo Nachtigal, Augustina Prochásková, Přeučilovi a Šmídbergerovi, Krisztina Lukácsová, Jelena Petrovová, paní Mělnická - tolik zajímavých postav a osudů.
Pro mne srovnatelně kvalitní a dokonalý zážitek, jaký jsem učinila s knihou Zvuk slunečních hodin, takže velmi doporučuju. (A ignoruju ocúny, které na jaře určitě nekvetou - úplně zanedbatelný překlep v téhle dokonalé literární symfonii.)
"Co to znamená být Žid, ptala se jako dítě učitele Nachtigala, a teď to tedy ví, být Žid znamená jet vlakem do neznáma."
Kniha je rozdělena do tří částí: Dětství, dospívání, dospělost. A takové jsou naše životy. Bez ohledu na to, v jaké době je prožíváme.
Dětství – laskavé a bezstarostné. Vyloženě jsem si tuhle část knihy vychutnávala. Katalpa svým krásným jazykem vtahuje čtenáře do dětství, kdy všechno – vůně, chuti, barvy bylo tak intenzivní, tak omamující, tak plné… Při četbě se mi vybavují vlastní vzpomínky z dětství plné sytých barev a neopakovatelných okamžiků. Čtenář cítí bezpečí, lásku a semknutost malé rodiny Liebeskindovy – Liliany, Abraháma a jejich dcerky Zuzany. Chtěl by žít v malém městečku Holašovice poblíž Prahy v nadějeplných 30.letech 20.století. Chtěl by běhat se Zuzanou a jejími přáteli Janem a Hanušem po lukách a lesích a na těle i v ústech cítit sladkost cukru z cukrovaru jejího otce. Je mu blaze a chtěl by zastavit čas, protože na rozdíl od protagonistů knihy ví, že čas sladkého dětství brzy pomine
Dospívání – něco se změnilo. Nevinné okamžiky dětského přátelství se proměňují v okamžiky probouzení a poznávání. Tak jak míří dětství k dospělosti, míří i svět k neodvratitelné apokalypse. Poklidné soužití rodiny se plíživě začíná proměňovat v pozvolný boj o důstojný život, pak už jen o život. Život plnící se poznáním, smutkem, starostmi, bolestí, láskou opětovanou i neopětovanou, nenávistí, ponížením, přátelstvím, zradou…
Dospělost – všechny životy jsou nenávratně poznamenané prožitou bolestí. Lze jít dál? A jak?
„Ta noc všechno rozštěpí. Od nynějška už budou dva životy. Život před táborem a po něm:“ Zuzana se vrací domů do Holašovic, do cukrovaru. Stále tu voní její sladké dětství, ale svět je už docela jiný. Zuzana se z majitelky cukrovaru stala jeho uklízečkou… Je obdivuhodně silná, přežila Osvětim, dokázala se vrátit, touží po lásce, po něze, ale životy všech už jsou příliš rozbité….
Děkuji za krásný čtenářský zážitek!
Přečteno jedním dechem. Příběh Židovky Zuzany a její rodiny cukrovarníka Liebeskinda. Pasáž o Osvětimi se mi četla těžko, z Osvětimi se mi nevrátila prababička.Konec smutný i když s jiskrou naděje.
Prestoze by si Jakuba i za toto dilo zaslouzila plny pocet hvezd, ubiram jednu za prece jen uz trochu otahane tema holokaustu. Jiste je to jedno z nejstrasnejsich obdobi nasich dejin a je treba na nej nezapomenout, ale aspon pro me uz bylo tech pribehu z koncentraku docela dost. Trochu levna mi prisla i scenka zmrtvychvstani protagonistky z hromady tel, ale budiz. Jinak literarni zazitek, brilantni jazyk a osobity styl, ktery pro me patri k tomu nejlepsimu ze soucasne ceske prozy.
Nemůžu říct, že by se mi příběh líbil nebo ve mně po přečtení zůstal, přestože hlavní hrdinka rozhodně neměla jednotvárný osud.
Řemeslně byl zpracovaný velmi dobře, spisovatelka zvolila zvláštní strohý jazyk s minimem přímé řeči, zároveň bohatý a čtivý, který mi ale nesedl.
Postavy byly schématické, stejně jako situace, do nichž se dostávaly. Počáteční idylka běhání, juchání, škádlení se servírovala příliš sladce a stále ve stejném duchu. Lidé byli dobří a padouši, stejně jako přátelé hlavní hrdinky byli černý a bílý. Zuzana byla stále jen Zuzana a nikdy ne Zuzka nebo Zuzanka a rušilo mne, jak často se jméno opakuje celým textem.
Příběh samotný mi připomínal Hanu od Aleny Mornštajnové a až příliš z něj bylo cítit záměr zaujmout čtenáře.
Bylo to pro mne jako dívat se na něco chladného a nepravděpodobného za skleněnou stěnou. Na hezké dílo, v němž chybí duše.
P.S. Konec se spisovatelce povedl.
Styl autorky vás vtáhne. Tak moc, že se neodtrhnete a budete hltat každé slovo. Takový příběh nepotřebuje kudrlinky, sáhodlouhé popisy a nic neříkající dialogy. Jednoduché, jasné věty. A v nich popsán krutý osud jedné dívky a jejich nejbližších. Klobouk dolů
Líbí se mi stručný jazyk autorky, žádné zbytečné a zdlouhavé detaily.
Konec byl překvapující, doufala jsem, že uteče, anebo se bude násilně bránit. A Zuzana si vybrala tento druh pomsty. Škoda, že to takto skončilo, strašně by mě zajímalo, co bylo dál..
Silný příběh, plný odvážlivosti, jakési urputnosti, odhodlání, odrazu dějin, které se vepsaly do života jedné rodiny. Skvělý jazyk a děj...čte se jedna báseň. Pří četbě jsem si připadala jako by mi vyprávěla babička - podrobnosti, co cítili, jak se žilo, jak to chodilo. Opravdu perfektní literární požitek.
Zpočátku laskavý pribeh, který se stane postupně tak syrovym, až se vám tají dech. Zajímavá stavba textu a tok vět, kniha se čte sama, plyne stránka za stránkou, nejde se odtrhnout. Kniha je o přizpůsobivosti, touze po životě a po lásce, o přijímání...zanechala ve mne hluboký dojem.
Jakuba Katalpa patří k mým nejmilejším autorům.
To, co předvedla ve svém novém románu je dechberoucí.
Zuzanin dech je strohý, nápaditý a jedinečný. V tom, jak mluví o válce (konečně žádná limonádka!). Jak pracuje s temnými zákoutími lidské duše.
A ten konec? WOW!!!
Znáš ten pocit, že spisovatel/ka píše přímo pro tebe?
Tak přesně ten na mně ulpívá při čtení jakékoliv knihy Katalpy. A bylo tomu tak i tady. Dostala jsem, na co jsem čekala
Jazyk byl živočišný a hmatatelný.
Na začátku vpluješ do 20. let v jedné vesničce. Sleduješ dospívání vymodlené holčičky majitele místního cukrovaru - vše je sladké a nadýchané jak obalené cukrovou vatou, obklopené láskou a blahobytem. Sotva se ponoříš do Zuzanina dětství, kde hlavní roli přebírá přátelství s dvěma výrostky, začne se do děje plížit Hitler. A je jasné, že vzhledem k židovským kořenům cukrovarské rodinky děj přitvrdí.
S každým dalším nařízením a zákazem proti židům stoupají beznaděj a bezmoc a propad na samotné dno je trpký v kontrastu s předešlým pohádkovým životem. Vše se točí okolo Zuzany a lidí, co ji obklopují. Katalpa tě smýká řádky rozpytvanými charaktery zkoušenými dobou. Ukazuje, že válka vytáhne z lidí to nejlepší i to nejhorší a je strašně těžké hledat hranici a hlavně to zpětně v čase míru soudit. Styl Katalpy je zvláštní a rozpoznatelný. Připrav se na zkratkovitost, ne moc chronologickou návaznost kapitol. Odsekané věty. Na přímou řeč se musíš soustředit - nepoužívá uvozovky.
Pro každého to asi nebude košér, ale já se klaním nad tou temnotou a krásou, co dokáže vytvořit mezi řádky.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé druhá světová válka (1939–1945) zneužívání milostné příběhy romantika domácí násilí ženy v 2. světové válce perzekuce holokaust, holocaust
Autorovy další knížky
| 2020 |  Zuzanin dech |
| 2017 |  Doupě |
| 2014 | Němci |
| 2006 | Je hlína k snědku? |
| 2008 | Hořké moře |
Kniha Zuzanin dech je v
| Právě čtených | 52x |
| Přečtených | 4 161x |
| Čtenářské výzvě | 1 666x |
| Doporučených | 289x |
| Knihotéce | 677x |
| Chystám se číst | 1 330x |
| Chci si koupit | 298x |
| dalších seznamech | 22x |
Úsporné věty, krásný jazyk, láska krutá i sladká , smutné téma, prostě skvělé!