Zničiť

Ne že by mě posledních 100 stran nedojalo. Ne že bych v celém textu nenašel pár houellebecqovských vět, které tnou do živého. Ale... je to prostě moc dlouhé a nerozhodné mezi politickým a osobním dramatem. (Čteno v překladu Alana Beguivina.)

*Provozní hluk demokracie se pro Paula podobal mírnému předení.*

Skrze zprvu politické nahlédnutí do soukolí moci vstříc disfunkční tradiční rodině a pozvolnému rozpadu hodnot západní společnosti skrze lpění na hodnotách západní společnosti. Do toho nějaká ta explicitní sexualita, odkazy na zásadní myslitele, cit pro postavy i jazyk a lehký nihilismus toho všeho; prostě Houellebecq.

Důstojné loučení spisovatele s dráhou romanopisce. To, co začíná jako politický thriller, na jehož pozadí se dějí osudy několika hrdinů, se postupně překlápí do svého opaku. Závěr knihy je zdrcující. Přečetl jsem jedním dechem a nalezl tam cosi, co jsem vlastně ani u tohoto autora nečekal. Útěšné spočinutí a zrnko naděje, které však už není z tohoto světa. Mimochodem, velmi dobrý doslov Terezy Matějčkové.

Mnohovrstevnatý román, který nakousává témata velice silně a nemilostně. Stisk příběhů vás velice pevně sevře a bude vás nutit přemýšlet o tématech, která rezonují ve společnosti (uprchlíci, terorismus, volební kampaně, manželské/rodinné krize, nemoci). Nejsilněji mě zasáhla rozhodně finální část o konci životní cesty. Člověk ani nemá slov o bolestech, které musí lidé podstoupit s touto zhoubnou chorobou. Může pouze vysílat podporu v (mnohdy marném) boji ...
Zhouba společnosti se projevuje úplně jinou formou - rozpad rodin, netolerance, šíření hoax zpráv, násilí - jedná se o nevyléčitelnou nemoc nebo ne? Snad lidstvo nedovede jen (z)ničit vše okolo sebe, tak jako rakovina ...
Přes silné poselství díla nemohu hodnotit lépe. Styl psaní je na mě mnohdy moc dlouhý a až unavující. Též chování postav je rozebráno téměř do naprogramovaných a vykalkulovaných robotických mikropohybů, přičemž normální lidské bytosti se často chovají naprosto instinktivně a bezmyšlenkovitě. 75%

Hodně silný příběh, kdy se několikrát mění roviny vyprávění. Nejprve jsem měla pocit, že čtu detektivku s cílem vypátrat teroristy, nakonec mě nejvíce a hluboce zasáhly zničené životy Paulovy rodiny. Kniha se silně otiskla v mých myšlenkách a asi na ni jen tak nezapomenu.

Při třetím setkání s Michelem jsem se ca prvních 80 stran do jeho “politického vyprávění nemohl dostat. Až s provázáním s rodinnými příslušníky hlavní postavy (především otcem!) jsem do pozměněného příběhu (nějak rafinovaněji obyčejnějšího než předchozí “ouřed(z)ničení) u autora nezvykle s probleskujícím lehounkým optimismem zapadl. Náznaky společenské vize Francie potažmo Evropy jsou zajímavé, pátrání kolem terorismu napínavé a geniálně navádějící pozornost zcela jinam před velmi překvapivou poslední části knihy. Úžasně záměrným a skutečně “zničujícím zvratem v kontrapunktu s předchozím děním, kdy “je nakonec úplně vše (ale zcela úplně ! ; ) jedno a nepodstatné, když jde o to nejvíc každého z nás a zdrcujícím závěrem dle mého depresário MH svou “pověst překonal.
(Kamarád čtoucí knihu přede mnou s pár jeho symptomy shodnými s hlavní postavou se začal “pohřbívat : )

(SPOILER) Tak to byla "jízda", ať už si pod tím slovem představíte cokoliv. Zdánlivě hlavní dějová linka, která se s přibývajícími stránkami stane absolutně podružnou a převáží v podstatě existenciální závěr. Poslední třetina knihy je opravdu velmi hutná, co se tématu týče. Je třeba ocenit i výborný překlad. Houellebecq údajně jeho poslední knihou pro mě dokázal to, že je to opravdu jeden z nejlepších spisovatelů současnosti.

Moje prvotní seznámení s panem Houellebecquem a určitě ne poslední. To byl panečku román. Několik rovin se tu otevírá. Oceňuji niterní popis posledních věcí člověka. Bravo.

Kniha velmi čtivá a plná zajímavých myšlenek, některých depresivních a názorných v tom, kam nejspíš směřujeme. Spatřuju ale často v těchto knihách “Západu takovou nitěrnou bolest nešťastného jedince. Není nakonec snad úplně tak tak špatné..
Škoda že původní hlavní kostra příběhu nedošla k rozuzlení, byl to ale zřejmý autorův záměr, který měl přenést pozornost na jiné a daleko osobnější téma.
Jako znalec Francie bych si to určitě užil ještě o něco víc.

Kniha se mi líbila, co se týká názorů na současnost vidím svět podobně.
Knížka začíná jako politický thriller , ale končí velmi niterně a dotýká se posledních věcí člověka.

Všechno od tohoto autora musím dlouho trávit a téhle knihy tomu nebylo jinak, nicméně literární zážitek skvělý, příběh vcelku napínavý, což u tohoto autora nebývá zvykem.

Tažko citateľná aj tažko stráviteľná kniha no napriek tomu zaujímavá po viacerých stránkach.
Zatiaľ som prečítala od autora všetko, čo knižnica poskytuje.

Příběh, který začíná široce - dramatem prezidentské volby ve Francii, vrcholné politiky a atentátů, které ovlivňují celý svět, a který se postupně redukuje až do osobního příběhu života, smrti a koloběhu odcházení. Pro mě první Houellebecq - a líbilo se mi to. Líbilo se mi zejména to, že mezi řádky dokáže oslovovat i aktuální horká politická témata - ekologii, imigranty, rostoucí rasovou nesnášenlivost a podobné.

Blízká budoucnost, období před prezidentskými volbami ve Francii. Není to jednoduché ani zábavné čtení. Nic nekončí pozitivně. Ale u tohoto autora jsem to ani nečekala. Politika, zdravotnictví, partnerské a rodinné vztahy...

..."Lidský svět se mu zjevil jako množina malých egoistických nesouvisejících koulí trusu, které se občas vzrušily a kopulovaly, každá po svém, z čehož vyplývala existence dalších koulí trusu, tentokrát maličkých."... inu co dodat prostě skvělé. ;)

Velmi silná výpověď o kontrastu soumraku civilizace a poslední platnosti lidských hodnot. Četla jsem ji dlouho, četba nebyla jednoduchá, i pro otázky vlastní smrtelnosti a role rodiny ve vlastním životě v kontrastu s vývojem nebo chcete-li upadkem lidského rodu obecně. Na román doporučuji si najít čas a číst ho s připravenosti otevřít některé zasadni otázky.

Ze začátku více ukecané než obvykle, od cca třetiny tradiční Houellebecq. "Dějová" linka je tu jako vždy jen na ozdobu :-)

Klasický Houellebecq, krásny koniec príbehu.

Pro mě hrozně neosobní kniha. Není tam ani jeden sympatický hrdina a postupně mě přestalo zajímat co se těm postavám stane dál. I proto, že řada věcí se v knize děje "Kafkovským" způsobem. Věci, které se na začátku tváří hrozně důležitě, vyšumí do ztracena, a jiné věci nebo vztahy se mění bez logiky a důvodu.