Zlodějka knih
Markus Zusak
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/26831/bmid_zlodejka-knih-43M-26831.jpg
5
8298
8298
Mladý australský autor sepsal silný, zajímavý a neobyčejně čtivý příběh. Jeho vypravěčem učinil Smrt. Smrt je zdánlivě nezúčastněný divák, s dokonalým odstupem, s osobitou perspektivou; má všechny předpoklady pro to být svědkem a vypravěčem. Ale příběh Liesel Memingerové je tak mimořádný, že i Smrt si musí přiznat zájem o živé lidi, dojetí z jejich utrpení, hořkost a úlevu z konců. I Smrt má srdce. Zusakova kniha se vydává na smutná místa, rozhodně ale není skličující. Kniha se stala záhy po svém vydání mezinárodním bestselerem.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2009 , ArgoOriginální název:
The Book Thief , 2005
více info...
Přidat komentář
Knihu mohu doporučit, je čtivá, je vyprávěna s citem. Všechny postavy jsou osobité a příběh je zajímavý.
Liesel je dívka, která prožívá své dětství během 2. světové války. To je téma, lákající spoustu autorů, nicméně Markus Zusak ho uchopil velmi nezvyklým způsobem. Ukázal nám, že člověk v té době nemusel být nutně židem, aby zažil strach a bolest ze ztráty blízkým. Vzal nás totiž na exkursi na HimmelStrasse do Molchingu, doprostřed nacistického Německa, a představil nám rodinu Hanse a Rosy Hubermannových, která s otevřenou náručí přijala nejen cizí malou dívku, ale i židovského boxera.
Právě Liesel je hlavní hrdinkou knihy. Její životní osud je vážně krutý - je dcerou komunisty, před očima jí umírá mladší bratr, matka ji opouští a nechává ji v cizím nepřátelském světě… A čeká ji ještě spousta trápení.
Liesel neumí číst, písmena a slova jí přitom provází celým příběhem. Na pohřbu svého bratra ukradne první knihu a v tu chvíli se stává zlodějkou. Zlodějkou knih, která nezná abecedu. Když se to dozví její adoptivní otec, vezme ji do sklepa a za pomoci své malířské štětky a běloby jí naučí, co které písmenko znamená. Sklep se tak záhy stává ústředním místem celého příběhu.
Sklep hraje v příběhu velkou roli, větší, než by se mohlo z počátku zdát. Nejen, že se pro Liesel stává milovaným místem, na několik měsíců se také stává domovem pro Maxe, žida, kterého Hubermannovi ukrývají. A ve chvíli, kdy Max sklep opustí, vrací se do něj Liesel a sklep jí zachrání život.
Možná vám přijde, že předchozí odstavec je samý spoiler, ale věřte, že hlavní vypravěčka příběhu o Liesel Menningové si na spoilery také docela potrpí. Smrt. Je všude tam, kam, se Liesel pohne a dívčin příběh ji tak velmi záhy pohltí. Zároveň je velmi nezaujatým vypravěčem, který zná všechny aspekty příběhu a nebojí se o ně podělit. V důsledku to znamená především to, že čtenář se dozví nejen všechny detaily o životě postavy, ale především všechny drobnosti týkající se její smrti.
Příběh mě naprosto pohltil a uchvátil. Kniha je mnohdy velmi emotivní, člověk se u ní ale také zasměje. Je to však především příběh o temných místech v životech lidí, kteří nikdy neudělali nic špatného, takže láká k zamyšlení. K tomu vybízí i Smrt coby vypravěčka, protože její nezvyklý pohled na svět člověka přitahuje a nutí číst dál.
Zlodějka knih není bestsellerem nadarmo, je to totiž výborný příběh, který rozhodně stojí za přečtení. Myslím, že zaujme téměř každého, protože v sobě snoubí realistické prvky 2. světové války, hrozné životní osudy židů, ironii štěstí za dopadu bomb, dětský smích i romantický příběh lásky. Je to kniha, která si najde cestu ke každému.
Tohle byla zvláštní knížka. Což rozhodně nemyslím ve špatném. Byla prostě úplně jiná. Musím přiznat, že v některých částech jsem se trošku nudila. A také mám dojem, že kdyby mi "vypravěčka" neprozrazovala pořád konec, pravděpodobně by to ve mě probudilo větší emoce- rozesmutnilo by mě to víc, možná naštvalo. Takhle to prostě jen skončilo, což mě trochu mrzí.
Nicméně je v tom příběhu mnoho pravd, s nimiž bez výhrad souhlasím. "Vypravěčka" má prostě trošku větší přehled a odstup, než většina z nás ;-)
Jedna z mnohých:
"Ti Němci ve sklepě byli politováníhodní,to jistě, ale měli alespoň naději. Byl to sklep, ne koupelna. Neposlali je tam vysprchovat. Pro tyhle lidi byl život pořád ještě dosažitelný."
Tak u mne bohužel zklamání. Do příchodu Maxe jsem si několikrát myslela, že ji vůbec nepřečtu. Pak už byl děj zajímavější, příběh s Maxem byl krásně lidský. Nápad vypravěče smrti mi přišel zbytečný. Když si příběh samotný přehraju, nebo ho vyprávím zkráceně, tak je pěkný, ale knížka je zbytečně dlouhá, asi mi vůbec nesedl způsob psaní autora.
Toto je naprosto úžasná kniha. Moc se mi líbil styl autorova psaní a hlavně to, že vypravěčem příběhu je samotná smrt. A díky těm častým vsuvkám je to čtenáři neustále připomínáno. Také se mi líbilo promísení německými výrazy. Také jsem se vždy těšila na Maxovy kresbičky. Nejraději ze všech postav jsem měla Hanse Hubermanna, který je dobrota sama. V této knize je přímo ukázáno, jak špatně se lidem v tomto strašném období žilo. Je to smutný příběh a na posledních stránkách na mě také začaly doléhat emoce. Celá kniha se vlastně čte sama. Už na prvních stránkách mě příběh do sebe vtáhl a nedokázala jsem přestat, také proto mi na přečtení stačily dva dny. A samozřejmě musím vyzvednout samotného autora, který dokázal život za války popsat tak, jako by ji sám zažil. Ne všichni by toho byli schopni. Markus Zusak má podle mého názoru velký potenciál a doufám, že se k nám jeho knihy dostanou. A mimochodem, těším se na filmové zpracování. Doufejme, že bude na stejné úrovni jako kniha.
A ještě dodám, že se mi líbilo shrnutí na konci: Lidi mě děsí.
Tak jsem ji dočetla, konečně. Bylo to náročné čtení, velice emotivní a kniha se mi nečetla občas zrovna lehce. Normálně bych se u takovéto knihy bála konce, ale zde ne. Hltala jsem stránku za stránkou, užívala si čtení, na knihu často myslela. Ke konci se mi do očí draly slzy. Přesto, ač byla kniha neuvěřitelně originálně napsaná a ač vypovídala o strašném tématu lidských dějin, mě nezasáhla tak moc, jak bych čekala. Byla prostě... krásná. Max, Hans, Rudy,... a hlavně Liesel - zlodějka knih, která dokázala zaujmout i samotnou smrt.
Hodnocení... Bože u některých knih by to měli zakázat. Protože, i kdyby, jak dát tomuto příběhu jiné hodnocení než 5*?
Nebojim se rict že tohle je nejlepši kniha jakou jsem zatim měla možnost čist.. Nejde mi z hlavy a jen tak na malou Liesel nezapomenu....
Když jsem viděla tu pěti set stránkovou "bibli", tak jsem si říkala něco jako "bože, s tím se zase budu plácat přes měsíc v mém současném ne moc čtecím období, bohužel". Omyl, četlo se to strašně moc dobře a každá kapitola mě bavila. Tyhle témata vždycky prostě chytnou za srdce..
Od chvíle, co jsem dočetla poslední stránku, jsem nemohla myslet na nic jiného než na to, že bych si ji ráda přečetla znovu. Myslím, že Zlodějka knih bude patřit mezi ty nejlépe napsané knihy o smrti, které kdy budu mít tu čest číst.
"It kills me sometimes, how people die"
Důstojná kniha. Nicméně s ní mám stejný problém jako pavlinka91. Přečetla jsem ji omylem dvakrát, neboť když začla být kniha populární, měla jsem urputný dojem, že jsem ji napoprvé nedočetla dokonce. Jenže dočetla. Nejspíš mi zůstalo v paměti, že nás vypravěčka celou dobu připravuje na velké vyústění, které ale pak celé vyšumí, ztratí se ve zmateném popise a časových přesmyčkách. Je to škoda, jinak by dojem z knihy mohl být silnější.
Ale rozhodně tleskám autorovi za to, jak dokázal někdy jednoduchými větami navodit atmosféru a různé pocity. Za to má můj obdiv.
Krásná? Mohla bych snad o takové knize napsat, že je krásná? Jistěže ne. Ale pocit, jaký ve mě zanechala je neskutečně silný. V mé knihovně zaujme náležité místo!
Nádherná kniha, kterou určitě doporučuji k přečtení. Silný příběh, který je plný smutku a bolesti, ale přesto napsaný krásně a s citem.
Štítky knihy
Židé druhá světová válka (1939–1945) Adolf Hitler smrt zfilmováno Německo australská literatura Němci o knihách holokaust, holocaust
Autorovy další knížky
| 2009 |  Zlodějka knih |
| 2012 | Posel |
| 2019 | Clayův most |
| 2014 |  Roky pod psa |
| 2015 | Smečka rváčů |
Hned záhy jsem si Lisel oblíbil, nejsem ale cílovka co se prostředí příběhu týče. Předchozí knižku od Zusaka (Posel) jsem četl s větší chutí.