Život na naší planetě: Mé svědectví a vize pro budoucnost
David Attenborough
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/471418/bmid_zivot-na-nasi-planete-me-svedectvi--L3v-471418.jpg
5
297
74
Přírodopisný bestseller vědce Davida Attenborougha, podle kterého Netflix natočil stejnojmenný dokument. Alarmující svědectví o stavu planety od uznávaného přírodovědce a tváře populárních dokumentů BBC, které všichni známe z televizních obrazovek. David Attenborough je nejznámějším britským tvůrcem přírodovědných filmů. Ve své dosud nejosobnější a nejotevřenější zpovědi se ohlíží za svým životem a historií vývoje života na Zemi. S pomocí ohromujících statistik truchlí nad ztrátou divočiny a přichází s vlastní vizí budoucnosti. Kniha Život na naší planetě ale není jen zprávou o vymírání živočišných a rostlinných druhů, snaží se najít i způsoby, jak lidstvo může tento nepříznivý vývoj zvrátit. „O planetu Zemi se dělíme s živým světem. Je to ten nejpozoruhodnější systém na podporu života, jaký si dovedeme představit, vzniklý v průběhu miliard let. V poslední době se však planeta vychyluje z rovnováhy a její biodiverzita upadá, přičemž obojí spolu úzce souvisí. Chceme-li naší planetě navrátit rovnováhu, musíme proto obnovit její biodiverzitu – vrátit jí přesně to, co jsme jí sebrali. Jedině tak překonáme krizi, kterou jsme sami rozpoutali. Je nutné, abychom na světě obnovili divočinu.“ – David Attenborough... celý text
Literatura světová Literatura naučná Ekologie, živ. prostředí
Vydáno: 2021 , PráhOriginální název:
A Life on Our Planet – My Witness Statement and a Vision for the Future , 2020
více info...
Přidat komentář
Kniha popisuje súčasné problémy s drancovaním zdrojov našej planéty a nadmernej produkcie uhlíka a dôsledky, ktoré to má, resp. môže mať v budúcnosti pre planétu, ďalšie generácie a ľudstvo ako také. Zároveň však dáva nádej a optimizmus že nie je všetko ešte stratené a existujú riešenia, ktoré sú tu pekne popísané. Je to krátke, ale pútavé a zrozumiteľné čítanie.
Celkem stručné shrnutí aktuálních nejpalčivějších ekologických problémů dnešní doby. Vše vysvětleno vcelku smysluplně a logicky. Bohužel bude přečteno jen těmi, kteří se o danou problematiku zajímají.
Za posledních 50 let se počet lidí na naší planetě zdvojnásobil ze 3,5 na 7 miliard a nárůst stále zrychluje... Tohle už není science fiction, to je vývoj za necelý jeden lidský život. A jednou ze zásadních příčin (vedle nezodpovědného chování lidského druhu) je nešetrná konzumace naší planety, která se tak neustále umenšuje, ať je řeč o odumírání deštných pralesů nebo vyhynutí celého řetězce živočišných druhů. Z našeho prostředí se slovy Attenborougha stává prostředí bez potravy, zdevastované, přehřáté, kyselé a toxické. Attenborough, spíše než kritizuje, podává smutná svědectví lidské arogantní dominance na planetě Zemi a uvádí kritická statistická čísla. Současně však nabízí celou řadu návrhů, jak z tíživé spirály pomalé (spíš rychlé) sebedestrukce vystoupit a rovněž neztrácí ve svém úctyhodném věku optimismus, pokud jde o schopnost divočiny najít si znovu své místo na slunci, což demonstruje na příkladu ukrajinské Pripiati. Neumím posoudit, zdali je příliš či málo optimistický, ale kloním se k názoru, že ať tak či onak, příroda se sama nakonec prosadí, byť velmi pravděpodobně na úkor existence člověka. Otázka je tak spíš kdy než jestli.
Moc krásná kniha plná moudrých slov a myšlenek. Ať ji otevřete na jakékoliv straně, můžete se začíst a hlavně se zamyslet. To, že vede k zamyšlení nad křehkostí přírody a všeho kolem nás, je její největší deviza.
David Attenborough je především (show)byznysman a tak vytváří produkt takový, jaký ho chce spotřebitel. Dělal to vždy a v tomto přístupu je konzistentní. Kdo se chce udržet na špici mainstreamu, musí prostě nechat vlát plášť tam , kam fouká vítr. A tady právě začínám mít s Attenboroughem zásadní problém. Vždy jsem ho měl rád a skoro vše, co vzniklo o přírodě pod jeho taktovkou, je moje srdcovka. Ovšem bohužel během jeho dlouhého života se vítr natolik obrátil, že obrácení pláště po větru z něj zhruba od Zmrzlé planety udělalo neskutečného pokrytce. Moderní mainstream žije ideologií, že způsob života asi od průmyslové revoluce až doposud byl celý špatně a co nejrychleji musíme začít žít všichni jinak. To, co jsme si mohli díky technologiím za poslední dvě století dovolit si užívat a používat, jsme v podstatě nikdy dělat neměli a dle této ideologie je stav alarmující a musíme se vrátit do souladu s přírodou.
Já mám spíš problém v tom, kdo plebsu tyto ideologie káže a životní způsoby vnucuje. Attenborough ve své knize kritizuje způsob života horních 16% populace, tam ale on bezpochyby patří a jeho dosavadní kariéra to více než potvrzuje. Neskutečné množství soukromých leteckých cest v rámci natáčení, produkce atd.,distribuce produktů po célém světě, nutnost mít na ně přijímače atd.Attenborough mluví o nutnosti být uhlíkově neutrální, ne-li přímo dokonce pozitivní, ale sám svou kariérou (a vším a všemi, co se na ni nabalilo) podle mě udělal uhlíkovou stopu větší něž několik českých vesnic za celou tu dobu a teď nám na sklonku života bude říkat, že po tom, co on si užíval desítky let luxusu, cestování, spotřeby a hojnosti, tak my bychom to dělat neměli, protože je to špatné pro planetu. Mluví o střídmosti a zbytečném plýtvání, ale sám tuto myšlenku distribuoval ve formě vysokorozpočtového dokumentárního filmu, tištěné knihy v pevné vazbě na drahém křídovém papíře, audioknihy a ještě mnoha konferencí. Zde střídmost a šetrnost k planetě nevidím, jen dobrý byznys.
A zde se dá záležitost globalizovat na v podstatě dětský výkřik:„JÁ CHCI TAKY!“. Lidé chtějí také cestovat jako Attenborough, když už je na to konečně dostatečně levná infrastruktura a životní úroveň. Západní civilizace si vytvořila oproti zbytku světa luxusní podmínky pro život tím, že proběhla masová industrializace všeho a díky tomu je dostupné vše více méně všem. A teď bude Attenborough, DiCaprio, OSN, WHO, IMF, atd., a „vyspělé“ státy tvrdit „méně vyspělým“, že oni si musí blahobytu dosáhnout „zelenou“ a zatím tedy velice drahou cestou, protože ta naše byla vlastně moc fuj a my už nechceme ani naše fuj a vaše fuj už vůbec ne. Toto pokrytectví autorit u mě vyvrcholilo rozhodnutím evropské komise, která chce zakázat od jádrem a uhlím vyráběné energie po všechny spalovací motory, benzínové sekačky a kamna v rodinných domech, kdy si členové komise schválili na příští rok (2022) navýšení finančních prostředků pro cesty soukromými letadly, která jsou dle jejich statistik prokazatelně nejhorší v poměru osoba/znečištění planety vůbec, aby mohli cestovat po konferencích a hlásat nutnost zákazu fosilních paliv, omezení produkce masa a dalších. A zde je podle mě zcela zásadní si uvědomit, že tato ideologie je velice arogantní vtom, že staví lidstvo do pozice hybatele všeho zla a že případné neblahé následky při „devastování přírody“ na lidstvu, jsou pro přírodu to zásadní. Po téměř 300 stránkách pláče nad tím, jak ubližujeme přírodě sám Attenborough píše, že ať uděláme cokoliv, tak si s tím příroda poradí, ale možná už bez nás. Této myšlence je v knize věnováno jen pár řádků, ale je podle mě nosnější a důležitější, než celý zbytek knihy. Tedy že zde nejde o přírodu jako takovou, ale o lidstvo. Současný způsob žití totiž ohrožuje jen určité druhy na planetě, ale nikoliv život samotný, ten si cestu vždycky najde a možná mu i bude o něco líp bez lidí.
Navíc samotné snahy o zachraňování druhů jako správný krok vůči přírodě je přinejmenším také diskutabilní. Protože většina druhů by vůbec nevznikla, kdyby nedošlo před cca 66 mil. lety k vymření většiny velké fauny, díky čemuž mohli nastoupit savci. A ani většina „dinosaurů“ by tu nikdy nebyla, kdyby nedošlo před cca 201 miliony let k tzv. vymírání trias-jura, kdy byla zcela drasticky ochromena biodiverzita, o které Attenborough hojně mluví. A hele, biodiverzita se znovu a znovu přetransformovala i po zcela devastujících katastrofách na planetární úrovní. Jsem možná ochoten se na toto téma bavit se vzdělanými lidmi, kteří mají za sebou nějakou výzkumnou činnost a po zjištění, že jsme všichni v pytli, se oni sami stali vegetariány, kteří chodí bosky do své jeskyně a ve volných chvílích bojují nejen proti masu, ale třeba i avokádu, které se stalo symbolem moderních uvědomělých lidí, ovšem obrovské plantáže na avokáda jsou pro planetu také slušným pohlavkem, ale mluvit o tomhle produktu se tomuto názorovému proudu úplně nehodí, protože co už by člověk měl teda vlastně zatraceně asi žrát, že jo. Já rozhodně nepřestanu jíst maso, protože ho někdo přede mnou snědl už hodně, rozhodně se nechci vzdát individuální motorizované dopravy, abych se dostal do práce, odvez děti do školy nebo rodiče k doktorovi, protože někdo přede mnou moc lítal letadlem. Rozhodně se nechci vzdát svého životního prostoru, protože jiné kultury mají tendenci expandovat. Prostě ne! Protože JÁ CHCI TAKY! Zde už to ale začíná být moc politické, proto své úvahy nad tématem ukončím a vrátím se ke knize samotné.
Attenborough v podstatě přejímá a zjednodušuje myšlenky vyřčené jinde, máloco je tedy vlastně v knize původní a tak láká spíše slavné jméno, než obsah. Většina věcí byla napsaná jinde šířeji a lépe, proto doporučuju v rámci tohoto tématu sáhnout spíše po dílech těchto popularizačních autorů: N. Harari, M. Kaku, H. Rosling, S.P. Huntington, nebo třeba i P. Wohlleben. Pokud máte rádi Attenborougha pro co, čím po většinu života byl, raději se jeho současné doktríně vyhněte úplně a pusťte si spíš znovu Zázračnou planetu.
Zařadila bych tuto knihu mezi povinou četbu na školách, je totiž alarmující. A to od začátku. Zaujalo mě, jak autor rozdělil jednotlivé kapitoly, tak aby zdůraznil jak obrovské změny na zemi od 20. let minulého století do dnešních dnů nastaly. Svým svědectvím ukazuje, v jakém rozjetém vlaku jsme a že se sám nezastaví. Ten vlak se totiž jmenuje bezohlednost. A tou je lidské pokolení až příliš známé. Nevím, jestli tato kniha má dostatečnou sílu, aby se lidé probrali ale rozhodně žádného čtenáře nenechá na pochybách, že klimatické změny jsou problém a že se zastavit nedají. Lidé se těžko dají poučit.
Knihu jsem nedočetl. Hned vysvětlím: v závěru knihy je autor polapen do sítí nepatřičného optimismu, který nereflektuje nespočitatelné množství vstupních proměnných. Lidstvo je masívně přemnožené a páchá na divoké přírodě neodpustitelné zločiny. To by jeden hořce zaplakal. Nejsem žádný mizantrop a osudy lidí i lidstva mne zajímají. Ale taky nejsem nějaký ekologický aktivista, či environmentalista (či jak se to všechno nazývá), avšak to systematické vykořisťování a drancování divoké přírody jednoduše odsunuje v mých očích lidstvo na druhořadou úroveň. Ten podivný sofistikovaný, agresívní lidoop, který to populačně dotáhl na 8 miliard, a dále expanduje (množí se jako myši), je zkázou Země a ostudou vesmíru. A ještě radikálněji: Bez divoké přírody nebudou mít naše životy smysl. Kam se jenom podíváme - všechno na světě se točí jenom kolem nás - lidí. Opakuji - nejsem mizantrop, ale redukce populační hladiny na přirozených 500 milionů lidí na celou planetu Zemi by byla optimální (shodují se poměrně jednomyslně odborníci). Takže co s panem Attenboroughem? Celý život jsem si ho vážil a hltal jeho dokumenty. A to se nikdy nezmění. Přesto je závěr této knihy založen na nepodloženém, ale hlavně na nemístném optimismu a spekulacích. A teď se konečně chci zmínit proč dám knize pět hvězdiček: skvěle se to čte, knihou se line moudrost člověka, který celý život zasvětil přírodě, kniha je krásná svými ilustracemi i fotografiemi. Ale hlavně sir David zaslouží za celý svůj život a práci absolutorium. Klaním se mu.
Kniha je krásná a zároveň strašná. Je neuvěřitelné jak se během jedno lidského života vše změnilo a ne zrovna vše k lepšímu. David zažil zcela určitě jedinečný život a jeho stálé odhodlání v jeho věku je obdivuhodné.
Lze ji charakterizovat jednim slovem - NALEHAVA!
Pomerne depresivni cteni, ale presto zaver vyzniva dosti optimisticky. Sir David si v pravy cas rozhodl sepsat alarmujici vyzvu obyvatelum teto planety. Je to osoba nejpovolanejsi, protoze sira Attenborougha zna cely svet. A take vsichni vedi, ze on zna cely svet jako malokdo. A uz hodne dlouho! Proto je jeho osobni svedectvi o celoplanetarnim niceni prirody naprosto verohodne. Navrzena reseni jsou overena (vetsinou) a dosazitelna. Tak snad tato alarmujici kniha nebude oslysena.
povinna cetba pro mlade dospele lidi!
tato kniha by se měla dostat do rukou široké veřejnosti... je totiž mnoho těch, co si spokojeně žijí ve svých malých osobních bublinkách a nevidí ani za práh vlastních dveří...
Kniha je úžasná. Nejdřív vám Attenborough ukáže, jak krásná planeta byla za jeho mládí. Poté předkládá, kde jsme a kam spějeme, a to není hezký obrázek. Naopak naše budoucnost vypadá dost blbě, a pokud s tím nic neuděláme, ještě naše generace pocítí první velké důsledky. I když ty už můžeme pozorovat, jak ostatně on říká. Nakonec ukazuje, že můžeme proti úpadku planety bojovat a jak. Můžeme naší budoucnost zachránit, ale musíme se snažit všichni. Změny musí přicházet z národního a nadnárodního měřítka.
Po shlédnutí dokumentu jsem se dostala ke knize a stále se nestačím divit. Pan Attenborough je člověk na správném místě a číst jeho knihu bylo psychicky náročné a někdy oko nezůstalo suché. Už dlouho dobu se zajímám o to, jak lidstvo ničí svůj jediný domov, ale díky této knize jsem zjistila, že je to horší, než jsem tušila. Zároveň mě překvapilo, kam až se výzkum na umírnění našich aktivit dostal.
Tuto knihu by si měl přečíst každý a jen hlupák nevěří tomu, co je v této knize napsané!
Moudrá kniha moudrého člověka.
"Díky posádce Apolla 8 si celý svět mohl uvědomit, že naše planeta je malá, osamělá a zranitelná. Že žádnou jinou nemáme, a že je jediným místem , na kterém existuje život. Že je jedinečná a nenahraditelná."
První část knihy je svědectvím života sira Davida Attenborougha, popisuje zde svůj pracovní život, objevování světa díky BBC a vývoj přírody v řádu desítek let.
Druhá, velice depresivní část, popisuje to jak jsme přírodu za nějakých sto let dokázali zdemicovat a kam svět povede, pokud budeme pokračovat tak, jak žijeme nyní.
Ve třetí části se autor zabývá možnostmi jak planetě pomoc, navrhuje možná ekologická řešení, apeluje na obrovské společnosti, průmysl, ale zmiňuje i HDP, které tlačí země myslet jen ekonomicky a ne ekologicky.
Ve všech částech je nejdůležitějším slovem Biodiverzita - základní kámen k zachování planety, ochrana všech druhů fauny, flory..autor na mnoha příkladech ukazuje jak vypadnutí jedné malinké části může rozbít celý řetězec zajišťující život na zemi.
A právě to se mi líbí, ta komplexnost s jakou autor o přírodě uvažuje.
Kniha je relativně útlá, obsahuje krásné ilustrace i fotografie a zvládne ji přečíst opravdu každý...a pokud ne, na netflixu je pořad.
Napriek tomu, že osobne nie som nejako zapálený do prírody, dokázala ma táto kniha zaujať a poučiť. Je napísaná pútavým a zrozumiteľným štýlom, takže každý pochopí čo chce autor povedať.
V podstate prináša čitateľovi to, čo sľubuje, a to popis problému a predikcia a riešenia do budúcna.
Prečítať by si ju malo čo najviac ľudí, ale najmä ľudia, ktorí vedia najviac ovplyvniť danú situáciu.
Pokud jste viděli dokument na Netflix, tak se v knize nic nového nedozvíte - je to jeho knižní obdoba. Nicméně takovéto věci je potřeba si neustále připomínat a zcela upřímně si myslím, že to je kniha která by neměla chybět v žádné knihovničce.
Pro děti i pro dospělé.
Skvělá knížka. Na jednu stranu je to až děsivé. Je tam sice i naděje a možnost řešení. Ale dokážeme se jako lidstvo změnit, aby nedošlo ke katastrofickému scénáři? Musí to udělat celý svět. Pokud nezměníme priority a myšlení, bude asi zle. Planeta to nakonec přežije, ale jak dopadnou lidé.
"Je mi devadesát čtyři let. Mám za sebou výjimečný život. Jeho výjimečnost ale naplno oceňuji až dnes."
Ačkoliv toto není obvyklý druh literatury, po níž bych sáhnul, vzhledem k síle, jakou na mě zapůsobil Davidův poslední film, který knihu doprovází, nebylo jiné cesty. Moje zaměření šlo vždy přece jen poněkud jiným směrem. Zatímco (aniž bych srovnával vzájemnou úroveň) Attenborough studoval dějiny života, já se vždy zaměřoval spíš na dějiny lidské. Pročež je fascinující, jak se i v tom ukazuje vzájemná souvislost všeho se vším, protože vzdor odlišnému zaměření, přece mnohdy pozorujeme stejné věci, pokládáme velmi podobné otázky a co víc - nacházíme obdobné možné odpovědi. A vzájemnou souvislost bych mohl označit za to jádro věci, o níž David ve své knize mluví. Knize, která ve mně vyvolala ohromující bouři různorodých emocí ve směti, jíž je třeba dlouho vstřebávat. Od nadšení, přes naprosté zoufalství k naději.
Naprosto skvělý je způsob vyprávění Davida Attenborougha, ale to už známe desítky let z televizních obrazovek. Člověk, který je ikonou, stál u zrodu televizních dokumentů, jeden z mála, kdo lidem ukázal jejich svět. Svoje myšlenky, či shrnutí fantastického života, podává s vděkem, pokorou a bolestí. Nabízí ovšem i možné cesty, jak nabrat lepší směr, aniž by na někoho křičel, někomu křivdil. Což je rétorika, která se mi velmi líbí. Bez nějaké zášti, vědom si toho, že jsme všichni na jedné....planetě. A právě ten způsob vyprávění - nádherná je kapitola o Apollu 8, kdy v roce 1968 lidé poprvé viděli svou vlastní Zemi. Naopak dost nepříjemná je kapitola o pozorování jevů, které probíhaly mnoho let, ale my je viděli poprvé v devadesátých letech. No a pak ta naděje.
Hodnotit takovou knihu s velkým nadšením je trochu ošemetné, vzhledem k jejímu tématu, které v sobě snoubí drama s hororem a katastrofou. Ač se to může jevit jako fikce, je to až příliš skutečné. Davidovi se opět povedlo otevřít lidem oči. Respektive, byl bych rád, kdyby se mu to povedlo ještě více. Tahle kniha (i film) zasluhuje více pozornosti, než je jim dáno. Možná netáhne jako hysterické záchvaty, ale síla klidného projevu mívá mnohdy mnohem silnější efekt. Vemte tuhle knihu do ruky. Přečtěte. Popřemýšlejte. A věřím, že dojdeme úspěchu.
Štítky knihy
paměti, memoáry ochrana životního prostředí dokumentární film záchrana planety ekosystémy vymírání druhů
Autorovy další knížky
| 2021 |  Život na naší planetě: Mé svědectví a vize pro budoucnost |
| 1986 | Život na Zemi |
| 2022 | Výpravy do divočiny: Dobrodružství mladého přírodovědce |
| 1990 | Planeta žije |
| 1996 | Soukromý život rostlin |
Kniha Život na naší planetě: Mé svědectví a vize pro budoucnost je v
| Právě čtených | 21x |
| Přečtených | 400x |
| Čtenářské výzvě | 85x |
| Doporučených | 47x |
| Knihotéce | 189x |
| Chystám se číst | 205x |
| Chci si koupit | 98x |
| dalších seznamech | 9x |
Velmi poučná aktuální publikace DA. Co k ní dodat ? Po přečtení si uvědomíte, že změny přicházejí pomalu, některé rychle, ale jistě. Vize budoucnosti je víceméně daná. Pokud nezačneme u každého jednotlivce, není mnoho šancí k dosažení rovnováhy na naši planetě.
Čtivá kniha doplněna fotografiemi určitě nabízí alespoň zamyšlení se nad tím, co a jak zde bylo, nyní je a budoucnosti zůstane.