Život je sacra zajímavej

1 04. února

Přečtěte si to. Oba autoři mají co říct. Co je důležité, to vyloženě "cpou", mnohé ale jen nastíní a nechají otevřené pro osobní kontemplaci čtenáře. S něčím se dá souhlasit, s něčím třeba tolik ne, ale to ať si přebere každý sám. Mě nejvíce oslovila ona naléhavost povzbuzující ku průzkumu mnohdy opomíjených hlubin..

1 12. ledna

na Slovensku už by byli exkomunikováni...

4 08. ledna

Obou pánů si nesmírně vážím, a cokoliv vzejde od nich, beru jako dobré. Ne se vším souhlasím, ne vždy se můžou trefit, ale jsou pro mě známkou životaschopné církve, cítím z nich pokoru a úctu k životu, ale i schopnost sebereflexe, humoru. Nemám pocit, že něco kážou, pouze nabízejí svůj pohled na svět, a mně se líbí. Jsou o milion světelných let daleko přede mnou, ale nikomu a ničemu to nevadí.
Život je cesta a každý z nás tu má své nezastupitelné místo.

1 08.11.2019

Nemohu srovnat se zbytkem tvorby dr. Váchy, protože většina jeho myšlenek se ke mně dostala formou přírodovědných přednášek a kázání, nikoli knih.
Četba mě bavila, prozařovaly ji výjimečné osobnosti obou kněží: humor a svérázný slovník Karla Satorii i jemný a skromný způsob tázání, kterým si mě kdysi získal Marek Vácha. (Škoda, že nedostal více prostoru, ačkoli je to přirozené vzhledem k jeho pozici moderátora.) I když jsem zatvrzelý ateista, našla jsem tu mnoho podnětů k dumání, ať už z církevních dějin, z teologie nebo ze života obou autorů.
Po čtyřech letech od přečtení jsem bohužel zapomněla, o čem byla kniha jako celek, a utkvěly mi jen jednotlivosti. I tak jsem velmi ráda, že mi ji tehdy půjčila manželka mého profesora ekonomie. Příjemné a milé čtení.

2 05.05.2018

Naprosto souzním s Káča2015
Mohla to být fajn kniha, kdyby autoři nepodlehli lehké zahořklosti a všelijakým náznakům jež patří spíš k osobním rozhovorům nad sklenkou či lahví vína než do knihy.
Ovšem brát ji jako nastavené zrcadlo je dobrý přístup!

2 13.03.2018

Karel Satoria mě trochu zklamal. Má toho hodně co říct, ale utápí se v náznacích a takovém trochu drbání o nešvarech církve. Čekala jsem víc duchovních impulsů, věřím, že na to má :) No, vlastně mi tak trochu nastavil zrcadlo - míň mudrovat o dávno pojmenovaných nedostatcích a víc se snažit něco konkrétního dělat.

2 25.02.2018

Knihu jsem poprvé četla hned po vydání a to mne neoslovila. Vzala jsem ji do ruky nyní podruhé - v podstatě náhodou - a přečetla ji jedním dechem. Podnětné. Zajímavé je, že v ní je vysloveno (a ne Váchou, ale Satoriou) řada námětů a myšlenek, které Vácha používá, rozvíjí ve své poslední knize "Nevyžádané rady mládeži".