Žít a nechat žít
Hendrik Groen
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/413115/bmid_zit-a-nechat-zit-Lr4-413115.jpg
3
78
26
Co kdybyste dostali příležitost žít úplně jinak? Humorný román od autora bestselleru Tajný deník Hendrika Groena. Artur si svůj život představoval úplně jinak. Místo výletů do dalekých krajů tráví hodiny v dopravní zácpě. Fádní bezdětné manželství a domek v zástavbě ho také příliš netěší. Zlatým hřebem týdne jsou pro něj proto páteční odpoledne, která tráví na golfovém hřišti. Když jednoho dne dostane výpověď a s ní pořádné odstupné, naskytne se mu jedinečná příležitost začít úplně nový život. Zbavit se všeho, co by rád nechal za sebou, nebude ale jednoduché.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2019 , XYZ (ČR)Originální název:
Leven en laten leven , 2018
více info...
Přidat komentář
Dávám 4*, protože mi to přišlo v druhé půlce zdlouhavé. Jako kdyby dostával autor ho honorář za stránky, dalo by se to napsat na polovinu papíru a vyšlo by to nastejno, ale ke konci už mě hrozně zajímalo, jestli Arturovi plán vyjde!
Čím jsem starší, tím víc Hrdinovi Groenova románu rozumím. Žít a nechat žít se stává i mým mottem. Docela zajímavá rozprava o smyslu stárnutí a hledání si vlastní cesty. Západní společnost stárne a potýká se s deziluzí reklamních výzev po aktivním stáří, po odchodu do důchodu už toho moc nezbývá a to i za předpokladu, že je člověk nezávislý a relativně zdravý.
Příběh lehce bizarní, ale v dobrém slova smyslu. Některé věci v knize jsou opravdu k zamyšlení. Na druhou stranu kniha neurazí, ale ani mě příliš nenadchla.
Otřes. Já myslela že to bude pokračování Hendrika. Tohle je takový suchý, o ničem, už to nesouvisí.
Zklamání.
"Začínáme jako malá a nevědoucí malá miminka, mezi 15 a 30 v životě dosahujeme vrcholu a pak se nějakých 50 let propadáme chátráním směrem ke smrti."
Samotné označení románu za humorný je hrubá nadsázka, ale není to první morbidní příběh, který jsem v kategorii humoru zaznamenala. Zejména počátek knihy je hluboce depresivní. Co by ale člověk mohl čekat z holandských, chladných mokřad :-). Humor je vysoce osobní (národní?) věc, na Hendrikův deník ale dle mého tato morbidita nedosáhne. A i když to nakonec skončilo poněkud nečekaně a téměř happyendem, já se přece jen zas tak moc nebavila. Ocenila jsem ale docela humornou, téměř detektivní linku i peripetie s vlastním pohřbem. Protože komu se kdy "poštěstí" shlédnout pozůstalé na své vlastní poslední cestě? A kdybych si zase jednou pořídila psa, tak bych jej taky ráda pojmenovala Aristoteles. Nebo Aristotela.
Knihu jsem si vybrala, protože již jsem četla od pana Groena: "Tajný deník Hendrika Groena" a ten se ni moc líbil. Humor i této knihy byl podobný, milý, s nadsázkou. Problémy v manželství (po 30 ti letém vztahu) velmi chápu. Autorovo netradiční řešení mě pobavilo. A ač žena, hlavnímu hrdinovi jsem fandila. Snad si to užije.
Ach jo, dnes jsem se dozvěděla o úmrtí spolužačky a dávné kamarádky, tak jsem chtěla nějakou humornou knihu, že by třeba pomohla... A z celé dvacítky nových knih, které mi konečně dorazily, jsem vybrala tuhle, jedinou humornou - a ono je to celé o smrti. To snad není možné, říkám si, když jsem horko těžko rozdýchala prvních padesát stran s prvním pohřbem, eutanázií a druhým pohřbem člena rodiny... Tak snad dál to už bude veselé! Kdepak, blížím se ke konci (ano, masochisticky jsem vydržela) a jen samé kremace, pohřby, přípravy - a teď ještě další úmrtí v rodině.
Jistě, leccos by se dalo pojmout i s nadhledem, jako černý homor - jakoby se o to hlavní hrdina pokoušel, ale hrozně mu to nejde. Tedy autorovi: možná na 100 stranách, očesáno od reálných rodinných úbytků a zaměřeno na zamýšlený druhý život (nápadně mi myšlenka připomíná totéž u pana Roose, Nesser) a přibaleno mnohem víc vtipu, pak by to možná mohlo jít, ale takto nikoli...
Odhlédnu-li od svého momentálního rozpoložení, tak jen kvůli komentářům ohledně překvapivého konce se prostě do konce nějak prokoušu, ale jsem nadmíru zklamaná, o tomhle ponurém pohřebnictví anotace ani informace na obálce nikde nepsala.
Konec sice překvapivý byl, ale nijak nic neřešil, spíš jako přílepek k celkovému ději - na celkové hodnocení rozhodně nemá pozitivní dopad.
Ironie, mírný cynismus a schopnost s humorem komentovat absurditu všedního života. Co víc si lze od pěkné oddechové knížky přát? Krátké kapitoly v podobě úvah a zápisků z deníku dodávají příběhu spád a umožňují rychlé čtení. Někdy jsou popisované příhody vtipné, jindy si jen řekněte "všude je to stejné" a občas je protor i k tomu, aby se čtenář zasmál od srdce a nahlas. A velké plus za závěr, který se dokázal vyhnout jak "filmovému" zakončení, tak i nesmyslům z červené knihovny.
Tuto knihu si zkrátka buď zamilujete, nebo ji stěží dokážete dočíst.
Námět knihy je zajímavý, bohužel se mi kniha zdála příliš nudná, abych jí přečetla celou. Po první třetině jsem proti svému zvyku přečetla rovnou konec.
Zvláštní útěk ze zaběhnutého života,krize středního věku . Každá lež někdy vyjde najevo, vždy se vloudí chyba. Psáno formou myšlenek hlavního "hrdiny" a myšlenek jeho ženy, morbidní humor, který mě příliš neoslovil. Příliš rozvláčné, v podstatě se většinou nic neděje. Kniha mi nesedla, ale má řadu obdivovatelů, tak ji zkuste.Poslední stránky dojem trochu vylepšily.
Neurazí, nenadchne. Nicméně rozuzlení a závěr měly něco do sebe. Oddechová knížka ideální na dovolenou.
Tento autor je mi svým psaním blízký. Po dvou dílech umístěných do seniorského prostředí je tu další s mírně mladším hlavním hrdinou a jeho neuvěřitelným nápadem. Jsou takoví lidé mezi námi? Jsme my ti, co by dokázali tak zásadně změnit svůj zaběhnutý život? Změna je opravdu markantní - z konzervativního měšťáckého života s manželkou, která tráví čas raději s kamarádkami nebo se psem do slunné Itálie k chovu domácího zvířectva a lážoplážo životu. :-)
Oddychovka, ale čekala jsem více hloubky, akce, napětí, zápletek. Příběh je zajímavý a konec originální, ale většina knihy se odehrává na úrovni úvah hlavní postavy, které jsou sice vtipné, ale daly by se zkrátit. Pro ty, co mají vyčpělé vztahy, lehce frustrující tím, jak je to všude podobné:-)
Skvele, skvele, skvele. Dlouho jsem necetla knizku s lepsim pribehem. Doporucuji :-)
Kniha se mi jednoduše líbila. Označila bych ji za odpočinkovou četbu - žádný stres, žádné usilovné namáhání mozkových závitů, jen takové nezaujaté pozorování zákulisí jednoho dlouholetého partnerského vztahu. To vše s humorem čímž dle mého názoru autor šikovně zamezil u čtenáře probouzení soucitu nebo potřeby se vcítit do jedné z rolí a zanechal ho pouze v roli pozorovatele.
Lehké čtení na podmračené zimní večery. Jednoduchá zápletka, která se bez výraznějších zvratů posunuje k vyvrcholení. To je snad jediná, mírně překvapující část. Možná pro nás, kdo si žijeme běžné a stereotypní životy, to může být trochu varování, kam až může, vyhrocené ad absurdum, dojít.
Možná jsem nebyla naladěná na stejnou strunu nebo holt nemám asi smysl pro humor. Očekávání byla jiná, což by zase tolik nevadilo, ale číst tolik stránek pořád dokola o tom samém......Ano zajímavý nápad, jak vyřešit to, že už vám všechno připadá monotónní a bezvýchodné. To jsem vážně nečekala, ale to je tak všechno. Nejvíc mě bavilo posledních cca. 50 stránek - když už konečně došlo k akci. Co si z toho vzít....asi žít tak, abych nemusela plánovat, jak umřít.
Štítky knihy
smrt humor cestování Skandinávie manželská krize
Autorovy další knížky
Kniha Žít a nechat žít je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 105x |
| Čtenářské výzvě | 18x |
| Doporučených | 1x |
| Knihotéce | 53x |
| Chystám se číst | 43x |
| Chci si koupit | 7x |
| dalších seznamech | 1x |
Jak nemám rád severské detektivky, tak miluji severský humor. Výborně jsem se bavil.
Nanejvýš uspokojivé.