Zhroucený čas
Blake Crouch
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/433385/bmid_zhrouceny-cas-RQI-433385.jpg
4
331
88
Realita je rozvrácená. Zprvu se to tvářilo jako nemoc. Epidemie, která se šíří neznámými prostředky, a jež dohání své oběti k šílenství vzpomínkami na život, který nikdy nežili. Ale za běsněním, které obchází svět, nestojí žádný patogen. Je to jen první šoková vlna, uvolněná ohromujícím objevem – to, co je v ohrožení, nejsou naše mysli, ale samotná struktura času. Detektiv Barry Sutton se v New Yorku dobírá pravdy, zatímco ve vzdálené laboratoři si neurovědkyně Helena Smithová zatím neuvědomuje, že ona sama drží klíč k tomuto tajemství… A nejen to, i prostředky, jak s tím bojovat. Barry i Helena budou muset společně čelit svému nepříteli dříve, než budou oni i svět samotný uvrženi do stále rostoucího chaosu.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2020 , Laser-books (Laser)Originální název:
Recursion , 2019
více info...
Přidat komentář
Zhroucený čas pro mne byla takové knižní jednohubka. Žádné literární veledílo, ale v podstatě mnohokrát otřepané téma plus provařené rozuzlení. Na druhou stranu se mi kniha četla velmi dobře a přečíst si jednou za čas podobnou knihu pro relax není vůbec špatné. Doporučuji lidem, kteří mají rádi příběhy o cestování časem.
(SPOILER) Musím říct, že mě to nebavilo, i když autora velmi obdivuji, že dokázal něco takového vymyslet a sepsat :-) První třetinu jsem měla pocit, že to nechápu, další asi třetinu to celkem šlo a poslední třetinu jsem už musela přeskakovat, protože toho bylo už moc, bylo to zdlouhavé a pro mě celkem o ničem. Zdálo se mi, že se řeší stále dokola stejné věci bez přidané hodnoty - stále stejný příběh v obměnách, jak autora dokázaly napadnout. Jedna katastrofická situace střídala druhou, ale já to nijak neprožívala, bylo to úmorné a po dalším a dalším "restartu" jsem se více a více znuděně opět dostávala do aktuální situace,až jsem zjistila, že mi je už úplně jedno, jak to skončí. Pro mě by byl optimální více rozvedený příběh odehrávající se v první polovině, tedy Barryho první návrat v čase a možnost zabránění smrti blízké osoby. To, co se odehrávalo dál, to množství různých návratů a jejich následné dobíhání, byl pro mne chaos a fantasmagorie. Jako by autor chtěl ukázat, co má nápadů a aby se mu tam všechny vešly, musel ty úvodní části zestručnit vyprávěním vzpomínek hlavního hrdiny na aktuální život. Čtenář byl tak zrychleně uveden do nynějšího stavu a autor mohl začít detailněji připravovat zrovna aktuální neúspěšnou misi ke zničení křesla.... Tohle mi prostě nesedlo, i když chápu, že se to asi lidem může líbit...
Předchozí knihy autory jsou pro mě tím nejlepším, co jsem kdy četla. Proto nedokážu zpracovat zklamání, které se mnou momentálně lomcuje a fascinovaně pročítám nadšené komentáře ostatních-kde se, kruci, stala chyba? Vůbec mě to nechytlo, nebavilo, spíš mě to otravovalo. Zhroucený čas, ztracený čas. Jsem v půlce a bojuju s nutkáním knížku definitivně odložit. Vždyť je to absolutně zmatená fantasmagorie bez špetky napětí i logiky. Asi nejsem dostatečně nadšený fyzik, ale třeba v Temné hmotě mi předložené téma nedělalo žádný problém. Tady ano-vždyť to vůbec nedávalo smysl! Neustále to skřípalo. Podle mého je to totální slátanina. Nevěřím, že to konec nějak zachrání. Blakeu, jak jsi mohol?
To byl správnej blázinec! Zajímalo by mě, kdo z čtenářů nemusel listovat zpátky a ujišťovat se, ve kterém ději se zrovna nachází! Já tedy byla občas zmatená a nepochopila jsem změny, když jedna časová linie dohnala druhou. Vymyšlené to bylo dobře, asi je to jen moje hloupost. Ostatní autorovy knížky se mi líbily víc, proto pouze tři hvězdičky.
Druhá kniha od autora, kterou jsem četla. První byla Temná hmota a ta se mi líbila o fous více. Kostra tohoto příběhu je podobně vystavěná a příběh je taky tak fantastický, zamotaný a při tom člověk stále chápe myšlenku a pointu příběhu. Klobouk dolů před pánem Crouchem....
Čekal jsem větší pecku, ale i tak celkem dobré. Zajímavé téma, na můj vkus trochu překombinované a místy je obtížné orientovat se v ději. Závěr víceméně očekávaný, ale neslaný nemastný.
Dej a zápletka sú opäť inovatívne, čitateľa odzačiatku stiahnu so sebou a vyvolajú v ňom mnoho existenčných otázok, tak ako Temná hmota. V porovnaní s autorovymi predošlými knihami ide o trošku náročnejšie čítanie. Niekedy som si musel určité odseky pre lepšie pochopenie prečítať znovu; dátumy na začiatku každej kapitoly som si spätne kontroloval, aby som sa v deji a časových líniách nestratil.
Vidno, že si Blake pred písaním naštudoval množstvo odbornej literatúry, ktorú aj napriek zložitejšej téme pri sústredenom čítaní pretavuje do zrozumiteľného a pohlcujúceho príbehu. Častokrát som sa počas čítania pristihol pri tom, ako odmietam prijať fakt, že ide o sci-fi, a chcem mu uveriť každé jedno slovo.
Až ma desí, ako blízko k pravde môže byť autor vo svojich knihách. Predtým krásne vysvetlená a uveriteľná teória o mnohovesmíre v Temnej hmote, a teraz dychberúca detailná úvaha o tom, že čas je len obyčajná ilúzia, existuje iba prítomnosť a všetky okamžiky nášho života prebiehajú práve teraz. Náš nedokonalý mozog sa však dokáže sústrediť len na jeden časový priebeh, všetky ostatné - minulosť aj budúcnosť - prebiehajú súbežne za hranicou nášho vnímania.
Pre každého, kto odmieta prijať akýkoľvek iný pohľad na svet, to znie šialene, no podľa môjho názoru treba mať myseľ určite otvorenú. Pri všetkých našich doterajších poznatkoch o úkazoch a anomáliách vo vesmíre tento výklad vôbec nemusí byť ďaleko od pravdy.
Autor ma podnietil k bližšiemu a detailnejšiemu preštudovaniu problematiky. Na základe odporúčania z komentárov určite v budúcnosti (resp. v prítomnosti? :)) siahnem po knihe O čase (Řád času) od Carla Rovelliho.
P.S.: Odteraz, vždy keď zažijem déjà vu, spozorniem viac ako kedysi :)
Časovaná pecka :-) Já si dala teoretickou přípravu s Rovelliho Řádem času a vůbec nelituji - obě knížky se parádně doplňují, i když jedna je naučná a druhá thriller. Cestování v čase mě zajímá v jakékoli podobě, ne vždy se ale zpracování povede, což ale rozhodně není případ Zhrouceného času (anglický Recursion je ještě mnohem přiléhavější název, na druhou stranu chápu, že nazvat knihu v češtině Rekurze by asi nebylo dostatečně čtenářsky lákavé)... Při psaní komentáře trpím takovou podivnou rozdvojeností - nejradši bych o knížce napsala spoustu věcí, ale zároveň nechci nic prozradit těm, kteří ještě nečetli. Tak snad jen - usaďte se pohodlně a pusťte se do rozboru vzpomínek, neboť kdo ovládá minulost, ovládá budoucnost :-)
"Nekteré dny se cítí, jako by plul řekou. Jiné dny mu zase připadá, že klouže po klouzačce. Někdy se mu zdá, že se už všechno stalo, a jiné dny zase prožívá po nepatrných přírůstcích, jako by jeho mysl byla gramofonovou jehlou přehrávající existující desku - začátek, střed a konec. Možná naše volby a osudy byly rozhodnuty v okamžiku prvního nadechnutí. Možná je paměť oním základem, z něhož se bere čas." str. 276
Po Temnej hmote ďalšia dobrá kniha od autora. Bála som sa, že to bude skoro to isté ako predchádzajúca kniha a neprinesie nič nové, ale som rada, že ma autor dokázal znova zaujať. Už som mala pocit, že kniha nemôže dobre skončiť a všetko sa bude točiť dokola, ale autor to dokázal vyriešiť a vôbec som to nečakala. Doporučujem každému milovníkovi cestovania časom a priestorom!
Pre mňa Crouch nasadil latku veľmi vysoko Mestečkom Pines, ktoré malo okrem tempa naozaj prekvapivý zvrat. A tu mi tak trochu chýbal, aj keď si uvedomujem, že veľmi na výber nemal. Časové línie spracoval naozaj prehľadne a vôbec mi nechýbali ďalšie omáčky ku koncu knihy (aj keď by som niektoré roviny spojila, aby ich bolo menej). A čo najviac oceňujem je, že keď som sa dostala k časti, ktorou by to drvivá väčšina autorov uzavrela, bola som v polovici knihy a naozaj zvedavá, čo ma čaká ďalej.
Mám hrozně ráda tohoto autora proto jsem se moc na knihu těšila. Ale přišlo ALE. Jízda to byla, to ano - ale bylo to občas příliš komplikované, musela jsem dávat pozor na časové linie... Proto jedna hvězda dolů. Ale námět super!!! A čte se to opravdu dobře. Zatím u mě ale vede Temná hmota.
Blake Crouch si mě získal už trilogií Městečko Pines, která vím, že podle všech není jeho nejlepším dílem, ale mně prostě sedla... Zhroucený čas jsem proto vyhlížela s otevřenou náručí... Autorovi opět tleskám na námět, já nevím, kde na to chodí, ale moc mě to baví... Knihu jsme četla po cestě ve vlaku a děj mě fascinoval a nechtěla jsem přestat číst... Asi to pro mě nebyla úplně srdcová záležitost, ale čtení jsem si maximálně užila... Neustále mi chodí doporučení na Temnou hmotu, tak teď bude na řadě právě ona...
Blaku, zase tomu neco chybelo, stejne jako v minule knize...ja vim co, ono to ani neni cistokrevne sci-fi, je to michani zanru a vraceni se v case...priznam se ze zacatek byl fajn, ale pak se to zacalo hroutit-zjednodusovat, zbyla z toho takova kriminalka...hlavne v zaveru jak kniha nabere tempo, prilis se nemazli s vysvetlovanim (stejne jako v predchozi knize) - bum-prask popis nekolika let na 2stranky a jedeme do dalsi casove roviny...priznam se ze kniha by si zaslouzila v techto mistech vetsi popis nespokojim se po rozjezdu s tim, ze mi nekolik casovych rovin hodi do 8 stranek...ano zaver knihy, je velmi znepokojivy, ale krome popisu prvni sceny v tunelu a prvni katastrofy to neuveritelne zjednodusuje a to je hlavni chybou jinak skvele knihy - nedrzi konstatni tempo a v zaveru to strasne zene "hlava-nehlava"...namet skvely, cestovani casem dobry, jen to zjednodusovani mi vadi....byl by z toho krasny roman na 500stranek...takto je to takova jednohubka...
Další mindfuck z pera Blakea Crouche. Sice jsem se místy ztrácela a můj mozek to asi na sto procent nepobral, ale po trošku zvláštním začátku se to rozjelo. A posledních 100 stránek už jsem hltala se slzami v očích. Neskutečná jízda.
Oproti Temné hmotě o pořádný kus složitější, zamotanější a hlavně náročnější na představivost a udržení přehledu o linii "kdy-kde-kdo". Závěr trochu zvláštní, ale vlastně se mi líbil. A bohužel myslím, že realita byla dost přesně popsaná.
Tušil jsem, že po Temné hmotě to bude na vysoké úrovni, ale takhle mě odrovnat, to jsem vážně nečekal. Blake zase dokázal vystavit komplikovaný příběh tak aby jej pochopil snad každý laik. Jeho um vyprávění je na vysoké úrovni a když se ponoříte do čtení jako by jste sledovaly luxusní vysoko rozpočtový sci-fi film. A to bez přehánění. Vše je tak nádherně do detailu popsané a vystavené kolem komplexních postav tak, jak to už umí málokdo ( brát s rezervou, určitě je talentovaných autorů jako Blake hodně).
V knize snad neexistuje hluché místo, příběh jede kupředu jak pendolino a nedá Vám moc oddych a přesto budete mít nutkání přeskakovat stránky aby jste věděli jak to dopadlo. Bravo. Už se nemohu dočkat další knížky :)
Štítky knihy
cestování časem americká literatura čas zkreslování vzpomínek sci-fi prolínání minulosti a současnosti retrospektivní vyprávění
Autorovy další knížky
| 2017 |  Temná hmota |
| 2020 | Zhroucený čas |
| 2018 |  Městečko Pines |
| 2019 | Městečko Pines 2 |
| 2020 | Městečko Pines 3 |
Kniha Zhroucený čas je v
| Právě čtených | 9x |
| Přečtených | 414x |
| Čtenářské výzvě | 34x |
| Doporučených | 26x |
| Knihotéce | 239x |
| Chystám se číst | 243x |
| Chci si koupit | 81x |
| dalších seznamech | 3x |
Mám pocit, že hlavní problém podobné literatury tkví v tom, že zatímco dřív psali sci-fi spisovatelé primárně knihy pro čtenáře, v dnešní době píší spisovatelé knihy pro filmové diváky. Zhroucený čas je jedním z mnoha příkladů. Navzdory tomu je to ale pořád solidně napsaná knížka.
Filmovost je dána tím, že není moc času pracovat s větším rozvojem postav. O těch, které tento příběh osídlují, se toho moc nedozvíme - tedy nedozvíme se nic navíc k tomu, co je nezbytně nutné pro vysvětlení toho, co zrovna dělají. Když o tom přemýšlím zpětně, vlastně nemohu říci, že by mi kterákoli z nich byla sympatická. Nemůžu ani říci, že by mi některá z nich byla nesympatická. Prostě tam jen jsou jako hybatelé příběhu, ale naprosto jim chybí jakákoli emocionální rovina, nic, co by způsobovalo přilnutí čtenáře (mě) ke kterékoli z nich.
Pak je tu příběh sám. Ze začátku rozkolísaný, pak slibně se rozvíjející, pak opět filmový. Originalitu první části rozmělňuje neoriginalita části druhé - kolikrát jsme tohle už viděli ve filmu nebo dokonce i v tuzemské pohádce o princezně, zakleté v čase? Tady se právě filmovost projevuje až moc a je to škoda.
P.S. Možná by stálo za to si to přečíst ještě jednou v originále, nemohu se zbavit dojmu, že celkové čtivosti ublížil překlad, který je trochu kostrbatý. Ne, rest rooms opravdu nejsou odpočinkové místnosti...