Marťanská kronika
Ray Bradbury (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/33116/bmid_martanska-kronika-wML-33116.png
4
1411
234
Jedno z nejslavnějších děl Raye Bradburyho vlastně není románem. Je to soubor kratších i delších textů, povídek, náčrtů, popisů a příběhových spojek, které se dají pojmout skutečně pouze pojmem kronika. Kniha zachycuje události dvou planet ovládaných lidským pokolením mezi lety 1999 až 2026 okem spisovatele z poloviny minulého století, děsivou vizi budoucnosti odrážející lidský duch v celé jeho kráse a zrůdnosti. Na Rudou planetu ze Země startují jedna raketa po druhé, expedice za expedicí, snažící se prozkoumat neznámá území nebeského tělesa. Každá ze skupinek se tu setkává různým způsobem s původním obyvatelstvem – marťany. Ti si vybudovali v průběhu věků vyspělou společnost plnou výstavních měst, hradů a zámků, umění a vědy, která stojí na základní vlastnosti celé populace – telepatii.... celý text
Literatura světová Povídky Sci-fi
Vydáno: 1959 , Mladá frontaOriginální název:
The Martian Chronicles , 1950
více info...
Přidat komentář
Kniha, kterou dle mne nedokážu plně ohodnotit nebo posoudit. Ve své době, která se vyjadřovala bagatelizací sci-fi a nadřazeností ameriky celkově ve všech oblastech, ukázala, že je to žánr, který má svou hloubku. Příběh mi ze začátku moc neseděl, než jsem pochopil celkovou chronologičnost vyprávění. Děj je velmi zajímavě a poutavě představován a má své silnější i slabší místa. Nevím, zda to je kniha, kterou bych si přečetl znovu, ale rozhodně nelituji.
Navzdory chvalozpevum, tady mi Bradburyho styl vypraveni nesedl. Knihu jsem navic cetl tesne po odlozeni prvniho dilu Hyperionu, coz mi ctivost Bradburyho slohu ponekud ztizilo. Povidky zacinaji jinak slibne, atmosfera je padesatkove naivni, z dnesniho pohledu snad az sestakova, zhruba po 100 stranach mi ale prislo vypraveni nezajimave, neosobni a ta americka povalecna patina me zacala spise unavovat. Vesmirna poetika se Bradburymu uprit neda, nekolik povidek je skvelych, atmosfera misty martansky kouzelna - dobrou polovinu knihy jsem se vsak ke cteni musel nutit. Klasika neklasika.
Když si i po mnoha letech pamatujete, ten skvělý pocit, který jste měli při čtení nějaké knihy, myslím, že se dá říct, že ta kniha byla fakt dobrá. U mne první setkání se žánrem sci-fi a hned na té nejvyšší úrovni. Pan Bradbury viděl do daleka a jeho vize nejsou vždy pro lidstvo příjemné, až příliš se v nich zrcadlí naše touhy po moci, ovládání, majetku, nadvládě. Na druhé straně nám dává i naději v lepší zítřky, a to je na jeho příbězích to nejlepší.
Neskutečně obdivuju Bradburyho za jeho nadhled a nadčasovost. Opravdu při čtení některých povídek mi běhal mráz po zádech (Usher II nebo Přijdou vlahé deště). Ale zároveň musím konstatovat stejně jako u 451 stupňů Fahrenheita, že mi nesedí jeho styl psaní a čtení jeho knih je pro mě spíše povinnost než radost a to se mi jako čtenáři příčí.
jedna z Bradburyho flagships :) od jej prečítania mám vždy pocit, že na Marse to vyzerá ako v arizonskej púšti počas naružovelého súmraku, ticho a teplý vietor. Niečo strašne staré a istým spôsobom tragické - presne rozhranie smrti a začiatku nového života.
No jo a ešte sú tam tie príbehy osídľovania, rakety a tak :)
Stručné a výstižné majstrovské dielo klasickej školy. Kniha pekne zachycuje ducha rozbiehajúcej sa Studenej vojny, kedy ľudstvu reálne hrozilo, že sa vyhodí do vzduchu jadrovými zbraňami.
Krásná, překrásná kniha. Asi nejlepší sci-fi, jaké jsem kdy četl. Toto Bradburyho mistrovské dílo totiž přesahuje úzce vymezenou škatulku s označením science-fiction. Jde o projev bezbřehé autorovy fantazie s až filosoficky pojatými příběhy o lidské povaze, ať už jde o jednotlivce nebo o lidstvo obecně. Bradbury psal o osamělosti, o touze poznávat, ale i dobývat a ničit. Kniha místy připomíná ostrou satiru, místy zasněnou pohádku a není v ní ani jedno jediné zbytečné slovo, v každé z krátkých kapitol je nějaké podobenství a hluboké- a přitom nenásilné- poselství. Tak takhle nějak to asi vypadá tam nahoře, tam, kde sídlí Inspirace. Děkuji Vám, pane Bradbury, že jste mi umožnil se na toto místo podívat...
Další skvělá sbírka povídek, která jí vlastně není :), protože jde spíš o takovou skládačku z příběhů mapujících dobývání Marsu a problémy Země, které se nevyhnou ani čtvrté planetě (byrokracie, rasismus, strach z jaderné války, různé "nicotné" problémky :).
Navíc vlastně nezáleží na tom, na které planetě v příběhu jste, problémy lidstvo pronásledují kamkoli. A přitom můžete být na zcela kterékoli, pokud si myslíte, že třeba na Marsu se s nimi poperete lépe.
Útržkovité zápisky z kolonizace Marsu. Poměrně složité a nepřehledné ke čtení.
Hurá!!! To je přesně to, co jsem tak dlouho hledal. Perfektní. Nemožné napsat to jakkoli lépe...jenom škoda, že těch povídek není mnohem více. Krom sebraných spisů pana Lovecrafta je toto dílo dalším, které bych si vzal na opuštěný ostrov. Rozhodně přečíst!
Myslím, že klidně takhle by to mohlo být. Nejlepší tak starý a přitom kniha neztrácí nic na aktualitě.
Pan Bradbury se opravdu překonal. Klasické sci-fi minulého století, které se nám dneska zdá přitažené za vlasy tím, jak je vlastně nereálné, což je vlastně důvod, proč je mnozí z nás čtou. A přitom tak krásně a zároveň smutně líčí příběh o lidské nenasytnosti a schopnosti zničit vše krásné.
Chtěla jsem si jí koupit, no ještě že jsem si jí stáhla do mobilu.. této knize je 68 let, pokud mne oči neklamou, o to víc je zajímavé, jak tohle autora napadlo?! Neříkám nic, vidím to stejně. Lidstvo prahne stále po něčem novém, a dojde až k tomu, že se zničí.. nicméně, zalíbilo se mi jen pár povídek. Nějak jsem se donutila k dočtení všeho.. ale asi to není nic pro mně. Občas jsem se ztrácela, ve jménech a tak.. no, číst už asi nebudu, ale klobouk dolů.. 68 let..
Nechce se věřit, že tohle bylo napsáno před 70 lety..... vizionářské scifi s depresivním pohledem na to, že ať už lidstvo expanduje kamkoliv, vždy si znovu vytvoří instituce na dohlížení na cokoliv se snahou zničit to co se nehodí a s koncem v sebedestruktivním finále.....a i přesto s kapkou naděje na konci. Fascinující čtení.
Kniha má velký přesah. Byla napsána před mnoha lety a přesto, je v ní poselství, které platí dnes možná více než kdy dříve. Ne všechny povídky se mi tolik líbily, ale celkově je kniha zajímavým a aktuálním pohledem na dnešní svět.
Sedmdesát let stará klasika žánru sci-fi, která v sobě nese stále aktuální poselství pro budoucí generace.
Má druhá knížka od pana Bradburyho – a řekla bych, že přestože mě tak nenadchla jako předchozích 451 stupňů Fahrenheita, i tak to bylo pěkné čtení.
Od začátku to s každou přibývající povídkou bylo smutnější a smutnější, jak se Marťani postupně ztráceli v propadlišti dějin na úkor lidské chamtivosti. A stejně nakonec i lidi, až na pár jedinců, zmizeli, protože se sami zničili.. Ten pocit marnivosti byl při čtení občas dost nepříjemný; a dobře že tak, aspoň si to člověk uvědomí, když čte.
Ale povídky samotné byly pěkné – třeba o tom muži, který se vzbouřil vůči posádce své lodi a chtěl uchovat marťanskou kulturu. Nebo ta o pronásledovaném potenciálním ženichovi, u té jsem se docela nasmála :D
Závěr byl nakonec docela nadějný – z lidí se sice „plnokrevní“ marťani nestanou, ale aspoň měli snahu se oddělit od válek, nenávisti a chamtivosti, která stejně vede k sebezničení.
Kniha se mi celkově líbila.
Citáty, které mne oslovily:
Co je vůbec život? Kdo ví, k čemu je, proč a kde?
Všechno, co víme, je, že jsme tu, že zase žijeme a víc se nikdo neptá. Prostě druhá příležitost.
Říká se, že vzpomínky z dětství jsou nejjasnější.
Copak staré vždycky neví, že přichází nové?
Štítky knihy
povídky Marťané sci-fi zfilmováno – TV seriál sci-fi povídky
Část díla
- ...ač bude stejně luna plát 1948
- Brašnářství 1950
- Břeh 1950
- Dlouhá léta 1948
- Kobylky 1950
Autorovy další knížky
| 2001 |  451 stupňů Fahrenheita |
| 1959 | Marťanská kronika |
| 1989 | Kaleidoskop (70 povídek) |
| 1995 | Pampeliškové víno |
| 2017 | Ilustrovaný muž |
Výborná sc-ifi s neopakovatelným feelem, která mi žánr ukázala ve zcela novém světle. Bradburyho vize jsou opravdu jedinečné a tato kniha je toho důkazem.