Zdi tvé
Michael Třeštík
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/366333/mid_zdi-tve-sEB-366333.jpg
4
74
23
Mimořádně zdařilý román odehrávající se v druhé polovině osmdesátých let, oceňovaný kritikou i čtenáři, je rozsáhlým psychologizujícím náhledem do života tehdejší společnosti skrze osudy tří hlavních hrdinů: uznávaného grafika Hynka, který se snaží vytvořit své životní dílo, jeho ženy Dany, jež se po autonehodě ocitá na vozíku a svého muže opouští, a její obětavé sestry Soni, neschopné navázat partnerský vztah. Každá z postav se vypořádává se složitými otázkami svobody, pravdy, vztahu ke druhým a schopnosti učinit rozhodnutí a převzít zodpovědnost za svůj život.... celý text
Přidat komentář
Myslela jsem si, že knihu nedočtu. Dva týdni mi ležela ve čtečce, ale když mi zbývaly 2 dny do konce výpůjčky, řekla jsem si, že to ještě zkusím.
Takhle... Nečte se to úplně jednoduše, ale ten příběh sám o sobě je docela zajímavý. Náročnost je dána tím, že Třeštík (sám umělec), dal poměrně velký prostor umělecké teorii. A protože mě nikdy nezajímalo, jak se dělá taková freska (čemuž je věnována velká část knihy), po chvilce vás určité části prostě začnou nudit.
Soustředění chce i myšlenkový pochod postav, protože jak to tak bývá v realitě, často v té hlavě přeskakujeme z jedné myšlenky na druhou, což Třeštík popsal skvěle. Když ale čtete dialogy postav, do kterých se promítají absolutně nesouvisející myšlenky, někdy to dá zabrat.
Jenže mi ta kniha nedala spát. Hlavně kvůli tomu, jak se na postižené dřív koukalo. Sama mám syna na vozíčku a tak mě komentář jedné postavy k j jedné z vedlejších (nejspíše po obrně), že je to prostě nechutný a neměl by se takhle ukazovat,...to mě bolí ještě teď.
Zpočátku jsem se moc nechytal a než mě příběh úplně pohltil to byla prostě nuda a ničem. Ale v určitý moment jsem propadl skvěle popsané duši umělce, invalidní ženy a její nevyrovnané sestry. Moc se mi to líbilo a závěr knihy jsme vysloveně hltal. Moc dobrá kniha!
(SPOILER)
Myslím, že naprosto přesně a výstižně to napsala haki34. Začátek trochu kostrbatější, ale pak si zvyknete na autorův styl. Najednou se před Vámi otevře příběh 3 lidí, kteří jsou si vzájemně propojeni. Hynek, Dana a Soňa. Každý má své strachy, problémy ale i radosti a štěstí. U Hynka jsem si postupně začala vážit jeho smyslu pro odpovědnost. Danky příběh se mi líbil zase tím, že se dokázala vzchopit. A Soňa. Asi nejkomplikovanější z postav.
Za mě velké překvapení a 5*!
Michael Třeštík ve své poslední knize Hodně jsem nikde popisuje i vznik románu Zdi tvé. Docela mne to nalákalo, tak jsem se pustila do čtení. Román mi připadá rozvláčný, postavy jaksi ploché, popisy Hynkovy práce na freskách dlouhé a nezáživné . Nakonec mne nejvíc bavila dějová linka nešťastné Soni. Ta mi se svým egoismem a chybami připadala nejvíc živá. Jinak to šustilo papírem. Dnešní Třeštík mne baví daleko víc než ten starý (mladý)….
Tento román se mi nějak strefil do nálady, přiblížení světa umělců, kteří to taky nemají lehké a jsou to vlastně obyčejní lidé se svými problémy i radostmi. Strašně moc jsem Hynkovi i Daně držela palce....
Na tuto knihu se musí čtenář velice soustředit, škoda kostrbatého začátku.Jinak celkem kniha ušla, ale nic, co bych
chtěl číst znovu.
Perfektní. Napřed mě vyděsil počet stran, ale příběh se četl sám jako nějaká detektivka. Potřebovala jsem vědět, jak to dopadne ve Varech, na OPBH a jak se bude dařit hlavním i vedlejším hrdinům. Konec byl pro mě nečekaný.
Můj oblíbený autor, u kterého bohužel nejsem schopná uchopit a pochopit i dílo výtvarné (ani to nezkouším, protože jsem výtvarná omezenka). Tím spíš jsem ale ocenila - kromě společenských a vztahových „zdí“ a hledání cest, o kterých píše hezky a zaujatě haki34 – všechno kolem cesty umělecké a tvůrčí, po které jde hlavní hrdina (právě proto, že do toho moc nevidím). Co mě ale bavilo nejvíc, je autorova schopnost nahlížet na obyčejné věci i situace VÝTVARNĚ a slovně to vyjádřit. Příběh a postavy mě zajímaly tak nějak běžně, normálně (a tím to neshazuji), tohle byla nadhodnota. Moje pátá knížka od Michaela Třeštíka; všechny jsou pro mě nadprůměrné.
Pána Třeštíka poznám iba z kníh aforizmov a postrehov, ktoré vydal v poslednej dobe. Jeho nadhľad a humor sú mi milé, preto som trošku s obavami siahala po tomto románe. Našťastie boli moje obavy plané, aj vo vážnych polohách je Michael Třeštík doma. Bavilo ma prostredie (každé - od stavby cez diaľnicu po ZUŠku či zbor), mám pocit, že som si všetko prešla naživo. Mrzí ma, že nikdy neuvidím fresku vo Varoch, aspoň tie výkresy keby niekde boli. A príbeh? Ešte stále nad ním občas premýšľam, taký snáď vymyslel sám život...
Trochu jsem měla problém se ze začátku do knihy začíst, ale pak doslova nabrala na obrátkách a byla super! Dokonalé vykreslení postav, umělecké prostředí, skvělá dějová linka. Fresky jsem si představila tak naživo, že je mi až do pláče, že se na ně nemůžu mrknout opravdově :)
!!! možné SPOILERY !!!
z knihovny...zapůjčená ještě před karanténou...hned mě zaujal obal, přebal...celkově grafická úprava minimálně 1* z celkového hodnocení...
a příběh...se mi postupně dostával pod kůži..od počátečn nechuti jsem se začínala těšit na každou chvilku strávenou ve společnosti Hynka, Dany a jejich okolí...prožívala jsem tvůrčí proces..jednak se rodilo Hykovo dílo, pak Danin přerod, Sonin pokus žít svůj život (nebo spíše útěky před pokusy)...Hynek, na začátku možná působící jako typický umělec, bohém..se v průběhu románu odkrýváním jeho vrstev (tak jako sám nahazuje vrsty fresek) ukazuje někdo jiný...nekdo také velmi citlivý, vnímavý..a vytrvalý...
Dana - bytost zkoušená změnou situace - opravdu potřbuje člověk k spokojenému životu a vztahu zdravé nohy ? nebo zdravou sebelásku ? a sebevědomí ?
Soňa - nešťastná žena s nízkým sebevědomím.. úzkostmi... strachy..schovává se za péči o sestru..."obětuje se", ano, i role oběti může vyhovovat...ale je to doopravdy to, v čem je spokojená ? a jak to bylo s Hynkem a jejím sváděním ? tušíme různé pohledy, až nám to Dana objasní v celé kráse a syrovosti...možná jedna z věcí, která Soňu pobídne k osudovému kroku...
krásné i vedlejší role - věrný Karlík, invalida Brabec, sochař Böhm, freskař a alkoholik Albrecht..
ředitel ZUŠky Vykopal a jeho empatie, vstřícnost a třeba jeho přístup k dětem, kdy kladně hodnotí přístup rodičů Kolemšelových, ukončících klavír u talentovaného syna - víc ocení snahu pochopit dítě, než ztrátu potenciálu virtuóza, zastane se učitelky Otáhalové a její snahy ohledně Ferka Lakatoše - přesně ta podpora a hloubka, kterou by jsme na první pohled neočekávali...
pěkně nastíněn holčičí pěvecký sbor jako jedna z kulis románu...holčičí pletichy, flirty, a přeci zájem o něco hlubšího....
prostředí stavby, stavební dozor Filip, stavbyvedoucí Kudrna, vztahy a podpora vznikají na místech, kde ..ale asi ano, kde to chtělo, aby vznikly...autor dokázal plasticky popsat..sama jsem se cítila zaprášená, špinavá...nevyspalá, usínající za volantem v deštivé noci..sama jsem cítila zklamání z nevyrčeného, z nedokončených vzathů (Hynek a jeho táta, Dana a Hynkův táta) - ano, potkávejme je a mluvme s nimi, dokud můžeme...
a velmi mile mě překvapil vývoj samotných aktérů, zejména vztahu manželů Dany a Hynka...děkuji taky za příblížení úhlu pohledu umělce ..někdy hlubšího a barvitějšího, než se nám ostatním může dát...
líbila se mi moc. tečka.
Kniha mě velmi oslovila. Nelehké životní příběhy tří hlavních postav, které se prolínají s pohledy do světa umělců a tím celý příběh krásně podkreslují. Příběh je příjemně posazený do osmdesátých let minulého století. Na konci knihy mě mrzelo, že nepokračuje.
Po pomalém,kostrbatém začátku.....to byla PECKA !!! Chci zpátky do té doby,byť jako dítě ... chci na to staveniště ,chci vidět fresku,Karlovy Vary,chci pričichnout k myslivcoj a hnát se škodovkou po panelové dálnici ....chci máminy vytahané svetry a jezdit výtahem nahoru a dolů .... díky pane Třestík za tak krásnou vzpomínku ...
Výborné!!! Chvilku mi trvalo než jsem si zvykla na styl pana Třeštíka, kdy se míchají myšlenky hrdinů s tím, co právě dělají, ale jak jsem to "pobrala", tak super. Nadčasové, k zamyšlení, ke vzpomínání. A prosáklé myslivcem. :)
Je těžké psát nezaujatý komentář, když vím, kdo za ním stojí. Užila jsem si s chutí popis charakterů a situací na stavbě a v ateliéru, autor je velmi autentický, to ocení především ti, kdo toto prostředí znají. O to víc mě ale překvapilo, jak se dokáže přesně vcítit a skutečně důvěrně popsat mentalitu ženy. Přičítám to jeho empatii. Hlavní zápletka je vskutku překvapivá ale vlastně očekávaná, charaktery se postupně vykreslují a konečná katarze je vlastně úleva, že vše je tak, jak má být. Člověk prožívá život tak, jak k němu přistoupí. Je to kniha o odpovědnosti, touze, lidských slabostech a ctnostech. Vlastně je to psychologický román, kde je namíchána ta správná dávka pro ženy i pro muže. Je to tak trochu i dokument své doby. Jsem přesvědčena, že Soňu musel autor zažít a vypsat se z toho. A na konci knihy se jí pomstil..:-D
Moc ráda jsem si tuhle knihu přečetla. Je jiná než romány bývají. Je mi jaksi blízká, až důvěrná. A motivem vozíčkářky autor předběhl svou dobu.
Pro mě naprosto skvělá kniha. Napsaná velmi zvláštním způsobem, kdy se člověk musí velmi soustředit na děj. Tato kniha vám nedá nic zadarmo. Nejvíc mně zaujala práce s popisem předsudků, kteří často v mnohém ovlivňují naše životy. /březen 2018/
Krásná a čtivá knížka.Je v ní pravda poznat v jaké době vznikla,ale to jí neubírá na půvabu.
/únor 2022/
Teď jsem si v jiné knize pana Třeštíka (Hodně jsem nikde)přečetla jak vlastně Zdi tvé vznikali a mám ji o to raději.
Jsou na ni znát všechny ty roky co ji psal.
Na můj vkus se tam trochu moc pracovalo, takový "socíkovský" styl. Ale osudová linka hlavních postav byla zajímavá, konec románu překvapivý. Dočetla jsem .
Autorovy další knížky
| 2014 |  Komu zvoní mobil |
| 2013 |  Chceš-li rozesmát pánaboha |
| 2017 | Jen aby, řekla moje žena |
| 2020 | Katka |
| 2011 | Umění vnímat umění: Guerilla writing about art |
Kniha Zdi tvé je v
| Právě čtených | 2x |
| Přečtených | 111x |
| Čtenářské výzvě | 13x |
| Doporučených | 4x |
| Knihotéce | 79x |
| Chystám se číst | 56x |
| Chci si koupit | 9x |
| dalších seznamech | 3x |
Knihu jsem nečetla poprvé, a pořád mě bavila. Nejspíš kvůli přesnému vylíčení toho, jak to kdysi chodilo, jak lidé uvažovali a žili. Nejspíš jsem knihu nečetla naposledy.